Co byste dělal, pokud bychom vám v tomto čase, v noci ze soboty na neděli, nevolali?
Určitě bych spal, protože sobota a neděle jsou pro mě takovým symbolem pro odpočinek, možnost spánku a načerpání sil. Takže jakmile skončíme rozhovor pro ParlamentníListy.cz, tak se uložím k spánku a těším se na dlouhé spaní.
V tomto týdnu oznámil předseda ČMKOS Jaroslav Zavadil, že bude kandidovat jako pražský lídr sociální demokracie v předčasných volbách. Jak toto rozhodnutí vnímáte vy osobně?
Přeji mu po tak vážném rozhodnutí hodně osobní spokojenosti, protože rozhodnout se k takovémuto kroku z pozice předsedy ČMKOS logicky vyvolává různé otázky, různé dohady, různé spekulace. Přeji mu proto – znám ho víc než dvacet let – ať je to pro něj mise úspěšná, ať je výsledek, kterého dosáhne v rámci volebního klání, důstojný pro něj i pro tu kandidátku, kterou zastupuje. A pokud bude potřebovat pomoci s náměty, co by mohl jako poslanec prosazovat, tak jsme určitě připraveni, tak jako u každého, kdo se na odbory obrátí, říci, co bychom si přáli nebo chtěli v Poslanecké sněmovně prosazovat a jaký směr zákonů je pro nás akceptovatelný.
Může být Zavadilův volební výsledek v Praze výrazem síly, nebo naopak slabosti odborů v hlavním městě? Není to svým způsobem pro ČMKOS riskantní v tradičně pravicové Praze?
Ne, ne. Myslím, že to vůbec nebude o odborech. Bude to odrazem sympatií či antipatií lidí vůči jeho osobě a vůči politické straně, na jejíž kandidátce se jako nezávislý zapsal. Takže bych to s odbory vůbec nespojoval a není pro to ani důvod. On skončí ve funkci předsedy ČMKOS a odbory žádnou kandidátku nesestavují. To rozhodnutí je jeho a je svobodné. ČSSD ho oslovila přímo, a proto to s hodnocením odborů nebude mít co společného. Alespoň doufám.
Psali jsme:
Doporučí odbory svým členům, komu v předčasných volbách dát hlas? Přece jen tři roky jste tu urputně bojovali s trojkoalicí a měli byste mít tedy logicky zájem, aby uspěla co nejméně.
Určitě budeme hodně nabádat členy a sympatizanty odborů k tomu, aby k volbám šli. Po té opravdu velmi problematické době, kdy lidé historicky nejvíce nestáli za vládou a Poslaneckou sněmovnou, budeme určitě doporučovat, aby to své vnitřní cítění projevili i v tom, komu ten hlas dají. My jsme již vypracovali materiál ČMKOS, který už jen prochází redakční úpravou. Ten obsahuje přání ČMKOS a odborových svazů v ní sdružených vůči nové vládě, potažmo vůči novému Parlamentu. Vychází z naší vize, kterou jsme už předali i prezidentovi České republiky a také vládě ještě v dobách, kdy byl jejím premiérem pan Nečas. A budeme na náš materiál očekávat písemné či verbální reakce jednotlivých politických stran, které aspirují do Poslanecké sněmovny. Nejsou to žádná zbožná přání, jsou to opravdu velmi realistické body, které by se měly hned na počátku nového volebního období uskutečnit. A to i proto, aby vláda i Parlament získaly zpátky alespoň částečnou důvěru ze strany občanů, aby se začaly všechny ty věci zase napravovat a abychom se mohli cítit lépe.
Nečasova vláda už je minulostí, ale bude se na ni ještě dlouho vzpomínat. Co se jí především nedá odpustit?
Z mého pohledu to byla naprosto elementární neodbornost, popírání základních věcí, které se děly v České republice zejména v oblasti ekonomiky, sociální problematiky a také otázka nezaměstnanosti. Jeden takový příklad. Vláda říkala, že když bude navyšovat minimální mzdu, tak se zvýší nezaměstnanost. Pokud vím, tak sedm let nebyla zvýšena minimální mzda až do tohoto léta a máme nejvyšší nezaměstnanost od třicátých let. Politici dokázali porušit i to, co sami říkali, dělali věci, které byly naprosto proti zdravému rozumu, a chovali se tak, že jim lidé přestali věřit. Projevili absolutní neschopnost vnímat potřeby lidí, naslouchat tomu, co lidé říkají. Vůbec si neuvědomili, že nebyli v těch svých funkcích, aby to dělali jenom podle sebe, ale také podle toho, co si přejí občané. A v tomto případě se úplně odtrhli od toho, co se v České republice skutečně dělo. My jsme upozorňovali vládu na spoustu jevů, třeba na to, že ekonomika jde úplně jiným směrem, než oni tvrdí. Ale vůbec na to neslyšeli, a to počínaje ministrem financí i předsedou vlády a konče ostatními ministry. Důsledkem toho je opravdu devastace ekonomiky, devastace tvorby pracovních míst, důvěry občanů v Českou republiku a v politiky, a to je skutečně jejich práce.
Čekáte, že se to bude před volbami připomínat, nebo se podaří odvést pozornost od hodnocení tří let Nečasovy vlády k údajné hrozbě ztráty svobody?
Aby se někteří vymlouvali a tvářili se před předčasnými volbami, že nic neudělali, že za to nemají v podstatě žádnou zodpovědnost a jdou s čistým štítem do voleb, tak to nevím, kdo jim to uvěří. Teď se vytvářejí různá nová témata typu nebezpečí zleva. Ale já myslím, že se tu projevilo nebezpečí zprava. Vzpomínám na jedno z hesel jedné politické strany. Oni opravdu dokázali přesvědčit, že to nedokáží, tedy že nedokážou spravovat Českou republiku. Ale místo toho, aby s námi – a nejen s námi, ale s občanskou společností – diskutovali, tak ten dialog naprosto odmítali. Stačí připomenou takové kroky jako založení druhého pilíře, zvýšení daně z přidané hodnoty, vynucené snížení spotřeby obyvatel a také přesun dvou procentních bodů zdravotního pojištění na zaměstnance, což znamená další snížení kupní síly v roce 2015. To jsou opravdu věci, kvůli nimž nejsem vůbec tolerantní, a jednoznačně mi z toho plyne, že žádný pozitivní hlas strany bývalé vládní koalice od mé osoby neuslyší. Já jsem připraven dát najevo argumenty, že dokázali, že nic nedokáží.
O čem budou chtít odbory s vládou vzešlou z předčasných voleb jednat ze všeho nejdříve?
Jako první by měla nová vláda začít vést dialog se společností. Jako podmnožina je dialog se sociálními partnery, to znamená se zaměstnavateli a s odbory. Dále by měla začít bojovat, a to skutečně bojovat proti korupci, proti daňovým únikům, proti černé práci. Když to nedokáže, tak žádnou důvěru od lidí nezíská. Protože pokud jsou z něčeho lidé naštvaní, tak z toho, že někteří káží vodu a pijí víno. A po těch, kteří ty peníze nemají, ještě chtějí, aby se uskromnili. Ale ti, co peníze mají a nezískali je poctivě, se do slova a do písmene smějí těm, kteří se poctivě chovají. Myslím, že to je hodně důležitý krok pro to získat zpátky důvěru v reálný boj s těmito jevy. Další krok je okamžité nastartování takových procesů, aby došlo k tvorbě pracovních míst. To je podmíněno i tím, aby se začala jinak chovat ekonomika a vláda přehodnotila některé kroky v oblasti nesmyslného krácení výdajů státního rozpočtu tak, aby ekonomika začala zase normálním způsobem fungovat.
Protože není logické, aby všem zemím kolem, kam nejvíce vyvážíme, se dařilo a Česká republika byla ta jediná, která je na tom špatně. Vždyť propad 1,5 procenta hrubého domácího produktu by přece měl každému dát jasně najevo, že tady není něco v pořádku. Takže to jsou hlavní směry a potom už to jsou různé podmnožiny, třeba v oblasti zdravotnictví a náprava těch škod, které způsobil pan ministr Heger a vláda. Nebo otázka dotažení do konce zrušení sKaret nebo podpora výstavby nájemních bydlení, aby se lidé mohli stěhovat za prací za jiných podmínek, než je tomu dnes. Takže takových věcí je v našem materiálu obsaženo docela dost, dáme to veřejně k dispozici, bývalá koalice už ho má. Už se do něj mohli dávno začíst, ale zatím tam žádná reakce ve smyslu „Ano, chceme se tím zabývat“ nebyla, takže nemohou v předčasných volbách očekávat jakákoli slova podpory z naší strany.
Nejpravděpodobnější povolební scénář je ten, že příští vládu sestaví sociální demokracie. A ta se bude určitě snažit vyjít odborům co nejvíce vstříc. Čekají tak na odbory v příštích čtyřech letech „zlaté časy“?
To by byl nejhloupější postup, který by odbory mohly zvolit, kdyby toužily po tom, aby se kyvadlo najednou obrátilo na jednu stranu. Podle mne by to mělo být tak, že bychom vše měli dohodnout se zaměstnavateli, aby ty požadavky byly v co nejvyšší míře společné. To by bylo to nejlepší a nejcennější většinu těch věcí dělat v co největší shodě. Ale je logické, že v některých tématech se shodnout nemusíme, jako třeba v otázce průběžného navyšování minimální mzdy, pak bude záležet na vládě, jak se rozhodne. Ale my budeme připraveni být kritičtí i k vládě, která vzejde z předčasných voleb. A nerozhoduje, jaké bude mít zabarvení. Budeme velice ostří, to znamená, že pokud udělají chybu, tak to za tu chybu od nás schytají ve vyjádření, které dáme jakékoli vládě. Z naší strany by bylo hloupé se tvářit jako vítěz voleb, protože my ve volbách nevyhráváme, ani neprohráváme. V nich může vyhrát, nebo prohrát Česká republika a my bychom chtěli udělat všechno pro to, aby finálním vítězem opravdu byla Česká republika a lidé v ní žijící.
Tím, že Jaroslav Zavadil uvolní funkci předsedy ČMKOS, tak se nabízí logicky otázka, kdo po něm a proč byste to neměl být právě vy jako předseda nejsilnějšího odborového svazu. Už se touto myšlenkou zabýváte a jak by se mohly změnit odbory pod vaším vedením?
Pan předseda Zavadil oznámil, že pokud získá mandát v Poslanecké sněmovně, tak poté abdikuje a skončí ve funkci předsedy odborových svazů. Z tohoto titulu ČMKOS nebude svolávat žádný sjezd a myslím si, že odchodem pana předsedy Zavadila nedojde ke snížení síly a akceschopnosti odborů a ČMKOS. Budeme pokračovat dál, jak je to ve statutu ČMKOS, že funkci předsedy bude do konání sjezdu, který se uskuteční na konci dubna příštího roku, zastávat místopředseda Václav Pícl. Já budu nadále předsedou odborového svazu Kovo. Co se týká sjezdu a toho, kdo bude, nebo nebude kandidovat na post předsedy či předsedkyně, to je ještě velmi dlouhý časový úsek a odborový svaz Kovo se bude stejně jako jiné odborové svazy zabývat tím, jaká bude podoba konfederace po tomto sjezdu.
Věřím, že najdeme takovou formu, která bude pro všechny prospěšná. Pro toho, kdo povede ČMKOS, je tam ale jedna důležitá podmínka. Kromě toho, že by to měla být silná osobnost, že by to měl být člověk, který je respektován všemi odborovými svazy a který bude mít jejich podporu, by měl mít pochopitelně zejména podporu toho vlastního. Neumím si představit, že by byl navržen někdo za kandidáta a neměl podporu vlastního odborového svazu. Kandidátů může být celá řada. Máme v čele odborových svazů silné osobnosti a byl bych rád, kdyby to příští vedení bylo složeno právě z nejrespektovanějších představitelů odborových svazů v rámci ČMKOS.
- Další exkluzivní Půlnoční rozhovory ČTĚTE ZDE.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
