Začněme hezky zeleně. Německo se definitivně zbavuje „jádra“, zatímco my jej budeme rozvíjet. Na premiéra Babiše se prý v Bruselu dívali jako na mimozemšťana, že propaguje atomové elektrárny. Na druhé straně, Francie využívá až 70 procent své energie právě z jaderných elektráren. Máme po uhelných odstavovat také jaderné elektrárny?
Nevím, jak se dívali na pana premiéra Babiše v Bruselu, neboť jsem tam nebyl, a ani ve veřejných sdělovacích prostředcích neříkali nic, že by pan Babiš byl mimozemšťanem. Zatím jsem si spíš všiml, jak píší naše sdělovací prostředky – ne ovšem všechny – že prý mu rostou rohy a kopyto. Nevím, co je na tom pravdy.
Myslím, že zbavovat se jaderných elektráren je nesmysl, spíše je třeba následovat příkladu Francie – ve většině naší novodobé historie jsme to dělali, i když to třeba k užitku nebylo – a na jádru pracovat. Francouzi prý mají technologie opravdu dobré, tak proč toho nevyužít. Ale všechno záleží na hospodářské soutěži, teď jen nesáhnout na to nejlevnější, neboť, jak praví staré české přísloví, chceš-li vyhodit hodně peněz, kup si levné zboží. Dobré technologie mají ovšem i Rusové, Američané, Izraelci a další státy.
A u nás přece takzvané ekologické elektrárny zabírají ohromnou plochu, ale užitek? Kde nic, tu nic! Nemáme ani stabilní sluneční svit, ani rovnoměrné silnější proudění vzduchu, které by roztáčelo lopatky a vodu, tu už jsme dávno využili a využíváme stále na hodně procent, ale na druhou stranu zase vody tolik nemáme, nemajíce horské velikány s ledovci.
Píšu a říkám to pořád, ale zdá se mi, že to nikdo ani nečte a neposlouchá. Ať si všichni ti, co na tom mají zájem, sednou a spočítají si to. Myslím, že spláčou nad výsledkem. A vracet se k uhlí? Myslím, že by to nebylo rozumné, a uhelné technologie jsme přece převzali ze světa, tak ať nám je nikdo nevyčítá. A velké ekonomiky se jich nevzdávají – například USA, Čína, Austrálie a další.
Německo se zamilovalo do větrných elektráren. V Rumunsku je italské firmy staví o sto šest. Prý tyto elektrárny, respektive jejich lopatky, vadí ptákům, zabíjejí netopýry – co je na tom pravdy?
Když jsem kdysi dělával něco nesprávně a odkazoval se na to, že to ostatní dělají taky, tak tatínek říkával, budou-li ostatní skákat z oken, skočíš taky? Mysli trochu!
Já vím, ono myšlení hodně bolí, ale vždycky se vyplatí. Na předchozí otázku jsem odpověděl i k této problematice. Německo má, díky moři i zeměpisné poloze k dispozici silnější pravidelné proudění vzduchu. Všiml jste si, pane redaktore, že hodně německých elektráren je umístěno v šelfovém moři? To jsme u nás měli zhruba před 100 miliony lety. Možná, že tehdy by šlo o tom uvažovat. Dnes těžko. A ani ti lidé, kteří to propagují, nepůjdou do těch lopatek foukat. Ale měli by to mít povinně nařízeno, řečeno v nadsázce.
Odkud pak budeme brát elektrický proud, když naše přebytky dnes odebírají Německo a Rakousko – a že obě země mají příhodné zdroje takzvané čisté ekologické energie. Jen lituji, a to už jsem taky někde někdy říkal, že jsme se tak lehkomyslně zbavili zásob uranu. Byla ovšem jiná doba a jiné myšlení. Historii nelze vrátit a ani jí přepsat. Jsou velcí hlupáci, kteří tak činí! Ať už jsou to vysoce postavení politici či nýmandové z částí velkých či malých obcí. Bohům žel, naše sdělovací prostředky, posedlé vlastní důležitostí, jim k tomu dávají nebývale velký prostor.
Pojďme k vašemu oblíbenému tématu, tj. k výuce přírodních věd na školách. Dnes produkujeme sice špičkové odborníky v jednom oboru, ale ti jsou, s nadsázkou, někdy ochotni tvrdit, že Země je placatá. Zdá se, že chybí všeobecné povědomí, všeobecné základní znalosti…
Neznám žádného skutečného odborníka, který by tvrdil, že Země je placatá. Že to tvrdí některé celebrity, tak na to se dost poukazuje i na internetu. A nejen to, neznají ani tu dnešní pokroucenou historii a jsou ochotny si plést naši sametovou revoluci s revolucí v únoru 1948. I to vypovídá o úrovni našeho školství za posledních třicet let, neboť těm celebritám je zhruba tak kolem třiceti čtyřiceti let. Některé jsou i mladší. Nad tím by se měly odpovědné orgány zamyslet. Vždyť jsme mívali všeobecné školství jedno z nejlepších na světě. Ale dbalo se v něm o kázeň žáků i učitelů, a učitelé museli a chtěli opravdu učit, ne od základu vychovávat nevychované děti, a rodiče nebyli zbaveni odpovědnosti za výchovu a za náhrady škod, které jejich potomci úmyslně způsobili.
Fotogalerie: - Čínská "polepšovna" u Aksu
Byly domácí úkoly, žáci se učili básničky, počítali a nad počítáním uvažovali, nečetlo se v pokleslých knihách, sprosté slovo bylo sprostým slovem, sprostý čin byl sprostým činem, a většinou se měřilo všem stejně. Neříkám, byly výjimky, dětičky továrníků, okresních a jiných tajemníků a jim podobných, ale děti se srovnaly mezi sebou a neříkalo se tomu šikana. Děti si vážily učitelů, rodičů, prarodičů a všech starších, aniž by navštěvovaly hodiny náboženství. Dnes jsem slyšel písničku, německou písničku, která navazuje na učení slečny Grety, a v ní se zpívá, že „babička je ekologické prase“! No hrůza poslouchat, a zpívají to docela malé děti, tak kolem 7 let. Takto se formuje charakter člověka! A my to posloucháme a snad tomu i někteří tleskají. Kde je úcta ke starším a k našim předkům, kde?
Prostě v naší škole se už poměrně dlouho nevyučuje, ale dělají se programy, projekty, přednášky, dětem je předkládána „pravda“ jedněch, a brojí se proti druhým. Chceme-li, aby zase naše školství za něco stálo, začněme učit a dejme učitelům pravomoci, aby si jich mohli vážit děti, rodiče a celá naše společnost. Ustupováním zlému ničeho nedosáhneme!
Psali jsme:
A rychle do politiky. Milion chvilek prý začne burcovat městečka a vesnice, bude vyjíždět na spanilé jízdy. Přesvědčí venkovský lid, že Babiš, Zeman a další jsou zlo, a že je třeba změn?
Spanilé jízdy za hranice českého státu arci rozšiřovaly husitskou ideu, ale na druhé straně měly také za úkol přivézt potraviny a další zásoby do poničené země. Doufám, že něco podobného nebudou mít za účel spanilé jízdy organizované spolkem Milion chvilek.
Jsou místa, kam určitě jejich vyslanci nepojedou. Jsou to asi ta, kde jsou lidé už dnes přesvědčeni o správnosti jejich konání, a pak to budou místa, kde jsou přesvědčeni o opaku a tvrdit takovým „zatvrzelcům“ něco, o čem jsou oni pevně přesvědčeni, si říká o neúspěch. Ne-li o něco horšího. Vzpomeňme, jak dopadaly někde přesvědčovací akce k založení JZD, i když v Praze tomu téměř všichni tleskali.
Ne, že bych to organizátorům takových výjezdů nepřál, říká se „hlas lidu – hlas boží“, ale žijeme přece v kulturní zemi, v zemi s dlouhou kulturní tradicí, kde většina takzvaného, jak říkáte vy, pane redaktore, venkovského lidu, je vzdělána ještě ve školách, ve kterých se učilo, a lidé myslí a dovedou se dívat. Nechť volby rozhodnou! I když se jejich výsledky mnohým nebudou líbit. Tehdy se zeptám, kde že je ta naše demokracie!
Byli jsme svědky, na jedné straně úžasné americké operace na likvidaci teroristy, na druhé straně státního terorismu. Mám na mysli americký zásah proti iránskému generálovi na půdě svrchovaného Iráku. Padají dnes všechny zábrany, smlouvy a začíná právo silnějšího? Poměrně jednoznačně a pro mnohé překvapivě se k tomu vyjádřil i bývalý ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg.
Nevím, jak se vyjádřil pan Schwarzenberg, ale přes všechny výhrady, které mám k jeho osobě, se domnívám, a myslím, že právem, že je to člověk s přehledem a že dovede, na rozdíl od mnohých jiných, myslet. A že si nesplete, kolik je dvě a dvě a vždycky řekne, že čtyři. Byť jako diplomat může připustit výjimku. To je přece v diplomacii běžné.
Bohům žel, od rozpadu Sovětského svazu existuje ve světě právo silnějšího. Když byly síly vyrovnány, asi by se to nestalo. A prezident Trump to dává světu pocítit. Od sankcí všeho druhu proti konkurentům i vůči spojencům, až po akci, která zasáhla íránského generála. Asi by to neprovedl proti severokorejskému Kimovi, který má jaderné zbraně a svou ideologii.
Ano, vliv Íránu v regionu vzrůstá. Na úkor USA, a to se nám nelíbí. Stejně tak se nelíbí vedení některých arabských zemí právě ten vliv USA. Myslím, že tady selhala OSN a jí podobné organizace, ale ne až dnes, už mnohem dříve. Vzpomeňme, co všechno se v tom regionu děje po roce 1945. Bohům žel, státní terorismus se stal politikou. Kdo to zastaví, kde bude konec?
A mám strach, aby ten konec nesouvisel s koncem druhu Homo sapiens sapiens na planetě Zemi. Stojíme nad propastí. Jenže někdy mocní světa propasti nevidí.
Nyní se vás ptám jako zaníceného sběratele a vášnivého filatelisty. Poštovní tiskárna cenin, a.s., je prý na kolenou. Kdo ví, kdo bude tisknout naše světově uznávané a umělecky vysoce hodnocené poštovní známky. Možná nějaká agentura, třeba z Itálie, která „mrská“ barevné obrázky pro půl Afriky, které tam ovšem ani nedojdou a mají nominální hodnotu, jako kdybyste posílal doporučeně celý tank.
Je to ostuda všech ostud, bych řekl. Obdoba by se týkala i Státní tiskárny cenin, což je státní podnik. Sice tady taková situace už byla po II. světové válce – viz takzvané „moskevské vydání“ či „londýnské vydání“ – a v první polovině roku 1953, kdy se naše peníze také tiskly v SSSR, aby se měnová reforma utajila.
Ale že bychom mohli takhle klesnout, bych nečekal. Sice naše nominální hodnoty postupně rostou raketovým tempem, což také není dobře, a vydávané aršíky mají někdy tvar pouličních plakátů, ale snad by se to v té cizině tisknout nemělo.
Je dobře, že Donald Trump nechal ,,oddělat" Kásima Sulejmáního?Anketa
Správně říkáte – poštovní známky jsou barevné obrázky. Ale naše známky měly vždy vysokou výtvarnou úroveň, ta by se měla udržet i za cenu snížení nákladů na tisk. Jak je to možné, že to šlo dříve, a nyní to nejde? Určitě by se měl hledat viník, který situaci způsobil, a mělo by se o tom hovořit stejně, jako se hovoří veřejně o věcech i neověřených, prý „z důvěryhodných zdrojů“. A trest by viníka měl postihnout.
Mimochodem, víme celkem pravidelně, co se děje v Afghánistánu. Ale že u nás máme prvního objeveného dinosaura, s nádherným latinským názvem Burianosaurus augustinei, ví jen pár zasvěcenců a nadšenců...
Dokonce se dozvíme i to, kde tráví zimní svátky naše celebrity a kam se jezdí opalovat a jak se opalují přední sportovkyně, modelky, herečky – to všechno víme. Víme i, kdo si co koupil a za kolik... ale o naší vědě se jen špitá. Někdy se ptám, proč asi? V novinách a jejich magazínech se propagují herci a další celebrity, které utrhly jednu malou roli v nějakém špatném seriálu – a že jich ročně vyprodukujeme!
Ale o mladých vědcích ani slovo. Je to dnešní úpadek společnosti, kdy se více pozornosti věnuje neproduktivním skupinám společnosti, proti těm produktivním, které vytvářejí skutečné hodnoty. Jak to zlepšit? Já nevím, muselo by se asi změnit „svědomí společnosti, co hledá pravdu a spravedlnost“. A to se, hádám, jen tak rychle nestane – bulvár je bulvár!
A zpět k zelené budoucnosti. Nemáme jíst maso. Ale zelenina je mnohdy zase plná dusičnanů z hnojiv a dovážené ovoce zase plné postřiků. Když nebudeme papat prdící krávy, nabízí se nám geneticky modifikovaná sója, také z Latinské Ameriky nebo z jihovýchodní Asie, která opět roste na vyklučených pralesích. Máme se vrátit ke kanibalismu a požírat sami sebe?
Ke kanibalismu bych se nevracel. Naše kultura, tradice a morálka to zapovídá, a vysoké tresty za něco podobného, stejně jako za vraždy a mučení jiných, jsou namístě! Zelená budoucnost ovšem neznamená, že nemáme jíst maso. Myslím, že to bylo v Jaffě, kde se zjevil hladem umírajícímu svatému Petrovi Hospodin a ukázal mu mimo jiné, vedle zeleniny a ovoce i řadu zvířat – mimo jiné i prase, skot, kozy a ovce, slepice i husy a kachny, a pravil: „To všechno můžeš jísti, abys zahnal hlad a tvé poslání bylo naplněno!“
Právě z této křesťanské tradice i z lidské přirozenosti vychází naše všežravost.
Když někdo nemůže, či dokonce nechce jíst maso, má to být jeho problém a starost, jak se živit, ale nikdo nemá v lidské společnosti právo na to, aby své zvyky nutil svému bližnímu a svému okolí. I poslání lidské musí být naplněno, proto máme právo jíst to, co k jídlu je.
A mezi námi, za větší hřích považuji ničení lesů a místo nich zřizování polí, kde je pouze tenká vrstva půdy snadno podléhající erozi, a pěstování na ní sóji a palmového oleje či jiných podobných pochutin za účelem zisku nemnohých.
Ale stejným hříchem je i obžerství, když už ani nevíme, co bychom snědli a vyjídáme moře, jezera i souš jenom proto, že chceme lahůdky, jež jen omylem považujeme za své kulturní dědictví. Spíše bych řekl, že jde o nekulturní dědictví.
Pane redaktore! Jste laskav, že se na mne obracíte tak často. Jste si jist, že oslovuji svými myšlenkami čtenáře? Nerad bych je nudil! Víte co, zeptejte se mne příště třeba na přírodní jevy, či na to, jak je poznávat a chránit. Díky vám!
Psali jsme:
autor: Václav Fiala
