Jak obvykle trávíte půlnoc ze soboty na neděli?
Mám atypický režim. Restaurace a putyky obíhám pracovně během týdne, takže o víkendu pracuji - píši, čtu, studuji, jsem s dětmi, ležím ve vaně nebo u televize a dobrého filmu. Dnešní půnoc jistí mexický dokument o panence Marii Guadalupské. Chtěl bych namalovat pár fresek v chrámu, který stojí na největší pyramidě a stavbě planety v mexické Cholule, a hledám teď inspiraci, náměty. Přes týden ovšem na kreslení, malování, ani na dokumenty není čas. Sobotní půlnoc je časem zklidnění a kontemplace.
Ve svém životopise uvádíte, že jste byl před rokem 1989 aktivním členem Hnutí za občanskou svobodu.
Nebyl jsem jen v HOS - podepsal jsem a účastnil se všeho - na konci roku 88 jsem podepsal i Chartu 77, ale před pár lety jsem si všiml, že mne na Wikipedii z Charty vyšrkrtli - no neprotestuji - podpis jsem dával panu Šabatovi, tvrdému komunistovi z padesátých let a rozumím tomu, že Charta nebyla a není parta pro mne. I za komunistů to byla parta komunistických elitářů a já léta váhal, jestli podepsat, ne proto, že bych se bál bolševika, ale proto, že jsem nevěděl, proč bych měl - podepsal jsme vlastně jen pro formu, abych tam prostě byl také. No byl jsem idiot. My jsme si založili v Brně vlastní "odbojovou" organizaci Moravskou mládež. O ní se nikde nepíše a její spoluzakladatel Honza Honner, bývalý první český ombudsman, dokonce po revoluci emigroval z politických důvodů do USA. Zůstali jsme disidenty i po převratu.
Jaký byl tehdy váš pohled na komunistický režim?
Můj názor na komunismus je stále stejný. Vlastně my všichni jsme se tehdy shodovali, že nechceme současné normalizační komunisty, ale nikdo nechtěl kapitalismus v dickensovské podobě. To platí pro všechny, i ty, co se pak v roce 89 přidali. Všichni chtěli nějakou třetí cestu. Ale Klaus a jeho kumpáni tu zavedli skutečně zlodějský režim, ve kterém si rozparcelovali veřejný majetek.
Jak na tuto dobu vzpomínáte dnes, bohatší o zkušenost posledních 24 let?
Nejsem nostalgik. Vím, že pro mnoho lidí to byl stát, který se o lidi postaral, a to je skutečnost. Práce byla pro každého, stavěly se byty, mladé rodiny dostaly bezúročné půjčky, které se daly zčásti dokonce splatit dětmi, na dům či byt vám dali, tuším, až 150 000 příspěvek.
Samozřejmě to platilo pro ty normální. Nás máničky mlátili bez důvodu na každém nádraží - na každém rohu nás legitimovali, za každý křivý pohled byla rána obuškem. Bylo období, kdy mě mlátili při každé příležitosti. Paradoxně to přestalo v momentě, kdy se ze mne stal oficiálně disident - tedy, když u mě našli protistátní literaturu. Od toho momentu se mne ujali estébáci, a ti sice vyhrožovali, ale nikdy na mě nesáhli, a když už mne začali vyšetřovat estébáci až z kraje, tak si mě obyčejní pochůzkáři, příslušníci VB, přestali všímat. Naopak, stávali se mými kamarády.
Pamatuji, jak jednou zatkli mého kamaráda na nádraží, protože byl na opuštáku ožralý na nádraží bez uniformy - sedl jsem k policajtům do auta a domluvil s nimi byznys, že když mi vyprosí v práci mimořádnou zálohu, tak se podělíme. Šéf hlídky pak prosil účetní ať mi dá peníze - téměř tam plakal - z čeho má ten Večerníček žít - a účetní se na něj podívala, řekla zostra - tak si ho živte vy, ale já mu nedám ani vorla.
Fotogalerie: - Pozvánka do Soči
Fotogalerie: - Sněmovna o potravinách
Jsou podle Vás dnes zločiny komunismu aktuálním tématem? Nebo už je zastínily jiné problémy?
Zločin zůstává zločinem vždy - ovšem je třeba říct, že v případě komunismu zločiny nepáchala myšlenka,ale lidé, kteří ji znetvořovali podle svých potřeb. Komunismus je od slova komuna, obec, v níž jsou si všichni rovni a žijí v přímé demokracii. Takže socialistický centalismus s minimem demokracie tam rozhodně nepatří. A hovořme jak o zločinech komunistických režimů, tak kapitalistických.
Mučení, politcké procesy, teror v padesátých letech přece není typický jen pro tehdejší Československo. Navíc, to se přece jen v šedesátých letech od nejhrubšího teroru oprostilo. Politické procesy jsou dokonce pro USA v padesátých letech typické jako pro nás. Země jako USA podporovaly diktatury ve střední Americe a jejich agenti a specialisté se přímo podíleli na zabíjení, teroru, mučení, a tahle politika svým způsobem pokračuje dodnes, kdy USA vězní a mučí podezřelé z terorismu absolutně bez soudu a možnosti obhajoby.
Demokratická Francie v Alžíru řádila hůř než nacisté ve Francii. Ostatně v koloniích nemá čisté svědomí žádná evropská země. Po každé okupaci přicházel teror, procesy, zabíjení. To nás za naše zločiny v minulých časech neomlouvá - ale nikdo, ať ze mne nedělá hlupáka a netváří se, že komunismus je zlo a kapitalismus v tzv. západních demokraciích ztělesněné dobro.
Jsem krajní nepřítel každého, kdo týrá své bližní - ať si říká nacista, komunista nebo demokrat. Pro mě to je stejné prase, které zneužívá ideologii pro vlastní zvrácenost. Žiju z části v Mexiku a občas zakotvím v Guatemale. Je to jen pár let, co tam odhalili masové hroby desetitisíců lidí, které povraždily polovojenské jednotky vedené agenty CIA a dalšímy hovady z USA. Samo Mexiko si s takzvanou demokracií ze severu užilo svoje. Tihle samozvaní demokraté ukradli polovinu Mexika. A taky tam v indiánských ejidech, komunách vidím skutečný komunismus a přímou demokracii v praxi. Funguje to. Ne že ne. Svět vůbec nevypadá tak, jak nám to tady naši ideologové líčí.
Další Půlnoční rozhovory:
Pracoval jsem za komunistů na rizikových pracovištích . V galvanovně a poté v kyanidové kalírně. Můj nejlepší kamarád byl Vietnamec Fang Kong Thu. Komunista, kluk, co od 16 let bojoval proti Američanům v džungli - část rodiny mu spálili amíci napalmem, část otrávili chemickými zbraněni. Ten kluk za odměnu směl jet dřít do galvanovny v brněnském Zetoru. Makali jsme 16 i 18 hodin denně - často jsme v dílně i spali, protože nemělo smysl jít na ubytovnu. Malíček tohohle komunisty je pro mě cennější než antikomunistická hovada, kteří v době, kdy mne zavírali a mlátili bolševici, tak drželi hubu a krok, a teď jsou stateční až na půdu. Fang Kong Thu, ale i další dělníci komunisté, se mě nebáli zastat. Nedovolili, aby mne v práci kdokoli perzekvoval nebo dokonce snad vyhodil. Znal jsem a znám čestné a dobré komunisty a znám póvl, který má plnou hubu demokracie, ale jsou to prachsprostí gangsteři.
Jakou zkušenost mají Vaší poslanci z hnutí Úsvit s komunistickými poslanci při vzájemném soužití v Poslanecké sněmovně?
Poslanci KSČM jsou určitě jiní komunisté než ti, co týrali své spoluobčany a své spolustraníky v padesátých letech. Vojtěch Filip je ostatně potomek oběti tehdejších represí. A navíc mnozí pozdější disidenti se na nich sami podíleli. Stávající zkušenost je jednoznačná - na rozdíl třeba od té dienstbierovské bolševické části ČSSD se lze na slovo komunistů spolehnout.
Jak moc je podle Vás KSČM „nástupnickou organizací“ KSČ?
To je hlavně otázka na KSČM - ta se, jak vím, mnohokrát od zločinů a politiky KSČ distancovala. KSČM se hlásí k původním ideálům komunismu a socialismu (jako i ČSSD). Samozřejmě vím, že ve straně jsou různé proudy - od těch liberálních, až po ty stalinistické, a také vím, že pan Filip a jeho kolegové se snaží o moderní liberální levicovou stranu i proti vůli části členské základny - kde bychom bezesporu tvrdé stalinisty také našli. Jenže takoví lidé nejsou jen v KSČM.
Jak se díváte na „nostalgický“ pohled na komunismus, zdůrazňující kladné stránky tehdejšího režimu, který v poslední době zejména v některých skupinách sílí?
Na tom asi nebude nic divného - a je to chyba nás, že jsme dopustili, aby současný režim byl daleko horší, ničivější a škodlivější než třeba normalizační socialismus.
Když říkám horší, říkám to s tím, že komunisté nerozkradli tolik majetku jako jejich kapitalističtí nástupci. Chtěj nechtěj naše národy i za komunismu toho dost vybudovaly. Firmy jako můj Zetor, Jawa exportovaly po celé planetě. Zlodějský Klausův kapitalismus dovolil majetek státu rozkrást a zničit. Víte, že jsme byli cukrovarnická velmoc? Dnes nemáme díky EU a našim politikům ani jediný cukrovar. Nebylo tu tolik lidí ohrožených chudobou jako dnes. Za posledních dvacet let bylo nenávratně zničeno víc kulturních památek než za nacismu a komunismu dohromady, včetně 2. světové války.
Účet za kapitalismus je děsivý - exekuce, sociální nejistota, nezaměstnanost a beznaděj rok od roku rekordně zvyšují počty sebevražd. Stát přišel téměř o vše, co za socialismu vybudoval. To není legrace ani propaganda. Vše lze doložit čísly. Jsem poslední, kdo by obhajoval návrat předchozího socialistického režimu. Ale je mi jasné, že musí přijít změna - že stát nesmí rezignovat na spravedlnost, na solidaritu a pomoc druhým.
Musí přijít skutečná demokracie - vláda občanů, nikoli politických elit. Což v praxi neznamená konec Parlamentu, ale Parlament se musí skutečně zodpovídat svým občanům. Každý poslanec i senátor se musí zodpovídat denně ze své práce, tak jako se z ní zodpovídá každý občan ve své práci.
Fotogalerie: - 24. kongres ODS
Fotogalerie: - Sobotkova vláda jmenována
Jak se díváte na politiky, pro které je vypořádání s komunismem stále zásadním politickým tématem, například Miroslava Němcová nebo Přemysl Sobotka? Vnímáte to spíše jako upřímné obavy nebo jako politický kalkul?
Jaké vypořádání s komunismem? V jejich podání to je jen politická póza. Lidská práva jsou nedělitelná - má je každý a vždy. Takže ano, je skutečně dobré připomínat oběti a hrdiny z období komunismu a nacismu, ale tohle nesmí být důvodem, proč zapomenu na oběti současného režimu.
A politik, který žije jen z kladení věnců a prázdného plkání, je k ničemu. Pokud uctím oběť nespravedlnosti, pak hlavně proto, aby mi připomněla, že dnes, zítra, pozítří musí udělat maximum pro oběti současné. Denně dostáváme desítky dopisů, zpráv o nespravedlnostech, křivdách, o strašných situacích, ve kterých se ocitají lidé bezbranní proti systému, který je ničí.
Psali jsme:
Ti největší křiklouni, dnešní antikomunisté, jsou jako poválečné rudé gardy - v drtivé většině kolaboranti, co drželi hubu a krok, teď náhle prozřeli a chtějí ukázat svůj boj za svobodu. Bojují ovšem v minulé válce.
Hnutí Úsvit Vás navrhuje do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Jak by podle Vás měl takový ústav vypadat? Jaké by měly být hlavní priority jeho činnosti?
Pravdou je, že jeho zřízení bylo politikum. Tady je třeba skutečně změna v zadání a to, že se naplní jeho poslání. Že bude objektivní a bude měřit všem stejným metrem, že nebude mít ideologické zadání.
Samozřejmě jsem pro maximální digitalizaci archívů a jejich otevření veřejnosti. Jen to povede k větší objektivitě a samozřejmě zabrání možným zneužitím materiálů pro vydírání či politickou manipulaci. Transparentnost musí být základ. Rozumím obavám mnohých zaměstnanců ústavu, kteří se bojí, že tu někdo chce blokovat archívy jen pro své potřeby.
V každém případě, pokud bych nějakým nedopatřením v radě skutečně někdy byl, je třeba vést diskuzi, analyzovat a pak vynášet soudy. Můj názor na fungování ústavu není hotový - jsem otevřený všem názorům, o kterých chci teprve přemýšlet.
Česká televize na svém webu ve středu uvedla, že není vyloučeno, že Vás hnutí Úsvit z voleb stáhne. Existuje tato možnost? Jaké důvody by k tomu případně mohly vést?
Pokud myslíte ÚSTR, tak jsem své kolegy upozornil, že nemám čistý trestní rejstřík - dal jsem v devadesátých letech jednu po hubě jednomu komunistickému policajtovi za pomluvy, které o mně šířil. Dostal jsem pokutu 3000 Kč a mám zápis v rejstříku za ublížení na zdraví. Prý tomu pánovi během incidentu vypadl zub. Za ten čin se nestydím a odmítal jsem po léta nechat si trest vymazat a být takzvaně netrestaný. Za svou historii se nestydím, každý soud, který jsem měl, si umím obhájit.Tenhle záznam mě ovšem zřejmě diskvalifikuje - byť je to formální pitomost.
Díky tomu mám taky doživotní zákaz vstupu do USA a jednou mě dokonce agenti FBI vyvlekli v Londýně z amerického letadla, které cestou do Mexica mělo v Detroitu mezipřistání. Což je vážně pikantní - onen bolševický slouha tam smí a protikomunistický disident má zákaz. Skvělá ukázka americké politiky antikomunismu v praxi.
ÚSTR vznikal v roce 2007 za dost specifických podmínek. Bylo podle Vás jeho účelem pouze studování zločinů totality nebo mohl být plánován i jako určitý „ideologický“ nástroj tehdejší pravicové koalice?
Bez ohledu na čisté úmysly členů a zaměstnanců ústavu, tak samozřejmě antikomunismus byl, a stále je, silnou politickou zbraní, takže spolu s bohulibým úmyslem studovat historii totalit tu byl i politický zájem.
Jak na Vás ústav za roky své existence působí?
Stále se o něj vede ideologický boj. Znám lidi uvnitř a vím, že jsou slušní a zaslouží si klid a prostor na vědeckou objektivní práci.
Jak po roce hodnotíte nové vedení ústavu, které se jej vloni ujalo za poměrně bouřlivých okolností? Naplnily se obavy, se kterými vystupoval exředitel Daniel Herman a pravicoví politici?
Je hodně brzo na finální soudy. Změny zřejmě ústavu neprospěly - panuje tu nejistota, ústav vypadá paralyzovaný. Ale nejsem natolik informovaný, abych mohl nějak soudit.
Jeden ze základních sporů v „boji o ÚSTR“ probíhá o digitalizaci archivních materiálů. Jedna ze stran preferuje naskenování a zveřejnění co největšího množství materiálů, druhá naopak preferuje systematičnost digitalizace, aby se případní zájemci mohli v dokumentech snáz orientovat. Ke kterému z názorů se kloníte Vy?
No bezesporu bychom se asi shodli na tom, že je třeba digitalizovat a zveřejnit vše, co lze a zákon povolí, a neměl by být problém mít i přehledný digitální archivní systém. Pokud ta druhá část systém nebere jen jako záminku pro odložení zveřejnování, pak se musíme shodnout v cílech i prostředcích.
V současnosti veřejností též rezonuje téma lustrací. Jsou podle Vás stále aktuální, nebo už se jedná o přežitek?
Lustrační zákon byl a je nespravedlivý paskvil, který diskriminuje plošně část občanů, aniž by přihlédl k tomu, kdo je pachatel a kdo oběť.Pokud je něčí minulost bezpečnostní riziko pro výkon funkce, tak není nic lepšího, než mu nařídit bezpečnostní prověrku, během níž se nejen prolustruje jeho politická minulost, ale zmonitorují veškerá možná rizika.
Ovšem v takovém případě bychom zřejmě některé ministry a premiéry museli oželet, protože jejich vazby na podezřelé skupiny, jejich kšefty a často i kriminální činnost by je ihned dikvalifikovala.
Zažil jsem až desetihodinové výslechy prokládané bitím - byl jsem občas na hranici svých možností a vím zcela jistě, že kdyby byli policajti o trochu tvrdší a vytrvalejší, tak jim podepíšu cokoli. Narozdíl od paní Němcové či Přemysla Sobotky vím, o čem mluvím. A člověk, který podlehl vydírání, mučení, který nechtěl ohrozit svou rodinu, by měl být na stejné lodi jako ten, kdo ho trápil? Který debil tohle vymyslel? Měli jsme kupu kariérních komunistů ve vládě - ti jsou čistí jen proto, že vlezli do ODS nebo jiné partaje?
Každý má svůj individuální příběh a případně svou míru zavinění. A jak jsem řekl - znám mnoho čestných skvělých komunistů - příklady za všechny - František Kriegel - bojovník ze Španělska, komunista, který jediný nepodepsal souhlas s okupací. Ani on by dnes neměl čisté lustrační osvědčení a nemohl by pracovat na vybraných pozicích. Jack London, Jaroslav Hašek, Egon Ervín Kisch. To všechno byli komunisté a jsou to osobnosti, před kterými smekám.
Představte si je vedle Kalouska, Sobotky nebo paní Němcové. Vždyť ty amorální bezduché trosky jim nesahají ani k podrážce. Lidsky, duševně, morálně, prací. Ať si nedělají ze mne a národa svými kecy prdel.
Ve čtvrtek zemřel Vasil Bilak, jeden z tvůrců období normalizace. Jak na něj vzpomínáte?
Nijak - pro nás to tehdy byl neidentifikovatelný komunistický aparátník jako stovky jiných. Nijak nevyčníval z řady. Z dnešního pohledu mi chybí jen soud pro vlastizradu, který mohl jasně říct, zda on a jeho kumpáni skutečně svou vlast prodali, či ne.
Fotogalerie: - Okamura na předvánočním jarmarku
Fotogalerie: - Okamura v Bohnicích
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
