Začátkem března byla napjatá situace na řecko-turecké hranici, pak přišla i k nám pandemie, která zcela pochopitelně zabrala veškerý mediální prostor. Znamená to, že je tam teď klid? Jaké máte zprávy?
Předposlední zpráva byla taková, že Turci odvezli migranty zpátky do vnitrozemí s odvoláním na pandemii. Ale před dvěma dny jsem zaznamenal, že prý jsou tam nějaké pokusy a opět nabádají tyto lidi, aby se dostali do Řecka přes moře. Naposledy jsem mluvil s řeckým velvyslancem snad v ten den, kdy se přerušilo jednání Sněmovny, před měsícem, 13. března. Ptal jsem se ho na situaci. On nám děkoval za pomoc. Podle něj je důležitá hlavně pomoc policejní. Rozhodně ne armádu. Okamura tady vyskakoval, že tam máme poslat armádu. O tu oni nestojí. Mají velkou armádu.
Turci mají možná ještě větší...
To je sice pravda, ale tady se jedná o migranty. Představa o tom, že nám někdo bude nutit svoji armádu, to se prostě nedělá. Chtěli samozřejmě i Frontex, ale rozhodně ne armádu. Nebyla to otázka vojenské síly, ale z jiného soudku.
Takže když se diskutovalo o tom, jestli se Řekům pomohlo dostatečně, tak podle vás ano, pomohli jsme jim, jak oni chtěli?
Možná, že chtěli i víc, ale chápali, že naše možnosti jsou nějaké. Velvyslanec mi přišel spokojený a naši pomoc oceňoval. Říkal také, že je hodně důležité, abychom jim pomohli politicky. To znamená, že je důležité, že jsme se jako jednotlivé členské státy nenechali rozdělit a nepodlehli nátlaku, který bych nazval vydíráním ze strany Turecka.
Tady si myslím, že na rozdíl od let 2015 a 2016, kdy byla Evropská unie rozdělená – někdo říkal, že musíme hranice víc bránit, jiný pak, že bychom měli více přijímat – teď se jasně řeklo unisono, že máme nějaká pravidla i zkušenost pár let starou a z té se poučíme.
Řekové hodně oceňovali i to, že Turecku říkáme, že takovýto styl jednání a nátlaku není pro Unii akceptovatelný. Tohle pro ně bylo důležité. Poslali jsme jim i nějaké policisty i techniku, což také ocenili. Velvyslanec byl s naší pomocí spokojený.
Fotogalerie: - Kam zmizel Koněv?
Jinak, oproti roku 2015, se chovali i Řekové...
Ano. Bylo důležité, že tam došlo ke změně vlády, kdy tam byla podivná smečka zvaná Syriza, to jsou takové ty antisystémové strany. Bylo to protestní hnutí, které mělo jen malou představu o tom, jak to má fungovat. Kdežto teď tam vládnou naši partneři z Lidové strany, což je standardní politická strana, která ví jasně, jak se jedná v takovéto situaci.
Může se ale něco podobného opakovat? I v Turecku stejně jako jinde řádí pandemie, ekonomická situace, která už tak nebyla dobrá, se bude i tam zhoršovat... Nebude chtít od domácích problémů autokratický prezident Erdogan odvést pozornost zase nějakou hurá akcí?
Je to samozřejmě otázka. První náznaky už jsou. Možné to je. Když se ale teď podíváme na státy Evropské unie, tak Schengen nefunguje. Když má problém projet kamion s čočkou ze Strání na Slovensko, tak předpokládám, že nastavit pašerácké stezky, které budou tisíce kilometrů dlouhé, na to teď není nejlepší doba. Teď jsou hranice oproti běžnému stavu naprosto bezprecedentně hlídané. Nedovedu si představit, že by se člověk, který je aspoň trochu při smyslech, snažil nyní pašovat lidi do Evropy.
Teď třeba ne, ale pandemie doufejme skončí, hranice také nebudou pořád takto uzavřené. Na druhou stranu, ekonomické problémy bohužel patrně budou trvat mnohem delší dobu. Co když to tedy zkusí za nějaký čas, za půl roku, za rok?
Uprchlíků a migrantů jsou v Turecku zhruba 4 miliony. Dá se předpokládat, že k velkým pohybům bude docházet. I kvůli té pandemii. Takže pokusy dostat se nelegálně do Evropy ze strany těchto lidí asi budou vždycky. Pokud bude Evropa jednotná a bude se chovat jako při té poslední krizi před dvěma měsíci vůči Turecku, tak je schopná to zvládnout.
Myslel jsem to tak, že Turci budou tyto lidi využívat k nátlaku na Evropu jako tomu bylo teď, protože Turci je ponoukali k cestě do Evropy...
Bylo to do určité míry organizované tureckým režimem. Je teď otázka, pokud takováto akce bude mít jen malou šanci na úspěch, jakou měla před dvěma měsíci, jestli se bude Erdogan snažit prorazit zeď hlavou. Před dvěma měsíci se mu to nepovedlo. Odpověď Řeků byla naprosto nekompromisní, protože je tam u moci standardní politická reprezentace, a ne nějací protestní anarchisté jako tam byli předtím.
Fotogalerie: - Dezinfekce náplavky
Má EU na Turecko dostatečné páky?
Unie jako celek má daleko větší páky než jednotlivé členské státy. Turecko daleko více potřebuje Evropskou unii, než naopak. Už jenom z pohledu velikosti trhu. Je to jen otázka toho, abychom se zbytečně nenechali rozdělit a abychom táhli za jeden provaz. Abychom dokázali Turecku jasně říci, že ho za důležitého strategického partnera považujeme, ale že se jako strategický partner musí chovat.
Dá se mu ale věřit?
Myslím, že tento druh politiků jako je Erdogan rozumí jasnému slovu a tomu, že se zřetelně postavíte proti nátlaku. Což se před 4 lety nestalo, ale teď byly evropské státy chytřejší a nátlaku nepodlehly. Prostor pro jednání je. Turecko není nepřítel, není někdo, s kým bychom neměli mluvit.
Také se během let po volbách mění politická reprezentace. Takže za pár let situace nemusí být stejná jako je teď. Nemůžeme na to však spoléhat. Musíme být rezolutní, držet při sobě. Co se odehrálo na řecko-turecké hranici, to byl podle mého pro tureckou stranu dostatečný signál, že Evropa to myslí vážně. Takto bychom měli pokračovat.
Ano, jednat, být otevřený k řešením, protože ten problém se může dostat do Evropy, a pak bude drahý. Snažme se ho řešit mimo Evropskou unii, bude nás to něco stát, ale podstatně méně, než když se to vymkne a přenese sem.
Rozumím tomu. Ale máme tu nejen události před několika týdny na řecko-turecké hranici, je tu i říjen loňského roku, kdy Turci vpadli na sever Sýrie do oblasti obývané syrskými Kurdy. Tehdy vyšel v Security magazínu rozhovor s vámi pod titulkem Turecko? Je třeba se ptát, potřebujeme takového spojence?
Jsou tu dvě věci, které se musí rozlišovat. Partner v řešení migrace; druhá věc je partner v rámci NATO. Oni úplně nesouvisí. Turecko aspiruje do Evropské unie proti vůli mojí partaje a Evropské lidové strany.
Což si ale, myslím, že nemá žádnou šanci...
My si to myslíme. Takovým velkým zastáncem členství Turecka byl Václav Klaus starší. Je to zvláštní. Turecko bylo vždycky v bezpečnostně problematické zóně, a to i v době, kdy to prosazoval. Chtěl byste před deseti lety potáhnout hranice Unie na hranice Íránu, Iráku, Sýrie? My jako lidovci jsme v tom měli na rozdíl od pana Klause vždycky jasno – že je to úplný nesmysl. Druhou věcí je kulturní ukotvení Turecka. Nemyslím si, že země, kde se 99 procent lidí hlásí k islámu, by měla mít své zástupce v Evropském parlamentu, v Evropské komisi, že by její občané měli mít volný pohyb bez překážek po celé Evropské unii.
Vždy jsme říkali, že Turecko je náš ekonomický partner. Ať je nám co nejblíže. Je to velká strategicky zajímavá země. Ale to je bez politického vlivu, bez možnosti rozhodovat o tom, jak bude vypadat Evropa. Václav Klaus si to nemyslel. Dnes je samozřejmě v Turecku situace vyostřenější, ale tyto bezpečnostní a kulturní aspekty byly už tehdy. Přijde mi tedy velice neprozíravé, že člověk, který má takovou auru a byl prezidentem České republiky, tak v době, kdy byl prezidentem, členství Turecka v Evropské unii prosazoval, se všemi věcmi, které jsem teď popsal. My v tom máme jasno.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
