Třicet let od listopadu 1989 panuje v naší společnosti velké napětí. Proč podle vás? Kdo či co ho způsobuje?
Napětí ve společnosti zcela jistě vyvolávají především ti, co si demokracii představují tak trochu po svém. Nadávat, pískat, osočovat a rozhodovat, kdo položí kytici a kdo nikoli… Ale demokracie je především diskuse a vše má svůj vývoj. Vždy ale záleží především na lidech. Pokud máte kolem sebe správné lidi, až tak velké napětí nepociťujete – a naopak, samozřejmě.
Co nám listopad 89 dal, co případně vzal?
Listopad 1989 mě zastihl aktivně jako studenta na vysoké škole v Brně. Protože jsem všechny akce v Brně osobně zažil a aktivně se na nich podílel, je pro mě listopad 1989 srdeční záležitostí. Jen výjimečně se člověk stane osobním svědkem a účastníkem historických událostí, které přetvořily Evropu a svět. V minulém století to zažili lidé pouze v roce 1918, 1945 a právě v roce 1989.
Část společnosti je z polistopadového vývoje rozmrzelá. Může být důvodem, že čeští zaměstnanci mají zhruba třetinové platy vůči německým? A velké rozdíly jsou platy i v porovnání s Rakouskem, což obyvatelé Znojma, kde žijete, mohou patrně dobře posoudit... Nebo je to kvůli něčemu jinému?
Ano, rozmrzelost je dána především ekonomickým vývojem. Ve Znojmě zanikly některé úspěšné podniky jako třeba zemědělský gigant Fruta. A srovnání s platy v Rakousku je stále nemožné. Hodně občanů znojemského regionu pracuje v Rakousku a jsou zcela určitě o mnoho spokojenější než ostatní. Ostatně to je i pro mě určité zklamání po listopadu 1989. Ty rozdíly v platech mezi námi a západními zeměmi jsou stále vysoké. Za velké zklamání považuji také krach některých našich úspěšných podniků z minulé doby. Devadesátá léta je prostě zlikvidovala a u některých to byla nenávratná chyba, což je právě příklad znojemské Fruty.
Levice zažila v posledních letech propadák preferencí (i když v tom není zdaleka sama). Dokázala dostatečně uchopit pocity a hájit zájmy lidí, kterým se v kapitalismu nevede až zas tak dobře?
Levice, pokud se chce zachránit, musí najít cestu ke spolupráci po vzoru slovenského Smeru. Jiná cesta není. Poslední výsledky stran levého spektra ukazují, že spolupráce je potřebná, zvláště, když se ke spolupráci chystají strany na pravém politickém spektru. Je jenom otázka najít českého Fica.
Když se podíváme na ta 90. léta: Mnozí v nich přišli o práci a museli si zvykat na jinou. Jiní říkají, že to byla léta úplné a dokonalé svobody, příležitostí atd. Jak je vnímáte vy?
Už jsem k tomu řekl své v předešlých otázkách, likvidace funkčních podniků, které vedla přes tzv. tunelování, připravila řadu lidí o práci. Samozřejmě nemluvím o podnicích, které nebyly funkční ani za minulého režimu, ale o úspěšných podnicích. A zase se vrátím na Znojemsko. Region to byl zemědělský a měl řadu úspěšných zemědělských podniků. Po třiceti letech je po zemědělství na Znojemsku veta. A to je tragédie. Znovu opakuji, to je moje největší zklamání po listopadu 1989. Svoboda musí být lemovaná i odpovědností, a to se tehdy hlavně v první půlce devadesátých letech moc nepovedlo.
Psali jsme:
Symbolem ekonomické transformace byl Václav Klaus. Prezident Zeman letos 28. října mu dal vyznamenání, čímž probudil hlasy: Za Klause se tunelovalo, podniky se prodaly do zahraničí, Klaus udělil amnestii... Co lze vyčítat Klausovi, a co ne? Zaslouží si vyznamenání?
Klausovi lze vyčítat kuponovou privatizaci, která vedla k již zmíněným problémům. Otázka, zda by se vývoj ubíral jinak, kdyby Klaus premiérem nebyl. Taková zásadní změna, která tehdy následovala po čtyřiceti letech komunismu, se bohužel neobešla bez ztrát. Ale Klaus tehdy v politice sám nebyl, měl koaliční vládu a další ministry, nemůžeme na něj vše svádět. Václav Klaus ale určitě zaslouží ocenění jak vkusně a v klidu rozdělil náš tehdy federativní stát. Nezapomeňme totiž, co se stalo chvíli po rozpadu Československa v bývalé Jugoslávii.
Výraznou postavou listopadu 89 byl Václav Havel. Jak vidíte jeho? Nesou jeho odkaz ti, kteří se k němu hlásí, důstojně?
Prezident Havel byl hlavním aktérem listopadu 1989 a jako takového ho vnímám i já, považuji ho proto za významnou osobu v našich novodobých dějinách. Stejně jako prezident Klaus nebyl ale bez chyby, ale kdo je vlastně bez chyby? Nesouhlasil jsem například s jeho názory na bombardování Srbska, které se vžilo jako „humanitární“, ale účelová kritika či chvalozpěvy na jeho osobu mi jdou docela na nervy. Ti, co se nyní zaštiťují jeho odkazem, působí ale dost směšně, jako například v sobotu na Letné.
A pak tu ještě máme současného prezidenta Miloše Zemana. Jak hodnotíte jeho polistopadovou politickou činnost?
Miloše Zemana budu hodnotit samozřejmě trochu jinak, Vstoupil jsem do ČSSD kvůli němu a zakládal jsem SPOZ také kvůli němu. Úspěšné prezidentské volby s ním byly v letech 2013 a 2018 zážitkem na celý život. Velice mě mrzí, jakým způsobem se řeší jeho zdraví, jakým způsobem se někteří politici vulgárně o prezidentovi vyjadřují. Řada z nich záměrně jaksi zapomněla na úlohu Miloše Zemana v listopadových dnech 1989, na jeho legendární článek v Technickém magazínu a také na jeho úspěšné angažmá v roli předsedy vlády. Zcela určitě ho považuji za nejdůležitější osobnost novodobých českých dějin právě vedle Klause a Havla.
Ing. Miloš Zeman
Teď k žhavé současnosti. Pískání a nadávky provázely při pokládání květin na Národní třídě premiéra Andreje Babiše i vicepremiéra Jana Hamáčka. Snad největší nevoli při této příležitosti sklidil Václav Klaus mladší, přičemž on sám byl aktivním účastníkem studentských protestů před třiceti lety. Dokonce mu bylo vyčítáno, že na Národní vzal s sebou malou dceru. Nadační fond proti korupci k jeho účasti na akci 17. listopadu uvedl: „Jen člověk vychovaný v absolutním sobectví a bezlásce bere své dítě do války.“ Jsme tedy ve válce? Co si myslet o těchto křiklounech?
Některé záběry jsem viděl na internetu a je mi z nich smutno. To, co předvedli někteří lidé v Praze na Národní, je ostuda zcela proti ideálům demokracie a svobody. Jsou zde lidé, kteří se snaží privatizovat státní svátek 17. listopadu a rozhodují, kdo může položit květiny k pamětní desce a kdo ne. A to je zcela nepřijatelné! Možná by se napříště měli scházet již jen na Letné a další místa nechat ostatním, kteří třeba chtějí jen položit kytičku k pamětní desce v doprovodu svého dítěte.
Fotogalerie: - Kadaň a rok 1989
Jak vidíte aktivity Milionu chvilek pro demokracii? Podle nich hlídají politiky, aby nepřekračovali červené čáry na politickém hřišti, jejich oponenti však tvrdí, že zpochybňují výsledky svobodných voleb. Co si myslíte vy?
Pět milionů voličů hlasovalo v říjnu 2017 ve volbách, takže 250 tisíc lidí na Letné je tak pět procent voličů. Nepřeceňoval bych proto toto shromáždění. V listopadu 1989 bylo na Letné 750 tisíc lidí a plná náměstí byla i v jiných městech. Všiml jsem si ale, jak představitelé spolku vyzývali opozici, ať se sjednotí a uspěje ve volbách. Tím ukázali, za kým stojí. Možná by proto bylo od nich férovější, aby vstoupili do politických stran, které obdivují, a šli tak sami do voleb. Heslo „Svobodné volby“ bylo přece v listopadu 1989 jedním z frekventovaných hesel a je dobře, že svobodné volby máme. Nenechme si ale demokracii ukrást, nepatří jen některým... Patří všem!!!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
