Po pádu ruského letadla nad Sinají dochází k zajímavé situaci. Západní média – americká, britská – mluví o bombě na palubě a pravděpodobném teroristickém útoku, ruská strana je však v tomto směru výrazně zdrženlivější. Jak se vůbec po týdnu o katastrofě píše v ruských médiích?
V souvislosti se západními informacemi se začalo docela široce spekulovat o tom, že šlo či mohlo jít opravdu o teroristický čin. Nicméně média v Rusku k tomu stále připomínají, že zatím neexistují jasné důkazy a že vyšetřování teprve začalo. Jinak řečeno, je tam pořád patrný zdrženlivý postoj, který k tragédii zaujaly od začátku samotné ruské úřady. To je pochopitelné v kontextu vzájemné nedůvěry a rostoucí rivality mezi Západem a Ruskem. O možnosti teroristického útoku se ale obšírně mluví a spekuluje v ruských médiích a diskutuje se také na ruských fórech. Není to žádné tabu.
Nezaznamenal jsem, že by se k věci příliš vyjadřoval prezident Vladimir Putin. Jaký je jeho postoj?
Prezident Putin událost příliš obšírně nekomentoval, i když záhy po ní samozřejmě kondoloval pozůstalým a přislíbil jim veškerou pomoc. Byl opakovaně během minulých dní v telefonickém styku s egyptským prezidentem Sísím i s britským premiérem Cameronem. Věci se věnovala ruská bezpečnostní rada státu a Putin podpořil návrh šefa FSB na evakuaci turistů z Egypta a zastavení letů do Egypta do doby, kdy bude místní situace vyhovovat bezpečnostním požadavkům ruské strany. Jinak se prezidentův program nijak nezměnil. Nicméně nepochybně Putin využil příležitosti, aby při návštěvě výstavy u příležitosti 2 000 let města Derbentu v Dagestánu zdánlivě mimo téma poslal jasný vzkaz, že „vystrašit ruský národ jako celek a Dagestán konkrétně“ je „absolutně bezperspektivní činnost“, která se nikomu nepovedla, a že Rusko bude dál bojovat s terorismem v Sýrii i jinde.
Kdyby byla potvrzena informace o teroristickém útoku (dodejme, že počtem obětí největším od 11. září), jak by na ni podle vás reagovalo ruské veřejné mínění?
U té časti veřejnosti, která je kritická k vojenskému angažmá Ruska v Sýrii, by byl takový názor ještě posílen o další argument. Kritici Putinovi vyčítají intervenční politiku jak v Sýrii, tak předtím na Ukrajině, která jde na úkor Ruska a jeho rozvoje i společnosti. Zřejmě by se objevily argumenty o tom, že Putin tak přinesl fakticky válku do Ruska a tu tak začali pociťovat i obyčejní Rusové na vlastní kůži.
Na druhou stranu si ale nemyslím, že by došlo k nějakému otřesu důvěry v prezidenta Putina nebo k nějakým protestům, které by mohly ohrozit současné uspořádání. Dá se předpokládat, že část veřejnosti, která současnou politiku podporuje, by mohla požadovat nebo očekávat odvetu. Bude záležet na tom, jak se případný potvrzený „terakt“ prodá mediálně a politicky.
Rusko je zemí, kde se teroristické akce už od carského režimu odehrávají poměrně často. Jak se ruská veřejnost dívá na tento fenomén obecně?
Politický terorismus v době carského Ruska byl díky kontextu trochu jiný fenomén a myslím, že pro současné Rusy není jeho místo v paměti něčím zvlášť stěžejním. Ovšem tak jako ten současný se snažil šířit a manipulovat strachem k politickým účelům. Novodobý terorismus je pro Rusy přítomný jev, který ovlivňuje každodennost ve velkých městech, nádražích, metrech nebo na letištích.
Rusko zažilo už celou řadu útoků v moskevském metru, bomby ve vlaku mezi Moskvou a Petrohradem, útoky na obytné domy, nádraží, v letištních halách a dvě velmi vážné krize s rukojmími, které se neobešly bez nevinných obětí. V Beslanu v roce 2004 to bylo celkem asi 385 obětí a z toho asi 168 dětí. V moskevském divadle Dubrovka v roce 2002 to bylo kolem 170 lidí. V obou případech ruská vláda odmítla jednat s teroristy a řešení krize stálo životy nevinných lidí, což se neobešlo bez domácí kritiky postupu ruských úřadů. Bohužel Rusko ve stínu terorismu zkrátka žije.
Rusko má také historicky velmi významnou zkušenost s bojem s islamisty. Jak by podle vás mohl případný teroristický útok vedený Islámským státem nebo jinou islamistickou organizací poznamenat vztah Ruska k muslimům?
Často se zapomíná na to, že Rusko je mnohonárodní a multikonfesionální země. Islám se v Rusku považuje na oficiální úrovni za jednu z tradičních náboženských konfesí a je po staletí pevnou součástí Ruska jako země.
Putin před nedávnem otevřel s velkou slávou katedrální mešitu v Moskvě, citoval Korán a opakoval, že islamismus s terorismem či uskupení jako IS/Daeš nemají s autentickým islámem nic společného a že jsou jejich urážkou. Takové striktní oddělování tradičního islámu a politického islamismu je pochopitelné, protože islám je běžnou realitou dnešního Ruska a budit k němu nějakou obecnou nenávist je velmi špatná politická investice. Zvlášť v ruských reáliích mnohonárodního státu, který není nábožensky ani etnicky homogenní. V Rusku žije asi 10 % muslimů, kteří jsou ruskými občany, a díky demografii toto náboženství v poslední době dost výrazně posiluje.
Takže na oficiální úrovni je patrná snaha oddělovat islamismus od islámu, i když nelze vyloučit určité protimuslimské nálady v samotné společnosti, které by podobné zkušenosti mohly dál posílit.
Psali jsme:
Může v reakci veřejnosti na tento útok hrát nějakou roli jisté posilování národního uvědomění, ke kterému dochází za prezidenta Putina?
Myslím, že se nic v tom ohledu dramaticky nezmění. Daleko více bude hrát roli případný úspěch syrské operace a to, jak se režimu podaří celou kampaň ruské veřejnosti prezentovat. Jako všechny velké národy s velmocenskou a historicky také s imperiální tradicí i Rusové reagují vesměs s určitou hrdostí na vojenskou angažovanost svojí země. Tohle není výjimečné, i když v Rusku je také pravda, že militarismus a mobilizace obyvatelstva mají jinou kvalitu a význam. Souvisí to se slabou tradicí občanské společnosti a dominující rolí státu.
Když odhlédneme od nálad veřejnosti a přesuneme se ke geopolitice. Jak může případný teroristický útok ovlivnit například akci Ruska v Sýrii?
Západní média už spekulují o tom, že Putin nasadí pozemní vojska v Sýrii, což se mi zdálo od počátku jako poslední scénář – nějakou novou verzi Afghánistánu 2 si Rusko asi zopakovat nechce a nechat se plně vtáhnout do nepřehledného terénu syrské války je značně riskantní.
Nemyslím, že Putin bude teď nějak drasticky radikalizovat svoji syrskou politiku, pokud ho k tomu nedotlačí další okolnosti. Nebudu ale tvrdit, že vím přesně, co mají v Kremlu za lubem. Ti, kdo se tak dneska tváří, nic netuší o tom, jak nepřehledně v kremelské tradici fungují rozhodovací procesy a veřejná kontrola nad nimi.
Objevily se i signály, že terorismus je stále platformou společné spolupráce mezi rivaly – Amerikou a Ruskem. Ale že by se opakoval jedinečný moment z roku 2001, kdy Rusko a USA bezprecedentně a velmi úzce spolupracovaly v řadě oblastí bezpečnosti, se asi nestane. Ukrajina prostě velmi poškodila vzájemnou důvěru mezi Západem a Ruskem. Sýrie jen potvrzuje jejich novou rivalitu.
Co by pro světový boj s terorismem znamenalo, pokud by se do něj „naplno“ zapojilo i Rusko?
To bude záviset od metod takového boje „naplno“ ve vztahu k islamistickému terorismu jako v podstatě konvenčními vojenskými metodami „neporazitelnému“ jevu. Terorismus je dnes globální jev, který je těžko uchopitelný a může opravdu udeřit kdekoliv a kdykoliv.
Mnohem důležitější a také těžší je bojovat prevencí jeho vznikání – mimochodem Putin nedávno také řekl, že proto chce, aby se do boje s ním zapojili také muslimští duchovní a intelektuálové. To souvisí s tím, že chápe islamismus jako určitou odchylku od islámu, a nikoliv jako jeho podstatu. Rusko nedělá a nemůže dělat islamofobní politiku.
Zdroje islamistického terorismu jsou systémové, odrážejí například krizi modernizačně-sekularizačního projektu v muslimských zemích a živí ho mimo jiné destabilizace Blízkého východu, západní politika a také domácí sociální nerovnosti a problémy nebo marginalizace a dekulturace muslimů v západní Evropě. Jen boj ve smyslu vojenských akcí, posilování bezpečnosti a tajných služeb nestačí, a to s Ruskem na palubě nebo bez něj.
Jako příklad vzepětí ruského národa při vnějším ohrožení se klasicky uvádí jeho neuvěřitelné vypětí za Velké vlastenecké války. Je možné, že by i nyní byla reakce podobně odhodlaná, nebo je historických rozdílů tolik, že by tato paralela nefungovala?
To je nesrovnatelné. Případný teroristický útok na ruské letadlo v Egyptě se dá těžko srovnávat s celoplošnou německou nebo napoleonskou invazí do prostoru vnímaného jako vlastní území či vlast. A to byla podstata obou historických zkušeností, které jsou na prvním místě chápány jako obrana vlasti před cizím a doslova boj o vlastní existenci Ruska. Neříkám, že podobné útoky nejsou nebezpečné, ale kolektivní existenci Ruska zatím neohrožují. Ruské angažmá v Sýrii se spíše snaží posílit prestiž Ruska a udržet jeho velmocenské ambice v regionu Blízkého východu. Navíc smutnou realitou je, že by ztráta životů v důsledku teroristického útoku nebyla nijak ojedinělá vzhledem ke zkušenostem z minulosti. Ojedinělá by byla jenom jeho forma.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
