Tématem týdne zůstávají uprchlíci a přerozdělení imigrantů podle kvót určených Unií. Jaký je váš postoj k této otázce?
Kvótami to řešit nelze, ale na druhou stranu je potřeba uprchlíky brát jako realitu. Koneckonců je možné si mezi nimi také vybrat. Nemyslím si, že třeba lidé, kteří přicházejí třeba ze Sýrie, by byli nějakým problémem. Jednak část z nich jsou křesťané, jsou to lidé z vyšší střední vrstvy a ze střední vrstvy a jsou rádi za novou existenci. Kdyby to bylo pár set lidí, tak to by mně osobně nevadilo.
Mluvíte o výběru – někteří lidé považují toto za xenofobní postoj, pokud si chceme uprchlíky vybírat, například podle náboženství…
Tak já si nemyslím, že by nutně všichni museli být křesťané. Já když jsem byl v Sýrii, tak to byla normální sekulární, velmi tolerantní země, která byla rozbitá kvůli naprosto nesmyslné politice Západu. Tam ta náboženská tolerance byla vysloveně zakotvena, takže to, co tam přišlo – Islámský stát – to je destabilizace této tolerance zvenčí. To je potřeba, aby lidé u nás věděli, ale on se nikdo neobtěžuje jim to sdělovat…
Spekuluje se o tom, zda jde většinově o ekonomické či politické uprchlíky. V souvislosti s tím se také někteří podivují, že většina z nich jsou muži – pokud by šlo o lidi, kteří skutečně prchají z důvodů obav o holý život, proč nejdou celé rodiny?
Ta rodina většinou je v nějakém uprchlickém táboře nebo je ještě na místě a předpokládá se, že muž vytvoří předpoklady, aby rodina měla budoucí existenci. Nechtějí prostě v tom prvním momentě ještě mít zátěž rodiny. Takže v tom nevidím nic podivného. A jestli je to ekonomický nebo politický uprchlík? Podívejte, ti lidé, a jsou to statisíce, kteří přišli o svou existenci třeba v Sýrii – a možná, že to budou miliony -, pokud Asadova armáda prohraje, tak se dají miliony lidí do pohybu…, tak svým způsobem se nejde divit. Taková ta farizejská představa evropských politiků, že se problém má řešit přímo na místě – no, ono by stačilo, kdyby se do té Sýrie nebyli hrabali. Jelikož se do ní hrabali, zejména Francouzi, Britové, ale také Američani - aspoň pokud jde o Sýrii, tak zcela nepochybně…, tak za rozvrat těchto zemí mají odpovědnost. Hlavně tyto země by měly nést břemeno emigrace.
Psali jsme:
V České republice máme zhruba dva miliony lidí u hranice chudoby. Jak se díváte na názor ozývající se z veřejnosti, že naše vláda se neumí postarat a zajistit existence vlastních lidí, seniorů, samoživitelek, dlouhodobě nezaměstnaných, bezdomovectví, sociálního začleňování, a měla by být schopna integrovat do své společnosti další komunitu s - minimálně počátečními – existenčními problémy, neznalostí jazyka a kultury?
Ano, neumí se postarat. Ti politici neumí tyto věci vyřešit. To je jedna věc. Druhá věc – jestli tady přibude pár set lidí odněkud jinud, tak to nehraje žádnou velkou roli. Často jsou ve společnosti volná místa, na nichž Češi stejně nechtějí být zaměstnaní.
Zmínila jsem seniory jako jednu z těch ohrožených skupin u nás… Tento týden vláda projednávala valorizaci důchodů a koaliční partneři se handrkovali vysloveně o stokorunách. Jak jste tuto debatu vnímal?
Já jsem rád, že vyvrcholila rozumným výsledkem, to znamená 13. důchodem. Vzpomínám si, že když jsem to já v roce 2010 před volbami navrhoval – dokonce na rozdíl od dnešní vlády jsem měl i ten zdroj, tedy zvýšený zisk ČEZu a vyšší dividendy na tento účel, kdy se jednalo o pár miliard korun – tak tehdy se to označilo za „veliké rozhazování ze státního rozpočtu“. Jsem rád, že se doba přeci jenom změnila. Také se změnil přístup politiků. Senioři, kteří na tom nejsou kdovíjak, tak když dostanou pár korun navíc, hraje to pro ně často velmi důležitou roli.
Poslední dobou jste hodně komentoval ministra financí Andreje Babiše, našeho „nejvyššího výběrčího daní“. Ten se potýká nejen s kritikou v tomto ohledu, ale aktuálně je bouřlivým tématem dílčí věc, a to Elektronická evidence tržeb. K tomuto záměru jste rovněž kritický?
Tak pan Babiš se rozhodl jít touto cestou, má na to stejný názor jako většina velkých podnikatelů, že živnostníci neplatí „žádné daně“ - což tedy je pravda, že v souhrnu platí malé daně. Za minulý rok to bylo něco přes miliardu. Když jsem byl předsedou vlády, tak v roce 2006 to bylo 16 miliard a rok předtím o 9 miliard víc. To jen pro představu. Každopádně si myslím, že rozhodnutí o elektronických kasách je správné, koneckonců to podporují i profesní sdružení. Samozřejmě není to uskutečnitelné asi u všech, co běhají s brašnou každý den – těm bych se snažil udělat na míru nějaký jejich systém evidence, aby hlásili tržby jen jednou za den. Myslím, že by to určitě stačilo. To se týká možná tří set, čtyř set tisíc lidí. Určitě bych ale nezačínal u „férovosti daní“ od této skupiny lidí, která se sotva zotavuje po ekonomické recesi. Spíš bych začal navýšením korporátní daně, to znamená zavést druhou sazbu daně z příjmů těch největších českých firem – tam patří třeba i Agrofert, ale také firmy se zahraniční majetkovou účastí. Řekněme zhruba těch 300 miliard ročně, co se odvádí na dividendách do zahraniční, tak kdyby tady z nich zůstalo padesát či šedesát miliard, tak už neexistuje problém se schodkem státního rozpočtu!
A co se týče technického zvládnutí elektronické evidence tržeb? Existují příklady ve světě. Není to jen Chorvatsko, ale například i Tchai-wan – když to zvládli tam, včetně loterie, tak se to dá určitě zvládnout i u nás. Ale rozhodně bych změnil načasování – nejdříve zdanit velké firmy, pak teprve jít po živnostnících…
Ing. Jiří Paroubek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
