Nastal rozruch kolem policejní žádosti o vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání. Padají výzvy k jeho odstoupení z voleb, Babiš se prý cítí jako v 50. letech, političtí vězni proti tomu protestují... Do toho hnutí ANO zpochybňuje vyšetřujícího policistu a internet se baví tím, že Babiš půjde ,,do tepláků". Co o tom všem soudíte Vy? Cítíte, že by mohlo být načasování žádosti o vydání Babiše jakási ,,účelovka" ,,Chovancovy“ policie?
Domnívám se, že to skutečně účelovka je, podle mého názoru se jedná o novou verzi tzv. Kubiceho zprávy. Podobně mluví i další politici a analytici.
Hnutí ANO přece jen mělo nakročeno k tomu stát se vítězem voleb. Jak to ale bude dále nejspíše postupovat? Hne se ve voličích ANO svědomí a zváží svou volbu, anebo mu voliči přiřknou roli mučedníka a ještě více si ho oblíbí?
Domnívám se, že hnutí ANO současné problémy jeho předsedy nijak neublíží. Čeští lidé jsou velmi citliví na jakoukoliv manipulaci a nespravedlnost. A z tohoto případu manipulace přímo čiší. Lidé si zcela oprávněně řeknou, proč má mít problémy jen Babiš. Cožpak ti ostatní jsou tak křišťálově čistí?
Který volební lídr je vám nejsympatičtější?Anketa
Miloš Zeman čelí rozvíjejícímu se skandálu kolem problematické společnosti, kterou doporučil hradní kancléř Mynář vládě Kyrgyzstánu. Analytik Jakub Janda k tomu na adresu Zemanova okolí uvedl: „Rozumí, že šance rezidenta Zemana vyhrát i s ruskou podporou se s každým dnem snižují, a tak myslí na zadní vrátka.“ Spekulace, či možná spíše přání, že Miloš Zeman není schopen obhájit svůj úřad, sílí. Jsou pro Vás opodstatněné? Jaké je reálné postavení Zemana v české společnosti?
Jakub Janda hraje podle určitých not, jeho prohlášení je nutno chápat jako propagandu ideologického tajemníka, ne jako nezávislé analýzy. Podíváme–li se na výroční zprávy think tanku Evropské hodnoty, zejména na seznam partnerů této organizace, je nám celá situace hned jasná.
Pokud se týče postavení prezidenta Zemana v české společnosti, domnívám se, že je velmi dobré. Při svých výjezdech do regionů se setkává s velkým počtem lidí, kteří mu vyjadřují podporu. Horší bude jeho pozice ve velkých městech, zejména v Praze a Brně, která jsou tradiční baštou tzv. městských liberálů. Celá situace opticky vypadá tak, že od prezidenta by ani pes kůrku nevzal, ale je třeba, abychom si uvědomili, že média jsou z velké části v rukách neomarxistické progresivistické levice. To se netýká internetových médií, proti kterým tato levice vede nesmiřitelný boj jako proti „hlásným troubám Kremlu“. O této situaci v médiích se zmiňuje i Thilo Sarazin ve své knize Teror ctnosti.
Dále zde působí zajímavý jev nazvaný „spirála mlčení“. Podstatou této spirály je skutečnost, že lidé jen velmi neochotně zastávají názor, který se vymyká názoru většinovému, byť třeba jen opticky většinovému, prosazovanému s větší razancí a propagandistickými možnostmi. Proto postupně utichají, čímž se síla dotyčného „většinového“ názoru dále zvyšuje, což vede k dalšímu umlčování nesouhlasících lidí. S tím rovněž souvisí tzv. Bradleyho efekt. Lidé v průzkumech nepřiznají své skutečné preference, které potom projeví při tajné volbě. Proto mohou předvolební preference vypadat úplně jinak, než dopadnou skutečné výsledky.
František Ringo Čech, Olga Sommerová, Václav Klaus mladší, LES Martina Bursíka se spojil s TOP 09. To jsou některá známá jména, která míní kandidovat ve sněmovních volbách. Kdo z nich by českou politiku obohatil a kdo ne?
František Ringo Čech vidí věci zdravým selským rozumem a je i dostatečně razantní, aby je dokázal vyslovit nahlas. Václav Klaus mladší má velmi břitké analytické myšlení, jeho názory jsou jasné, logické a rozumovými argumenty nevyvratitelné. Takže za mě oba dva mají palec nahoru. Pokud se týče Olgy Sommerové nebo Martina Bursíka, tak strany jako LES nebo TOP 09 opravdu nejsou mým šálkem čaje.
Neziskové organizace „vartují“ u břehů Itálie a buď loví migranty z vody, nebo si je rovnou přebírají od pašeráků. Italská policie s nimi chtěla uzavřít po dobrém dohodu, že bude vstupovat na jejich lodě. Neziskovky, častokrát mezinárodně financované (kupř. nezisková organizace Open Society Fund Praha blízká americkému miliardáři Georgovi Sorosovi), to ale odmítly podepsat, protože by potom imigrantů přeplavily méně. Někdejší náčelník české armády Jiří Šedivý jejich činnost označuje za kriminální a vyzývá k zásahu proti nim, ostatně i italská armáda už říká, že jejich lodě prostě vyžene. Jak vnímáte stále nekončící dohady o imigranty?
Jiří Šedivý má naprostou pravdu. To, co se děje kolem migrantů, nasvědčuje tomu, že došlo k totálnímu rozkladu evropského práva. Toto právo předepisuje ochranu hranic a kdo ilegálně narušuje tyto hranice, dopouští se buď kriminálního jednání, pokud to dělá individuálně a pokud se tak děje ve velkém, jedná se o vojenskou agresi, byť třeba bez uniforem. Kriminální jednání řeší policie, vojenskou agresi armáda. Kdyby se toto právo opravdu naplňovalo, tak celá „migrační krize“ by netrvala déle, než dva dny. To, že se tak neděje, svědčí o obrovské destruktivní síle a moci těch různých neziskovek a nevládek financovaných sorosovskými fondy, různými klony Open society apod.
Zastánci migrace zase tvrdí, že lidé utíkající před válkou, hladem a jinými nepříznivými podmínkami mají právo přijít do Evropy. Jde možná o kritický bod toho, čemu říkáme migrační krize, v Africe čekají miliony. Myslíte si, že EU již ví, jak s tímto problémem naložit?
Nic jako právo přijít do Evropy neexistuje. Pokud je někdo politicky pronásledovaný, může požádat o azyl, ale současná masivní migrační invaze nejsou žádní ubozí pronásledovaní žadatelé o azyl. A pokud někdo azyl opravdu dostane, musí se podle toho i chovat a ne vznášet nové a nové nároky a zavádět vlastní pravidla v hostitelské zemi, často s pomocí teroru, jak jsme to viděli například v roce 2015 v Paříži, kde se na teroristických útocích podíleli i čerství imigranti. EU neví, jak s tímto problémem naložit. To opravdu nejsou státníci churchillovského typu, kteří by dokázali zavelet k obraně. Ti budou jen přešlapovat a strkat hlavu do písku, pokud v horším případě nejsou sami na této situaci osobně zainteresováni.
Psali jsme:
Spor mezi USA a KLDR se v posledních dnech vyhrotil. Severní Korea se oháněla plánem útoku na americký tichomořský ostrov Guam. Americký prezident Donald Trump minulý týden pohrozil, že pokud bude KLDR Spojeným státům vyhrožovat, narazí na „ohnivou zlobu, jakou svět neviděl“. „Jihokorejský prezident Mun Če-in vyzval v pondělí Severní Koreu, aby přestala zvyšovat napětí na poloostrově. Věří, že Spojené státy budou reagovat klidně a zodpovědně. Na krizi reaguje také Čína...,“ tolik citace z tisku. Myslíte si, že dojde v této oblasti k válce? Podle odborníků je situace vážnější než kdy jindy...
Myslím, že k válce nedojde. Severokorejská společnost je silně militarizovaná a připravená k totální válce. Jejich armáda je třetí nejpočetnější na světě, mají rovněž obrovské množství tanků, letadel, raket a děl. Mají chemické a biologické zbraně a nejnověji i zbraně jaderné, ačkoliv u jejich jaderných zbraní je otázka, do jaké míry jsou již připravené k reálnému bojovému nasazení. Mají rovněž velký počet vojenských zařízení v podzemních prostorách. Takže zaútočit na KLDR by znamenalo totální zkázu pro Jižní Koreu a velké nebezpečí pro další země v regionu, zejména pro Japonsko. Rovněž americké ztráty by byly obrovské. Jednalo by se o naprostou katastrofu co se týče obětí na životech i ekonomických ztrát. Proto se domnívám, že k válce nakonec nedojde.
Na rozdíl od dalších analytiků se ale nedomnívám, že by válka s KLDR vedla ke světové jaderné válce. Předpokládám, že všechny zúčastněné jaderné velmoci by se úzkostlivě vyhýbaly všemu, co by mohlo vést k eskalaci bojů a jejich rozšíření na celý svět. Nicméně i tak by tato válka byla katastrofická.
Kde anebo v čem se nejspíše ukrývá zloba KLDR? „Nepochopení protivníka by mohlo lavinovitě spustit konflikt, který si ani jedna strana nepřeje. Američané a Severokorejci totiž mají omezený počet kanálů, jejichž prostřednictvím mohou jednat a snažit se napětí snížit,“ přečetla jsem si. Jak tomu má běžný občan rozumět?
Severokorejci vědí, že Američané nemají problém zaútočit tam, kde jsou jejich zájmy ohroženy, pokud ovšem nepředpokládají velký odpor. Například humanitárně vybombardovat Srbsko, rozbít a rozvrátit Irák a Libyi, tzn. země, které si nejprve naklepali tak, aby nemohly klást příliš velký odpor. KLDR se tedy snaží o to, aby bylo zřejmé, že jakýkoliv útok na tuto zemi by znamenal pro Američany Pyrrhovo vítězství. Ostatně strategie Pyrrhova vítězství je základem obrany například i Švýcarska.
Psali jsme:
Nedávno nabídla Česká televize na svém druhém programu pozoruhodný film Nixon (o americkém prezidentovi Richardu Nixonovi) od režiséra Olivera Stoneho. I když byl film více jak 22 let starý – rok vzniku 1995 – rozhodně v něm nechyběly některé etapy z politické historie USA, které doprovázely nejen Nixonovu administrativu – např. válka ve Vietnamu, bombardování sousedních států Kambodžy a Laosu, podpora vojenského převratu proti levicové vládě v Chile, aféra Watergate, naproti tomu normalizace vztahů se Sovětským svazem a Čínou a dohoda o snížení počtu strategických atomových zbraní SALT I. Prezidentování Richarda Nixona doprovázely ale i hippies pacifistická hnutí, která vystupovala ostře proti veškerým konfliktům a hlavně proti vietnamské válce. Nyní sice žijeme v úplně jiné době, ovšem historie se v tomto ohledu jako by stále dokola opakuje. Svět Spojeným státům vyčítá stále stejnou dobyvačnou politiku... Anebo to vidíte jinak?
Prezident Nixon byl pravicový politik, který důsledně sledoval zájmy Spojených států. Zároveň ale věděl, že Sovětský svaz a Čína jsou jaderné velmoci a že za žádnou cenu nesmí dojít ke světové válce, protože ta by znamenala totální zkázu i pro samotné USA. Nixon byl tvrdý pragmatik a s takovými lidmi se velmi dobře dá jednat. Snadno se s nimi dohodnete na tom, že vy budete respektovat jejich zájmy a oni zase budou respektovat vaše zájmy. Podstatně hůře se jedná s ideology, kteří prosazují ne to, co je jejich zájem, nýbrž nějaké „objektivní vyšší dobro“, například tzv. „lidská práva,“ které ovšem definují oni sami a jsou ochotni pro tuto svoji ideologii i zemřít.
Ve vztazích mezi současným Ruskem a USA je navíc jeden podstatný rozdíl oproti Nixonovým dobám. Když se v roce 1991 Sovětský svaz rozpadl a skončila studená válka, Spojené státy se cítily být vítězem této války a začaly se k Rusku chovat jako k poraženému nepříteli, ne jako k partnerovi. To dostalo své konkrétní vyjádření ve Wolfowitzově doktríně, podle níž se Spojené státy musí stát jedinou supervelmocí na světě a nesmí dovolit, aby jim mohl kdekoliv vyrůst jakýkoliv konkurent. Tento plán se velmi dobře naplňoval v době prezidentství Borise Jelcina, kdy američtí „poradci“ dokázali Rusko téměř úplně rozvrátit, ale škrt přes rozpočet jim udělal prezident Putin, který začal postupně Rusko vracet na světovou scénu. Takže zatímco za Nixona byl SSSR již silnou velmocí, v současné době se Rusko úporně snaží svoji bývalou pozici alespoň částečně obnovit, modernizuje armádu a snaží se stále energičtěji omezit agresivní pronikání americké vojenské moci na východ směrem k hranicím Ruska, což odporuje americkým plánům a zde je nutné hledat kořeny současného napětí mezi Ruskem a USA.
Myslíte si, že nynější americký prezident Donald Trump šlape v poněkud jiné lince? Čím se nejspíše Trump zapíše do dějin USA?
Prezident Trump by si velice přál dělat podobnou politiku, jako dělali prezidenti Nixon nebo Reagan. Problém je v tom, že má proti sobě obrovskou opozici v podobě tzv. Deep state, který vsadil vše na vítězství Clintonové a sleduje nikoliv zájmy Spojených států, nýbrž globalistickou agendu. Tady se spojily nejbohatší lidé světa s vojenskoprůmyslovým komplexem, průmyslníky, akademiky, umělci, lidskoprávními aktivisty, různými sorosovskými nevládkami, feministy a multikulturalisty i již zmíněným hnutím hippies. Je zřejmé, že nejmocnější světové skupiny zapojily původně antisystémové hnutí liberální levice do svých plánů. Je to obrovský paradox, že tzv. pacifistická moderní liberální levice de facto podporuje válečnické choutky mocných světových skupin, ale podobných paradoxů najdeme v lidské historii nespočet. Prezident Trump se do dějin USA nepochybně zapíše jako člověk, který se odvážně pokusil postavit se rozjetému Systému.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
