Po sněmovních volbách neutichají nářky na téma, že jsme si pustili do Sněmovny fašisty, xenofoby, hulváty, a podobně. Podle bývalé diplomatky Magdy Vášáryové mají voliči v hlavách zmatek. Češi prý volili tentokrát jinak, než bylo zvykem. Paní Vášáryová pak například dále uvedla pro časopis Finmag, že je na pováženou, když vítězí ti, co křičí, ale i tak si musí česká společnost umět poradit i s extrémními názory.  Jedno z řešení tohoto stavu vidí bývalý poslanec Ivan Gabal v prezidentské volbě. „Můžeme tak korigovat, že jsme si pustili neonacisty do Sněmovny,“ zmínil pro DVTV. Poučení bychom si měli prý vzít ze Slovenska, kde klima k porozumění nasměroval Andrej Kiska. Do jaké míry je Česká republika skutečně ohrožena xenofobními tendencemi? A lze situaci vyvážit právě volbou prezidenta, tedy pokud je podle Vás potřeba měnit klima?

V těchto volbách skutečně uspěli „obchodníci se strachem“. Ale tak úplně si nemyslím, že by to mohla korigovat prezidentská volba, když uvážíme nijak ohromující pravomoci hlavy státu. Tím je ale nebagatelizuji – v rozhodujících chvílích mohou být klíčové. Respektuji výsledky voleb, zaráží mě jediné: Kolik lidí sedlo na lep hnutí SPD, které mistrně reálného strachu lidí využilo, nebo spíš zneužilo. Prezidentská volba to nevyváží, ale samozřejmě můžeme zvolit člověka, který nebude jen strašit a bude realista.

Prezident Miloš Zeman bývá označován jako státník, který společnost rozděluje, podporuje netoleranci a eskaluje strach. „Jestliže si v této situaci zvolíme do čela státu politika, který nás bude rozdělovat nebo bude vyvolávat strach, tak budeme žít ve strachu, část lidí v ponížení, někdo bude utíkat,“ obává se Ivan Gabal. Co říci k těmto úvahám? Je někdo mezi devíti kandidáty, u kterého bychom tyto obavy mít nemuseli? A jsou vůbec opodstatněné?

Tak já si představuji v čele státu člověka, který bude společnost spojovat. Který bude moderovat politickou diskusi, bude autoritou, když už ne pro všechny, pak alespoň pro většinu politického spektra. Člověka, jehož okolí nebude vyvolávat otázky a pochybnosti. Který nebude zpochybňovat naše evropské a transatlantické vazby. A který bude skutečným zastáncem liberální parlamentní demokracie. Pro mě je to Jiří Drahoš.

Staly se některé nepříjemné záležitosti zavánějící rasismem. Tajemník klubu SPD Staník měl ve Sněmovně říci, že „Židi a buzeranti patří do plynu“. V Praze byl zmlácený černoch. A děti v Teplicích čelily nenávistným výlevům za to, že na jejich školním fotu byly arabské a romské tváře. Jde o projevy nemocné společnosti, za které mohou třeba ti, co brojili proti imigraci? Do jaké míry tyto tendence ve společnosti posílily uplynulé volby? Jsou to jednotlivosti nebo už symptomy „postižené“ společnosti? A je důvod přistoupit k nějaké regulaci sociálních sítí nebo zpřísnit pravidla toho, co se smí a nesmí říkat v této zemi?