Německý Welt píše o „kvartále katastrofy“ pro Teslu a další prodejce elektromobilů. Navzdory všem možným podporám a reklamě zákazníci o progresivní vozítka patrně nemají zájem. Očekáváte, že si díky tomu politici v Bruselu uvědomí, že trh funguje a pokusy o jeho znásilnění pro účely „dobra“ selhávají?
Problém pro elektroauta je ten, že jsou zaprvé drahá a za druhé, hodí se sice pro městské popojíždění, ale nevydrží na delší cesty. Takže prodeje musí nezbytně mít křivku ve tvaru „s“ – dalo by se říct, že se blíží v mnoha zemích moment, kdy ten, kdo na elektroauto má a kdo ho potřebuje, si ho už pořídil a prodeje přestanou růst. Elitám v Bruselu a věrozvěstům klimatického náboženství to ale nevadí – jejich cílem je útok na ekonomický růst, na spotřebu a vlastně na život jako takový.
Když odhlédneme od tohoto gigantického experimentu koordinovaného z bruselských kanceláří: Myslíte, že zákazníci sami vnímají ekologickou stopu jako důležitý faktor při rozhodování o nákupu vozidla?
Běžného člověka zajímá cena, zajímá ho provozní spotřeba a cena energie. Málokoho by asi více než toto zajímaly emise CO2. Tak je to ale správné, protože právě cena odráží skutečnou ekologickou stopu! Obvykle, když je něco dražší, spotřebovalo se na to také více energie. Umělé ukazatele typu emise CO2 jsou pokřivené a o skutečném dopadu na přírodu moc nevypovídají. Nadšenci do elektroaut nechtějí slyšet o tom, jakou ekologickou stopu zanechává výroba baterií nebo výroba elektřiny.
Přechod na elektromobilitu je ale jen jedním dílkem velkolepého politického projektu, zvaného „dekarbonizace“. Ten probíhá tak, že politici nadiktují nějaká procenta, o kolik mají klesnout emise CO2 a pak se řeší, jak toho dosáhnout. Může podle vás jako ekonoma pokrok fungovat tímto způsobem „shora“?
Asi se nedá očekávat, že politici a úředníci, kterým tento způsob řízení dává moc a vliv, by se jej chtěli vzdát. Co se musí stát, aby se v tomto směru EU „vzpamatovala“ a začala se chovat racionálněji?
Oni mají obrovskou touhu lidem diktovat, jak mají žít. Považují obyčejné lidi za hlupáky, které je třeba vychovávat a donutit kupovat „správné věci“. K tomu se jim jako opora hodí kvazi-náboženská nenávist k CO2. Kysličník uhličitý je přitom životadárný plyn, který vydechujeme, abychom žili, který konzumují rostliny, aby rostly. Bez něj bychom všichni zemřeli. Hypotéza, že nárůst koncentrace CO2 z 0.035 na 0.04 procenta v atmosféře může za růst teploty, je nepodložená. Jak tedy to zelené šílenství zastavit? Jen jasný hlas voličů vyžene ty progresivity od moci. Jdu do europarlamentu zrušit Green Deal a vyjednávám si k tomu podporu napříč stranami, napříč Evropskou unií. Chci shromáždit většinu pro zrušení Green Dealu.
Tato víra v „centrální plánování“ se ale čím dál častěji ozývá i v naší politice, kde by se v tomto směru dalo očekávat nějaké historické poučení. Překvapuje vás, když i zde Piráti hovoří o evidenci a rozdělování bytů nebo jiní politici o podnikání státu?
Zdá se mi, že takové čiré koncepty komunistického ražení – jako je znárodňování a státní podnikání jsou u nás spíše okrajové. V tomto smyslu poučení reálným socialismem jsme. Dnešní ohrožení svobody a prosperity má jiné kořeny. Dnešní novodobé centrální plánování se neděje pod rudým praporem, ale pod zelenou vlajkou, ale je stejně zhoubné.
Tahounem agendy tržní ekonomiky a malého státu roky bývala ODS. Máte pocit, že se v té straně pod současným vedením učitelů a komunálních šíbrů tento étos pravicové politiky udržuje?
Myslím, že jsou v ODS asi jeden možná dva poslanci, kteří vyznávají klasické pravicové konzervativní hodnoty. ODS už není pravicová strana.
Psali jsme:
Pojďme si říci, jak se vlastně k roli státu v ekonomice staví SPD.
SPD je pro vyrovnaný státní rozpočet, pro nízké daně, pro omezení dotací a úřadů. To jsou hodnoty, které ODS dávno nevyznává. SPD je zároveň pro sociální zabezpečení pro lidi se zdravotním postižením a pro lidi v důchodovém věku, tedy ty, kteří nemají možnost zabezpečit sami sebe vlastní prací. Nechceme ale platit dávky lidem, kteří pracovat mohou, ale nechtějí.
Asi nejviditelnější tváří mezi „ekonomy v politice“ je aktuálně profesorka Nerudová, zastánkyně přijetí eura a „společensky odpovědné“ role ekonomiky. Proč jsou podle vás zrovna její názory tak populární?
Ona dělá ostudu slovu ekonom. Nerudová je progresivistka, elitářka, něco jako Čaputová na Slovensku. Bruselské elity z ní musí být nadšené. A líbí se té části voličů, kteří si přejí nadvládu bruselských elit a obyčejné lidi označují za Čecháčky. Ona sama říká, že chce hájit zájmy Bruselu u nás. To my chceme přesný opak, chceme v Bruselu hájit české zájmy proti bruselský elitářům.
_profil_top.jpg)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
Ivana1
