Letos si máme připomínat 30. výročí sametové revoluce, ale zatím tento rok příliš slavnostně nevypadá. Od dubna tato země čelí vlně demonstrací a vládní nestability. Co nám schází, co nás trápí?
Vládní nestabilita a demonstrace nejsou nic kritického, v demokracii je to zcela normální. Buďme rádi, že můžeme demonstrovat a že si politici nemohou dělat úplně vše, že to můžeme účastí ve volbách ovlivňovat. Dřív to možné nebylo, nemyslím, že by nám něco významného scházelo, jen jsou aktuální problémy a na ně příslušné reakce veřejnosti.
Před třiceti lety se demonstrovalo za pád totality, za svobodu. Dnes si mnozí stěžují, že svobody ubývá a některé totalitní praktiky, samozřejmě v jiné formě, se vracejí. Cítíte to také tak?
Nejsvobodnější jsem se cítil v devadesátých letech, nyní se situace neustále zhoršuje. Znovu jsou tu dogmata, o kterých se nediskutuje, a odchylka od „správného“ názoru je trestána. Není to však totalitní systémový přístup jako tehdy, tentokrát jsou to spíše šikanózní aktivity jedinců, kteří soutěží v loajalitě k mocným. Obávám se, že k takovým jevům dojde vždy. Pro mnohé lidi je jednodušší prosazovat se pomocí loajality k mocným bez ohledu, zda je to z jejich strany „svazácké nadšení“ nebo jen oportunismus. Ostatně většina negativ předchozího režimu byla důsledkem právě těchto „unifikačních“ tendencí. Tehdy ta „unifikace“ vyžadovala i volbu pouze jedné strany.
Doufám, že se to tentokrát tak nezvrhne a svobodu si uchováme. Zatím pořád máme mnoho politických stran s odlišnými názory. Oportunismus vedoucí ke ztrátě původních ideologií některé strany zničil. Proto vznikají nové atp. Demokracie je dynamická a věřím, že dokud mohou lidé svobodně volit, tak svobody uhájíme.
Tehdy nám, co jsme cinkali klíči, byl Západ ve všem vzorem. Dá se to říci beze zbytku i dnes? Nebyli jsme tehdy příliš naivní?
Samozřejmě jsme byli naivní a v mnoha ohledech jsme byli ekonomicky kolonizováni. V kapitalizmu vládne kapitál, a ten byl v zahraničí. Dnes proto naši ekonomiku ovládají převážně zahraniční subjekty. Jsme tedy spíše zdrojem při dobývání renty, která plyne jinam.
Letos pokračuje hospodářský růst, nezaměstnanost je rekordně nízká. Čím to je, že společnost je rozhádaná a lidé nevypadají šťastní? Jsou čísla o růstu jen iluzorní, protože ve skutečnosti se lidem nežije dobře díky vysokým cenám za bydlení a jídlo či díky hrozbě exekucí? Budou výročí 17. listopadu nadšeně oslavovat třeba i lidé v Ústeckém či Moravskoslezském kraji, senioři, samoživitelky či nízkopříjmoví?
Já si nemyslím, že by byli lidé nešťastní. Problémy s exekucemi, bydlením atp. řešíme a doufám, že se vyřeší. Myslím si, že ve srovnání s jinými státy si žijeme relativně v pohodě. Pochybuji, že by někdo toužil po návratu minulosti.
Psali jsme:
Několik týdnů sledujeme velké demonstrace proti premiéru Babišovi, ale v podstatě i prezidentu Zemanovi. Počet demonstrujících narůstá a i jejich požadavky. Co se to vlastně v rámci Milionu chvilek vyvalilo? Masy občanů proti Babišovi a Zemanovi, umělci, značná podpora médií a intelektuálů… Co tohle hnutí vlastně znamená?
Tento typ demonstrací je přesně tím, čím demonstrace jsou – mají ukázat, kolik lidí je ochotno kvůli nějakému postoji věnovat svůj čas prezentaci svého postoje. Já jsem to hnutí nijak nezkoumal, samozřejmě lze takovou aktivitu lidí zneužít, ale já o ničem nevím. Na Václaváku jsem byl také, myslím, že je vhodné ukazovat premiérovi, že je pro mnohé lidi problémem.
Ing. Miloš Zeman
Demonstrují sice zástupci všech generací, ale převažují spíše ti mladší. Naopak mezi voliči premiéra i prezidenta ti starší. Dá se říci, že jde o generační střet? A pokud ti druzí slyší od těch prvních, že jsou nevzdělaní, nemající dostatek informací a podobně, neprohlubuje to příkopy mezi oběma skupinami? Nevytrácí se respekt k opačnému názoru někoho jiného?
Já vnímám, že střet vyvolávají spíše média, která dávají prostor především těm, kteří prezentují „mediálně požadovaný postoj“. Přitom podporují i nenávistné projevy těch „svých“. Na druhé straně (ti, co mají jiný názor, než média požadují) se vždy najdou podobně agresivní jedinci. Výsledný konflikt je mediálně atraktivní a média jej proto živí. Je to logické, neboť provozování médií je především byznys. A lidi spíše přitáhne konflikt než „nudné“ řešení nějakých problémů. Médium bez čtenářů (diváků) zkrachuje.
Podobně bych se mohl otázat, co se týče takzvaného boje za řešení klimatické krize, kde opět dominují mladí, což je i logické. Z mého pohledu na pátečních protestech středoškoláků zaznívají i názory poněkud zvláštní, což se ale dá vzhledem k věku účastníků pochopit. Nejde však o zneužití dětí pro politický aktivismus? Nebo naopak o naši ostudu, že tak vážný problém musí brát do rukou dospívající
Já měl při svých studiích 4 semestry astrofyziky. Myslím si, že chování atmosféry Země jsem pochopil už tehdy a klimatické změny jsou běžným jevem nejen na Zemi, ale třeba i na Marsu. Pokud vím, tak jedním z hlavních argumentů klimatických alarmistů byl tzv. hokejkový graf. Dnes je zcela jednoznačně prokázáno, že ten graf byl podvod. Těch podvodů bylo postupně více. Standardní věda vytváří teorie a hypotézy na základě faktů. V případě „lidského vlivu na globální oteplování“ byl postup opačný – alarmisté přišli s teorií a potom hledali či manipulovali fakta, aby ji prokázali. Bohužel se z boje proti lidskému vlivu na klima stalo dogma, jehož zpochybňování vyvolává hysterické reakce. V této oblasti se setkávám se značným fanatismem. Protesty dětí jsou čistě emotivní záležitost, je celkem zřejmé, že takto mladí lidé vycházejí ze zprostředkovaných informací a neopírají se o pochopení faktů a geofyzikálních procesů.
Celkově si myslím, že lidé přeceňují svůj význam ve vztahu k planetě. Země existovala miliony let před námi a bude existovat i miliony let po nás. Mně osobně to připadá, jako kdyby si mouchy myslely, že narážením na čelní sklo jedoucího auta sníží jeho rychlost. Spíš bychom měli řešit, jak přežít i v jiných podmínkách, a racionálně predikovat, jaké budou. Klimatické změny na Zemi budou zcela určitě, a to včetně dob ledových. A nejen to, zcela zákonitě se odehrají i změny v zemské kůře. Změny v zemské kůře a atmosféře probíhají neustále a není žádný důvod se domnívat, že přestanou. Vždyť to není tak dávno, co bylo území, na kterém žijeme, na dně oceánu. I u nás za domem můžete najít mušle a lastury z té doby.
Myslím si však, že činnost člověka má zásadní vliv na stav povrchu země, vrstva „hlíny“ je z hlediska Země jen nepatrnou vrstvičkou. Biosféru ovlivňuje člověk rozhodujícím způsobem. Zničení krajiny, zamoření odpady, znečištěné ovzduší… To jsou reálné důsledky lidské činnosti, které bychom měli napravovat. Protože příroda se může klimatickým změnám přizpůsobovat, ať už jsou jakékoliv, ale svojí činností jí v tom musíme pomáhat. Přeměnit krajinu v poušť člověk může, a to se děje i bez klimatických změn.
Program Poslanecké sněmovny zahrnul i komunistický požadavek na „vyšetření zločinů privatizace“. Komunisté prosadili usnesení, že „privatizaci 90. let provázely excesy, chyby a zločiny“. Lze se s tím ztotožnit? Snižuje váhu tohoto usnesení, že ho navrhli zrovna komunisté? Nebo naopak bychom se posledními třiceti roky měli podrobněji a kritičtěji zabývat a nesvádět všechny naše dnešní potíže na komunisty, kteří jsou od moci pryč už třicet let?
Nemyslím si, že je podstatné, kdo usnesení navrhl. Usnesení vychází z reality a já vidím jeho význam v tom, že by se mohlo snížit riziko opakování těchto negativních jevů. Usnesení neřeší účel, ale nevhodnost použitých prostředků.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
