Donald Trump začal úřadovat za hlasitých protestů aktivististů, či aktivistek. Čemu to přisuzovat? Jeho obhroublosti, jeho odchýlení se od minulé agendy, či jeho údajnému rasismu? Co na jednom člověku může miliony lidi tak iritovat, že jdou do ulic násilně protestovat?
Celé dění, nejen kolem Trumpa, je možné vnímat kaleidoskopicky, tj. obraz za obrazem bez vzájemných souvislostí, nebo jako mozaiku, kdy jednotlivé obrazy „zapadají“ do celkového „big picture“. Můj „velký obraz“ je založen na tom, že v posledních mnoha desetiletích jsme svědky v zásadě úspěšného procesu přebírání moci ekonomickými elitami (nikým nevolenými, sledujícími jen svoje zájmy, téměř vždy na úkor lidí) z rukou elit politických (volených zástupců lidu), a to prakticky po celém světě. Postupujeme nenápadně a tiše od demokracie k totalitě korporátního fašismu. První stupeň byl běžná korupce (úplatky za zakázky), druhý stupeň tzv. systémová korupce (ovlivňování legislativy, práce police, zastupitelství a soudů, daňové a jiné úlevy…) a třetí stupeň spočívá v bezskrupulózním použití bezpečnostních složek státu (tajné služby, policie, armáda) pro vlastní zájmy, a to doma proti vlastním lidem i v zahraničí proti cizí moci. Tyto elity jsou dobře zkoordinované a hierarchizované (říkejme jim pro jednoduchost globalisté) a ve většině případů se dokáží na cílech a postupu dohodnout. To je dle mého určující trend, skrze který je nutné nazírat na jakékoli dnešní dění. Některé věci globalisté mají pod kontrolou, někdy se jim vymykají z ruky. Není snadné odlišit, co je chtěný výsledek globalistů a co je naopak „chybou v Matrixu“, např. že zafunguje demokratický proces proti vůli globalistů. U Trumpa se zdráhám uvěřit, že by globalisté tuto nejdůležitější veřejnou roli na planetě neudrželi pod kontrolou.
Abych ale odpověděl na otázku: hlasité a masivní protesty mají tři vysvětlení – psychologické, ideologické a konspirační (nezajímá mne konspirační teorie, ale konspirační praxe).
Psychologické samozřejmě začíná u té jeho obhroublosti, sexismu, údajného rasismu… V hlubší rovině se týká obecně strachu ze změny, vzniku další nejistoty, co bude. A zdaleka nejdůležitější je nepřiznané uvědomění a strach z toho, že nenastává vysněný a idylický „konec dějin“, kdy vše už bude jednou provždy jen lepší. A demonstranti si to odmítají přiznat – říká se tomu kognitivní disonance (slyšíme jen to, co chceme slyšet, anebo z druhé strany: pravda bolí až příliš). Trumpa si interpretují jako hrozbu, která jim jejich iluzi – mentální „bábovičku“ – rozbíjí.
Ideologická rovina „sporu o Trumpa“ je spor multikulturalismu proti přirozenému řádu – konzervativní tradici. Pro fanatickou část „multi kulti“ je Trump jako červený hadr na býka. Všimněte si, jaké emoce vyvolala inaugurace v Evropě i u nás, kdo je proti a kdo pro. Dělicí čára je také prakticky totožná s přístupem k migrační krizi.
Konspirační vysvětlení vychází z toho, že někdo finančně a organizačně „přitopil pod kotlem“ onoho psychologického strachu a ideologické animozity. Masovost, počet míst, kde demonstrace probíhaly, a také načasování tomu napovídá. Je otázka, jaké sleduje dlouhodobé cíle. Nemusí to být pouze krátkodobé ztížení vstupu do úřadu, dotlačení ke kompromisům atd. Existuje hypotéza, že část amerických státních elit se „utrhla z řetězu“ globalistům a jede po vlastní linii… Rozhodně bylo zřejmé, že USA měly v posledních měsících dvě politiky: Bílého domu a armády / CIA. Nástup Trumpa situaci destabilizoval a někdo se jím cítí ohrožen.
Zastánci Trumpa tvrdí, že je jen trestán liberálními, multikulturními a globalistickými kruhy za to, že jde proti právům menšin či gayů a že nechce po světě šířit lidská práva a demokracii. Dokonce se mluví o angažmá George Sorose, coby jakéhosi čarodějného ochránce obamovského uspořádání. Jak takové úvahy vysvětlit? Je neziskový sektor ve vleku odcházející politické reprezentace?
Nerad bych míchal multikulturalisty a globalisty. První jsou obecně jen užitečnými idioty těch druhých. Také bych nerad házel neziskovky do jednoho pytle. Většina z nich plní potřebné sociální funkce, např. péče o nemocné, přestárlé, začleňování propuštěných vězňů… A jen některé z nich s politickou agendou jsou placeny z cizích zdrojů za prosazování cizích zájmů.
Globalisté, to je jiná písnička. Přestavme si, že došli k závěru, že USA není možné nebo účelné udržet v pozici jediné supervelmoci, světového četníka, kterého budou všichni poslouchat, včetně Ruska a Číny. Pak může být Trump dobrou volbou, možná jedinou mediálně uvěřitelnou, jak převést svět pokud možno bezbolestně do multipolárního módu. A přitom trochu přistřihnout křídla příliš silné Číně. To mimochodem dobře vysvětluje povyk amerických státních elit, které přijdou o svojí výjimečnost (základní teze republikánů i demokratů). A ukazuje, kam patří Soros. A to, že vámi zmiňovaná část neziskového sektoru je ve vleku americké státní elity.
Vysokoškoláci bývají proti Trumpovi. Někteří pozorovatelé tvrdí, že provázanost médií, univerzit a neziskovek vytváří systém oborů typu gender studies, multikulturních studií, kulturologie a dalších oborů. Je to křivda vůči univerzitám? Projde v důsledku vlny „Trump, brexit a bůhvíco ještě“ proměnou i vzdělávací systém?
Dotkl jste se velmi vážného problému – tzv. kulturního marxismu, dovolím si odpovědět poněkud obšírněji. Kulturní marxismus se nejčastěji definuje jako množina idejí založená na představě, že většina vždy utlačuje menšinu a menšina se musí chránit za každou cenu, i na úkor většiny. Vede k podobným tvrzením, jako jsou např.: neexistuje sexismus vůči mužům, černoch nemůže být rasista, islám je náboženství míru, feminismus je jen o rovnosti… Mezi témata kulturního marxismu patří pohlaví, sexuální orientace, rodina, národ / vlastenectví, křesťanské hodnoty… – v podstatě každý aspekt definující osobní a kulturní identitu jednotlivce. Historicky je to do značné míry pochopitelné, protože k útlaku menšin ze strany většiny skutečně docházelo. Jenže když kyvadlo vykývne na druhou stranu, do protilehlého extrému, má to stejně negativní důsledky, jako původní extrém. Rovnovážný stav kyvadla je ROVNOCENNOST, což ovšem není stejnost a dokonce ani ne rovnost ve všech aspektech.
Osobní a kulturní identita je přitom nutnou podmínkou pro dostatečnou pestrost (diverzitu) celku a tedy jedním ze základních předpokladů existence řádu přírody či Božího (jak je komu libo), v jehož rámci může probíhat evoluce. Pro přesnější pochopení: pestrost nevznikne tím, že se smíchají všechny prvky periodické soustavy do jedné směsi. To by byla pěkná nuda. Pestrost vznikne tím, že několik málo prvků vytvoří molekulu, tyto molekuly se dále spojují a řetězí, vytvářejí makromolekuly. Ty se dále spojují do vyšších funkčních celků, ty do dalších, až vznikne buňka. Buňky se dále spojují, až vznikne orgán, a orgány vytvoří funkční celek – člověka. Tak je zaručena pestrost: výstavbou z menších celků přes mnoho vrstev – úrovní komplexity. Přeneseme-li to analogicky na společnost (celé Univerzum je konstruováno podle stejných principů a zákonů), multikulturalisté se nám snaží namluvit, že bude v pořádku, když buňky z jater se přesunou do ledvin a kožní buňky do mozku. Skvělá idea!
Kulturní marxismus má tendenci patologizovat konzervativní názory a tradiční vzorce chování – s trochou nadsázky by se dalo říct, že pracující heterosexuální běloch a maminka tří dětí neusilující o kariéru, mající v úctě institut tradiční rodiny a vlastenectví, podle zastánců kulturního marxismu patří do devatenáctého století a i pro některé fanatičtější příznivce jsou „veřejný nepřítel“. Je možné si často všimnout manipulace kulturních marxistů použitím adjektiva „frustrovaný…“, čímž je dehonestují. Kulturní marxismus jde často tak daleko, že tvrdí, že naše země není naše, otvírá náruč všem bez rozdílu, včetně těch, kteří se nechtějí integrovat, ale vytvářet stát ve státě s vlastním právem, protichůdnými hodnotami a do budoucna chtějí převzít moc na úkor původní většiny. Kulturní marxisté prosazují juvenilní justici, kdy dítě patří státu a basta. Ten pak rozhodne, zda odebere rodině dítě třeba jenom proto, že dostalo na zadek nebo, dokonce, nemělo včera dostatek pomerančů (to neospravedlňuje skutečné týrání dětí, kde stát svoji roli má).
Mezi jeho nástroje patří politická korektnost (zamlžování faktů, nenazývání věcí pravými jmény, tabu, o kterých se nemluví – například zakázané druhy statistik, redefinice významu slov…), snaha o opanování mediálního prostoru a prosazování legislativních opatření hájících menšiny do té míry, že je to na úkor většiny.
Pokud by prosazení idejí kulturního marxismu bylo dokonáno, bude mít devastující účinky na kulturní diverzitu, v extrémním případě i existenciální důsledky pro některá společenství. Idea, že takto vznikne harmonická společnost, je stejně naivní, jako byla idea tradičních marxistů. Také dnešní štkaní kulturních marxistů nad lidem, který nechápe jejich úžasné ideje, je stejné, jako štkaní Milouše Jakeše na Červeném Hrádku. Elity se stejně jako tehdy urvaly z řetězu, a nyní se diví, že je lid odmítá následovat… do propasti. Z těchto všech důvodů je nutné kulturní marxismus odmítnout jako celek. Rozvrací přirozený řád. Abych byl pochopen přesně – nejsem zastánce nějakého kulturního izolacionismu: miluji mandarinky, italskou kuchyni, jižní Španělsko a řecké ostrovy. Ale jsem Čech a myslím česky. A tutéž možnost přeji všem ostatním lidem a národům.
Jediná rozumná strategie je hledat a nalézat skutečnou rovnocennost, chránit přirozenost a kulturní identitu jednotlivých společenství – a to primárně ve svých přirozených hranicích. Přičemž ochrana může mít různý charakter podle stupně ohrožení a (ne)ochoty potenciálního agresora dohodnout se. S vědomím, že opakem boje není mír, ale otroctví. Mír je dohodnutá rovnováha, vymezené hranice a dodržování pravidel. Mír je Řád. Řád vede k harmonii. Opak do destrukce. Dokud existují lidé a skupiny, kterým chybí dobrá vůle, nelze jinak.
Je proto důležité, aby vědomí existence „Řádu“ zůstalo / dostalo se zpět do škol.
Pokud jde o George Sorose, konglomerát jeho nevládních organizací je podezírán z organizování „barevných revolucí“, ovlivňováni politiky po celém světě ve prospěch liberálních představ apod. U nás sponzoroval boj za práva Romů či boj proti ruské propagandě. Jak nahlížet chladně a v souvislostech na dílo tohoto starého muže, který některým bývá oceňován jako ochránce západních hodnot? O co mu jde?
Moc je schopnost kontrolovat chování, případně i myšlení a cítění jiných lidí a jejich skupin, což lze docílit agresí i manipulací. A jak známo, moc je nejsilnější droga ve vesmíru. Jestli u něj na začátku byla nějaká pozitivní idea, netuším. Ale teď už je to stejně jedno.
Europoslanec Jan Zahradil napsal, že Trump dělá tečku za 90. léty – léty Clintona, Albrightové či Havla. Je způsob chápání mezinárodních vztahů jakožto boje USA za lepší svět u konce? Je dobře, když už Trumpovi nebude záležet na boji Ukrajiny proti Rusku, na ochraně lidských práv – a naopak s Ruskem může uzavírat pragmatické dohody? V čem přesně tento „starý svět“ skončil?
„Boj“ za lepší svět? Není to protimluv? Myslíte, že 750 vojenských základen ve 130 zemích je mírový nástroj? Tisíce kilometrů od vlastních hranic? Vždyť už jsem jednou říkal, že třetí stupeň ovládnutí státu ekonomickými elitami se může projevit v bezskrupulózním použití bezpečnostních složek státu pro zájmy ekonomických elit, a to doma i v zahraničí!
Konec starého světa by znamenal, že si USA přestanou hrát na světového četníka jako záminky pro globální ekonomicko-politické vládnutí. To by si několik miliard lidí oddechlo. Na druhou stranu, nevyřeší to všechny bolesti světa. Může to způsobit nové problémy. Diktátorů a mocenských ambic je všude více než dost. Žijeme v parazitickém systému neodpovědnosti.
Donald Trump nejprve označil NATO za zastaralé, pak v rozhovoru s britskou premiérkou i s německou kancléřkou dodal, že jeho úloha je zásadní. Vyzval také Evropany, aby se začali starat o své zbrojní výdaje sami. Nečeká se od něj podpora vojenského tlaku na Rusko a podpora Pobaltí či Polska v něm. Evropskou unii rovnou mezi řádky označuje za nedůležitou. Čili, opravdu myslí vážně jistý izolacionismus. Co s tím my? Semknout se kolem Merkelové? Začít politiku všech azimutů?
Na skutečnou politiku Trumpa směrem k NATO si ještě budeme muset počkat minimálně několik měsíců. Ale pro evropské země by bylo v každém případě vhodné si začít zajišťovat svou bezpečnost samostatně. Včera bylo pozdě. Hrozeb je víc než dost. Základem dlouhodobého úspěchu v zahraniční politice jsou vždy moudrá diplomacie, rozvoj mezinárodního obchodu a silná armáda. Moudrá diplomacie je založena na „všech azimutech“ a principu „já pán, ty pán“. Opět: dokud existují lidé a skupiny, kterým chybí dobrá vůle, nelze jinak.
Den po inauguraci Trumpa se sešli Le Penová, Wilders, Okamura, Salvini z italské Ligy severu, Petryová z německé AfD a další nacionalisté. Vyjádřili Trumpovi podporu. Jsou to „budoucí vládci Evropy“? Mohou se jim establishmentové strany vyhnout, když přeberou jejich nechuť k migrantům? Jsou tito lidé jen splasklá bublina? Co za 5 let zbude z uspořádání Evropy, které dnes zrcadlí např. Evropský parlament?
Všechny tyto strany, Trump atd. jsou produktem selhání politických a intelektuálních elit. Mnoho lidí je označuje za fašisty a hrozí návratem do třicátých let minulého století. Osobně si myslím, že většina těchto lidí je sice vlastenecká, nikoliv rasistická. Riziko nástupu fašismu hitlerovského střihu v Evropě je nízké, naopak za téměř jisté považuji riziko ukotvení korporátního fašismu. V tomto smyslu je jejich kritika a způsob nápravy parazitické společnosti neodpovědnosti neúplná a nedostačující.
Nelze opomenout média. Dle Trumpa o něm lžou, dle médií lže Trump. Proč západní média ztrácejí důvěru svých čtenářů? Jak to souvisí s termínem „jediný správný uhel pohledu“ – a proč bují i čistě nesmyslné zprávy, že papež podpořil Trumpa? Předkládala média jen jeden správný názor a nyní jsou trestána? Nebo jen lidé zhloupli a věří blbostem? A co česká média?
Budu se opakovat. Kdo vlastní média? Přechod od demokracie k totalitě má dvě zásadní hranice. První je, když justice se ze stavu, kdy chrání vyvolené, překmitne do stavu, kdy začne perzekuovat oponenty. Druhá spočívá v tom, že média začnou chrlit jednu správnou pravdu. A nezávislá média jsou ostrakizována, nálepkována jako nepřátelská, nyní tedy jako proruská atd., ačkoliv jsou povětšinou „jen“ protirežimní. A začnou se zřizovat ministerstva pravdy… Hlídacím psem demokracie mohou být pouze skutečně nezávislá média a lidé, kteří se nenechají opít mediální manipulací. Jsme jako ty pověstné žáby v hrnci, pod kterým se ohřívá voda.
Donald Trump koncem minulého týdne vyvolal bouři kritiky, když zcela pozastavil příliv migrantů do USA. Ihned proti tomu začaly demonstrace, jiní naopak tleskají, že plní sliby. Může takto razantní přístup prezidenta USA vykořenit představu, že se migrantům musí automaticky pomáhat?
Do hlavy panu Trumpovi nevidím. Ale představte si, že se stanete prezidentem státu, který léta aktivně působí prostřednictvím sankcí, tajných služeb, financováním opozice ve zbrani, finanční podporou, dodávkami zbraní, poskytnutím odborníků atd. spřátelenému státu (zde například Saúdská Arábie válčící v Jemenu) či přímou vojenskou intervencí proti nepohodlným elitám jiných států. Výsledkem je v těchto státech občanská válka – boj o moc různých klanů, je zničena infrastruktura, umírají muži, ženy i děti, je hlad, nedostatek všeho, bezpečnostní a zdravotní situace katastrofální. I když svržený režim měl daleko k ideálu (podle našeho pojetí), došlo těmito intervencemi k zásadnímu zhoršení stavu. Jak asi obyčejní lidé z těchto států – obětí – asi mají rádi váš stát?
V uvedených zemích, v Sýrii, Iráku, Íránu, Libyi, Súdánu, Somálsku a Jemenu oficiální odhady počtu mrtvých jdou do jednotek milionů. Realitu nikdo nespočítal a ani nespočítá. Jen v Iráku v důsledku sankcí uvalených Clintonem zemřelo na půl milionu dětí. Po internetu koluje video, kde je Madeleine Albrightová na toto otázána novinářkou a jak reaguje. Doporučuji si video vyhledat. Copak to ti kritici nevidí? Jak to, že celou dobu mlčeli a teď se najednou probudili? To je neuvěřitelné pokrytectví. Miliony mrtvých nevadí a pár stovek těch, kteří se nedostanou, kam chtěli, ano?
Jaký dopad to může mít na druhé straně Atlantiku, v Evropě? Merkelová s Hollandem se jali Trumpa poučovat. Zvítězí nakonec ryze humanistický „evropský“ přístup v tom, že prostě pomáhat musíme – anebo se časem i zde ujme tvrdý přístup v přísném výběru, koho si k nám do Evropy pustíme a vůči ostatním žadatelům budeme nemilosrdní? A co je dle vás správně?
Co udělají stávající evropské politické elity, netuším. Ale pud sebezáchovy lidí nakonec zafunguje. Je jen otázka, kdy, a jak moc to bude bolet. A jaký bude výsledek. Pro ČR je důležité, aby měla připravené černé scénáře dalšího možného vývoje a byla na ně připravena. Doufám, že bezpečnostní odborníci na tom intenzivně pracují, když už politici povětšinou kromě prázdných frází nedělají nic.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
