Rusko nezablokovalo Spojeným státům dohodu o íránském jaderném programu. Pro ParlamentníListy.cz se situaci věnovala také analytička a novinářka Literárních novin Tereza Spencerová, která mimo jiné upozornila, že Rusko nenabouralo plány Evropské unie mít Řecko v eurozóně. Mohou svědčit tyto signály o mírném přibližování velmocí v otázce geopolitiky?
Politika Ruska je konzistentní. Postupují krok za krokem, jsou natolik hrdí, že si nenechávají mluvit do svých záležitostí. Pro ně není žádný problém sednout si k jednacímu stolu, ale musí být vnímáni jako rovnocenní partneři, a ne jako země druhého nebo třetího řádu, na to nikdy nepřistoupí. O jejich přístupu svědčí také názor na členství v G7: „Nechcete nás, nebudeme tady.“ Kdo vážně sleduje politiku a nevydává svá přání za skutečnost, musí pochopit, že tím říkají: „Nechcete nás v Evropě, dobře, vždyť na tomto světě máme možnost být rovnocennými partnery jinde.“ Už dávno skončila úpornost dřívějších aparátčíků. Jejich politika je variabilní a přizpůsobuje se podmínkám, zároveň uvažují dopředu. O tom svědčí i projekt Hedvábné cesty, který spojuje lidi a národy.
Jsou ovšem případy, kdy nic nenasvědčuje tomu, že by Rusové skutečně měli zájem o jednání. V nejbližší době chystají posílení letectva na Krymu. Údajně má jít o reakci na americkou základnu v Rumunsku. Zároveň připomeňme, že vše začalo anexí Krymu a tam šlo o porušení mezinárodních dohod ze strany Ruska.
Jak bude dle vás vypadat v roce 2050 naše země?Anketa
Rusové se nechali nachytat při vzniku první a druhé světové války, a poučili se. Dnes ví, že s nimi nikdo nebude vyjednávat, když budou mávat olivovou ratolestí. Na to dnes svět, který je nastaven jako v době punských válek, neslyší. I ve vývoji zbraní předběhli vyhlášené zbrojařské koncerny, a pokud se cítí ohroženi z rumunské strany, tak posílili letectvo na Krymu. Chlapce ve Spojených státech tlačí bota a ta se jmenuje čas. Potenciál zemí, které se spojují do BRICS, neustále roste. Američané přitom jedou stále ve starých doktrínách, budování dalších základen. Jednu vybudovali v Kosovu, další v Rumunsku, probleskují zprávy, že se nasáčkují k nám do Brd. Základna znamená jen cenění zubů a není to nic jiného než vysavač peněz daňových poplatníků. Říkají, že jde o odpověď na Krym? Ne. Krym je odpověď na budování základen, protože kdyby se Američané dohodli s Ukrajinci, dnes už by tam byla vybudována jejich základna.
Řada lidí vnímá ovšem Rusko jako hrozbu, zároveň, jak říkáte, každá akce vyvolá reakci, a to nemusí jít donekonečna. Myslíte si, že svět najde nějakou politickou elitu, hnutí, nebo vznikne situace, která napětí zastaví, než se systematicky a promyšleně propracujeme k definitivnímu zničení kvůli vlastní blbosti?
Samozřejmě to je otázka pro analytika, jako je pan Koller, kterého si mimochodem velmi vážím. Když se ale jakékoli formy provokací nepodařilo přetavit v konflikt, tak věřím, že konečné slovo řekne ekonomika, a ta řekne dost. Další věcí jsou energetické zdroje a myslím si, že bude nutné, aby si elity sedly k jednacímu stolu, protože zem máme jen jednu. Postupem času musí dojít ve světě k uklidnění, protože nás k tomu dotlačí realita. Zatím žijeme na dluh: „Holaj duša, peklo není, zítra bude taky dobře.“ To mi nepřipadá prozíravé, a to nejen v životě jednotlivce, natož celé společnosti.
Psali jsme:
Když jste už u popisu našeho životního stylu, zkusím navázat trochu jinak. Hovoří se o rozdílech mezi evropskou civilizací a islámským světem i s ohledem na to, že muslimovi zasahuje do života náboženství zásadním způsobem a to jim dává sílu. U nás je spousta křesťanů, kteří mají pevnou víru. Co bude „držet“ ten zbytek? Slyšíme názory, že pak už nám zbývá jen alkohol a porno. To nezní optimisticky.
Žití ze dne na den, jak „my, Slováci“ říkáme „od žúru k žúru“, nemůže přinést nic dobrého. Důležité je, jak se vidíme my sami. Cizímu hodnocení utečeme, ale vlastnímu ne. Sami sebe si nevážíme. Už jsem o tom mluvil několikrát. Už jen to, jaké lidi si vybíráme za své představitele. Už to, že nejdeme k volbám, netlačíme osobnosti, které by to myslely s našimi dětmi dobře. Už to je signál lichého uvažování. V budoucnu budou čelit národy přístupu, který není jen náboženstvím, ale ideologií. Je ideologií žití a bytí. Cyklicky se stále k tomu vracíme. Invazi a veškeré důsledky si navíc platíme sami. Kolik spotřebováváme nafty, kterou dovážíme ze zemí, které tuto invazi platí? Každým popojížděním dvě stě metrů do restaurace, kilometr na nákup, přispíváme do kapes těch, kteří pak zázračně absolvují cestu tisíce kilometrů dlouhou. Pak se nalodí do kocábek, aby to vyvolalo dostatečnou vlnu lítosti u všech pravdoláskařů. Vše je bezvadně promyšlené a kdo tohle organizuje, je velmi chytrý člověk, nebo, abych to nazval moderně, nějaký think-tank. Dodnes si Itálie nehlídá hranice. Austrálie to dovede. Itálie ne. Takže za tím máme vidět peníze, které skončily v určitých kapsách?
Sami sebe si nevážíme, oni si sami sebe považují; a protože je potřeba šířit tuto ideologii, vydali se na pochod. Chyba je ale u nás, ne u nich. My jsme si tohle způsobili. Máme štědrý sociální systém, který nenechá zahynouti, kromě našich vlastních bezdomovců, nikoho, kdo se do něj zařadí.
Je možné, že život ve stylu „každý den dobrý“ či „kašlu na politiku, mně je to jedno“ změní nějaká skutečně vážná krize?
Věřím ve vzdělání lidí, musí se najít silné osobnosti schopné jít s kůži na trh. Mimochodem pan Bělobrádek mě tak dojal, že jsem byl v pokušení mu napsat. To není osobnost. On nemá hroší kůži, ale želví krunýř. (Pozn. redakce: jde o reakci na návštěvu předsedy lidovců v Bavorsku, kde se setkal se zástupci sudetských Němců a uctil památku obětí poválečného odsunu Němců z Československa.) Jsem z Československé obce legionářské a do roztrhání těla tam budu, protože to je vlastenecká platforma, která má základ v myšlence lidí, kteří riskovali obětování života, obětovali zdraví, protože v něco věřili – a pak se to stalo. Teď jsme o sto let dál a potřebujeme nějakou spojovací vizi, jenže tato společnost je roztříštěná a parciálních zájmů je spousta. Věřím ale tomu, že se najdou vzdělanci, kteří lidi osloví, a nemám na mysli lidi s plakátem: „Přijměme milion uprchlíků!“ Kolik z nich přijme on? K čemu například taková slova pomohou v tom, abychom předali potomkům zem v lepším stavu? Líbí se mi například názory paní Švihlíkové. Věřím, že se najdou lidé, kteří přesvědčí okolí, že to myslí doopravdy a že každá jiná cesta je cestou k dalšímu „žúru". Někteří lidé říkají: „Já bych emigroval, ale nevím kam.“ S takovými lidmi už se přestávám stýkat, protože to jsou ztracenci i ve svém vlastním životě. Pro nějaké společné „naše“ už jsou ztraceni dávno.
Psali jsme:
Vidíte už teď nějaké osobnosti v celoevropském měřítku? A jaká myšlenka by mohla lidi spojit? Když tedy pomineme obecnou tezi usilování o zisk. Demokracie?
V naši demokracii příliš nevěřím, protože jít k urnám každé čtyři roky a vybrat nějakého člověka, o kterém jsem neslyšel… Je to hezká hra, lepší nemáme. Pokud mě nějaký politik zaujme, jsou to lidé, kteří jsou hrdí, pyšní na svou zem a její zájmy a není vidět drátky, za které někdo tahá. Po pravdě řečeno mě napadají spíš lidé, kteří v politice nemají co dělat, například Porošenko. To jsou ale mé osobní názory, které nemají žádnou váhu…
A co česká politická elita, naše vláda? Jak se daří politikům naplňovat sliby, které dali voličům?
Setřel se mi rozdíl mezi levicí a pravicí. Někdy poslouchám nebo čtu názory někoho, kdo je vyloženě pravicový, a já bych to podepsal. Pak se dívám na další názor, který je třeba levicový a nesouhlasím. Na adresu naší politické scény, kromě toho, že by se z 80 procent měla vyměnit, mě snad ani moc nenapadá. Měli by přijít mladí lidé a změna systému. Na základě návrhu voličů by měli být politici odvolatelní. Klidně, ať jsou tam osm nebo deset let, ať nemáme šedesátého pátého ministra školství, což je zrůdnost. Ať mají čas něco doopravdy k lepšímu změnit. Ať jsou odvolatelní, a ne na základě článků v novinách, ale na základě svých pracovních výsledků. Je tu stále pocit, že schopní lidé do politiky nepůjdou. Lidé řeknou: „Musel bych se přizpůsobit a jakmile bych se přizpůsobil, ztratil bych sám sebe.“ Když nasednete na tygra, můžete se svést, ale nesmíte sesednout, jinak vás sežere. To říkají Indové. Nevidím zatím nikoho, komu by šlo opravdu o zájmy národa, ale je to výsostně potřeba.
A jak si vede podle vás pan prezident Zeman?
K panu prezidentovi mohu mít drobné výhrady, ale volila ho většina národa. A já budu ctít demokracii a budu vždycky stát pevně za svým prezidentem, protože jiná cesta není; a jakákoli jiná, je cestou do pekel. Jakékoli excesy, jako házení vajíček… Jak se tím prezentujeme před světem? Nebudu přeci většině plivat do očí tím, že se k němu budu chovat sprostě nebo neurvale. Měli bychom se lišit noblesou a chováním. Stál jsem i za panem prezidentem Klausem, a k němu jsem měl větší výhrady. Ať se pan prezident klidně koupe ve dvou, ve třech rybnících na gumových člunech nebo na kole od traktoru.
Plukovník Skácel pro ParlamentníListy.cz:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
