Co podle vás bylo nejdůležitější událostí uplynulého roku?
Velká událost byla volba amerického prezidenta. Zvolení Donalda Trumpa zajisté ovlivní politiku příštích let. To je určitě zlomová událost.
Dá se už z jeho předvolebních výroků předvídat, jaká Trumpova politika bude?
Kdyby člověk vycházel z výroků volební kampaně, bylo by to velice varovné. Vím, že jak mnoho amerických, tak českých politiků říká během kampaně věci, na které by později raději zapomněli, že je řekli. Tak uvidíme, co se z toho, co Trump řekl, opravdu stane.
Ale možná se dá ledacos odhadnout z výběru lidí, kterými se příští americký prezident obklopil? Například z toho, že šéfa společnosti Exxon Mobil Rexe Tillersona, nositele Řádu přátelství uděleného Putinovým Ruskem, nominoval na ministra zahraničí.
To je zajímavý člověk, ředitel naftařské společnosti, který měl největší zájmy mít dobré vztahy s Ruskem. Ale o dobré vztahy s Ruskem se pokouší každý americký prezident. Ještě si pamatuji, jak se George Wiliam Bush setkal s Putinem v Lublani a pravil, že se mu podíval do očí a spatřil tam jeho duši. Pak byl ze vztahů s Ruskem zklamán. Pak přišel prezident Obama s tím, že musí nastavit nové vztahy s Ruskem, a teď jsou vůbec nejhorší za posledních třicet let. Takže uvidíme, co vyleze z toho, že pan Trump ve volební kampani říkal, že on bude tím, který nastaví dobré vztahy s Ruskem a Putinem.
Zlomovým okamžikem pro Evropskou unii byl v uplynulém roce nepochybně brexit. Jaké bude mít odchod Velké Británie podle vás důsledky pro Evropskou unii?
Je to tragédie. Je to špatná zpráva jak pro Velkou Británii, tak pro Evropu. Potvrzuje to moje předsudky proti referendům, protože se v nich vždycky rozhoduje na základě jiné otázky, než která se klade k rozhodnutí. A bohužel britští voliči hlasovali, jak hlasovali, ale z jiných důvodů, než na základě otázky, která jim byla předložena. Musíme se s tím vyrovnat a doufám, že Evropa bude během jednání o odchodu k Velké Británii velice vstřícná, abychom si udrželi co nejužší a co nejlepší vztahy, jaké budou v daném okamžiku možné.
Co považujete v současné době za největší nebezpečí pro Evropu? Je to právě ten brexit, migrace, terorismus, nárůst podpory populistů, kteří těží ze strachu a nespokojenosti občanů v členských zemích Evropské unie?
Největším nebezpečím pro Evropu jsou evropští politici, kteří se nejsou schopni dohodnout na jednotné evropské politice. Jsou zbabělí, bojí se svých voličů, místo toho, aby udělali rázné rozhodnutí. Největším nebezpečím pro nás jsou tedy naši politici.
Myslíte si, že nespokojenost se současnou politickou reprezentací způsobí, že ve volbách v členských zemích Evropské unie zvítězí populisté nebo extremisté?
To je možné, protože jsou-li stávající politici, kteří dnes tvoří vlády, zklamáním pro voliče a budou-li působit nerozhodně a zmateně, tak lidé budou hledat jiné politiky. To je jasné.
V řadě zemí se část občanů obrací proti Evropské unii. I u nás se objevují hlasy, že bychom měli Evropskou unii po vzoru Velké Británie také opustit. Nepovede nespokojenost k dalším odchodům členských zemí, k rozbití Evropské unie? Nebojíte se o její další osud?
Já o to takový strach nemám, ale může se zkomplikovat její existence. To ano. Ale viním z toho samotné evropské politiky.
Hodně se mluvilo po brexitu o nutnosti reforem Evropské unie. Máte pocit, že k nim dochází, nebo že se připravují?
Jak známo, jsem už pár let opoziční politik, nejsem vládní politik, nejsem tedy na poradách v Bruselu, takže o tom moc nevím. Ale zvenčí nevypadá, že by bylo nějaké odhodlání k zásadním reformám. A budou také těžko prosaditelné, protože ti lidé chtějí zachovat stav, který je, protože ho považují za nejlepší. Jsem opravdu zvědav, jestli bude odvaha a vůle nutné reformy prosadit.
Asi nás bude stále provázet problém migrace, a jak ukázaly poslední útoky například teď na vánočním trhu v Berlíně, i problémy islámského radikalismu a terorismu. Nebude se ten strach z migrantů s přibývajícími oběťmi stále zvyšovat?
Obavy z migrace stále jsou. Teď je trochu omezena, ale bude i nadále. Nesmíme zapomenout, že dokud je Evropa bohatá a v Africe a na Středním východě panuje chudoba, lidé sem půjdou přes všechny překážky. Dokud se nám nepodaří vybudovat průmysl v těch zemích, odkud migranti přicházejí, bude určitě migrace pokračovat.
Jak hodnotíte uplynulý rok na české politické scéně? V čem vidíte u nás největší problém? Je to pokračující omezování svobod nebo růst podpory Andreje Babiše a jeho hnutí ANO?
Oboje. Bohužel pořád z Poslanecké sněmovny vycházejí nějaké zákony, které nás omezují. Měli bychom se zamyslet, jestli chceme žít svobodně, nebo ve státě, který nás povede za ručičku jako nevychovaného kluka a pořád nám bude nařizovat, co máme dělat. Myslím, že bychom se měli rozhodnout pro otevřený a liberální stát. Ale to je na českých voličích. Pan Babiš je problém, prostě jen už svou velikostí. Nezávisle na osobě pana Babiše je velký problém pro demokracii, je-li malý stát, a my jsme opravdu menší stát, protože na světě je mnoho měst, které mají víc obyvatel než celá Česká republika, a politické dění ovládá jeden miliardář, který ještě vlastní média. To je přílišná koncentrace moci. A to je pro každý stát, pro každou společnost nebezpečné. I kdyby byl pan Babiš svatý, bylo by to škodlivé. A když se podívám na dotace, které plynou z ministerstva financí do jeho zemědělského podnikání, mám pochyby o tom, že je svatý.
Jak vnímáte sbližování prezidenta Miloše Zemana a Andreje Babiše, naposledy v souvislosti s vetováním zákona o střetu zájmů, který měl zamezit tomu, aby jeho firmy měly nárok na některé dotace, veřejné zakázky či investiční pobídky, které nyní Agrofert dostává, a on sám by v případě dalšího politického angažmá nemohl vlastnit média?
Latinské přísloví říká „Mezek drbe mezka“. Oni si prostě navzájem pomáhají, jednou pomůže Babiš Zemanovi, jednou Zeman Babišovi. Je smutné, ale někdy i zábavné, se na to dívat. Nemohu naši republiku označit za banánovou republiku, protože tu nikde banány nerostou. Jinak bychom pro to předpoklady splňovali.
Když jsme teď v prosinci vzpomínali na páté výročí úmrtí prezidenta Václava Havla, říkal jste, že bychom se neměli nad jeho památkou dojímat, ale spíš bojovat za svobodu a hodnoty, které představoval.
Václav Havel také nebyl sentimentální. Je hezké vzpomínat, ale musíme si uvědomit, jaký vývoj jsme v naší republice od jeho smrti připustili. Je nejvyšší čas, abychom se tomu vývoji postavili. Velikost Václava Havla spočívala v tom, že se postavil starému režimu. A postavil by se i novému režimu, pokud by českému lidu a zemi škodil.
Jak si vysvětlujete, že stejní lidé, kteří demonstrovali v listopadu 89 za svobodu, demokracii, právní stát, teď připustí vládu nomenklaturního komunisty, podezřelého ze spolupráce se Státní bezpečností, majitele firmy i politického hnutí?
Přineslo mi trochu potěšení, že v posledních týdnech mám dojem, že se přece jen spousta lidí probudila. Možná je to jen kvůli tomu jubileu, ale spousta lidí mluví najednou o tom, co by se mělo dělat, mají kritické postoje. Oni nepozorovali, kam ten vývoj spěje, protože to přicházelo tak tiše a pozvolna, takže neviděli, kterým směrem to jde. To se někdy stává. Zajisté není všechno ještě ztraceno, budeme-li na tom pracovat, můžeme tady zase udělat demokracii bezpečnou a neohroženou, ale musíme do toho jít. To je jasné, protože některé věci jsou opravdu znepokojující. A děláme zase stejnou chybu, když si myslíme, že můžeme předpisy, paragrafy a policií zabránit něčemu, co má hlubší kořeny.
Demokratické strany ztrácejí podporu, pravice je v troskách. Nikdo na pravici se nepřipojil k výzvě předsedy TOP 09 Miroslava Kalouska spojit síly na pravici a zabránit dalšímu omezování svobod. TOP 09 nemá moc velké preference. Jste optimista, pokud jde o budoucnost?
Co se týče TOP 09, máte pravdu, ztratili jsme mnoho hlasů. My jsme zaujali nepopulární stanoviska, zatímco všichni pomlouvali uprchlíky, my jsme upozornili na to, že není důvod, abychom propadli nenávistným a štvavým výrokům. Ostatní strany tomu víceméně propadly, nám uškodilo, že jsme měli v této věci střízlivý pohled, že skutečný uprchlík, kterému jde o život a svobodu, má právo na azyl. To nebylo oblíbené. Také nám lidé pořád ještě vyčítají úspornou politiku. Samozřejmě, když teď hospodářství prospívá, vláda může utrácet, což také dělá, namísto toho, aby šetřila na horší časy. Plýtvá a říká, podívejte, jak my jsme velkorysí na rozdíl od těch škudlů, jako byl Kalousek. To na některé lidi působí. Když všichni nadávali na Evropu, my jsme říkali, že jsme nadále proevropští. Prostě je mi jasné, že sice správná, ale neoblíbená politika nám trochu škodí. Ale myslím, že voliči časem ocení stranu, která se drží svých zásad, která není jako korouhvička ve větru. A která je mezinárodně, byť je malá, brána vážně.
Na počátku roku 2018 čeká Českou republiku druhá přímá volba prezidenta. Usilovně se hledá kandidát, který by nedělal ostudu České republice a který by byl schopen porazit Miloše Zemana. Vy jste říkal, že už neuvažujete o kandidatuře. Nerozmyslel jste si to?
Nevidím důvod, abych já kandidoval. Opravdu ne. Mně bude už osmdesát, to by byla dědkokracie.
A vidíte někoho vhodného, kdo by byl důstojnou hlavou státu?
Musí se to rozhodnout do léta příštího roku. Uvidíme, kdo se postaví do čela té smečky. Je tu tucet kandidátů, kteří cestují po krajích českých a dělají různé akce, uvidíme, kdo se stane přirozeným lídrem. Myslím, že to musí být člověk opravdu energický, který má schopnost vést a má určité charisma. Já bych žádné jméno neříkal, protože upřímně ho nevím.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
