Pochvala naší zahraniční politice z TOP 09. Tento rozhovor se Kalouskovi asi líbit nebude...

Vy se často vyjadřujete k migrační krizi. Na Facebook jste také nedávno napsal: „Hlavně že chcete přijmout dalších 50 000 uprchlíků, aniž něco víte o kterémkoli z nich. Nadělujete pro příští pokolení vašich i našich dětí, jen jestli jste přesvědčeni, že je to ten správný dárek.“ Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Evropská unie při řešení této problematiky selhala na celé čáře. Možná má postup Německa nebo Maďarska, pokud to chceme brát z druhého extrému, nějaký racionální základ, snad má někdo v EU nějakou vizi, ale je jisté, že ji nedokázal jasně vysvětlit ani dalším členským státům Unie. Natož pak občanům, kterým, když nemají jasná fakta a vize, nezbývá, než věřit informacím z veřejných zdrojů.

Někteří označují rok 2015, jenž je téměř za námi, dokonce za nejsložitější období od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Takhle bych to neviděl. Řeckou krizi spustily účetní podvody jejich vlády už před několika lety a celá Evropská unie to mlčky přešla. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Migrační vlny se opakují v pravidelných cyklech, jen jejich směr je vždy jiný, mimochodem na vnější ochranu schengenské hranice vydala státům miliony eur. Bez kontroly vynaložených prostředků vidíme, že vnější hranice Schengenu je děravá jako cedník. Nezodpovězenou otázkou zůstane, zda to nemohl být i úmysl. Problém s Ukrajinou taky není objevem letošního roku a koneckonců ani teroristické útoky nejsou něco, co bychom dříve neznali. Ale svět se zrychluje, a díky médiím a sociálním sítím zmenšuje. Prostřednictvím on-line médií dnes máme rychlejší informace o událostech na druhé straně zeměkoule než o tom, co se děje v sousedním domě. Jestli byl v něčem přelomovým, pak pouze v tom, že se vytvořila v Evropě atmosféra strachu a chaosu. Jedni byli dehonestováni za stavění plotů, jiným se dostávalo ocenění. Výsledkem je, že se oceněné kancléřce Merkelové její selfíčka s migranty a doširoka otevřená náruč vymkly kontrole.

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil ze šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Prožili jsme další „antizemanovský podzim“? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

Je to pochopitelné: máme tady silnou tradici prezidentů, kteří zemi sjednocovali. Miloš Zeman dnes každým svým výrokem lidi rozděluje a na pravou míru pak vše uvádí až dodatečně, když je zle. Chtěl bych doufat, že si snad uvědomí vážnost situace a možné důsledky svého chování, ale obávám se, že nebude chtít překročit svůj stín, takže na sjednotitele si počkáme snad už po příští volbě.

To samé se podle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jako by se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v této souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové.

Vidíte, jak dopadly volby ve Francii. Překvapily nás ve dvou týdnech hned dvakrát. Nejdříve vítězstvím krajní pravice, pak jejím debaklem proti sjednoceným šikům tradičních stran, a nevadí ani nesourodost programů, zkrátka ještě tam chvíli u toho zůstat. I když píšu o debaklu, musíme si uvědomit, že pokud ti, kteří se spojili proti Le Penové, budou pokračovat dál ve svém snění, tak se příští volby nebudou stačit divit, nicméně se ztratí pár let. Mnohem větší volební tragédii jsme prožili v České republice, když lidé uvěřili koblihám a sloganu, že Bude líp Andreje Babiše. ANO, líp je, otázkou je, pro koho. Krachy koalic na radnicích, které vedlo ANO, zavdávají spekulacím, zda kromě koblihy existoval vůbec nějaký program tohoto hnutí.

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav?

Po všech kotrmelcích, které Řekové v posledních letech předvedli, už asi málokdo věří, že současný stav vydrží. Stačí dvě-tři generální stávky a jejich premiér zase přijede do Bruselu s novými požadavky. Mnozí říkají, že vzhledem k mizivému vlivu Řecka na celkové hospodaření eurozóny je to v dnešním kontextu marginální problém, ale já zastávám postoj „padni, komu padni“. Pokud Řekové nedodržují pravidla, měli by je rozhodčí vykázat přinejmenším na trestnou lavici, ne-li do nižší ligy.

Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii na radikály z Islámského státu?

Putin chce za každou cenu vrátit Rusku punc mezinárodní velmoci první kategorie, ale tak jednoduché to mít nebude. Ale, upřímně řečeno, mnohem lépe se to daří soudruhům z Číny, kteří pochopili, že dnešní svět nefunguje a už nikdy nebude fungovat na ose USA – Rusko. Ostatně zahraniční politika České republiky je jednou z mála, za kterou bychom mohli naši vládu pochválit, samozřejmě ne bez výhrad. Na druhou stranu si nemyslím, že by za tím byla nějaká promyšlená vize, ale je fakt, že byla mnohokrát na správných místech nebo stranách barikády, i když spíše shodou náhod.

Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii, Milan Syruček uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?

Filozoficky vzato má pan Syruček jistě pravdu. Proto musíme vzít rozum do hrsti a podívat se na mapě na území, které Islámský stát ovládá. Přece tato, ve srovnání se zbytkem světa, malá enkláva fanatiků nemůže rozvrátit celý civilizovaný svět. Nelze se otevřít, jak to udělaly Německo a prezidentem opěvované Švédsko všem, zejména dobře živeným mládencům, aby pak následně zjistily, že pod kontrolou nemají nic, jen do budoucna vystavily nebezpečí své občany. Snad se poučíme z historie, vždyť hrůzy obou světových válek ještě mají v paměti generace našich spoluobčanů. Možná právě je by mělo být slyšet více než kariérní politiky, kteří nikdy nepoznali jiné prostředí než stranické sekretariáty a parlamentní lavice. Nejsem proti tomu vzít sem ženy, děti, staré a nemocné lidi, kteří jsou bezbranní vůči brutalitě teroristů z IS, ale mladí muži by měli být doma a bojovat za svobodu své země a svých rodin. Místo toho posílají státy Evropské unie mladé muže do bojů s teroristy, aby bojovali mimo jiné i za ty mladé imigranty, kteří místo bojů za své rodiny bojují s pořádkovými silami zemí, jež jim poskytly útočiště. Snad se svět ještě nadobro nezbláznil a my s ním.

Abychom se věnovali také ekonomickým tématům, Čína prý předbíhá Spojené státy. Například podle politologa Oskara Krejčího „... je střídání hegemona nejcitlivějším obdobím v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka.“ Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států mohou projevit na mezinárodních vztazích?

Myslím, že dnes už není svět založen na supervelmocích, což bylo hezky vidět například na nedávné klimatické konferenci v Paříži. A tam se také ukázalo, že si státy a jejich politici uvědomují více než kdy dříve odpovědnost za život našich dětí, za osud naší planety. A k USA – zdá se, že dnes už není pro svět tak důležité, kdo bude příštím americkým prezidentem nebo jak ve Státech poroste hrubý domácí produkt. A to je jen dobře. USA už prostě budou jen jedním z nejvýznamnějších států a ostatním už nemohou diktovat, ale budou se s nimi muset dohodnout jako rovný s rovným.

Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders?

Nejsem jasnovidec ani prognostik, ostatně předpovědi jedněch i druhých jsou vhodné spíše pro novinové titulky, přičemž se pak většinou zapomene napsat, že jsme se opět spletli. Jak už jsem uvedl, nejlepší zpráva pro svět je ta, že je vlastně úplně jedno, kdo bude americkým prezidentem. Na druhou stranu to taky klidně může být prezidentka, jen musí mít zdravé názory.

Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí, nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?

Já pořád věřím v rozumnou většinu, tedy že se v Evropě najde dost rozumných lidí, kteří dokážou rozlišit potřebu humanitární pomoci od ekonomických zájmů velké části migrantů. A která zároveň nedovolí jednoduchá populistická řešení. Myslím, že většina, která prosadí rozumná pravidla, tady je pořád, i když se jí nedostává pozornosti médií. Ostatně i v Německu, čteme-li noviny pozorně, tedy nejen titulky, už tito lidé získávají půdu pod nohama a brzy začnou ovlivňovat také politiku celé Evropské unie.

Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnili očekávání, anebo naopak zklamali prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?

Nezklamal nikdo! Všichni jsme přece věděli, že Zeman využije prezidentství pro one man show svých bonmotů, kterými se vyjadřuje ke všem a ke všemu, že Babiš nám ukáže precizní hru plnou „malých domů“ pro svůj Agrofert, že Sobotka bude chtít vypadat jako Mirek Dušín, ale na rozdíl od tohoto Foglarova hrdiny nikoho neosloví, a že Mirek Kalousek využije svých mimořádných rétorických schopností, aby vládě dal co proto vždy, když to bude jen trochu možné, a občas i zbytečně. Nezklamal tedy nikdo, ale jak moc kdo nadchl, to uvidíme až po volbách. Já stále věřím – a naději mi dávají výsledky voleb z roku 2010, kdy většina občanů hlasovala pro rozumné reformy – že rozumná pravicová nebo středopravicová politika, která vytvoří dobrý základ pro dobrý život našich dětí, má v České republice budoucnost. Čeho se však obávám, je, že naše společnost ještě neuzrála, aby to bylo již v roce 2017.

Na Facebooku jste také uvedl: „Dnes už by se dalo potvrdit Paroubkovo nesmrtelné prohlášení, že bude vládnout třeba s marťany. Pokud sociální demokracie bude na radnicích postupovat tak, jak se to dnes přihodilo v Ostravě, pomalu jí ani nic jiného nezbude.“ Můžete to, prosím, více vysvětlit?

Není lehké toto jednoduché sdělení vysvětlovat, protože mluví za vše. V tomto kontextu si například cením ODS. Vyrovnávala se se složitou minulostí i s křivdami, které na ni byly spáchány, a vrací se k ideovým kořenům svého vzniku, jako je například osobní svoboda jednotlivce. No a u ČSSD uvidíme, zda nad programem nepřevažuje boj o koryta.

Kdo na politické scéně příští rok posílí, kdo propadne? Ať už díky krajským volbám nebo případným otřesům ve vládní koalici či vývoji ve světě? Babiš, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a protiimigrační pravice, proevropská pravice, někdo jiný…?

Vláda jistě zůstane na stejném půdorysu, protože má pohodlnou většinu a je pro všechny užitečná. Zajímavý bude boj o kraje, tedy zda i v krajích zvítězí Babišův populismus nebo konečně vyhraje rozum a budou se řešit problémy krajů nad celostátními tématy. Budu se jen opakovat, ale jestli opět politické strany namísto řešení krajských problémů zavelí ke zteči s celostátními tématy, je otázka, nakolik jsou pak krajská zřízení potřebná.

Nejmenovaní politici a publicisté nás straší, že nám, Čechům, hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména na Andreje Babiše. Přiblíží se příští rok něco takového?

Nejenže hrozí, ale ono už se to částečně děje. Nejde jen o Babiše, je zde mnoho rádoby podnikatelů, kteří se snaží sebrat nám svobodu. A někteří politici k tomu čile přispívají.

Čas od času padne termín „válka“. Ať už světová nebo lokální. Slýchali jsme, že Rusko může napadnout Pobaltí. Amerika Rusko. Čína Ameriku. Amerika Čínu. Írán Izrael. Izrael Írán… Přiblíží se na základě dějů příštího roku něco z toho?

Musíme věřit, že ne. Ale nejen věřit, musíme pro to každý něco udělat. Většina z nás nemá šanci vystoupit na Valném shromáždění OSN nebo jinak ovlivnit celosvětovou politiku, ale každý z nás může ovlivnit třeba atmosféru ve své obci. V Čeladné tomu věnujeme velkou pozornost. Uctíváme válečné hrdiny, na náměstí jsme vystavili zvony jako posly míru a zároveň připomínku válečných hrůz, do základní školy zveme válečné veterány, kteří svým povídáním děti zaujmou mnohem více než učebnice a vysvětlí jim, že válka je odporné zlo. A že je třeba proti těmto pomateným válečným vizím bojovat dříve, než bude nutné vzít do ruky zbraň.