V roce 2010 jste byl u založení a realizace projektů iniciativy Vyměňte politiky.cz. Napadlo vás při pohledu na konečné výsledky letošních voleb také to, k jak masivní obměně politiků došlo oproti tehdejší situaci a že dvě tehdejší dominantní strany, ODS a ČSSD, letos nedaly dohromady ani 20 procent hlasů?
Ano, napadlo. Při hodně povrchním hodnocení by bylo možné konečně – po sedmi letech – říct, že vyměnit politiky se podařilo.
Jenže už v roce 2011 jsme napsali, že vyměnit politiky nestačí. Cituji: „Důvěra v politiku vymizela, víra ve spravedlnost chybí; neúcta k právu je v nejvyšších politických kruzích nadále normou. V této chvíli politici již fakticky ztratili schopnost vnímat, co se děje ve společnosti, natož řešit problémy této země. Nejde primárně o spory mezi levicí a pravicí a o to, zda dělat, či nedělat reformy či jak je dělat. To jsou věci, které se řeší v normálně fungujících zemích. V této chvíli jde především o obnovu fungování tohoto státu.“
V té době jsme byli ve fázi, kdy z tzv. běžné korupce se zjevně stala korupce systémová. Státní aparát, který má sloužit občanům, začal sloužit politikům a hlavně zájmovým skupinám v pozadí politiky. Těm jsme tenkrát říkali kmotři. Z dnešního pohledu téměř „idylická doba“.
Korupční systém kmotrů a kmotříků se nyní nahrazuje či doplňuje systémem oligarchickým. A nejen to. Stejně tak podléháme vlivu cizích a nadnárodních vlivových skupin a korporací, které zde prosazují své zájmy skrze nadnárodní instituce, lobbisty, právní kanceláře a nejrůznější neziskové organizace. Nebýt nezávislých médií, byl by to nenápadný, stěží viditelný proces. To vše se děje pod ideologickým krytím naší prozápadní orientace. Zkrátka, politická moc, která má hájit zájmy občanů, podléhá moci ekonomické na úkor občanů.
Aktuálně máme na výběr, velmi zjednodušeně řečeno, mezi oligarchickým hnutím ANO, vědomými či nevědomými sluhy cizích, nadnárodních či korporátních zájmů jako ČSSD, TOP 09, KDU-ČSL, STAN, Piráti, dále podporovateli původních kmotrovských struktur – částečně všichni předchozí plus ODS, částečně také KSČM a nakonec SPD, která se teprve vybarví. Ve všech těchto subjektech jsou samozřejmě i slušní lidé. Umím si představit, že v některých z nich může dojít ke značnému pnutí až štěpení.
Je to opravdu smutný výsledek po sedmi letech. O naší budoucnosti nyní rozhodnou především zahraniční politika, bezpečnostní politika a případně změny ústavního/politického systému. Trochu mne z toho mrazí. Jednou z mála nadějí je, že jakákoli koalice bude natolik heterogenní, že k výrazným excesům proti národním zájmům nedojde.
Vnímáte vy osobně výsledek voleb i tak, že se definitivně uzavřela éra politického kartelu financovaného ze zdrojů státem ovládané společnosti ČEZ, která Českou republiku dlouho svírala v kleštích klientelismu a hroutit se začala až s pádem Nečasovy vlády, jak napsal šéfredaktor MF Dnes Jaroslav Plesl?
Na první pohled se to zdá logické. ANO bude chtít dále oslabit konkurenci a toto může být jeden z nástrojů. Jenže bude mít na to dostatek sil, vůle a času? ČEZ je něco jako nejdůležitější obranná linie starých struktur. Co se asi tak bude handlovat při některých variantách koaličních jednání?
To je ale jen základní rovina mocenské hry. Jsou ještě další, vyšší úrovně. Svým způsobem dochází k mocenskému zemětřesení, k razantní snaze o přerozdělení moci i na evropské a globální úrovni. A Česká republika je součástí těchto procesů, možná významnější, než se na první pohled zdá. Tato nestabilita je něco jako džin vypuštěný z láhve. Otevírá možnosti mocenským skupinám, které v pozadí trpělivě čekaly na svoji příležitost. Je to velmi nebezpečná situace, ne nepodobná období mezi dvěma světovými válkami. Jediné, co je v tuto chvíli zřejmé, je, že občané nejsou v této hře důležití a nehledí se na jejich zájmy.
V Česku žijící americký novinář Erik Best na svém facebookovém profilu uvedl, kdo podle něj může nejvíce za 7,27 procenta ČSSD. „Radek Pokorný, Martin Roman, Zdeněk Bakala, Bohuslav Sobotka, Miloš Růžička, Milan Chovanec, Zdeněk Šámal, Dalibor Balšínek, Pavel Šafr, Alexandr Mitrofanov, Erik Tabery,“ vyjmenoval. Co říkáte takovému výběru „viníků“ a především těm prvním jménům?
Pan Best se natolik sžil s českým prostředím, že už ho snad ani nepovažuji za Američana… S jeho názory tak z 90 procent souhlasím. I toto je velmi trefné. Jen bych doplnil, že strategie parazitů všeho druhu je vysávat nositele, co to jde. Až hostitel ztratí všechnu sílu. To potkalo ODS, nyní ČSSD. Myslím, že historie „ocení“ pana Sobotku velmi smutným prvenstvím.
Také bych rád vypíchl jedno jméno, a tím je Zdeněk Bakala. Abstrahujeme-li od všech méně důležitých aspektů, nesledujeme náhodou v české politice duel Bakala versus Babiš?
Naopak hnutí ANO, Pirátská strana a SPD, které jsou vnímány jako protest proti tradičním stranám, dají v nové Poslanecké sněmovně dohromady ústavní většinu. O čem to podle vás vypovídá?
Protestní podstata ANO? To snad NE… To je jen geniální marketingový trik, na který lidé skočili. Jánošíkové bývají chudí… To jen jedna velká ryba chce spolknout jinou nebo hejno menších. Říká se tomu centralizace moci.
Piráti a SPD teprve projdou testem odolnosti. Bude to velmi zajímavé sledovat. V obou subjektech je hodně lidí, kteří podle mě vnímají realitu správně, což by se mělo v případě jejich vládního angažmá odrazit především v naší zahraniční i bezpečnostní politice.
Ať to bude jakkoli, navrhuji čtenářům tato kritéria hodnocení práce budoucí vlády a parlamentu:
-
nepřijetí eura
-
vyvážená a proaktivní zahraniční politika všech azimutů
-
změna obranné doktríny a role armády směrem k hájení vlastního území
-
reálná příprava silových složek na hrozbu velké migrační krize včetně zapojení občanů
-
nepřijetí zákona o plošném šmírování vojenskou kontrarozvědkou
-
stažení všech vojenských kontingentů ze zahraničních misí
-
rozpuštění útvaru hybridních hrozeb na ministerstvu vnitra, tzv. ministerstva pravdy
-
skutečná podpora malého a středního podnikání
- snížení počtu úředníků
Jenže když si vezmete, že Stropnický zůstane ministrem obrany, bude už jen tím v půlce kritérií vláda dál působit proti zájmům vlastní země. Hodně napoví, kdo bude ministr zahraničí a kdo ministr vnitra.
Ten nejvýznamnější vzkaz, který lidé svými hlasy vyslali, je zisk téměř 30 procent pro Andreje Babiše. Jaké jsou hlavní důvody drtivého vítězství hnutí ANO nad všemi ostatními stranami? Čím Andrej Babiš voličstvo tak oslnil?
Lidé bohužel nechápou, že od určité úrovně příjmů nelze všechno utratit, ale lze si za získané prostředky kupovat vliv a moc, tedy další budoucí příjmy a zisky a další budoucí vliv a moc. To je nekonečná spirála, kterou profesor Koukolík nazval mocenskou posedlostí. Přičteme-li k tomu dostatek peněz na kampaň, skvělý marketing a jalovost konkurentů, dílo je dokonáno.
A poptávka lidu po silném vůdci, když zklamou tzv. demokratické elity, je přirozená. Z historie se zjevně poučit neumíme a budeme ji tedy nuceni opakovat.
Klíčovou roli pro pozdější bohatství Andreje Babiše sehrála továrna na hnojiva. Lovochemie, která byla prvním velkým podnikem, jenž ovládl. Lze jeho počínání při získávání dalších a dalších firem od počátku devadesátých let posoudit jako mimořádně úspěšné podnikání, nebo spíš predátorství ve způsobu získávání firem?
Dnes jsou i velmi tvrdé obchodní praktiky bohužel považovány za normální. Svoboda je chápána jako možnost dělat si, co chci, i na úkor někoho dalšího. Je téměř normální porušovat staré dobré pravidlo: „Nečinit nic, co nechceš, aby druzí činili tobě.“ Důsledky vidíme všude kolem sebe.
Ano, i pan Babiš je predátor a produkt nové doby. Jeden rozměr jeho predátorství je pohybování se na pomezí zákona a za hranou morálky například při nepřátelském převzetí podniků. Druhý rozměr je jeho typická strategie růstu. Vstoupí do odvětví tím, že koupí jednu, dvě firmy. A pak kupuje další, až je jeho podíl v odvětví dominantní. Odvětví zkonsoliduje: využije synergií, které se nabízejí. Ano, může tím ze ztrátových podniků vytvořit ziskové. Mimo jiné proto, že odběratelé se bez něj neobejdou. Jenže přínos pro společnost je velmi malý nebo žádný. V rámci konsolidace často zanikají pracovní místa.
Srovnejte to s podniky, které vznikly na zelené louce, prosperují a vyvážejí produkty s vysokou přidanou hodnotou. To považuji za skutečné a přínosné podnikání.
Co můžeme od Andreje Babiše očekávat v jeho nové roli předsedy české vlády? Lze vůbec při rozhodování oddělit funkci premiéra a majitele holdingu se 33 tisíci zaměstnanci, když pomineme to, že byl kvůli novele zákona o střetu zájmů převeden na dva svěřenecké fondy?
Samozřejmě to nelze oddělit. Na polích dál poroste řepka a PREOL bude dále ziskový. Stejně tak poroste celý holding. Podle Forbesu se ovládaný majetek holdingu za dobu působení Andreje Babiše ve vládě více než zdvojnásobil, ze 40 na 85 miliard. Jak to bude asi vypadat v roce 2021?
Čeho se ale bojím nejvíce, je ovládnutí silových resortů, bezpečnostních služeb a justice. Pokud mu budou tyto struktury zobat z ruky, je se zbytky demokracie veta. Jenže i pan Babiš má svou Achillovu patu…
A také je jen lokální lídr. V celé rozehrané geopolitické hře je jen malý, nezkušený hráč. A nemá kolem sebe lidi, kteří by byli schopni mu poradit a pomoci.
Vás před časem přivedlo do politiky a na kandidátku hnutí Cesta poznání, že propojení ekonomické a politické moci – proti zájmu občanů – dosáhlo takové úrovně, že pouhý tlak „zespodu“ nic nezmění a pro realizaci potřebných změn je v této fázi nezbytné usilovat o politický mandát. Jaký rozdíl vidíte v propojení ekonomické a politické moci během čtvrtstoletí pod vládami ODS a ČSSD a nyní s nástupem Andreje Babiše?
Mám k tomu snad dostatečně výmluvné schéma, jehož některé charakteristiky jsou uvedeny v mezinárodním kontextu:
Abychom nekončili tak pesimisticky: vezmeme-li vážně práce egyptologa Miroslava Bárty a mnoha dalších zabývajících se kolapsy civilizací, zabrzdění negativního trendu, tak jeho změna v pozitivní je podmíněna především tím, že alespoň část obslužné elity – policisté, soudci, důstojníci armády, úředníci, domácí podnikatelé, poslanci a další – si včas uvědomí sounáležitost s tzv. obyčejnými lidmi a nebude „za kus žvance“ prodávat jejich a v konečném důsledku i svou vlastní budoucnost.
Chápu, že to je velmi idealistický postoj a že se to v dějinách mockrát nestalo, pokud tedy vůbec. Ale dnes máme více informací a znalostí, zkušeností… Tedy naděje tu je. Jde v podstatě o návrh, jak prolomit základní princip elitářské vlády: „Rozděluj a panuj.“
K tomu potřebujeme:
-
vystoupit ze svých sociálních bublin
-
komunikovat otevřeně a k věci napříč celým názorovým spektrem
- hledat společný zájem
V politickém slova smyslu je prvním krokem ke zvýšení šancí důsledná decentralizace, tj. co nejvíc peněz a rozhodnutí musí probíhat na co nejnižší účelné úrovni, tedy pod snazší kontrolou občanů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
