Podle bývalého ministra obrany a velvyslance v Rusku Luboše Dobrovského jste nebezpečný, protože můžete nepříznivě ovlivnit naši závislost na ruském trhu. Co vy na to?

Vím, že pro něj a jemu podobné jsem velmi nebezpečný člověk. Jako bývalý zapálený svazák a mladý komunista z padesátých a šedesátých let si něčím musel a musí léčit své mindráky. Poté, co mě pan Dobrovský jako první civilní ministr obrany vyhodil z armády, jsem se musel něčím živit. Využil jsem tedy svých kontaktů a znalostí SSSR a začal jsem se živit exportem. Nejdříve šlo o kancelářské potřeby, pak o strojírenství, trolejbusy, autobusy, náhradní díly na lokomotivy a následně nastala éra technologií pro energetiku. V Rusku organizuji výstavbu elektráren s řadou českých podniků. S kolegy jsme vytvořili velmi silnou skupinu téměř pětadvaceti tuzemských firem, které vyrábějí technologie, projektují a staví energetické jednotky na klíč. Do postsovětské energetiky nikdo téměř padesát let neinvestoval. A dnes se i na ruských vnitřních trzích náklady na teplo a elektrickou energii prudce zvyšují. Mají totiž obrovské ztráty. Až osmdesát procent nákladů vynaložených na výrobu elektrické energie a tepla končí ve vzduchu nebo v zemi. Stojí před nimi kompletní modernizace energetické infrastruktury. Uvědomil jsem si to už před deseti lety, pustil se do toho a jde o velmi zajímavý byznys.

Vedle toho jsem se téměř osm let věnoval poradenství pro vedení Škody Auto Mladá Boleslav v Rusku. Bylo nutné rozpracovat strategii pro ruský trh. Nevidím v tom nic nebezpečného. Naopak jde o regulérní byznys. Mnohokrát mě kontrolovaly finanční úřady a vždy zjistily, že mám všechno v pořádku. Takže chci panu Dobrovskému poděkovat, že mě vyhodil z armády. Kdyby to neudělal, tak bych tam nejspíš jako bezvýznamný plukovník generálního štábu zůstal a skončil v pětapadesáti jako zhrzený důchodce. Měl bych zhruba dvanáctitisícový důchod a do konce života bych byl zapšklý a zatrpklý. Takhle mám radost ze života a přestože už jsem třetím rokem důchodce, mám více práce než kdykoliv předtím. A nutno dodat, že mě ta práce velmi baví.

Jak se v souvislosti s problémy na Ukrajině a sankcemi proti Rusku změnily hospodářské vztahy?

Posoudit embargo ze strany Evropy na straně jedné a odvetné embargo ze strany Ruska zatím pouze v potravinách na straně druhé by bylo na velmi dlouhé povídání. Stručně lze říct, že je to obrovský průšvih. To, co slyšíme od naivních politiků, kteří hovoří o ztrátách v řádech stovek milionů korun, je samozřejmě totální nesmysl. Pokud se situace neuklidní a strany nedomluví, česká ekonomika by se mohla dostat do obrovských problémů. Zde se mnozí naivně domnívají, že jde jen o export českých firem do Ruska. Ale tak to není. Málokdo si uvědomuje, kolik zboží prodáme do Německa a co s ním německé firmy dělají. Protože jsem osm let kibicoval vedení Škoda Auto Mladá Boleslav, tak vím, že tento největší exportér do Ruska by při rozšíření jeho embarga tratil stovky miliard korun. Jen Škodovka ročně do Ruska prodává, včetně montážního závodu v Kaluze, až osmdesát tisíc automobilů. Bavíme se tedy o tržbách dvaceti a více miliard korun, které by mohly být do rána ztraceny. A to jde jen o automobilový průmysl. Ještě jsem nemluvil o přesném strojírenství, počítačem řízených obráběcích strojích, technologiích pro dopravu, stavebnictví, zemědělství, energetiku. Ať si někdo dá tu práci a zjistí, kde vlastně končí naše technologie vyyvezené do západní Evropy. Nedělejme si iluze, že Německo bude ve své zemi používat české technologie. Mohu uvést desítky příkladů, kdy německá firma koupí české zboží, přilepí tam německý štítek a reexportuje ho buď do Ruska, nebo dalších postsovětských zemí. Potravinové embargo ze strany Vladimira Putina bylo jen malinkým varováním. Když budou pokračovat útoky na Rusko, tak lze očekávat opatření, která silně postihnou celé naše hospodářství. Z toho mám hrůzu. Znamenalo by to ztráty desítek až stovek tisíc pracovních míst. Naši exportéři to dobře vědí.