Dne 18. prosince si připomínáme výročí úmrtí prezidenta Václava Havla. Jak na něj vzpomínáte?
Určitě v dobrém. V porevolučním období je to bezpochyby nejlepší prezident, kterého jsme zatím měli a který měl a má respekt po celém světě.
V období kolem sametové revoluce se z Havla stala doslova ikona. Dnes mu ale mnozí lidé řadu věcí vyčítají. Pravda a láska, kterou on hlásal, se dnes používá dost často spíše sarkasticky. Co myslíte, že lidem na Havlovi nejvíce vadí?
Václav Havel bezpochyby udělal řadu chyb. Byl to člověk chybující jako každý z nás. Nicméně měl ideály a nebál se za nimi jít. A jedním z ideálů byla pravda a láska. Nicméně žijeme v době, kdy je moderní žádné ideály nemít. Do Václava Havla si pak řada lidí profiluje svoji nespokojenost se životem a svoje problémy. To je ale primárně problém jejich samotných.
Rozsáhlá amnestie po zvolení Havla. To je věc, která se tehdejšímu prezidentovi opravdu hodně zazlívá. V médiích můžeme najít články o tom, že kvůli ní se dostali na svobodu lidé, kteří poté vraždili, nebo i lidé, kteří si měli za své činy odsedět mnohem větší tresty. Bylo to tehdy podle vás unáhlené rozhodnutí ze strany Havla? A bylo to právě to, co tedy tak zvýšilo kriminalitu?
Rozsáhlá amnestie byla chybou. Každá velká amnestie má za následek, že propustíte i ty, kteří si svůj trest zasloužili. Stejně tomu tak bylo i s amnestií Václava Klause.
Co se Havlovi také hodně vyčítá, je jeho údajný vztah s Dagmar Veškrnovou v době, kdy ještě žila Olga Havlová. Jak to hodnotíte?
Můžeme Václavu Havlovi vyčítat jeho osobní vztahy, ale pak stejným metrem měřme všem politikům. Od Paroubka, přes Topolánka a Nečase, až po Zimolu. Ano, je smutné, že politici nejsou pro mladou generaci vzorem a svoje manželky a rodiny mění za mladší milenky jako mávnutím kouzelného proutku.
Také se mluví o tom, že vše kolem revoluce bylo dohodnuté a Havel byl údajně vlastně pouze figurkou. Jaké informace máte na toto téma vy?
Politika je umění možného a věřím tomu, že Václav Havel dělal, co mohl. Za jeho největší chybu považuji, že se nezasadil o vypořádání s komunistickou stranou a s jejími předáky, kteří po revoluci obsadili důležité pozice ve státní správě i v byznysu. Ostatně při pohledu na preference Andreje Babiše je zřejmé, že tato obrovská chyba nejen Václava Havla nás dohání i dnes, 27 let po revoluci.
Jako pedagog, mluvíte se žáky právě o Václavu Havlovi? A jaký podle Vašich zkušeností na něj mají mladí lidé pohled?
Jsem učitel matematiky a zeměpisu. To jsou předměty, kde se bývalí prezidenti neprobírají. Nicméně mladé lidi v drtivé většině Václav Havel vůbec nezajímá, stejně jako aktuální dění v naší společnosti. Je to silná apatie vůči věcem veřejným. A není to jejich chybou. Je to chybou nás a našeho vzdělávacího systému, že tuto apatii v další generaci pěstujeme. Když se podíváte například do Německa, u mladých lidí je tam situace úplně jiná. Spolky, mládežnické organizace atd. Mladého Němce zajímá, co se děje a je ochoten se na tom podílet. A tady máme co zlepšovat.
Psali jsme:
Zkuste prosím porovnat Václava Havla a Miloše Zemana. V čem je mezi těmito prezidenty největší rozdíl?
Ten první je ztělesněním víry v ideály, které se ne vždy podaří prosadit, ale je dobré za nimi jít. A to je i ona pravda a láska. Ten druhý je ztělesněním pragmatismu, opaku víry v ideály.
Jak by se podle Vás dnes Havel postavil k uprchlické krizi a celkově třeba i k Evropské unii?
To jsou samozřejmě spekulace, ale domnívám se, že by se snažil lidi primárně spojovat a pomáhal by najít konsenzuální řešení. O jeho proevropském a prozápadním směru není pochyb.
Pravdou je, že za života Havla se o tomto prezidentovi mluvilo většinou v dobrém, útočit se na něj začalo veřejně spíše až po jeho smrti. To u Miloše Zemana se spousta jeho odpůrců vyjadřuje už za doby jeho vlády často velmi tvrdě. Čím myslíte, že Zeman některé lidi tak moc dráždí?
Výčet prezidentových přešlapů by byl jistě na dlouhé povídání.
Různé útoky na Zemana vyústili v návrh, aby bylo hanobení prezidenta opět trestným činem. Co na to říkáte?
Je to zákon navržený komunistickou mlátičkou a současným poslancem za KSČM Zdeňkem Ondráčkem. Úcta se nedá koupit, naučit ani vynutit zákonem, i když se o to komunisté snažili. A komunistický fízl Zdeněk Ondráček zřejmě vzpomíná na „staré dobré časy“
Mluví se o tom, že by to byl konec demokracie. Ale na druhou stranu, nemá i demokracie určité hranice a nemělo by se i k Miloši Zemanovi jako k hlavě státu přistupovat s určitou úctou? Není už trochu přehnané například jeho ztvárnění coby exkrementu, nebo slova básně "Sedí prase na Hradě?"
Za prvé, podobné vulgární útoky odsuzuji. Za druhé, prezident je proti jakýmkoli útokům chráněn současnými zákony jako každý z nás. I ostrá kritika patří k demokracii. A pokud se jí prezident bojí, neměl by být prezidentem. Prezident je člověk jako každý jiný a není jediný důvod, aby ho proti kritice chránil jakýkoli speciální zákon. Nemluvě o tom, jak vágně a nejasně byl návrh zákona napsán. Nicméně alespoň se nám díky podpisům pod zákonem zase trochu poodkryla mapa kryptokomunistů v Poslanecké sněmovně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
