Jak dlouho jste cestoval po USA a sbíral materiál pro knihu Všechny jejich lži?
Byl jsme zhruba sedm měsíců na cestě.
Cestoval jste s manželkou. Pohádali jste se někdy?
Čas od času jsme měli jiný názor, což bylo skvělé. Jinak by cesta byla nudná, velmi nudná!
Byli jste i v nějakých no - go zónách?
Samozřejmě. Opravdu nezapomenutelné, alespoň pro mě, jsou ty v Chicagu, Detroitu a Filadelfii.
Líbí se mi váš nápad cestovat po USA, aby se člověk dozvěděl, co si různí lidé myslí, jaké mají názory. Nemyslíte v tomto kontextu, že média obecně žijí v sociálních bublinách?
Jsem z toho smutný, ale musím odpovědět, že ano. V současných západních médiích navíc novináři přijali aktivistické pojetí žurnalismu. Setkávám se s tím mnohem častěji a znovu a znovu. Jsou mnohem více aktivisté než žurnalisté. Jestli bude tento trend pokračovat, bude to znamenat smrt novinařiny.
Vaše práce a osobnost je srovnávána s prací a osobností dokumentaristy Michaela Moora. Souhlasíte s takovým srovnáním?
Není na mně, abych hodnotil sám sebe. Ať to dělají jiní.
Obraz Hillary Clintonové spojený s korupcí a dalšími nešvary byl velmi podobný dojmu z Donalda Trumpa, tedy žalostný. Koho jste volil v amerických prezidentských volbách?
Ze zásady jsem nevolil. Od té doby, co píšu jako novinář o politice, pokouším se být co nejvíce objektivní a nelpět emocionálně na žádném kandidátovi ani úřadu. A to je odpověď, proč nevolím.
Kdybyste byl malířem, jak by vypadal váš obraz Donalda Trumpa?
Snažil bych se o co největší věrnost originálu. Prostě tak, jak vypadá.
Co jste si myslel, když dostal Barack Obama Nobelovu cenu za mír?
Tehdy jsem si myslel: "Je to Nor!"
Nepochází politická korektnost anglo-amerického světa ze společenského klimatu, v němž se na otázku: "Jak se máte?" skoro vždy odpovídá: "Výborně!". Není právě v tomhle původ sociální přetvářky anglo-amerického světa?
Souhlasím. A Evropané, jako vždycky, končí tím, že následují Američany.
Jak velký rozdíl v politické korektnosti je mezi velkými městy a venkovem v USA?
Nemá to moc společného s tím, jestli je něco velké nebo malé, ale s červenými, tedy republikány, a modrými, tedy demokraty. Například New York je modrý a Texas je červený.
Jak jste prohlásil v rozhovoru pro Lidové noviny, v New Yorku musíte vítat uprchlíky, jinak se stanete sociálním odpadlíkem. Proč?
To je Duch doby, hlavně v modrých státech.
V USA a Kanadě lze jen opravdu velmi komplikovaně stopovat. Mnohem hůře než po Evropě, Austrálii nebo Asii. Řidiči se bojí skoro každého. Jak si zdůvodňujete ten strach?
"Strach", který zmiňujete, je ve svých kořenech výsledkem zvyku. Američané nejsou něco jako soudržný "kmen". Například Evropané jsou "individualisté". A to jsou rysy, které nejdou moc dohromady se stopováním.
Narodil jste se v Izraeli. Jak vnímáte fakt, že by v rámci politické korektnosti měli Američané podporovat Palestinu?
Znovu říkám, že je to Duchem doby propagovaným elitami západní společnosti. A je to balíček dohod: podpora homosexuálních svateb, speciální toalety pro transgender (Tento pojem označuje lidi, jejichž genderová identita není stejná jako pohlaví, které jim bylo přiřazeno při narození. Poz. red.), kampaň proti zbraním, víra v klimatické změny a být propalestinský. Žádný důvod. Je to tak, jak to je.
Teď k sexuální korektnosti. Když jsem pracoval v nakladatelství, Američané chtěli vydat české pohádky, ale odmítli jednu kresbu děvčátek v nočních košilkách. Nicméně USA je největším výrobcem porna ve všech podobách. Jak si vysvětlujete tento rozpor?
Nakladatelé a producenti porna nejsou stejná třída. Na jednu stranu je Amerika extrémně puritánská a například žádné respektované noviny nepublikují slovo "fuck" (Do prdele! Kurva! Pozn. red.). Zatímco na druhou stranu tady producenti porna vydělávají obrovské peníze.
Velmi podobnou situaci, jakou máte s Trumpem v USA, máme s Milošem Zemanem, i když je to profesionální politik, v Česku. Nechcete udělat podobný politicky nekorektní průzkum jako v USA i v Česku?
K napsání knihy o Česku bych potřeboval umět česky, což jsem ještě nezvládl...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
