Politická reprezentace EU je zcela idiotská, je to odpad, vzkazuje senátor Doubrava. Rusko není žádným nebezpečím, tím jsou agresivní NATO a válečnická Amerika

V NATO se vede debata o posílení obrany proti „agresivnímu Rusku“. Mluví se o zintenzivnění cvičení, o umístění některých vojsk ve východních členských státech EU, již probíhá posílení protiraketové obrany (Rumunsko) a v první řadě se všeobecně naléhá na země Aliance, aby zvýšily výdaje na obranu. Je tato aktivita opodstatněná? Jsou vztahy s Ruskem stále tak problematické, že je potřeba posilovat obranu na hranicích s ním?

Je to stále dokola. Opět k tomu mohu uvést jenom to, že od začátku 90. let se rozšiřuje směrem k Rusku NATO. Rusko se snaží si uchovat vliv ve státech, se kterými sousedí. Je to logické, to musí vidět každý. Rusko nikoho neohrožuje. Když Gruzínci vpadli do Osetie, pouze Gruzínce zahnali tam, kam Gruzie patří. A to na základě proseb občanů Osetie i Abcházie. Co mezitím provedli kluci a holky z NATO? Není to nebezpečně dlouhý seznam ozbrojených neúspěchů, které destabilizují oblast od Afghánistánu po Blízký východ a EU? Rusko není žádným nebezpečím, tím je NATO po vedením Ameriky. Ta je tím nebezpečím, ta je tím agresorem. Všechno, co dělá, je příprava na agresivní válku proti Rusku. To v naivní představě, že by mohla zvítězit.

Zintenzivnění cvičení, umístění nějakých aliančních vojsk ve východních členských státech EU, to jsou jenom komediální politické akce bez hlubšího významu. Česká armáda by měla posilovat svou schopnost ubránit své vnitřní středoevropské prostředí proti migrační invazi a terorismu.

V rámci debaty nad tímto tématem padla myšlenka, že bychom měli usilovat jak o stálé vojenské základny NATO, případně USA na našem území, tak o umístění prvků americké protiraketové obrany u nás, což jsme dříve odmítli v případě radaru v Brdech. Získalo by to vaši podporu?

Pokud jde o posílení protiraketové obrany, od Ruska není třeba očekávat nic jiného než od USA, tedy využít každé možnosti k ekonomicky výhodnější pozici. Nic více. Rozumnější by bylo mít tyto základny v Bulharsku a Řecku proti islámským zemím. Tedy i proti Turecku, nejen démonickému Íránu. Já v každém případě odmítám jakékoli vojenské základny a cokoli jiného na našem území! Američané si své choutky po válčení těžko nechají zajít. Jejich základny u nás by logicky byly mezi prvními cíli odvety. Co by to pro nás znamenalo, si říkat nemusíme.

Jak se díváte na občasné návrhy na zrušení sankcí proti Rusku? Sdílíte všeobecné přesvědčení, že navzdory tomu, že Putin má obrovské hospodářské problémy, i nadále je schopen si držet podporu veřejnosti?

Prezident Miloš Zeman to řekl jasně na žofínském shromáždění ve středu 24. května 2016: „… pokud jde o sankce vůči Rusku, rád bych vám uvedl jeden naprosto drobný, ale zajímavý příklad. Jak víte, tyto sankce vyvolaly sankce z ruské strany, tedy protisankce, které mimo jiné vedly k tak všednímu a nezajímavému jevu, jako je zákaz dovozu vepřového z Evropské unie. Česká republika vepřové do Ruska nikdy nevyvážela, ale o to více tam vyvážely ostatní státy Evropské unie. Vytvořením této bariéry vznikl přetlak na trhu včetně našeho, takže výkupní ceny vepřového klesly pod výrobní náklady. Drobná, všední, nudná ilustrace, která nemá nic společného se vznešenými deklaracemi o lidských právech. Mimochodem, ti, kdo tvrdí, že Rusko tyto sankce ničí, se hluboce mýlí, protože ruskou ekonomiku ničí nízká cena ropy, což je hlavní exportní artikl.“

K tomu není co dodat. Snad jen to, že naše hospodářství kvůli sankcím ztrácí obrovské prostředky, které není schopno ničím nahradit. Konečný důsledek bude to, že tamní trhy obsadí někdo, kdo není tak rozumu mdlého jako my.

Když hovoříme o Rusku, i v rámci boje proti ruské propagandě vznikne na ministerstvu vnitra od příštího roku Centrum terorismu a hybridních hrozeb. Jak se u nás údajná ruská, ale i další propaganda projevuje? Jakými prostředky s ní může třicet analytiků na vnitru bojovat?

Něco takového tady už mělo dávno být (pokud to již utajeně někde není a jenom se to zviditelní). Že by to bylo zaměřeno proti Rusku? To by bylo mrhání potenciálem a elektřinou. Stále se hovoří o ruské propagandě a co celoplošná propaganda sluníčkářů a PR agentur na podporu blbostí NATO? Já nějakou intenzivní proruskou propagandu nevidím. Proruskou propagandou je spíše, jak se chovají politici v EU a USA. Lidé intuitivně cítí, že těmto politikům jsou pro srandu. Jejich polopravdy a i lži, ty možná více, jsou průhledné. Zhruba polovina lidí je proti těmto žvástům odolná. Ostatní jsou spíše lhostejní, třeba jako kuchyňská židle. Tu také Dienstbier mladší nenadzvedne…

Na jednom sluníčkářském webu (čili žádná proruská propaganda) jsem četl 26. května: „Čerstvý průzkum veřejného mínění v USA zjistil, že Američané lépe snášejí Vladimira Putina než prezidentské kandidáty Hillary Clintonovou a Donalda Trumpa. Průzkum provedený listem Wall Street Journal a stanicí NBC News: Jenom pouze relativně malý podíl dotázaných, 38 %, má ‚velmi negativní‘ pohled na Putina. Naproti tomu Hillary Clintonovou nesnáší 41 % a Donalda Trumpa 44 % Američanů. ‚Hillary Clintonová a Donald Trump zahájí všeobecné volby jako dva nejnepopulárnější kandidáti v nedávné historii, což je titul předtím držený Georgem H. W. Bushem od roku 1992‘, napsali Aaron Zitner a Julia Wolfe.“ Konec citace.

Roman Joch prohlásil, že ve chvíli, kdy ruský voják překročí hranice kterékoli z pobaltských zemí, bude správné okamžitě smazat proruské servery a po dobu konfliktu s Ruskem internovat redaktory proruských webů. Kde je míra svobody slova třeba i v případě, kdyby nastal vojenský konflikt?

Joch má již potíže vidět reálně svět. Nevím, jestli na to nejsou nějaké prášky. Ohrožení pobaltských států je stejná kravina jako Hitlerovo povídání, jak Československo ohrožovalo sudetské Němce nebo jak Poláci ohrožovali národně socialistické Německo. Jestli řekl, že po dobu konfliktu s Ruskem by bylo třeba internovat redaktory proruských webů, je to důsledek novodobého trendu: lidé z mediální sféry jsou považováni za součásti bojové scény. Proto nechápu, proč se někdo diví, že někde odkrouhnou nějaké novináře a kameramany? Podle Jochovy logiky jsou to výsadkáři protivníka – průzkumníci a šiřitelé nepřátelských informací. Co s nimi jiného než nejméně to, co navrhuje Joch? Vezmu-li jeho logiku, pak se musím ptát, jak je možné, že už nejsou internováni proamericky píšící redaktoři. Američtí vojáci zcela bezostyšně překračují hranice, kde se jim zlíbí.

Nakolik je podle vás legitimní diskutovat o samotné geopolitické orientaci naší země, tedy členství v NATO a EU? Objevují se výklady, že o těchto věcech se ani diskutovat nesmí, referenda jsou nepřípustná a tak dále.

Pokud se objevují výklady, že o věcech jako o smysluplnosti účasti ČR v EU a NATO se ani diskutovat nesmí, referenda jsou nepřípustná a tak dále, takoví nositelé výkladu by měli být v zájmu demokracie ihned vyhoštěni do USA nebo Severní Koreje jako nepřátelé státu. Neboť jakákoliv organizace – unie – společenství – představuje jenom momentální mírně chaotické zájmové organizování větších politicky zformovaných skupin. Vstup a odchod je věcí rozhodnutí, tedy dobrovolnosti a dočasnosti. Francie za de Gaulla sice zůstala v NATO, ale jenom v politickém rámci. Vystoupila z vojenské části NATO. A nikdo neoznačoval de Gaulla za fašistu nebo proruského agenta.

Referendum je součástí chaosu, kterému se říká demokracie, tedy řízením politicky proměnného jednání. Referendum reaguje na momentální situaci, podobně jako volby. Kdo popírá význam referenda, by byl dobrým kamarádem rakouského Němce Hitlera.

Rakouské prezidentské volby nakonec těsně vyhrál exšéf Zelených Alexander Van der Bellen. Přesto jde o historický úspěch tamních Svobodných. Jak může pokračovat trend růstu dalších podobných stran v Evropě (Alternativa pro Německo, francouzská Národní fronta a tak dále)?

V Rakousku Evropa promarnila šanci začít rozumnou změnu. Bohužel po sečtení poštou odeslaných hlasů dostal pseudolevicový Van der Bellen 50,2 procenta a pseudopravicový Hofer 49,8 procenta hlasů. Rozdíl pouhých 0,4 procentních bodů je tak těsný, že vlastně Bellen Rakousko jako prezident nereprezentuje. Jenom naivní část občanů Rakouska. Sluníčkáři jsou štěstím bez sebe, že jejich andílek Van der Bellen, profesor ekonomie v důchodu, dostal o něco málo více hlasů než Hofer, kterého jeden sluníčkářský český web identifikoval jako „protikandidáta z fašistické Strany svobodných“.

Někoho označit za kandidáta fašistické strany může jenom idiot. Hofer je viditelným nosičem obecné nespokojenosti. Byl volen polovinou voličů – Rakušanů, kteří už mají plné zuby mafiánského rozdělování postů mezi vládní hlupáky. Neboť dosavadní vládní strany a jejich politika dovolily, že se do Rakouska navalila nebezpečně velká vlna migrantů. Bylo to i referendum proti okupaci Rakouska (a tedy v širším kontextu i proti okupaci EU) migrační vlnou. To samé si myslí i mlčící většina lidí ze zemí EU. Nemohu ale opomenout podezření ze zfalšování výsledků prezidentských voleb a snahu dokázat to. Ostatně i já takovou zkušenost ze svých voleb mám.

Co může tento trend znamenat do budoucna? Trvalé ochlazení Evropanů vůči imigraci? Rozvolnění, či úplný rozpad EU? Nebo dokonce, jak uvádí Appelbaumová, nástup „národního“ socialismu (ne míněno ve smyslu nacismu, ale spíše například prvorepublikových národních socialistů. Kombinace národovectví a silné role státu v ekonomice a sociálního zajištění)?

Co bude v budoucnosti, nevíme, protože nevíme, co bude za týden. Politická reprezentace EU je zcela idiotská, ochromená vlastní blbostí jako demokratičtí vůdci v letech 1938–1939. Prostě euroúředníci představují odpad budoucnosti. Otázka národního socialismu (národovectví čili zdůraznění významu regionu, v němž žijeme) je otázka odpovědi na bezpečnostní rizika.

Odcituji z interní studie z roku 2011 „O teroristických samozřejmostech“, jejíž vznik jsem podporoval, kde v kapitole 3.3. Globální bezpečnost je regionální bezpečností – je uvedeno:

„Čekání na změnu bezpečnostní politiky bylo možné viditelně sledovat od poloviny devadesátých let. Bylo třeba přizpůsobit monitorování společnosti vyšší dynamice výměny informací mezi lidmi. V době, kdy ještě dýmaly trosky newyorských dvojčat, bylo prorokováno, že využívání internetu prudce vzroste. Internet byl v devadesátých letech chápán jako projev nového věku, nové svobody. Ve skutečnosti je to komunikační oceán, který musí být monitorován bezpečnostními organizacemi, aby v elektronických stopách byli vysledováni teroristé na cestě k úderům. Zvyšování kontroly pohybu osob, zboží a informací bylo do 10. září 2001 zcela logicky chápáno jako omezování svobody, protože mágové globalizace kážou o celosvětové vesnici a vzbuzují pocit volného svobodného pohybu a konání v celoplanetárním měřítku. Jenže globalizace je jen idea, určitý typ kvazi náboženského vyznání. Ve skutečnosti je třeba ponechat globální svět rozsekaný na regiony kontrolovatelné neviditelnými, ale účinnými závorami. Nová bezpečnostní politika po 11. září 2001 zní: Člověk má právo být ‚globálním‘ občanem, jen když je věrným, uctivým a tvárným ‚regionálním‘ občanem. Tedy v případě, že splní pravidla hry regionálně působících bezpečnostních „testovacích“ policejních struktur. Globalizovaný prostor se v tom okamžiku stává iluzí. O lidské šanci v globálním prostoru bude rozhodovat hodnocení z domovské ‚střediskové vesničky‘? Stalo se. Jenom se o tom nepíše.“ Konec citace.

Regionalizace se pouze prohlubuje i do politických struktur směrem k občanovi. Kvůli islámské migraci a nárůstu terorismu lidé intuitivně cítí, že je správné: Kdo se identifikuje s místním regionem, je důvěryhodný. Protože globální svět se změnil ve rváčskou arénu a EU je symbolem chaosu.