Politolog Tomský nečeká, že by nová vláda dělala zásadní změny. Situace prý ještě není dost kritická

Václav Klaus před týdnem v ČT24 vyjádřil skepsi nad tím, že by nás měl čekat ekonomický růst. Především kvůli regulacím EU, které škrtí ekonomiku, žádný růst přijít ani nemůže. Pochopí podle vás unie, že její nápady omezující a regulující celou řadu odvětví takovým způsobem dusí ekonomiku?

Výrazný a trvalý ekonomický růst nejen nás, ale celou Evropu dlouhodobě bohužel nečeká, jestliže téměř polovinu HDP obsluhuje byrokratický stát, přibývá lidí v důchodovém věku a rostou také náklady na stále dražší lékařskou péči. Samostatnou kapitolou je nedostatek vědců a inženýrů (mládež studuje převážně humanitní obory) a jejich neustálý odliv do Ameriky i masivní odliv nejschopnějších z postižených zemí eurozóny.

Samozřejmě regulace, integrace a dotace EU k úpadku notně přispívají, těžko to spočítat, ale podle některých odhadů jde až o 2 % evropského HDP vzhledem k tomu, že téměř polovina legislativy členských států pochází z Bruselu a ten z principu nebere ohled na ekonomické náklady. Jeho nomenklatura nepodléhá volbám a považuje své zákony za nezvratitelné. Přímo tragickým příkladem je zelená agenda obnovitelné energie, která pomalu, ale jistě poškozuje evropský těžký a strojírenský průmysl. Unie samozřejmě časem, až bude opravdu zle, jistě leccos pochopí – zápas s omezením státní byrokracie je ostatně obtížný i v rámci jednotlivých států (úředníci dokážou redukční reformy úspěšně bojkotovat a o nadnárodní komisi to platí dvojnásob).

Co by muselo v Evropě nastat, aby začala ekonomicky růst? Čím může potenciálně EU konkurovat třeba stále rostoucím východním ekonomikám?

Vzhledem k tomu, že má Evropa drahou pracovní sílu a nejvyšší sociální náklady na světě, může konkurovat jenom vědeckým výzkumem, špičkovou technologií, případně lepší firemní logistikou (organizací a automatizací výroby). Musela by radikálně deregulovat, podnikatelské prostředí podporovat, to znamená zjednodušovat papírování (rychlý bankrot, snadné úvěry malým začínajícím a inovativním podnikatelům) a uvolnit společný trh (služby a finance) i zrušit unijní zemědělskou a energetickou politiku. I sociální politiku lze provozovat levně za pomoci charitativních organizací.

Komentátor Martin Hekrdla nedávno v Týdnu vyjmenoval tři faktory ekonomického šoku v USA. Jednak v podstatě konec tištění peněz, stahování kapitálu z rozvíjejících se ekonomických částí zpět do metropolí a obrovská míra strachu investorů - největší propad průmyslových objednávek od roku 1980. Jaká je podle vás blízká ekonomická budoucnost USA? A jaký vliv to bude mít na EU?

Tohle je nějak popletené, žádné šoky nebudou! Růst HDP USA za rok 2013 se pohybuje okolo 2,7 %, nezaměstnanost klesla na 7%, bilance běžného účtu (i zahraničního obchodu) se zlepšuje, Amerika exportuje uhlí a plyn, import ropy prudce klesá, investice do průmyslu stoupají, energeticky náročná výroba se stěhuje zpátky (levná energie z břidlic), špatné hypotéky převyšující hodnotu nemovitosti klesly od krize z 25 % na 2,5 %, „tištění peněz“ musí být kvůli inflaci zastaveno.

Pokud byste měl zhodnotit ekonomickou situaci EU jako celku a výhled na příštích pár let, jak by to vypadalo?

Jedním slovem – stagnace. Letos se očekává růst zhruba 1,3 % HDP, zchudlé jižní a baltské státy se mírně odrazí ode dna, ale masivní nezaměstnanosti (Španělsko 26 %) se dlouhodobě nezbaví, Francie bude stagnovat, nad dvě procenta roste jen Švédsko a Británie, které nemají euro. Dlouhodobé problémy s nízkou produktivitou, pokřiveným pracovním trhem a přebujelým státem se téměř neřeší, nelze tedy očekávat zásadní hospodářské oživení. Světová ekonomika zpomaluje.

Patrně i s blížícími se volbami do Evropského parlamentu začíná být tématem imigrace do EU z neevropských zemí. Dokonce o tom v nedávném rozhovoru mluvil i lídr kandidátky ČSSD Jan Keller. Je to podle vás jen těmi volbami, nebo se to skutečně může stát mainstreamovým tématem?

To je typický projev krize, který od roku 2008 narůstá (USA dnes masově deportuje ilegály) a euroskeptické strany (levice i pravice) mají omezení, ne-li zastavení přistěhovalectví v programu.

Poslední průzkumy ukazují rostoucí nespokojenost s EU. Mají se podle vás eurooptimistické síly obávat letošních eurovoleb?

To jistě mají, ale nebude to zřejmě žádné zemětřesení, protože strany hlavního proudu se také kriticky ozývají a mluví po vzoru Británie o potřebě reformy, návratu „kompetencí“, liberalizaci trhu. Euroskeptické strany mají v europarlamentu 12 % zastoupení a většina analytiků odhaduje, že získají něco mezi 16-18 %, nelze ale vyloučit i 25 %. Předpovídat se dá těžko. Při nízké volební účast (permanentně od roku 1979 klesá) může dojít k překvapení. Protože nereflektují stejné domácí klima, Seveřané nechtějí platit na Jižany, jiní se obávají víc přistěhovalců, euroskeptická levice se nedohodne s liberální pravicí a nikdo s nacionalisty, nemohou tyto strany vytvořit v parlamentu efektivní reformní blok a strany hlavního proudu, tak jako to vidíme na jihu Evropy, se proti nim snadno spojí. Reformátoři mezi nimi ale nepochybně posílí.

Sledujete ekonomickou situaci Ruska a dalších východních zemí? V jaké kondici je ruská ekonomika a co by jí na poli politiky mohlo ekonomicky nejvíce v budoucnu ublížit?

Ruské hospodářství už stagnuje a bude dlouhodobě trpět poklesem cen energetických surovin, které tvoří 78 % státního (nafouklého) rozpočtu. Hospodářství trpí ohromnou kartelovou korupcí, státní podniky jsou dotované, stát negarantuje soukromé vlastnictví – budoucnost závisí jen na exportu surovin. Demografická krize je ještě větší než v EU, Rusko vymírá rychleji než západní Evropa a má vyšší emigraci, už 3 roky klesá počet práceschopných.

Když se podíváte na novou českou vládu a její ekonomické ministry, co můžeme v tomto směru v příštích letech čekat?

Nic radikálního! Situace ještě není dostatečně kritická. Státní dluh poroste. Čeká nás dlouhodobý pokles automobilové výroby. Pevně však doufám ve slíbené snížení DPH (potraviny, léky, kultura) a spotřební daně na naftu, které by vedlo k mírnému hospodářskému oživení. Nutné zeštíhlení a zjednodušení státní správy se konat bohužel nebude, dokonce nám hrozí, že policie a úředníků ještě přibude.