Pořád tu vládnou Klausovi zelináři, co se dostali nahoru s privatizací. Hovoří šéf spolku Idealistů

1. 3. 2015 8:07

ROZHOVOR Ze zelinářů se kvůli privatizaci Václava Klause stali podnikatelé, kteří jen hrabou. Ani v nejmenším nejsou společensky zodpovědnými podnikateli. Nyní se někteří z nich vrhli na řízení státu a víme, kolik dostala Jana Nečasová kabelek. Takhle se vyjadřuje předseda Idealistů, silného spolku uvnitř sociální demokracie, Radim Hejduk. Nejvíc ho však trápí euroamerická dohoda TTIP.

Pořád tu vládnou Klausovi zelináři, co se dostali nahoru s privatizací. Hovoří šéf spolku Idealistů
Foto: archiv Radima Hejduka
Popisek: Předseda Idealistů, spolku uvnitř mladé sociální demokracie, Radim Hejduk

Anketa

Budou se mít vaše děti na světě lépe než vy?

88%
12%
hlasovalo: 122006 lidí

Idealismus je označení pro různé filozofické směry, které idejím připisují vládnoucí postavení s tím, že materiální svět je na nich závislý. Tak zní zkráceně výklad pojmu. Proč vy jste zrovna Idealisté.cz?

Nejdříve jsme byli Mladí sociální demokraté, ale pak jsme se rozhodli založit si vlastní spolek. Vznikli jsme už v roce 2010 s tím, že se potřebujeme odlišit od slovníku, který vládne v ČSSD. Chtěli jsme být něčím originální. Tehdy jsme se dost vymezovali vůči korupci na magistrátu, takže, co se týče názvu, pragmatiky s tahem na realpolitik bychom být nemohli. Proto jsme si vybrali opak, tedy Idealisté. Název je pravda trošku provokativní, ale nechceme jím nikoho štvát, jen se snažíme lidi zaujmout. Ostatně člověk bez ideálů je prázdná nádoba.

Jako hlavní vzory, tedy své ideové otce, uvádíte Tomáše Garrigue Masaryka, Olofa Palmeho a Franklina Delano Roosevelta. Jak jste je dávali dohromady?

Člensky jsme dost různorodí. Myslím si, že na těchto třech mužích se ale shodneme všichni. Masaryk byl srdcem sociální demokrat. Palme si názory vždy utvářel podle svého svědomí a vždy je říkal hodně nahlas. Třeba v době války s Vietnamem šel proti USA a všichni víme, jak ta válka neměla smysl. Rooseveltovy ideje zase tvoří ekonomickou část našeho programu. Oživit ekonomiku lze tím, že se přestane bezmyšlenkovitě všude škrtat a začne se investovat do vzdělání lidí. V severských zemích, třeba ve Švédsku, se podle toho zařídili. Jdou cestou k vyšší vzdělanosti, čímž spějí k větší produktivitě a ani jim neklesá počet pracovních míst.

Jak to máte vyřešené s organizacemi mladé sociální demokracie?

Jsme platformou, která existuje uvnitř sociálně demokratického hnutí. V Mladých sociálních demokratech jsme paralelně, ale tam máte limit pětatřiceti let. Chtěli jsme se otevřít věku a přijímáme tedy lidi bez ohledu na něj. Je mezi námi i jeden důchodce, lidí kolem čtyřiceti spousta.

Mnoho mladých lidí může brát podobné platformy jako výtah k politickým funkcím. Máte na jejich selekci vytvořen nějaký vnitřní systém výběru. Ostatně, několik vysoce postavených politiků nikdy nepracovalo v soukromém sektoru, hned z vysoké šli do politických funkcí...

Vlastně i kvůli tomu jsme vznikli. Nechceme politikařit. I proto jsme se částečně osamostatnili a řekli si, že nechceme politicky vyrůstat v něčem, co nechceme dělat. Na druhou stranu nadávat na lidi, co jsou celý život v politice, je dvousečná zbraň. Člověk, který celý život dělá politiku, může být totiž velmi dobře připraven řídit stát. Přece nikdo nepůjde k zubařovi, který se jím stal ve čtyřiceti a do té doby to dělal jako hobby. Nicméně chápu obavy, že politici ztrácí kontakt s realitou. Už naše první akce proto byla sběr oblečení pro sociálně potřebné. Chtěli jsme být v kontaktu s lidmi. Přišla paní a začala si stěžovat, že má minimální mzdu, že na ni každý kašle. Vyslechli jsme ji a poradili. Odcházela spokojená. To nás motivuje. Ne politikaření. U nás je spousta lidí, kteří mají normální zaměstnání, ale chtějí být občansky aktivní. Spíše než slovo politika proto užíváme spojení "veřejné angažmá“.

Důležitým tématem je pro vás dohoda Transatlantického partnerství pro obchod a investice (TTIP). Měla by být úplně shozena ze stolu anebo by měla být jen odtajněna?

Jestli se budou jednání o TTIP vyvíjet současným směrem, zaslouží si to demonstrace. To, že se o dohodě lidé dozví vše podstatné až poté, co bude uzavřena, je na pováženou. Jakákoliv bilaterální smlouva s jakýmkoliv státem, tady jde o USA, je ve své podstatě dobrá. Státům umožní přiblížit se hospodářsky i politicky. Nicméně neměla by zasahovat do standardů, které si Evropa za ta léta vybudovala. Děsí mě, že lidem možná klesnou reálné mzdy, že možná nebudou mít dovolenou nebo že budeme konzumovat potraviny z geneticky modifikovaných organismů (GMO). Asi největší problém, ale málo se o něm ví, je systém ISDS, tedy systém arbitráží mezi velkými nadnárodními firmami a státy. Když se tedy korporaci něco nebude líbit, může v podstatě zažalovat stát. To je dost degradující. Je to způsob, jak budou moci nadnárodní firmy, které z lidí už tak mají obrovské zisky, z nich dolovat ještě víc.

Jako vzor kvalitního sociálního státu uvádíte Švédsko. V tom máte podobný názor jako prezident Miloš Zeman. V čem s ním naopak nesouhlasíte?

Nejsme k němu až tak kritičtí, jak by se mohlo zdát. Vadí mi, že se vyjadřuje o handicapovaných, jak to dělá. Ať má názor, jaký chce, ale vyjadřuje ho prostě stylem, který mi je dost vzdálený. Zbytečně tím rozděluje společnost. I to, že letěl z Číny v letadle Petra Kellnera, je problematické. Vždyť ten si tady založil byznys na dost ošidné privatizaci. Přeci jen zkratka PPF pořád znamená "První privatizační fond“.

Nezačala oligarchizace České republiky už Klausovou privatizací, kdy se k majetku dostali vybraní jedinci?

Privatizaci z dílny Václava Klause vnímám jako velmi problematickou. Bohatí lidé na Západě jsou ti, co dlouhodobě podnikají, co si byznys sami vybudovali anebo převzali rodinný podnik a jsou za něj zodpovědní. V Česku to má jiný ráz. Za minulého režimu byli bohatší většinou zelináři a dnes jsou z nich podnikatelé. Najednou se tady legitimizovala parta zelinářů. Ti místo toho, aby byli společensky zodpovědnými zaměstnavateli, jako jsou třeba v Německu, jen hrabou a jdou při tom přes mrtvoly. Nechci zcela generalizovat, ale privatizace asi férová moc nebyla.

Dodnes republiku ovládají lidé jako Ivo Rittig či Andrej Babiš. Ten si navíc myslí, že lze řídit stát jako firmu. Firma ale není moc demokratická instituce. Už se vás někdy zeptal šéf, jak si co přejete udělat? Asi ne. Vrcholní manažeři, když jim nestoupají zisky anebo dělají chyby, dostanou zlatý padák. Běžný člověk, třeba číšník, když rozbije pět lahví s vínem, tak je zaplatí. Tohle mě dost štve. Každý ví, jak se třeba chovala ohledně kabelek Jana Nagyová, promiňte, Nečasová. To byl dost zelinářský přístup.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jan Rychetský

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Kulturní terorista Dienstbier a jeho šmejdi. Miliony v černé díře. HateFree, to je skrytý fašismus, prohlašuje senátor Doubrava

10:28 Kulturní terorista Dienstbier a jeho šmejdi. Miliony v černé díře. HateFree, to je skrytý fašismus, prohlašuje senátor Doubrava

ROZHOVOR Senátor Jaroslav Doubrava se za šest let svého působení v horní parlamentní komoře stal vel…