Šéf České lékařské komory Milan Kubek nedávno znovu zopakoval, že za současné situace ve zdravotnictví už není komora schopna garantovat bezpečnost zdravotní péče. Hrozí podle vás kolaps českého zdravotnictví?
Tím „kolapsem“ se míní náhlý nedostatek personálu. A není to „jen o penězích“, jak se veřejnosti podsouvá. Ve vší skromnosti, před tímto vývojem, a to právě v nemocnicích, jsem dosti důrazně „na všech frontách“ varoval již od roku 2005. Kdy vstoupily v platnost zákony 95 a 96/2004 Sb. novelizující vzdělávání zdravotnických pracovníků. A já jsem krátce poté působil jako náměstek na MZ. Není mou chybou, že s minimální odezvou. Tyto změny, které byly rádoby „prosvětově“ aplikovány ve vzdělávání sester a postgraduálním lékařů, jsem považoval za velmi hloupé až tragické řešení. Naše předchozí dlouholetá tradice totiž naopak mohla být vzorem, neměla se opouštět. Stejně tak jsem nesouhlasil s neustále narůstající administrativou. Nyní už až obludně. Zdravotnický personál se alespoň z mého konzervativního pohledu má věnovat hlavně nemocným. Nikoliv vyplňovat nesmyslné tiskopisy a formuláře, které jsou převážně vymýšleny pod záminkou zvýšení bezpečnosti pacienta. Opak je, bohužel, pravdou. Efekt přinášejí toliko těm, kteří se jejich vymýšlením a následnými kontrolami živí. Nikdo však moc nenaslouchal. Proto se dnes poněkud divím, jak se „někteří“ diví. Přitom na podobné věštby člověk nemusel být zrovna génius. Ono k tomu stačilo 30 let obyčejné praxe ve skutečném špitále. Nikoliv jen pouhé teoretizování někde na schůzích, přednáškách, seminářích či workshopech. Netěší mne, že jsem se nemýlil. Ani že skoro nikdo nebral v potaz má varování od té doby, co jsem se stal poslancem. Škoda.
Česká lékařská komora také již na počátku roku vyzvala otevřeným dopisem vládu, aby připravila plán na záchranu českého zdravotnictví. Měl by obsahovat třeba pravidelnou valorizaci platby za státní pojištěnce. Lékaři kromě toho požadují i speciální zdravotní daň na tabák a alkohol nebo zvyšování platů zdravotníků minimálně o deset procent každý rok. Co vy na to?
Varování komory je sice namístě. Škoda jen, že až před blížícími se podzimními volbami a že stejně radikálně neprotestovala už před více než deseti lety. O části jejich návrhů se dá diskutovat, o některých již méně. Znovu však opakuji – není to jen a pouze o penězích. Je to o systému. Více to rozvádět nyní nebudu. Právě jedině PL mi umožnily v minulosti můj pohled vyjádřit. Lze to dohledat. Odezva od řadových zdravotníků byla kladná. Od tzv. organizátorů a reformátorů nulová. Nedivím se.
Psali jsme:
České zdravotnictví má dostatek peněz na provoz, ale nemá peníze na investice. Důvody jsou nehospodárnost a netransparentnost. Tak reagoval nedávno v otevřeném dopise prezidentovi České lékařské komory vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš. Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček považuje jeho výroky za výsměch zdravotníkům. Jak se na problém s financováním českého zdravotnictví díváte vy? Domníváte se, že je černou dírou, kterou je třeba rozkrýt, nebo problém vidíte jinde?
Toto by vydalo na samostatný článek. Tedy alespoň ve stručnosti – je všeobecně známo, že oba pánové ministři se zrovna nemusejí – a pan Němeček si nezačal. Je to dost škoda, nejen zdravotnictví totiž stojí na týmové práci. Přestože mám k výkonnosti MZ též jisté výhrady, kromě kritiky jsem ze strany ANO nikdy neslyšel, „jak to udělat, změnit“. Ale zpět k vaší otázce – už to tak bývá, že pravda je velmi často někde uprostřed. Nicméně bylo by hloupé nevidět, že dosavadní fungování a nezanedbatelná úroveň českého zdravotnictví byly zajištěny právě na úkor zdravotnického personálu. Jejich mezd a nastavení plateb od zdravotních pojišťoven. Kolegové veterináři by chlupaté miláčky za podobné úhrady operovali a léčili jen těžko.
Na druhé straně podobně hloupé by bylo popírat, že mnohé investice a nákupy byly krajně podivné. Ostatně opakovaně se to přetřásalo. Ale provize byly očividně velmi lákavé a mnohdy „až“ na prvním místě. Není proto pravdou, že zdravotnictví není byznys. Je a velký. Ale ne bohužel pro samotné zdravotníky v sanitě, ordinaci, na sále či u lůžka. Tam se stále tak rádo hovoří o poslání. Je to podobné jako v armádě. Na válce též nikdy nevydělávají ti, kteří nasazují život a bojují. Jen ti, jež je šatí, vyzbrojují a zásobují. Ke všemu též nikterak kvalitně. Ta podobnost opravdu není čistě náhodná. Je minimálně zajímavé, že kupř. nikomu není divné, když obyčejné nemocniční lůžko s několika servomotorky stojí skoro stejně jako Dacia Duster.
Nu a nebojím se též opětovně poznamenat, že rezervy jsou mj. i v hojném nadužívání až zneužívání všeobecně dostupné zdravotnické péče zdarma. Věřím totiž, že většina poctivých a slušných nemocných toto konstatování pochopí. Mimochodem, právě proto jsou zvláště nyní naše ambulance v době pohotovosti narvané k prasknutí a čeká se v nich hodiny. Záchranná služba zhusta spíše funguje jako jakási zdravotnická taxislužba. Kdo by se přece s rýmou a kašlem trmácel k praktikovi, když ho zdarma dopraví v pátek v noci po televizi rovnou do špitálu. Nemyslete si, prosím, že přeháním. Stačí si zvláště v pátek odpoledne sednout do čekárny ambulance ústavní pohotovostní služby a dívat se.
Podporujete záměr navýšení odvodů státu za děti, důchodce či nezaměstnané? A můžete být případně konkrétnější? Podle jakého mechanismu by se mělo postupovat?
Podporuji, ona každá solidarita má mít svou mez. Zvláště dokud politici nemají odvahu zabývat se problémy z předchozího odstavce. Mechanismus, prosím, vynechme. Jednak nejsem vševědoucí. A taky proč dělat za pány ministry zdravotnictví a financí? Je to jejich práce.
Psali jsme:
Byl byste pro úpravu platby pojistného u zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných, které mnozí nyní považují za nespravedlivé a podle některých názorů může být dokonce i protiústavní? Za výrazně odlišné částky totiž lidé dostávají stejnou péči.
Bezesporu. Jak jsme již uvedli, solidarita odsud potud. Osobně, ač socan, nejsem pro další a další zatěžování lidí stále se zvyšujícími daněmi. Ale mnozí mají obecně na zdravotnické služby narůstající nároky. Zhusta až nereálné. Nu a „ona každá sranda něco stojí“.
Krátkodobým řešením je podle ministra financí motivovat vedení státních a krajských nemocnic ke zlepšení hospodářských výsledků. Souhlasíte? Skutečně dochází ve zdravotnictví k plýtvání penězi například za nákup drahých přístrojů, jak tvrdí Babiš?
Už jsme o tom mluvili. Nu a spravedlivě motivovaný by měl snad být každý poctivý zaměstnanec, pracující, ne? Bohužel za posledních 25 let jsme mnohokrát mohli vidět, že ani enormní plat nezabránil tomu, aby dotyčný odolal lákadlu o minimálně jednu nulu větší provize. Jak též lze kulantně úplatek nazvat. Je to mimo jiné též o obecné loajalitě, morálce. A fungující spravedlivé justici. Brání nám v tomhle snad někdo? A jaké máme příklady? Není totiž pravdou, že žádné peníze nesmrdí. Že nejde rozeznat ty čisté od špinavých. Ale chce se?
Jaká řešení se podle vás nabízí z dlouhodobějšího hlediska?
Něco jsme už naznačili. Bylo by toho moc a moc. Tedy v naprosté stručnosti – je potřebné vrátit postgraduální vzdělávání lékařů do původní dvoustupňové podoby. Vylepšováním současného zmatečného systému totiž jen vytvoříme další a další zmetky. Těch sobeckých zájmových skupin kolem toho je mnoho a mnoho. Když se prostě zabloudí, nejlépe je se vrátit. Stejně tak je potřebné střední zdravotní školy navrátit nejen na původní odbornou úroveň, ale i pod křídla MZ. A k velkým a větším nemocnicím. Žádné teorie totiž skutečnou praxi nenahradí. Požadovat pak vysokoškolské vzdělání pro všechny dívky a dámy v modrobílé uniformě je nesmysl. Dozor nad postgraduálním vzděláváním nejen těchto dvou základních profesních skupin by měl znovu mít IPVZ. Ono to totiž fungovalo! Nu a rovněž je nezbytné rychle sejmout ze zdravotníků neskutečnou administrativní zátěž. Mimochodem, právě pro tyto výše uvedené základní trable mnozí odcházejí. Daleko více než kvůli nízkým platům. Čímž proboha netvrdím, že by si zvláště mladí kolegové a sestřičky přidat nezasloužili. Opak je pravdou.
Nejen politiky, ale i veřejnost rozděluje zákon o úplném zákazu kouření v restauracích. Ačkoliv jste lékař, nejste příznivcem nového zákona o zákazu kouření. Co konkrétně vám nejvíce vadí?
Tabák lidem nepřímo distribuuje a několikrát s radostí zdaňuje právě stát sám. A to již stovky let. Restaurace či hospoda však jsou soukromý majetek. A je na jeho majiteli a personálu, jak se rozhodnou. Mimochodem, bez jakéhokoliv zákona jich už více než 65 % své restaurace jako nekuřácké stejně udělali. Tak v čem je problém? Podle mého bychom se ve sněmovně měli zabývat důležitějšími věcmi než 241 pozměňujícími návrhy k tomuto zákonu.
Vláda se tento týden neshodla na proplácení nemocenské v prvních třech dnech, což chtěla ČSSD. Vaše názory nejsou ale vždy s míněním vedení strany konzistentní. Je to i v tomto případně, nebo jste pro obnovení jejího proplácení?
Ono stále něco měnit a zvláště pak to, co funguje a lidé si zvykli, není zrovna šťastné. Osobně by mi více vyhovovaly tzv. sick days, jak se nyní módně typicky „česky“ volné dny na marodění nazývají. To asi abychom byli in, a ne out. Když jsem však jednou musel sám mít nevyhnutelně neschopenku, spíše než tři neplacené dny mne velmi „dojalo“, kolik mi bylo bez ohledu na to, co mi léta strhávají, za první měsíc tzv. nemocenské vyplaceno.
Psali jsme:
V posledních dnech zabírá přední stránky novin kauza Altner versus ČSSD. Jak vy sám vnímáte tento spor?
Jako velmi, velmi nešťastný. A to ze všech zainteresovaných stran. Přitom právě coby zdravotníka mne dosti překvapuje, jak se liší finanční podmínky některých profesí proti jiným. A to zcela pomíjím tu ohromující výši penále.
A jak si vysvětlujete, že se spor už táhne 16 let, svědčí to také o úrovni našich soudců a kvalitě právního prostředí v našem státě?
To snad komentář ani nepotřebuje. Ostatně velice mnoho lidí si to zažilo a zažívá na vlastní kůži. Cesta ke spravedlnosti je v této zemi zhusta neskutečně dlouhá. Možná i proto má socha Spravedlnosti zavázané oči. Abychom neviděli, jak pláče.
Může podle vás kauza negativně poškodit ČSSD jako stranu ve volbách?
To brzy uvidíme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
