Před dvěma roky jste se stala poslankyní, nyní vedete kandidátku ANO pro letošní krajské volby v Jihočeském kraji. Jak těžké bylo rozhodnout se, zda nabídku přimete? A pokud byste uspěla, ponechala byste si i svůj současný poslanecký mandát?
Ano, rozhodování bylo opravdu těžké. Právě z toho důvodu, že jsem náplní práce v Poslanecké sněmovně naprosto pohlcená, baví mě a hlavně ji vnímám jako smysluplnou. Na základě práce ve sněmovně jsem si jistá, že skloubení obou pozic by bylo velice složité, a nejsem si jistá, zda by šlo obě věci dělat na 100 %. Už jsem si něco podobného prožila, když jsem nastoupila do PSP a slíbila zaměstnavateli, že dokončím svoje rozpracované úkoly. A nebylo to opravdu jednoduché.
Jak byste chtěla naopak využít své dosavadní zkušenosti ve prospěch kraje?
Rozhodně jsem v současné době o téměř tři roky méně naivní v politice a mám více zkušeností s jednáním s partnery ze všech možných názorových stran. Je pravda, že uznávám termín „provozní slepota“, který po dvou volebních obdobích v čele se sociální demokracií už musí na kraji nutně být. Je třeba vnést jiný pohled na věci ve prospěch Jihočechů. Mně se to v praxi vždy osvědčilo. Už teď vidíme s kolegy věci, které se dají dělat jinak, a pevně věřím, že je budeme moci po volbách realizovat.
Čím chcete přesvědčit voliče v Jihočeském kraji? Jaké jsou vaše priority?
Nejen všichni Jihočeši vědí, že náš kraj je především „zelený“, plný lesů a rybníků a je dobré zachovat tento přírodní ráz i pro budoucí generace. V ostatních směrech bych neodlišovala příliš od zbytku republiky. Nezbytný je lépe nastavený sociální systém, např. v oblasti terénní sociální práce, dostatečné kapacity domovů pro seniory, komplexnost služeb pro rodiny a zdravotně postižené. Také se chci zaměřit na potřeby mladých lidí v našem regionu. I s nimi spolupracujeme na našem programu a jejich body pro nás nejsou na vedlejší koleji. Ráda bych se také zasadila o vícedenní setrvání turistů v našem krásném kraji.
Ve sněmovně se věnujete především sociální problematice. Jaké změny byste v případě úspěchu zavedla v tomto směru v Jihočeském kraji?
Již jsem částečně odpověděla v předešlé otázce. Potřebujeme více center, která poskytují rodinám alternativu MŠ. Hodně mě zajímají senioři a lidé se zdravotním postižením, chtěla bych posílit terénní sociální práce hlavně v částech kraje vzdálených od velkých měst – např. na Šumavě. Sociální oblast se týká i politiky zaměstnanosti. Všichni, kteří chtějí pracovat, musejí být v tom podpořeni, a ti, kteří mohou a pracovat nechtějí, nesmějí parazitovat na sociálních dávkách.
V nedávném porovnání kvality života ve všech regionech České republiky se Jihočeský kraj umístil až v závěru první desítky. Na vině jsou podle této analýzy mimo jiné nejvyšší dopravní nehodovost v Česku, podprůměrná míra dostupnosti zdravotní péče nebo téměř nejnižší hrubé měsíční příjmy obyvatel. Co se budete případně snažit udělat pro zlepšení života v kraji?
Nemohu úplně souhlasit s tím, že kvalita v jižních Čechách není dobrá. Nemám sice k dispozici statistická data, ale vezmu-li v úvahu např. Ústecký kraj či Moravskoslezský kraj, tak si myslím, že jižní Čechy na tom vůbec nejsou tak špatně. Pouze opakuji – ano, vím, máme velký problém se silniční infrastrukturou a připouštím, že měsíční příjmy obyvatel budou také nižší než v ostatních částech Čech. Ale to vše je vykoupené zase zdravým prostředím, menší problematikou s nepřizpůsobivými občany apod. Nelze někdy srovnávat „hrušky s jablky“. Každé místo má své silné a slabší stránky. Pro nové vedení kraje musí být důležité, aby jižní Čechy byly zajímavým místem podnikání, a to nejen našich občanů, ale i zahraničních. Naším úkolem je vytvořit co nejlepší podmínky pro mladé rodiny, pro mladé podnikatele, kteří by měli odvahu a vytvářeli v našem regionu hodnoty, jež by v regionu zůstaly nebo by se do něj vracely a staří a hendikepovaní se necítili jako přítěž.
V souvislosti se sestavením kandidátky ANO v Jihočeském kraji ukončilo několik kandidátů své členství v hnutí. Jak byste hodnotila situaci uvnitř strany v kraji čtyři měsíce před volbami?
Nemohu s vámi úplně souhlasit v tom, že šlo pouze o sestavení kandidátky. Ale mohu s naprostou jistotou potvrdit, že tato situace pro mě a jihočeské ANO není ničím negativním. Je dobré, když odejdou ti, kteří namísto práce v podstatě stranu jen špiní. V každé straně či hnutí se najdou lidé, kteří si myslí, že ruku v ruce se členstvím přicházejí především výhody a bonusy. Proto odchod některých členů chápu jako očišťující proces a v podstatě ho vítám. Ale také mě velmi mrzí, že pod jejich vlivem odešli někteří čestní a pracovití, kteří práci v hnutí vnímali jako službu ostatním. Těm jsou dveře k návratu stále otevřené.
Psali jsme:
Jestliže se v závěru zaměříme na vaši stávající práci ve sněmovně, kde se věnujete zejména již zmíněné sociální politice. Jak se snažíte zasadit o to, aby se nerozevíraly nůžky mezi bohatými a chudými, a to aspoň v takové míře, jako jsem tomu dnes svědky?
To je velmi citlivá a složitá otázka. Pokud si totiž i ve věcech majetkových a finančních budeme všichni rovni, tak žijeme v socialismu či komunismu, tj. systému, kterého jsme se před 27 roky složitě zbavovali. Demokracie s sebou přináší i fakt, že někdo je bohatší a někdo chudší. Spíše bych řekla, že zde jde o zachování jisté lidské důstojnosti. Je však těžké rozlišovat, kdo ze sociálního systému pouze „žije“ a kdo se skutečně vážně dostal do problémů, se kterými by mu měla společnost pomoci. Já se snažím zákonným způsobem, aby toto rozlišení bylo co nejzřetelnější a pomoci se dostávalo těm, kteří to opravdu potřebují a zaslouží si ji. Ale naprostá rovnost mezi lidmi je prostě utopie.
Průměrná mzda v České republice se letos zvýšila o 1 119 korun na 26 480 korun. Je ale stále i velké procento těch, kteří na průměrnou mzdu nedosáhnou, a žijí tak na hranici chudoby. Kde vidíte příčinu?
Ano, průměrná mzda roste, ale zároveň přibývá lidí chudých nebo žijících na hranici chudoby. Evidentně je něco špatně. Zarážející je i rozdíl průměrné mzdy mezi jednotlivými odbornostmi např. u vysokoškoláků. Jiná průměrná mzda je u lékařů, IT pracovníků, učitelů atd. Určitě ale její výše nevyjadřuje přínos a potřebnost daného oboru. Tato problematika by se měla týkat především úřadu práce, který se bohužel v minulém volebním období změnil na dávkový úřad.
Jak a komu účinně pomoci? A kdy to má smysl?
Hovořila jsem o tom v předešlé otázce. Rozhodně se zaměřit např. na seniory, lidi s hendikepem, samoživitele… Ale podstatné je to, co jste řekla, tj. účinně. Pakliže jenom seberete někomu peníze a dáte je tomu druhému bez ladu a skladu jenom kvůli politickým bodům, je celá pomoc k ničemu. Je velmi důležité nastavit komplexní systém sociálních dávek včetně zjišťování stavů a následných kontrol. Zavést jasnou adresnost dávek a zkvalitnit a posílit kontrolu. Znovu opakuji – najít co nejjasnější a nejzřetelnější způsob v rozlišení toho, kdo si pomoc zaslouží a kdo daňové poplatníky zneužívá.
Otázkou také je, do jaké míry by měli být solidární právě ti bohatí…
V první řadě si myslím, že existuje velké procento těch bohatých, kteří solidární jsou, akorát o tom většina veřejnosti neví, protože pro média to není populární věc a tito bohatí lidé se touto službou nechlubí. Nicméně si myslím, že nastává čas pro revizi daňové politiky státu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
