Poslankyně nemíní politicky korektně šeptat: Multikulturní idealistický omyl nám ukazuje, jak to nedělat

28. 12. 2013 11:05

ROZHOVOR Nikoli politicky korektní šeptání, ale otevřenost požaduje poslankyně ODS a starostka městské části Praha 2 Jana Černochová při debatách nejen o migrační politice, ale i přístupu k romské menšině u nás. Na začátku svého druhého volebního období v Poslanecké sněmovně také tvrdě kritizuje tvořící se koalici za to, jak v jejím podání vypadá slovo „makat“.

Poslankyně nemíní politicky korektně šeptat: Multikulturní idealistický omyl nám ukazuje, jak to nedělat
Foto: Hans Štembera
Popisek: Poslankyně za ODS Jana Černochová

O vás je známo, že se otevřeně vyjadřujete k tak ožehavým tématům, jako je migrační politika, integrace a islamizace Evropy. Zaregistroval jsem Váš názor, že se u nás nesmí opakovat idealistický přístup k imigrantům podle vzoru států, jako je Francie, Velká Británie a Německo. V čem spočívaly jejich hlavní chyby?

Multikulturní idealistický omyl kapitánů Evropské unie, tedy Anglie, Francie a Německa, by pro nás měl být výstrahou a učebnicí, jak to nedělat. Otevřená náruč pro všechny se ukázala jako nekompatibilní se životem, tradicí a dokonce i zákony zemí. Jejich političtí lídři, snad vedeni snahou páchání celosvětového multikulturního dobra, dovedli své země, jejich bezpečnost i výdaje na sociální politiku do pekel. Zpětně se takové problémy samozřejmě řeší mnohem hůře. Považuji imigrační politiku za důležitou, snad i strategickou pro naši budoucnost, a proto bych začala tím, že je potřeba o ní otevřeně a beze strachu hovořit a nikoli politicky korektně šeptat. Tu odvahu bych doporučila všem, kteří mají ve veřejném prostoru slovo.

Jak by tedy měla vypadat naše politika v této oblasti?

Já i po několika nařčeních z nacionalismu prosazuji pro Českou republiku imigrační politiku, která bude k jejímu prospěchu. Bude mít zcela jasná pravidla, přičemž mezi ta nejzákladnější patří respektování kultury, tradic naší země a ochota přizpůsobit se našim zvyklostem, neřkuli našim zákonům. Ano, imigranti mohou být potenciálním zdrojem nové energie a lidského kapitálu, ale pouze za následujících dvou podmínek. Jsou-li upřednostňováni schopní, kvalifikovaní lidé disponující vědomostmi a vůlí začít žít svůj život nezatížený náboženskými a kulturními předsudky znovu a hostitelská země je potřebuje. A dokáží-li se noví přistěhovalci a jejich děti asimilovat do kultury země a západní civilizace vůbec. Imigrace tedy nemusí být strašák, když se vyléčíme z populismu, poučíme se z chyb Evropy a sebevědomě se přidržíme svých tradic a svých hodnot.

Česká republika naopak bývá v zahraničí kritizována za svůj přístup k romské menšině. Někdy to vypadá, že vůči Romům u nás existují dva polarizované přístupy – přehnaně vstřícný, nebo naopak rázný, který nebere v úvahu jejich aktuální situaci. Je představitelné, že by se v této oblasti něco změnilo a díky čemu by k tomu mohlo dojít?

Už to „Romové“ je podle mne politicky korektně nafouknuto. Proboha, kam se ztratili ti cikáni, se kterými jsem jako malá chodila v Nuslích na základní školu a hráli jsme fotbal a volejbal? No dobrá, v nové době jsou to Romové. Trochu se mračím na stálé kritiky našeho přístupu a chování k Romům. Jestli někdo říká, že Češi jsou xenofobní, tak nemá pravdu. Českou Superstar se stal na základě hlasů Čechů Rom. Asi pěkně zpíval, tak mu ten hlas Češi dali. Nejsme a priori xenofobní. Je to jeden základní zákon fyziky – akce a reakce. Jak to řešit? Asi je potřeba začít dotazem, co vlastně řešit? Kde začít? Tím, že komunisté nastrkali kočující cikány do paneláků? To, že celé generace Romů nepracovaly, jejich děti neviděly odcházet rodiče do práce a nemají tedy důvod něco takového dělat? Že je v této komunitě po staletí normální jít si ukrást k obědu slepici, nikoli plahočit se na poli? Nebo se na tuto komunitu budeme dívat skrze ty, kdož se vypřáhli z tradice, vystudovali a pracují. Co je reálná pomoc s výsledky a co už pozitivní diskriminace?

To je spousta otázek, ale jak na ně hledat odpovědi?

Mám na Mostecku, v Obrnicích, kolegyni starostku za ODS Drahušku Miklošovou. Přes kopec je pověstný Chanov. Dříve na tom byly tyto obce stejně. Léty nahromaděné a neřešené problémy v soužití starousedlíků s romskou komunitou paralyzovaly veškeré snahy o rozvoj a zvelebení obce. V Obrnicích se na jejich řešení začalo pracovat. Uměli zde najít recept, jak společně s Agenturou pro sociální začleňování, místními příspěvkovými i neziskovými organizacemi zapojit Romy do veřejně prospěšných prací a zároveň je přesvědčit, aby se nestranili společenských, kulturních nebo sportovních akcí. Využili i programy prevence kriminality a tím ji minimalizovali.

Takže ono to jde, jen je k tomu potřeba pár let trpělivosti, odvahy, dennodenního trvání na pravidlech pro všechny stejných a ženská urputnost v tom dobrém slova smyslu. Snažení kolegyně Miklošové letos ocenila i Rada Evropy.  Obec zvítězila v soutěži Evropského sdružení měst a regionů pro začleňování Romů. Projekty této severočeské obce zaměřené na plnohodnotné zapojení Romů a sociálně slabých rodin do společenského života a na odstraňování bariér mezi komunitami odborná porota vyhodnotila jako nejlepší především pro jejich inovativní přístup. Takže pro mne tato otázka řešení má, stačí jen chtít.

Ing. Miloš Zeman, CSc.

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Jako politička jste určitě sledovala vánoční projev přímo zvoleného prezidenta Miloše Zemana. Jak ho hodnotíte a co od Miloše Zemana čekáte v příštím roce?

Politik Miloš Zeman byl vždy na opačném pólu politického spektra než já, a proto jsme si nemohli rozumět. To je logické. Od Miloše Zemana prezidenta jsem však čekala státnický projev, který by minimálně dal lidem naději pro příští rok.  Toho jsem se nedočkala a jsem tím zklamaná. V roli hlavy státu pro mne tedy pan Miloš Zeman neobstál. Jeho dalšími kroky se raději nechám překvapit, snad pozitivně.

Ke zdárnému konci už dospěla jednání o trojkoalici ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Na co se podle vás mají občané připravit během jejich vládnutí?

S politováním musím říct, že jestli bude tato vláda „makat“ tak, jako ke konci roku odflákla, a to je ještě slabé slovo, jak se vykašlala na přípravu a sestavení reálného rozpočtu země, tak pánbůh s námi a touto zemí. Nejdůležitější zákon, rozpočet, podle kterého se řídí chod měst a obcí, samozřejmě krajů, jednotlivých ministerstev i úřadů, a oni nepřeložili ani stéblo. Úřednickou vládou předložený paskvil zkomplikuje v následujícím roce leccos. Tento druh lenosti a rezignace na zodpovědnost za chod státu se nedá slušně pojmenovat. A na co se tedy po tomto úvodu mají občané připravit? Na to, že „makat“ má v Česku hned několik nových významů – nečinnost, při níž jedni nezapojí ani svalovou, ani mozkovou buňku a korunují to ti, kdož raději odjedou na dovolenou, tedy nečinnost a nepřítomnost zároveň. Ale já Čechům důvěřuji. Vím, že jsou stateční a dobře vědí, že pomoc je na konci jejich pravé ruky, že spoléhat má člověk především sám na sebe a svou rodinu.

V souvislosti s novou vládou se hodně často skloňuje jméno Andreje Babiše. Nebude spíše on hlavním hybatelem koaličního dění, nebo se dokáže podřídit předsedovi vlády Sobotkovi?

Andrej Babiš chce řídit zemi jako firmu. A myslím, že půjde jen o to, jak dlouho bude pan Sobotka vyšlapovat jako pilný zaměstnanec. Tak dlouho bude mít totiž tato země vládu.

Vaše ODS dopadla v předčasných volbách nejhůře ve své historii a povolební průzkumy ji ve výsledcích posílají dokonce k pětiprocentní hranici. Co jí pomůže zpátky na nohy a co byste proto doporučila delegátům blížícího se kongresu ODS?

Aby vrátili ODS odvahu a eleganci při prosazování pravicových postojů bez výjimek. Máme pravicová řešení, umíme pracovat a je potřeba to umět ukázat. Své postoje musíme srozumitelně, bez obezliček a kudrlinek, obhajovat a prosazovat. Hájit autentickou pravici postavenou na hodnotách svobody a práva je naší povinností vůči voličům i k sobě samotným. On by člověk prostě a jednoduše měl začít vždy u sebe.

Na závěr jsem si nechal osobní otázku. Nejčtenější deník Blesk informoval o tom, jak jste z bytu vyhodila svého bývalého přítele, policejního prezidenta Martina Červíčka, a doprovodil to fotkami se sbalenými kufry. Chcete se k tomu vyjádřit a uvést to na pravou míru?

Ve svém věku už umím řešit i nepříjemné věci a přesto zůstat s lidmi v přátelských vztazích. Chápu, že jsem jako politička pro deník Blesk veskrze nudná a že se jim po tolika měsících od našeho rozchodu právě teď vůči Martinovi hodí lhát a konstruovat senzace. Je to celé nesmysl a už jenom ta fotomontáž našich hlav v jiných tělech každému inteligentnímu čtenáři potvrdí, že bulvár je prostě bulvár… Rozešli jsme se velmi klidně, přátelsky a každý z nás si z našeho čtyřletého vztahu odnášíme více pozitiv než negativ.

Prostě se dva lidé potkali v době, kdy společenská poptávka po tzv. společensky nekompatibilních vztazích byla, bohužel, větší než jindy a bylo pro oba vyčerpávající se neustále před všemi obhajovat a přemýšlet, jestli je vlastně správné jít spolu normálně do divadla, na koncert, žít v jednom bytě, jít na oslavu narozenin, sedět v jednom autě. To se zákonitě podepíše na každém vztahu a navíc nás natolik vytěžovala naše práce, že jsme si oba uvědomili, že žít v době bulvarizace médií spolu je pro oba strašně vyčerpávající. A natolik si vážíme jeden druhého, že ho nebudeme omezovat v jeho práci a dávat prostor pro pochyby a spekulace, že ve své práci jeden ovlivňujeme druhého. Každopádně mám velmi korektní vztah s ním, s jeho rodinou a nad fotomontáží a textem z Blesku se můžeme s Martinem jenom oba smát. Oba totiž dobře víme, že je to výplod něčí fantazie a jeho sezení na kufrech je možná freudovsky řečeno zbožné přání jeho nepřátel.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Zpěvák Bohouš Josef: Lidé nejsou hlupáci. Potřebují autority, které se za ně postaví činy, ne jen pravdoláskou. Tou autoritou je pro mě Zeman

18:31 Zpěvák Bohouš Josef: Lidé nejsou hlupáci. Potřebují autority, které se za ně postaví činy, ne jen pravdoláskou. Tou autoritou je pro mě Zeman

ROZHOVOR „Obrovské bezpráví.“ „To my jsme oběti.“ Nejenže zpěváka Bohouše Josefa dopálily zprávy o p…