Ve svém textu publikovaném tento týden pod názvem Kdo proti komu vlastně vede hybridní válku jste si povšiml studie nadace Oto Brenner Stiftung, podle které informovala německá média jednostranně a neobjektivně o uprchlících. "Ukazuje se však, že provládní přistěhovaleckou politiku šířili i filmaři," píšete. Jak tento fakt považujete za nebezpečný? A proč se tak vlastně děje v Německu?
Neděje se to jen v Německu, ale v podstatě celé západní Evropě. Souvisí to s migrační politikou. Vládnoucí politické síly jsou schopny ohýbat pravdu podle svého přání a svých cílů. Obyvatelstvo ale má právo na objektivní informace tak, aby je mohlo posoudit a nepotřebuje, aby se zprávy upravovaly.
Napsal jste též - "Jsou jedinci, kteří se naprosto vážně vyslovují tak, že kdo nesdílí jejich „osvícené“ vidění světa, je póvl a debil?" Dá se říci, že mnozí takzvaní demokraté jsou demokraty, jen pokud s nimi člověk souhlasí a ještě si myslí, že jsou něco víc než jejich názoroví oponenti?
Bylo to vidět vloni v říjnu a v listopadu, kdy na náměstí vystupovaly různé skupiny lidí a najednou se člověk dozvídal, že ti, kdo nesdílejí jejich názor, jsou nýmandi a podobně. Tak jak jsem to napsal. Nejhorší je, že to člověk slyší od lidí, kteří se zároveň považují za demokraty a jiné odsuzují za to, že jsou nedemokratičtí. Na to jsem chtěl poukázat. Pokud nebudeme schopni si navzájem naslouchat a vést diskuzi, k žádným dobrým koncům to nemůže vést.
Italové se rozhodli vyslat k libyjským břehům několik vojenských lodí. Mohou tak učinit díky dohodě s libyjskou vládou sídlící v Tripolisu, která umožňuje italským vojenským lodím zasahovat proti pašerákům lidí přímo u břehů Libye. Je to určitě krok správným směrem, ale jaký to bude mít konkrétní dopad, když tripoliská vláda ovládá ani ne třetinu pobřeží a navíc její generál Chalífa Haftar, který je velitelem další klíčové síly v rozdělené Libyi, pohrozil, že bude bombardovat lodě italského námořnictva u břehů země? Není potřeba se domluvit i s ním?
Už dlouho, přes dva roky, neustále opakuji dokola, že tato věc se musí řešit v zájmu nás, obyvatel Evropské unie. Měli bychom pod hlavičkou OSN, Rady bezpečnosti, zahájit nějakou humanitární akci. Dnes jsem četl zprávu, že převaděči vyhnali převážené lidi a minimálně sto jich utonulo. Dějí se zvěrstva. Jak na moři, tak i na souši zahynou stovky lidí. Jenom proto, že nejsme schopni zabránit migrační vlně. Tvrdím, že je potřeba udělat humanitární akci, převzít pobřeží Libye. S vojenskou podporou tam postavit humanitární tábory s veškerou potřebnou infrastrukturou. To znamená, aby tam byl dostatek potravin, vody, léků. A aby azylové řízení probíhalo přímo tam, a ne aby byli zachraňováni na mořích a vozili je na evropský kontinent. Nesouhlasím s tím, když jsem napadán, že tím budeme porušovat platnou mezinárodní legislativu. Když se to týkalo války v Jugoslávii, nebo porážky Kaddáfího a rozvrácení Libye, tak tam jsme se moc neptali na mezinárodní právo. Některé mocnosti se rozhodly, že některé věci provedou, a tak je provedly. Aniž by se příliš ohlížely na mezinárodní právo. Pokud jde o Libyi, vím, že jsou tam minimálně tři nebo čtyři skupiny, které se považují za legitimní představitele libyjské vlády. Západní svět si vybral jednu z těchto skupin. Ale to nic nevyřešilo. Vnitřní boj o moc tam probíhá neustále. Důsledkem je, že tento generál vyhrožuje, že bude italské lodě bombardovat. Navíc když je to jenom akce italská, tak je to neefektivní. Takové plácnutí do vody. Akci podobného druhu - oddělení výsostných vod od mezinárodních - pokud dělá jen Itálie a ne 27 států dohromady sdružených v NATO, tak to nic neřeší. Evropská unie je bohatá a má finanční prostředky. Pokud by chtěla, má i organizační a vojenské prostředky na to, aby uprchlickou krizi vyřešila způsobem rychlým, efektivním a humánním.
To je jasné. K tomu by ale musela být politická vůle, která, zdá se, že není. Nicméně není tato italská akce - ač třeba neefektivní - nějakým průlomem, že by se k nim postupně přidávaly i další země?
Je evidentní, že v Evropě vše funguje tak, že se nejdříve říká, že něco nejde, pak jsou jednotlivé výstřely do tmy, a teprve potom vzniká jakési organizovanější větší uskupení států, které věci začínají řešit. Většinou je to s křížkem po funuse. Evropská unie je sdružením států s různými zájmy, které se nedohodly na základních parametrech bezpečnostní spolupráce. Je naprosto paralyzovaná tím, že není schopná se rozhodovat efektivně a hlavně včas. To znamená státy nedaly nikomu kompetenci, aby v případě nutnosti předem vybrané skupiny začaly vykonávat ochranu společné hranice Schengenského prostoru. Vůči uprchlické krizi - což je chaos a anarchie v přímém přenosu - nebo protivníku, který není podřízen zdlouhavé demokratické diskuzi a může se rozhodovat z hodiny na hodinu. Proti těmto hrozbám jsme bezbranní, protože nejsme schopni reagovat.
Nebudou si pod vlivem okolností nakonec jednotlivé státy zabezpečovat ochranu hranic samostatně? Italové se teď pustili do výše zmiňované akce sami, předtím pohrozili, že dají dvě stě tisícům migrantů víza platící po celém Schengenském prostoru. Nebude si tedy každý chránit to svoje, či se dá pár států dohromady na nějaké společné spolupráci, u nás se nabízí V4...
V4 navenek působí, že by byla schopná dohodnout se. Když se však podíváme podrobněji, tak vidíme, že i V4 má své problémy. Polsko se chová nějakým způsobem, Maďarsko také, Slovensko souhlasilo, že přijme uprchlíky v rámci kvót a pak je tu Česká republika. Ve V4 nepanuje shoda. V Evropské unii se výrazně útočí na Polsko a Maďarsko kvůli protiimigrační politice. My zůstáváme uprostřed tohoto dění. Pravděpodobnost, že by uprchlíci mohli být propuštěni na další cestu do Evropy z Itálie, Řecka, nebo pokud by se vyhrotil vztah s Tureckem, tady existuje. Měli bychom se velmi důrazně připravit na situaci, kdy bychom museli ze dne na den střežit státní hranici. Nemyslím, že by se postavily ploty. Ale dozvídám se, že ministerstvo obrany řeší psovody a služební plemena, policisté i celníci také. Alespoň se podařilo tuto diskuzi rozpoutat. Je nejvyšší čas vrátit se k chovu skutečně kvalitních služebních psů, výchově psovodů a výcviku určitého počtu osob. Ať je tato skupina speciálně vycvičena a obeznámena s tím, jak se brání státní hranice. Málokdo se to odváží říci, ale obrana státní hranice, kdy jde o hájení národní suverenity, spočívá v několika krátkých pokynech. Stát někdy musí použít i násilí, aby ochránil sám sebe. Není na tom nic špatného. Ale kvůli politické korektnosti nikdo nenajde odvahu říci, že pokud dojde k této situaci, bude nutné takto postupovat. Pokud ustoupím v tom, na co mám právo a co musím učinit, pak už to nelze vrátit. Pak veškeré obranné kroky jsou už jen směšné, jenom verbální a nikdo je nebude dodržovat.
Psali jsme:
Hodně se mluví o činnosti neziskových organizací, které zachraňují migranty na moři. Jsou obviňovány, že vlastně svým jednáním nepřímo spolupracují s pašeráky lidí. Zachraňovat lidi na moři je v pořádku, ale kousek od afrických břehů je nabírat a vozit do Evropy (s čímž pašeráci počítají) až tak úplně asi ne...
Tam je problém v tom, že mezinárodní právo říká, že pokud je trosečník v mezinárodních vodách, musí být zachráněn a převezen tam, kde jsme mu schopni poskytnout pomoc. Co se týká migrace, tak do první bezpečné země. Zásadní však je, že tyto právní normy byly vytvářeny v jiné situaci a nereflektují aspekty, které jsme zaznamenali v poslední době. Je na čase se zamyslet nad tím, jestli jsou adekvátní tomu, čeho jsme svědky. Tím neříkám, že bychom měli odstupovat od základních parametrů ochrany lidského života a podobně. Měli bychom však zabránit tomu, aby se ti lidé dostávali do mezinárodních vod. Italové se o to teď pokoušejí, ale nemají vůbec šanci - co se týká délky toho pobřeží i použitých prostředků. Pokud NATO tvrdí, že bude situaci monitorovat - to také nic neřeší. Navíc to nejsou jenom neziskovky, které jsou v tomto podezření, pokud se jedná o kolaboraci a přiživování se na migrantech. Evidentní je, že tato situace trvá tři roky a nezaznamenal jsem, že by bylo nějakým způsobem zasaženo přes bankovní systém, že by byly zlikvidovány toky peněz. Je zvláštní, že za tři roky se Itálii, ale ani Evropské unii nepodařilo nějakým významným způsobem zasáhnout mozky těchto aktivit, které způsobují i smrt těchto uprchlíků. Jsou tam obrovské peníze. Je bohužel logické, že peníze, které se vydělávají na těchto migrantech, jsou peníze mafií, zločinu. Je otázkou, zda neslouží k financování teroristických organizací včetně Islámského státu.
Nebo k financování politických stran...
Samozřejmě všechno spolu souvisí. Tím se dostávám k té hybridní kampani. Je nepochopitelné, jak je možné, že některým policistům bylo řečeno, že některé věci nesmí komentovat. Pak se provalí, že některé věci jsou jinak, než tvrdí oficiální místa. Je tu souboj mezi tím, co se chce slyšet a co je pravdou. Mluvil jsem teď s člověkem, který projížděl Lyonem. Hledal tam ubytování. Říkal, že tam nenalezl původního Francouze. To jsou docela nedobré zprávy. Chápu Francii, Británii i trochu Německo v tom, že mají k této problematice jiný poměr než my, protože byli kdysi koloniálními velmocemi a mají k bývalým koloniím jiný vztah. Zastávám však názor, že nejsme povinni se podílet na řešení problémů, které si tyto státy zcela dobrovolně zvolily samy. Neptaly se nás, jestli to mají takto řešit. A dnes jsme vystaveni tlaku, že se máme spolupodílet na řešení něčeho, co jsme nezavinili? Vstupovali jsme do Evropské unie za nějakých podmínek, za nějaké bezpečnostní situace. Pokud dnes někdo říká, že jsme něco povinni, tak si říkám, jestli se nezměnily podmínky a není potřeba uzavřít novou dohodu států sdružených v Evropské unii, která reflektuje současnou situaci.
_profil_top.jpg)
Ing. Bohuslav Chalupa
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
