Povýšený exhibicionista Halík vyhrožuje svým odpůrcům. Současný vpád muslimů do Evropy je smrtelnou hrozbou. Promlouvá předák křesťanů proti imigraci

19. 3. 2016 5:10

ROZHOVOR Předseda Akce D.O.S.T., historik a zakladatel petice Křesťané na obranu před ilegální migrací Petr Bahník říká, že současný muslimský vpád do Evropy je smrtelnou hrozbou. Křesťan má dle něho pomáhat potřebným, ale racionálně a na základě svých možností. Nemá právo ohrožovat svou rodinu a svůj domov. Označovat odpůrce masové migrace za špatné křesťany je dle něj morální vydírání. Tomáš Halík své ideové odpůrce prý předem dehonestuje, nálepkuje a vyhrožuje jim.

Povýšený exhibicionista Halík vyhrožuje svým odpůrcům. Současný vpád muslimů do Evropy je smrtelnou hrozbou. Promlouvá předák křesťanů proti imigraci
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Bahník z Akce D.O.S.T.

Proč jste zahájili iniciativu akci Křesťané na obranu před ilegální migrací?

Dovolím si odpovědět zmínkami z textu našeho Otevřeného dopisu. Rozhodli jsme se obrátit na českou veřejnost, politické představitele a duchovní autority mimo jiné i proto, že se nezodpovědné výzvy k otevřenosti vůči imigraci občas dovolávají i křesťanských hodnot lásky k bližnímu. Jde podle nás o drsnou formu morálního vydírání, vytvářející navíc dojem, že kdo si myslí o masové imigraci něco negativního, je patrně zlý člověk a špatný křesťan. Považovali jsme tudíž za nutné veřejně reagovat,  distancovat se od tohoto nátlaku a obviňování  a připomenout, že k zásadám naší Víry nikdy nepatřila rezignace na zdravý rozum a ochota ohrozit domovy své a svých spoluobčanů. Pro vyjádření našeho postoje používáme slov, jež kdysi v jiné souvislosti řekl někdejší pražský arcibiskup, kardinál Tomášek: „Stojíme na straně národa!“ V dobrém i zlém. Nikoli na straně těch, kteří  nezodpovědnou, a snad dokonce úmyslně chybnou, politikou evropské národy ohrožují!

Jaké máte ohlasy?

Vesměs pozitivní. Věřící, včetně řady duchovních, nám píší, že jsme to vyslovili za ně a připojují k Otevřenému listu své podpisy. Je jich již několik set. Kromě toho jsme obdrželi také tři negativní reakce. Jednu od přesvědčeného multikulturalisty a trockisty, druhé dvě od aktivních „vítačů“. 

Co říkáte těm komentářům a komentátorům či zahraničím politikům, kteří Čechy kvůli jejich odmítavému postoji k masové imigraci označují za xenofoby, čecháčky, nehumánní...

Tady bych rozlišil dvě linky, které se bohužel prolínají a vzájemně doplňují. Jednak je to takový protinárodní folklor, jenž si část našich intelektuálů pěstuje jako součást svého pocitu povýšenosti nad ten „hloupý lid“ řezníků a automechaniků. Je to legrační zvláště v kombinaci s tím, že titíž kavárenští elitáři se považují za demokraty (často takzvaně se srdcem vlevo). Myslím, že to zvláštní odcizení se vlastnímu národu má co dělat s určitými mindráky těch lidí. Nevím. V dětství je někdo ve škole nevzal do party či co. Je to skoro diagnóza. Ti lidé nesnáší prakticky všechno, co je české. Knedlíky a vánočním kaprem počínaje a Babičkou konče.

Druhá linie vámi zmíněných komentářů je závažnější, pochází totiž od mediálně známých postav, které jsou zjevně lépe informované, než běžná veřejnost a plní jakési zadání. Připomeňme si například vystoupení Tomáše Halíka, Jana Švejnara a Jana Hartla v pořadu ČT Otázky Václava Moravce ze 14. prosince 2014, kde, dávno před vypuknutím loňské imigrační krize, jaksi připravovali imigraci půdu. Z toho pořadu pochází například onen neblaze proslulý výrok Jana Hartla, že česká společnost je „nepřirozeně etnicky homogenní“, Tomáš Halík tamtéž označil otevřenost vůči imigraci za naši „morální povinnost“ a její odpůrce za extrémisty, Jan Švejnar doporučoval imigraci jako cestu k omlazení Evropy a podobně. Zkrátka věděli už, co se na nás chystá a pomáhali tomu.   

Hovoří se o dělení imigrantů na „uprchlíky“ a „ekonomické migranty“. Pokud ale uprchlík cestuje z první bezpečné země „za lepším“, za lepším komfortem a sociálními dávkami, nestává se z něj ekonomický imigrant? Neměl by zůstat v první zemi, kde mu nehrozí nebezpečí?

To dělení je samozřejmě důležité. Má své morální a právní konsekvence. Je-li civilní osoba, tím spíše rodina s malými dětmi, na útěku před násilím a pronásledováním, je na místě poskytnout jí v rámci možností pomoc a pohostinství. K tomu ostatně naši republiku zavazují také mezinárodní dohody. Naopak k otevřenosti vůči ekonomické migraci nemůže být nikdo zavazován, a to nejen proto, že neexistuje žádný morální imperativ, ani zásady lidskosti, ani křesťanská láska k bližnímu, který by něco takového velel, ale jednoduše také proto, že je to v praxi neproveditelné. Počet uprchlíků je, jak lze z právní definice uprchlictví vyčíst, vždy limitovaný. Naopak počet potenciálních ekonomických migrantů nemá míru ani dno.

Jakýsi anglický novinář kdysi v rozhovoru s Gándhím řekl: „Pane Gándhí, Vám jde asi o to, aby životní úroveň v Indii byla stejná jako v Británii, viďte?“ Gándhí nesouhlasil: „Ne. Nejsem blázen. K tomu by Indie potřebovala ještě jednu celou zeměkouli.“ Mám pocit, že přední evropští politikové a různí ti nekritičtí „vítači“ asi nějak duševně nemocní jsou. Evropa prostě nemá ekonomický potenciál, a vlastně ani dostatek místa, aby mohla uspokojit touhu takzvaného třetího světa po vyšším životním standardu. Masovou ekonomickou imigraci je proto nezbytné odmítnout. Jenže, jak jste naznačil, mnozí z těch ekonomických mají přirozeně tendenci přiživit se na otevřenosti vůči uprchlíkům. Tím spíše je třeba přísně rozlišovat, trvat na tom, aby uprchlíci zůstávali v první bezpečné zemi, a vracet je, pokud se posunou dále, neboť oni sami fakticky již v takové chvíli uprchlíky nejsou.   

Syrský chargé d’affaires v Praze Bašár Akbik řekl, že prostředky, které poskytují evropské státy na jednoho uprchlíka, pokryjí potřeby minimálně šesti až sedmi uprchlíků v jejich vlasti – Sýrii. Kdyby jim adresně státy pomohly, mohli by zůstat ve své kultuře, ve své vlasti a nemuseli by do Evropy. Co si o tom myslíte? Není tedy lepší pomáhat jim u nich doma?

Rozhodně by to bylo lepší. Ostatně i mnozí představitelé syrských křesťanů nabádají své těžce zkoušené věřící, aby ze země neodcházeli, protože to je přesně to, co si tamní džihádisté přejí. Masový odchod syrských křesťanů může znamenat definitivní zkázu jejich komunity, jedné z nejstarších křesťanských kultur na světě. Proto například syrský arcibiskup Jaques Behnan Hindo nedávno poněkud kriticky komentoval i vstřícná slova papeže Františka vůči syrským uprchlíkům, aby totiž nebyla chápána jako pobídky a pozvánky. Komu leží osud těch lidí a jejich starobylé kultury skutečně na srdci, nemůže mít z jejich vystěhovalectví radost. Pokud pak jde o uprchlíky muslimské víry, byla by pomoc v jejich vlasti nepochybně nejlepší prevencí možného průniku skrytých teroristů na Západ. 

Hovoří se o tom, že muslimové budou mít většinu v zemích jako Francie či Británie do 40 let. Při nynějším masovém přílivu možná ještě dříve. Považujete to za hrozbu?

Víte, je tragické, že teprve tváří v tvář imigrační krizi vstupují do veřejné diskuse otázky, které měly západní země řešit již dávno. Ptáte se, je-li předpoklad masového nárůstu muslimské populace v Evropě hrozbou. Hrozbou čemu?

Jak to myslíte?

Chceme-li zůstat sami sebou, tedy uchovat si své jazyky, kulturní návyky, do středověku sahající tradice, estetické hodnoty a tak dále, pak ten současný muslimský vpád skutečně hrozbou je, a to hrozbou smrtelnou. Kdybychom však chtěli být lhostejnou, impotentní společností navzájem izolovaných jednotlivců rezignujících nejen na hodnoty a logiku, ale už i na přirozené instinkty záchovy rodu, vnucovala by se otázka, co by vlastně bylo ohroženo. Ale, rozumějme si správně, podle mého názoru to s námi ještě není tak špatné, jak by si možná nepřátelé naší civilizace přáli. Myslím, že evropské národy jsou schopny regenerace, jen je třeba si uvědomit co opravdu chceme a kým jsme.  

Ohledně imigrantů se píše o rizicích týkajících se kriminality, nemocí, zatížení sociálního systému, asociálního chování...

Ano. A právem. Má-li jít o tak velké počty příchozích, a pocházejí-li z tak kulturně a zeměpisně vzdálených zemí, jsou tato rizika zřejmá. Tváří v tvář davům migrantů lze ovšem tyto problémy již řešit těžko. Dobře to myslím ukázala ta kolínská silvestrovská „ochutnávka“. A může být mnohem hůř.

Na území České republiky zatím, alespoň oficiálně, větší množství imigrantů nepřišlo…

To nás ovšem nesmí ukolébat. V důsledku politiky EU, respektive Německa, k nám nepochybně jisté množství těchto lidí pronikne. Právě nyní, když tu ještě nejsou, by proto měla probíhat jednak co nejotevřenější veřejná debata vlády s veřejností, jak masovou imigraci omezit (a nikoli utajená korespondence pana premiéra a jeho poradce o tom, jak českou veřejnost převychovat a imigranty k nám dostat) a také intenzivní a kvůli uklidnění obyvatelstva i dobře viditelná preventivní opatření proti očekávatelným problémům. O tom však ze strany vládních představitelů nebo komentátorů z veřejnoprávních médií nepadne ani slovo. 

Je podle vás povinností křesťana přijímat uprchlíky, když tím ohrožuje bezpečnost (znásilňování, kriminalita, vraždy, krádeže) a spásu svých bližních (islamizace a případný zákaz šíření křesťanství v islamizované Evropě a nadvláda falešného náboženství – islámu)?

Není morální povinností nikoho, tedy ani křesťana, dělat více, než je možné. Není například morálně ospravedlnitelné, aby otec nechal živořit vlastní rodinu a odcházel kamsi mimo ni „konat dobro“. Hodnoty jako láska k bližnímu či milosrdenství jsou příliš vážné na to, aby se staly hračkami přestárlých hippíků. Nejsou to synonyma pro nezodpovědnost či naivitu. Tedy pomoc ano, ale uvážená. Jde o to, jaké jsou naše možnosti, a zejména, komu se pomáhá. Kdo lže, útočí a páchá teroristické činy, není žádný uprchlík. Takový status si prostě z podstaty věci nezasluhuje. 

Jak se stavíte k postoji církevních představitelů k uprchlické krizi? Dominik Duka řekl, že je třeba „přijmout a ošetřit bezradné uprchlíky, ale připravit je k urychlenému návratu do jejich zemí, aby je budovali, obdělávali, a mohli tam žít ve svých domovech a svým navyklým způsobem. Rovněž tak je třeba vyzvat mladé utečence, muže, aby bránili své domovy a země. Jedině tak se stanou platnými spolupracovníky na obnově a budoucnosti světa. Příkladem jim mohou být naši mladí muži, kteří opouštěli země okupované nacisty, aby se připojili k zahraničním armádám a osvobodili naši vlast“. Co o tom soudíte?

Ano, s takovým postojem k uprchlíkům plně souhlasím. Zdůrazňuji k uprchlíkům, tedy k procentuálně menší skupině v rámci současných imigrantů. K ekonomickým imigrantům je myslím třeba být přísnější a v rámci možností zabránit jejich dalšímu přílivu do Evropy a zejména do ČR. Naše země se nesmí stát noclehárnou pro ekonomické imigranty čerpající německé sociální dávky. Ale to už je jiný problém. Se slovy pana kardinála Duky ohledně uprchlíků se ztotožňuji.

Profesor Piťha řekl ve své promluvě: „ Co je Evropa? Evropa není geografický pojem, ale pojem civilizační a kulturní. Je definována jako oblast, kde je uctíván křesťanský Bůh. Evropané si to uvědomili, když byli konfrontováni s jinou civilizací, která vyznává jiného boha. Je to zásadním způsobem jiná civilizace, protože mezi milosrdným, nesmírně lidským a odpouštějícím Bohem, ochráncem a zachráncem a Alláhem, nelítostně tvrdým bohem muslimů, je veliký rozdíl. Křesťanství je náboženství, které už od Starého Zákona, který Kristus naplnil, dovršil, ale nezrušil, považuje člověka za svobodného. Dává mu právo se rozhodovat a žádá jeho odpovědnost. Alláh, vyžadující naprostou poslušnost člověka, činí z něho otroka. Křesťanství hlásající pokoj, je zjevně náboženstvím života, islám vyhlašující džihád je naopak náboženstvím smrti. Řekl jsem, že Evropa je územím. Území se musí hájit. Od první chvíle byl vztah mezi křesťanstvím a islámem charakterizován válkou o hranice dvou náboženství. Od počátku jde o džihád, boj na život a na smrt. Zapomněli jsme na to a najednou si nevíme rady.“ Co si o tom myslíte?

Ve světle historie je třeba dát působivým slovům pana profesora plně za pravdu. V dějinách jistě byla i období mírové koexistence obou náboženství, vždy je ovšem ukončil nástup militantních forem islámu. Tak tomu bylo když v jedenáctém století vpadly do Palestiny kmeny Seldžuckých Turků a tak je tomu i dnes s nástupem ISIS v Sýrii. „Vítači“ všeho druhu, včetně ultraliberálních duchovních, na to rádi zapomínají. Je přitom zábavné, že radikální islamisté by se právě s těmito svými „trojskými koňmi“ v domě Západu příliš nemazlili. 

A nevidíte nebezpečí v islámu? Neodděluje moc církevní od moci státní, za odpadlictví smrt, za homosexualitu je smrt, ženu může dle islámu muž bít, Korán musí být aplikován doslovně... Dalším pramenem víry a práva šáría je Sunna. Ta též schvaluje násilné jednání proroka Mohameda...

Ano. Případná islamistická totalita by nezasáhla jen křesťany, ale právě i všelijaké ty multikulturalisty, genderisty, homosexualisty a podobně, zkrátka ty, kteří dnes otevírají brány masové imigraci. Jejich vůdci se totiž mylně domnívají, že takovou etnicky a kulturně heterogenní společnost dokážou kočírovat a s nebezpečím terorismu si poradí. Myslím ale, že Evropa si nemůže dovolit čekat, až se ukáže, jak moc se tito multikulturní vizionáři mýlili. To už by totiž bylo pozdě. Pro nás všechny.

Jak hodnotíte postoje vámi již zmíněného Tomáše Halíka k islámu?

Veskrze negativně. A nejen vůči islámu. Už v té předchozí odpovědi jsem naznačil způsob myšlení, který profesor Halík reprezentuje v patrně nejkrystaličtější podobě. On se cítí budovatelem Nového krásného světa. Vyslancem dějinné nutnosti, které musí jít vše z cesty, nebo to bude smeteno. Své ideové odpůrce předem dehonestuje, nálepkuje a vyhrožuje jim. V nedávném rozhovoru, kde sdělil veřejnosti, že již rezignuje na své pokusy o prezidentskou kandidaturu, uvádí jako důvod to, že čeští voliči nejsou dostatečně moudří, aby pochopili jeho kvality.

Bylo by to vlastně až k smíchu, celá ta povýšenost a elitářský exhibicionismus, kdyby to ve skutečnosti nebylo k pláči. Profesor Halík není pohádkový kouzelník druhé kategorie Rumburak, je to vysvěcený kněz, a jako takový pro mnoho lidí stále představuje autoritu. Kam ale vede ty, kteří naslouchají jeho krysařské flétně?

Kam tedy?

Halíkovou vizí je jakési splynutí či souznění všech náboženství. Na muslimské straně ovšem jen těžko nalezne vstřícnost. Naslouchat mu budou jen vlažní muslimové z evropských univerzit, jejichž vliv na islámský svět je mizivý, a patrně též stoupenci směrů na okraji islámu, či z islámu vzešlých, jako je víra baha´í. To ale nemá s většinovým islámským prostředím nic společného. V praxi tak lidé jako profesor Halík nemohou žádnému mírotvornému ´dialogu´ s islámem pomoci. Mohou pomoci jedinému, rozbití zbytků naší identity a otevření bran dobyvatelům.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lukáš Petřík

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Dukův tajemník, otec Milan Badal pro PL: Od vzniku islámu byla snaha vytvořit jednu říši. Bezmoc EU vůči migraci je zarážející, začíná mi připadat jako záměr

13:56 Dukův tajemník, otec Milan Badal pro PL: Od vzniku islámu byla snaha vytvořit jednu říši. Bezmoc EU vůči migraci je zarážející, začíná mi připadat jako záměr

ROZHOVOR „Před dvěma lety naše katolická církev vedla konzultace s vládou, že v případě přijetí migr…