Jste majitelem obchodu s vínem. V lednu prošla vládou novela zákona o vinařství. Jak ji vnímáte z pohledu vašeho podnikání?
Návrh novely zákona o vinohradnictví a vinařství, jak ji schválila vláda, vnímám jako velmi problematický. V oblasti prodeje sudového rozlévaného vína se negativně dotkne nejen všech jeho prodejců, ale i mnoha malých a středních vinařů, kteří tímto způsobem realizují nezanedbatelnou část své produkce a saturují tak svou ekonomickou rentabilitu, umožňující jim, vedle sudového, vyrábět i kvalitnější víno lahvové. Sníží-li se jim odbyt jimi vyráběného vína sudového, mohou se dostat do ekonomických potíží. A to i proto, že v důsledku navrhovaných změn dojde nutně ke zdražení vína, což se jistě projeví v zájmu spotřebitelů o ně.
V úterý se v Poslanecké sněmovně koná seminář, který se novely týká. Zemědělský výbor, který ho pořádá, dostal stanovisko od Zemědělského svazu, ve kterém lze nalézt atak proti sudovému vínu a jeho dovozu. A také snahu o další zpřísnění novely. Vyvrací se tam rovněž, že by novela vinařského zákona byla prosazena MZe a Vinařským fondem. Co vy na to?
Opravdu nevím, nakolik je Zemědělský svaz „povolán“ kvalifikovaně se vyjadřovat k dané problematice. Vinaři se sdružují v profesních organizacích, které danou problematiku znají jistě lépe a dokáží se k ní vyjádřit daleko fundovaněji. Je proto s podivem, že jedna z nich, Vinařská asociace, která je co do počtu členů téměř srovnatelná se Svazem vinařů a sdružuje zejména ony malé a střední vinaře, nebyla na předmětné jednání přizvána – a když se iniciativně pokoušela pozvání získat, byla odmítnuta s tím, že ono jednání není určeno pro veřejnost. Kdo jiný, než vinařská veřejnost by měla mít právo se k dané problematice vyjádřit? Není snad důvodem k ignorování Vinařské asociace to, že nejen z výše uvedených důvodů je tato k navrhovaným změnám kritická? Stanovisko Zemědělského svazu považuji za výrazně účelové. Vnímám ho v daných časových – těsně před oním jednáním zemědělského výboru PS – souvislostech, i vzhledem k jeho obsahu jako „dělostřeleckou přípravu“ k pokusům o další zpřísnění podmínek prodeje sudového vína při projednávání předmětné novely ve Sněmovně.
Jste pro to, aby byly zavedeny licence na dovoz vína?
Až na naprosté výjimky při výpadku nějaké odrůdy moravského sudového vína zahraniční vína neprodávám, lahvové už vůbec ne. Proto se touto problematikou příliš nezabývám. Nemyslím si ale, že by licencování dovozu vína vymýtilo jeho nelegální/nepřiznané dovozy.
Měl by se zakázat prodej vína do opakovaně plnitelných obalů, jak se píše ve stanovisku Zemědělského svazu?
Se zákazem prodeje vína do opakovaně plnitelných obalů zásadně nesouhlasím. Předmětem prodeje vína je víno samo, nikoli jeho obal. Ostatně, již dnes se objevují nabídky na možnosti opakovaného plnění zdánlivě jednorázových bag-in-boxů, se kterými jako jedinými možnými návrh příslušné novely počítá. Kdo chce šidit, bude šidit i nadále, tedy i za „éry“ bag-in-boxů. Kdo je vůči zákazníkům poctivý, nešidí ani dnes. Navíc, právě povinné používání bag-in-boxů povede pochopitelně k onomu zdražení nejen sudového vína.
Zemědělský svaz ve svém stanovisku akcentuje potírání nepravostí. Stejně tak argumentuje vláda. Přesto, měří se všem stejným metrem?
Nic proti potírání nekalostí všeho druhu. Ale všude, tedy i všude ve víně. Nekalosti a podvody se ve velkém dějí i u vína lahvového – zemské, VOC, ale nejenom – proč tedy jen „sudovka“? Vinař, ale i „vinař“, může prodávat všechno, tedy třeba i to, co nabere naběračkou z dřezu, ostatní jen z bag-in-boxů? U šumivého vína dovolíme všechno, tedy i možnost prakticky neomezených podvodů? To není regulace, to je nerovnost před zákonem a uzákonění ekonomických zájmů některých „velkých“, shodou „okolností“ zejména těch, kteří dělají jen víno lahvové, včetně šumivého, které však také šidí, a to tak, že někteří, zejména ti největší, ne málo. Sudové víno se od lahvového v zásadě liší jen jeho obalem, obsah je vždy zase jen víno. Takže když, tak prosím všechno...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Josef Petrů
