Prase aby se v tom vyznalo. Šíření lží. Skáču jak péro z gauče, sděluje mládeži Vlastimil Tlustý k ruské propagandě i jiným věcem

Miloš Zeman dostal pozvání do Bílého domu. Sám často čelí kritice, že nás vytrhává ze Západu a směruje nás na Východ a na Západě ho neberou vážně, o čem takové pozvání v této souvislosti svědčí?

Je to určitě velký úspěch nejen pro Zemana, ale i pro celou Českou republiku. Miloš Zeman prokázal, že je zaprvé dobrý prognostik, protože jako jeden z mála vsadil na podporu prezidenta Trumpa, a zadruhé prokázal velkou odvahu. Byl kritizován, že mu dopředu vyjadřuje podporu, a předpověď mu vyšla. Byl jedním z mála, kdo se postavil za Trumpa, a teď to přináší ovoce. Za to mu je třeba nejen gratulovat, ale i poděkovat. Samozřejmě je to katastrofa pro řadu jeho kritiků, protože jejich argumentace tím ztrácí smysl, to je zřejmé.

Miloši Zemanovi poklesla v polovině listopadu důvěra o osm procent. Čím to může být? Jsou příčinou kauza Brady, mediální kolotoč, únava ze Zemana, nebo něco jiného?

Určitě v tom hraje rozhodující roli svatá mediální válka kolem kauzy Brady. To mělo rozhodující podíl, únava v tom roli nehraje. Počkejme, co s preferencemi udělá pozvání k Trumpovi.

Na to jsem se právě chtěla zeptat. Zemanovi naposledy zvedl popularitu u veřejnosti postoj k migrační krizi. Co to bude příště? A může tím být právě toto pozvání do Bílého domu?

Jeho podpoře obecně pomáhá, když se v zásadních věcech nemýlí. Jeho postoj k migrační krizi je správný a myslím si, že je otázkou času, kdy se ukáže, že jde o opravdové ohrožení bezpečnosti občanů České republiky. Zemanův správný postoj mu přinesl neuvěřitelné množství bodů. Podpora prezidenta Trumpa sice není téma pro českou politiku, ale tento případ splňuje obecnou definici, že pokud se nemýlí v zásadních věcech, tak to přináší podporu.

Co prezidentovi prospívá, jste právě řekl. Co mu jeho popularitu naopak snižuje?

Abych pokračoval v předchozí definici, samozřejmě ji kazí situace, ve kterých se mýlí. Záleží, jak jsou významné ve srovnání s těmi, u nichž se nemýlí. Nikdo není neomylný, s tím bychom se měli smířit i u prezidentů.

Celým Českem putuje debata o kapele Ortel. Tomáš Ortel sám neonacismus odmítl. Co celá mediální smršť vypovídá o naší společnosti?

Z toho vyplývá, že někteří z nás jsou zbytečně nervózní a často se nechají nachytat na taková témata, jejichž význam je zřetelně nižší, než jak se Česká republika postaví k uprchlíkům a zda je budeme v masových počtech vítat a ubytovávat, nebo nebudeme. Nechci to nějak shazovat, ale míra jeho významnosti je mnohem nižší, zatímco míra jeho zmiňování v médiích je vysoká. Možná je nám dost dobře na to, abychom si mohli tento luxus necitu pro závažnost kauz dovolit.

Takže tomu přikládáme zbytečně velký význam?

Skoro bych řekl, že se necháváme nachytat a vtáhnout do této záležitosti, která je ve srovnání s pozváním Trumpa a uprchlíky méně významná.

Reportáž České televize neobsahovala stanovisko samotného Tomáše Ortela. Jak se podle vás v poslední době vyvíjejí názory veřejnosti vůči veřejnoprávním a mainstreamovým médiím?

Když je něčeho moc, tak je toho příliš. Dokud veřejnoprávní médium nenápadně někomu fandí a jiné nenápadně likviduje, to vášně nevyvolává. Ale když to překročí meze a záměr je evidentní… Když někdo věnuje kauze pozvání s Trumpem třicet vteřin, zatímco Forejta nechají mluvit tři minuty, začne jít o vnímaný problém. Zaplať pánbůh, že to začíná být zřejmé a lidé si toho všímají. Správně si kladou otázku, proč platit veřejnoprávní televizi.

Je delší dobu zřejmé, že Andrej Babiš se nepouští do kritiky prezidenta Zemana a jeho popularita roste, zatímco u sociálních demokratů klesá. Řítí se na českou scénu tandem Zeman – Babiš? Třeba v pozici prezident – premiér?

Já bych řekl, že se neřítí. Tak vypadá realita dnešních dnů, že Českou republiku ovládají tito dva politici, a předpokládám, že před sebou máme růst jejich vlivu. To znamená, že je příští rok velice pravděpodobně směruje k tomu, co jste říkala, tedy k pozicím ještě významnějším.

Jde podle vás o důsledek spolupráce z posledních let, nebo v tom hraje roli to, že se znají z minulosti?

Já bych řekl, že jde o důsledek neschopnosti těch ostatních politiků. Prostě politická scéna v České republice je vylidněná. Když se dívám na televizi nebo na jiné diskuse, skáču z gauče metr vysoko ze strašné neschopnosti, jak političtí konkurenti nedokážou reagovat a říci podstatné věci. Tak umožňují nadvládu těch dvou zmíněných.

V souvislosti s diskusí o médiích mne ještě zajímá váš pohled i na takzvaná nezávislá média, třeba různé internetové servery. Dokážeme si v množství informací vybrat ty správné a relevantní?

Napřed odpovím dotazem z jedné besedy s občany v roce devatenáct set osmdesát devět. Stál tam starší pán, který řekl, že by se v tom prase vyznalo, zda bychom nemohli udělat zákon proti šíření lží. Odpověděl jsem, že to bude těžší, ale lidé se budou muset naučit sami rozlišovat mezi lživými a zavádějícími informacemi. Žádný zákon v tom nemůže pomoci. Tato situace je stará dvacet sedm let, ale nyní se stává více zřetelnou. Žijeme v prostředí, kde jsme bombardováni propagandou. Naděje, že lidé najdou právě ty pravdivé informace, ve kterých se dokážou zorientovat, roste s tím, kolik zdrojů je. Čím více je informací, je sice hledání složitější, to je pravda, ale rostoucí vliv internetu a nejrůznějších internetových serverů vnímám jako vysloveně pozitivní.

Když už o tom hovoříme, ministerstvo školství chce vést děti k úctě k multikulturalismu, homosexualitě a podobně. Patří taková výchova do škol? A jak informovat děti o politickém dění současnosti nebo o minulém režimu?

To souvisí s tím, že děti ve škole mají dostávat pravdivé informace. Rozhodně jim nemá být nic zatajováno. Na druhé straně nesmíme vyvolávat jejich pozornost k věcem méně důležitým. Jestliže se děti budou učit, jak se v roce šestnáct set osmdesát bránila Vídeň obléhání muslimů, a zároveň se budou učit něco z toho, co jste zmínila, pak budou informace vyvážené, a nechť se děti učí v získaných informacích vyznat. Škola má děti naučit to nejdůležitější – učit se a vyznat se v informacích. Když nebudou ukrývat realitu dneška i minulosti, tak proti tomu nic nemám. Na některých z příkladů se ukazuje, že škola se má stát nástrojem propagandy, má posouvat vědomí od reality k vědomí paní ministryně, a to je tragický omyl.

Máte na mysli něco konkrétního?

U ministerstva školství mne napadá slovo inkluze, zločin druhu šíření propagandy, která se má týkat přistěhovalců, muslimů. Jaký chcete další příklad, už tyhle jsou dost hrozné. Děti se mají dozvídat informace, které je mají někam směrovat. Nikoliv podle reality, ale podle přání skupiny, které se říká vítači.

Ještě bych se ráda zeptala na ODS. Vy jste býval členem občanských demokratů. Nyní je vede Fiala. Jak jeho činnost hodnotíte a dokáže ODS navrátit dny jejích úspěchů?

Odpověď zní: částečně ano. Bohužel nejde o lídra formátu Zemana nebo Babiše, který by ji navracel rychle. Je zjevné, že tomu tak není. Na druhé straně by bylo nefér říci, že se mu nedaří. Sice pomalu, ale daří. Takže částečně ano.

Co tedy ODS chybí, aby se dokázala vrátit mezi nejsilnější politické strany České republiky?

Několik drobností. Zaprvé jí chybí autentický lídr, zadruhé zřetelné osobnosti a ze všeho nejvíce jí chybějí témata, kterými oslovuje veřejnost. Nerozehrávají své myšlenky, a pokud ano, tak to není vidět. V tomto rozehrávání jsou zcela neviditelní. Například postrádám žalobu proti elektronické evidenci tržeb k Ústavnímu soudu, která by žalovala protiprávnost elektronické evidence tržeb. Ani v českém, ani v evropském právu není možné vytvářet státní kontrolní mechanismus na náklady kontrolovaných.

Dále by některým z politiků ODS, což není problém všech, bylo potřeba vysvětlit, že ODS nemůže vystupovat jako béčko Miroslava Kalouska. Dělá to na mne dojem, že část občanských demokratů nechápe, že pravdoláskový prostor je obsazen sociálními demokraty a TOP 09 a je zbytečné se do něj tlačit.