Zdá se, že emoce se v naší zemi alespoň částečně uklidňují. Jak byste s odstupem času vůbec zhodnotil události okolo návštěvy dalajlámy, politické hádky kolem ní, „kauzu Brady“ a výzvy umělců k neklidu?
... a čo vy si predstavujetě pod takým pojmom „absurdný“. Asi žádné slovo jako absurdita nevystihuje celou tuto záležitost lépe. Protože neinklinuji ani k těm, kteří jsou označováni za kavárnu, a ani k těm, kteří budou pana prezidenta vynášet do nebes za každou cenu, rozhodl jsem se i bez emocí vytvořit časovou osu událostí tak, jak následovaly, a použil jsem pouze doložitelná fakta. Žádné emoce či náklonnosti ke komukoliv. Výsledkem bylo, že celá aféra se nedá nazvat jinak než uměle vytvořenou bublinou, která posloužila svému účelu a pak potichoučku splaskla. Jak je u nás běžné, vlk se opět nažral a společnost se zase o něco více rozdělila. Petr Gazdík si polechtal ego, když byl za superstar na náměstí, umělci plácli do vody a prd z toho.
Česká veřejnost včetně politické scény je opět, jak říkáte, o něco víc rozdělená. Jedna strana tvrdí, že naše špičková politická reprezentace udělala dobře, když vydala prohlášení, kde se distancovala od návštěvy dalajlámy, a že oficiálně se s ním nesetkávají ani politici významných západních zemí. Druhá strana naopak říká, že zbytečně poklonkujeme Východu a i ministři bez ohledu na pravidla diplomacie se mohou setkávat, s kým chtějí. Komu tedy věřit?
Blíží se volby, a tak naše politická scéna musí být rozdělená. A v době, kdy se přestalo snadno dělit na levici a pravici, je třeba hledat zástupné problémy a dělit se donekonečna na nich. Jak by jinak voliči poznali, koho mají vlastně volit? Prakticky nikdo už nemá žádný program, veškerá politická prohlášení se smrskla pouze na to, mít na danou věc nějaký názor. Žádné nové myšlenky, žádná evoluce ideologií. Jen příklon tam či onam na základě nějakého sociologického průzkumu. Takhle ale nejde vést ani firmu, ani stát a ani nic jiného. Musím mít vizi, koncepci a musím si stanovit cíle a podle těchto cílů zvolit tu nejlepší cestu pro co největší množství obyvatel, a přitom se postarat o všechny, kteří pomoc potřebují. Takhle jednoduché to je, a přesto je to nad síly našich politických reprezentací. Tím se dostávám ke druhé části vaší otázky. Měl „dopis čtyř“ vzniknout, nebo ne? Inu, vládní politika je pro obchodní spolupráci s Čínou, a je-li tato spolupráce přínosem pro české občany, nechť ji podporujeme, jak to jen jde. Má-li tam být přínos jen pro nějaké jednotlivce, pak je to vrcholně podezřelé. Já osobně v obchodní spolupráci se zemí, jako je Čína, problém nevidím. Jako každá země má svoje klady a zápory. Systém je tam nastavený tak, aby fungoval pro 1,7 miliardy lidí. Co na tom chceme kritizovat? Vždyť my tady se ani neshodneme, jestli kouřit nebo nekouřit v restauracích. V našich představách o fungování takové země prostě musíme vzít v úvahu i její ohromnou velikost. A co se setkání s dalajlámou týče, poněkolikáté musím zopakovat. Je-li to setkání s duchovním vůdcem, pak jedině neoficiální a v soukromí – jsme sekulární stát a náboženství v politice nemá co dělat. Chce-li se s ním setkat někdo politicky a oficiálně, pak vznikne problém. Kdo jej do jeho úřadu zvolil? Kritizujeme-li Čínu za nedemokratičnost, pak dalajláma neprošel demokratickým procesem a nebyl volen lidmi a je třeba na to brát zřetel.
Nejen příznivci prezidenta Zemana si libují, že „český Majdan“ se nezdařil a že to pražské elity s protesty poněkud přehnaly. Má tato část veřejnosti pravdu? A jak vůbec posuzujete vystoupení Vojtěcha Dyka, Jiřího Bartošky či Jana Krause? Byli ve svých názorech poněkud mimo, anebo uspěli a zažehli potřebnou jiskru? Co říci na názory některých lidí, kteří například doporučují těmto „revolucionářům“ vyjet do ekonomicky slabších regionů, aby se dostali do reality a poznali skutečné problémy obyčejných lidí…
Rozhodně na těch radách něco je, protože s realitou, obávám se, někteří z nich neměli tu čest hodně dlouho. Ale nemám nic proti jejich iniciativě. Chtějí-li stávkovat, ať stávkují. Předpokládám, že pan Bartoška nechá stáhnout z TV reklamní spoty, ve kterých vystupuje, a vrátí peníze. Zařídí, aby jim z takového období nešly tantiémy, když stávka, tak pořádná. Kdyby stávkovali krátce, mohlo by se ale stát, že si toho nikdo nevšimne a že na život běžného občana to nebude mít tak drastický vliv, jak asi sami čekají. Tyto výzvy už jaksi patří k českému politickému folklóru. Nikým nezvolená, rádoby morální elita národa se čas od času rozhodne, že svět se nevyvíjí podle jejich představ a pocítí touhu o tom dát veřejnosti vědět. Problém je v tom, že doba se mění. Víte, dřív, před staletími, byl komediant tou nejnižší společenskou vrstvou, čekal před branami města, jestli jej vůbec vpustí. A byl rád za almužnu, které se mu dostalo. Nyní naše i světové „hvězdy“ vydělávají neskutečné peníze, a to jim dává určitý pocit, že do něčeho mohou i kecat. Mohou, ale neměly by toho zneužívat, právě tak jako pan Kraus. Nevím jak vy, ale já, když si objednám nějakou službu, za kterou platím, očekávám, že mi ji ten člověk dodá, co jsem si najal. A dodá mi ji tak, jak jsem chtěl, v požadované kvalitě. A nemyslím si, že by TV Prima přesně takovou službu po panu Krausovi chtěla. A když se jí nelíbí, co dostala, tak se na ni vrhne celá tato smečka a obviní ji z cenzury? Takhle by to asi chodit nemělo...
K těm výdělkům dodám jen to, že ze mě rozhodně nemluví závist a že to ani není problém u většiny populace. Jen se domnívám, že existence herců a umělců miliardářů je ve světě, kde umírá, tuším, 30 tisíc lidí denně hlady, poněkud nepochopitelná. Svět, kde učitelé, aby se uživili, musejí mít dvě zaměstnání, a kde se lékařské péče nedostává všem, takový svět by se měl vážně zamyslet nad svým žebříčkem hodnot.
Když sedl prach a situace se částečně uklidnila, lze říci, že prezidentovi ubylo alespoň pár procent popularity? Jinak, v různých debatách se objevila myšlenka: Zemanovo vzezření, Zemanova mluva, Zemanovy politické přešlapy a skandály jsou pro jeho méně majetné voliče něčím, čím jejich prezident bojuje „proti těm nahoře“. Tedy proti některým vzdělancům, „kavárně“ či umělcům. Co je na tom pravdy?
To nedokážu posoudit. Prezident Zeman zcela naplňuje moje očekávání, která jsem měl. Ať již ta pozitivní, tak ta negativní. Určitá obhroublost k němu vždy patřila, ale myslím si, že ve funkci prezidenta se mohl v několika případech mírnit. Na stranu druhou, staré české přísloví praví, že na hrubý pytel hrubá záplata. A tou on rozhodně je. Pak jsou zde názory, se kterými se nemohu ztotožnit z principu. Nemám rád politiky, kteří zneužívají současné mezinárodní politické situace pro zisk svých osobních bodů. Používají při tom totiž manipulaci s fakty, která má jediný cíl. Zvyšovat strach a pocit ohrožení ve společnosti, a to je nástroj velice nebezpečný. Vystrašená veřejnost se totiž mnohem snáze přikloní k radikálnějším řešením a ta podle mého názoru nejsou ta správná. V minulosti bychom našli mnoho příkladů, kdy se proti sobě postavili sousedi, kamarádi a kolegové, prakticky ze dne na den a skončilo to ohromnými masakry. Neříkám, že se to stane, ale že nálady ve společnosti jsou různé a slovní přestřelky čím dál tím vyhrocenější.
A podle mého názoru by tu měla politická reprezentace spíše uklidňovat, než radikalizovat. Měla by kultivovat a upřímně i trošku vychovávat. Prostě vést dobrým příkladem. Ale to se neděje. Možná to bude tím, že skutečná elita tady žalostně chybí a my tu máme harcovníky, kteří tu jsou 25 let, věčné amatéry, aktivisty a pak skupinku poblázněných populistů.
Psali jsme:
A jak podle vás rozjel svou prezidentskou kampaň Michal Horáček? Řekl, že chce slušnou politiku, že chce být prezidentem naslouchajícím všem občanům a že objede republiku, aby zjistil, co lidé chtějí. Je to pro začátek dost? Odpor vzbudilo například to, že si vzal na pomoc Magdu Vášáryovou, která dlouhodobě nadává českému národu za postoj k uprchlíkům. Neuškodí mu to? A co Horáčkova minulost? Za komunismu byl veden jako „domácí dělník“, a přitom dělal kšefty v sázkách. Neobrátí se to proti němu?
Dělá přesně to, co může fungovat, ale já tím opovrhuji. Objíždět republiku s tím, aby zjistil, co si lidé myslí, a aby to posléze mohl jim samým opakovat, mi připadá jako velice primitivní, ale velice účinné. Nicméně na to, aby situaci v ČR někam posunul, to jaksi není. Je to nástroj k dosažení cíle, a tím cílem je posadit se na Hrad. Bohužel už teď je jasné, že budeme svědky té nejodpornější kampaně v historii. Soudím tak podle intenzity a špíny, ve které začala. Trend je nastaven, máme se na co těšit. Já pana Horáčka nemohu nijak soudit, nejsem obeznámen s jeho názory. Jsem ale přesvědčen, že v brzké době budeme postupně seznamováni s mnoha dalšími jmény, která budou chtít proniknout na Hrad, a obávám se, že se občas ani nebudeme stačit divit. Možná by nebylo na škodu přemýšlet o někom, kdo není zatížen jakoukoliv minulostí. Protože ať už někoho máme rádi nebo nikoliv, právě minulost bude to, o čem se bude nejvíce diskutovat. O jednom se bude říkat, že byl estébák, o dalším, že vekslák a tak dále. To nejsme schopni v této zemi najít někoho, vůči němuž polovina lidí nebude cítit až nenávist?
Miloš Zeman vyzval Daniela Hermana k odchodu z vlády a označil ho za lháře, pokud jde o kauzu Brady… Dokonce uvažuje, že vyzve premiéra, aby Hermana odvolal. Řekl též, že akce na Staromáku byla zneužitím státního svátku. Čili oklepal se už prezident Zeman z rádoby aféry, která vypadala pro něj zpočátku velmi vážně? Přešel do protiútoku?
Prezident se rozhodně oklepal, dokonce myslím, že tím ani nijak zásadně nebyl zasažen. Lež má totiž krátké nohy a v tomto případě též i dosti vysoké čelo pana ministra. Pan Herman se podle mého názoru historicky znemožnil, jak říkal pan Werich. Pravdou je, že tak měl učinit ihned po setkání se Sudetoněmeckým landsmanschaftem. Akce na náměstí byla nutností pro lidi kolem Starostů. Ti potřebují neustále točit svůj „úspěch“ ve volbách a nutně potřebují zachovat určité momentum, setrvačnost, tak aby jejich voliči neměli tendenci ke škubnutí zpátky k TOP 09. Proto také Starostové převzali kalouskovskou rétoriku a názvosloví. Současně akcentaci „křesťanství“ a podobných věcí. Ve výsledku je to jen změna jednoho hráče v poli za jiného. Topka nemá obecně vzato lidem co nabídnout, a to především personálně.
Politika jede dál a rány schytává nyní především premiér Sobotka. V dopise, kterému se komentátoři diví či smějí, svaluje vinu za neúspěchy ČSSD na Zemana či na ministry, kteří budou muset byt obměněni. Preference strany se řítí dolů, Babiš má už dvojnásobek. Sobotka v minulých týdnech nestál jednoznačně za Zemanem, přitom dál drží dobré vztahy s Čínou. Neuspokojil ani Zemanovy příznivce, ani „kavárnu“. Co mu takové jednání přinese? Co bude dál s ČSSD? Zeman ho označil za neúspěšného politika, měl pravdu?
Sobotkova expirační doba je u konce, určitě se nestane, že by po dalším volebním sjezdu zůstal předsedou. Jsem dalek tomu, abych kolegům v ČSSD radil, ale rozhodně ve svém středu najdou několik jmen úspěšných sociálnědemokratických politiků, kteří třeba svůj hejtmanský mandát obhájili. Myslím si, že česká politika potřebuje ČSSD. Je to strana, která je založena na bránění hodnot pro 100 procent obyvatel. Ano, v principu to tak může být, ale jaká témata dnes ČSSD hájí? Jaká je její ideologie? Jaká je ta vize, o které jsem mluvil? Nikdo neví. ČSSD působí jako všichni ostatní – naprosto impotentně a v tuto chvíli se bohužel tyto negativní aspekty střetávají v pozici předsedy. A tím, že hledá chybu všude jinde než v sobě, tomu rozhodně nepomáhá.
Co se může stát 17. listopadu? Zemanovi příznivci tuší, že přijde pokus o „násilné svržení prezidenta“. Přijde, nebo to budou jen prostě demonstrace proti Zemanovi? Pomůže vlastně „antizemanovské frontě“ svolání „dalšího Staromáku“? A budou se aktivizovat i Zemanovi příznivci, nebo patří k mlčící, ale volící většině, která na nějaké demonstrování kašle?
Stát se může leccos. Může dokonce i sněžit. Ale jestli Bartoška s Dykem zahájí ostrou ofenzivu a spustí opravdu nekompromisní letákovou kampaň, může být výsledek dramatický. Ne, teď vážně. Opravdu se dá čekat ledasco, protože strýčkem Bradym to určitě nekončí. Myslím si ale, že vítr z plachet se těmto revolucionářům poněkud vytratil. Je to i o vůdčích jménech. Jak lidé viděli v té cenzurované show, kdo jsou ti, za něž by měl jít národ do ulic, došlo k uklidnění. Kdo by šel demonstrovat za Rumla, Žantovského, z té další výzvy za Kocába a Kalvodu? Co to je za lidi? Kde se zase 15 let schovávali a co jim dává právo teď národu vzkazovat, že je třeba změny? Právě kvůli chování těchto lidí v devadesátých letech zde máme reprezentaci, jakou máme. To oni jsou součástí politické evoluce. Nejsou řešením rovnice, jsou její součástí. A jsou jednou z příčin, proč jsou lidé tak naštvaní.
Psali jsme:
autor: Jan Štěpán
