Karel Schwarzenberg nedáno řekl, že blahé časy, kdy měli Evropané sociální zabezpečení a zdravotnictví na vysoké úrovni, prý končí. Evropané žili v blahobytu a bohužel mysleli pouze na svou generaci, a nikoliv na budoucí. Měl by se podle Vás odbourat stát blahobytu?
Faktem je, že Evropa ekonomicky ztrácí. Kapitalismus 19. a 20. století měl v Evropě úžasnou dynamiku, vyrobil blahobyt, ve kterém většina Evropy žije. Atrofování sociálních systému přesáhlo únosnou mez a ekonomika, regulovaná a vydíraná ve prospěch nových filozofií, například zelených, ekonomiku staví úplně do nové situace.
Takže dynamiku může nabrat například Čína?
Není třeba, abychom byli nadšení z Číny. Čína v podstatě prochází érou průmyslové revoluce a má dramatické růsty, ale to bylo v Evropě taky. Ty vývojové etapy jsou zakryté i vývojem moderních technologií, takže se střetává postindustriální věk vyspělého světa s průmyslovou revolucí Číny, Indie a dalších států. Možná, že charakteristikou pro postindustriální západní ekonomiky je, že růsty HDP už nebudou více než tři procenta ročně.
A Evropa?
Za komunismu jsme zažili, že pokud něco nemá svého majitele a jde o veřejné vlastnictví, tak to nefunguje, protože řada lidí je s prominutím líná, tedy chce si odpočinout ještě dříve, než se unaví, jak to charakterizoval Jan Procházka ve své knize Politika pro každého. Evropa má nakročeno k některým jevům, které byly za reálného socialismu, byť v jiné podobě. Politici si neuvědomují jednu věc. Že můžete dělat sociální stát a páchat veřejné dobro pouze v případě, že někdo jiný na to vydělá a ekonomika si to může dovolit. ČSSD si toto neuvědomuje.
Buď se evropské národy probudí a začnou jako celek víc makat, nebo jsou odsouzeny k postupnému úpadku. Žádné revoluce a dramatické zlomy neočekávám, ale postupný úpadek ano. Evropské národy již začínají ztrácet na poli vědy, mají nízký hospodářský růst a blahobyt je do velké míry vybudován na tom, že si rodiče půjčili od svých dětí a žijí na jejich úkor. To má pak fatální důsledky. Přelomové mohou být volby do Evropského parlamentu.
Ing. František Laudát
Jak a proč?
Vezměte si, že v Itálii je 38 procent mladých lidí po škole bez práce, ve Španělsku je to 56 procent. To jsou fenomény, se kterými Evropa dlouho nemá zkušenost. A pokud tito lidé půjdou k volbám, mohou převálcovat tradiční politická schémata. Na lokální úrovni se tak již děje a je otázkou, jestli udělají i na úrovni globální. Když si k tomuto připočtete obrovskou zadluženost evropských zemí i USA, tak to v něco vyústit musí. I trojčlenkou lze vypočítat, že ekonomiky na likvidaci dluhu a sociální stát i při slušném růstu nevydělají. A že 35 až 60 procent HDP ekonomik je taženo veřejným sektorem, tak to není normální situace.
Není to o tom, že místo toho, aby se Evropská komise a evropští lídři podívali na systémové příčiny, tak se vše snaží jen záplatovat a oddalovat, vytváří se záchranné mechanismy, kdy se jeden stát, který půjčí druhému, sám dostane do finančních potíží, a musí mu půjčit zase někdo jiný. Například Slovensko poskytlo peníze do eurovalu a pak se samo dostalo do řízení Evropské komise pro nadměrný schodek. Není to i tím, že Brusel problémy prohlubuje, místo toho, aby je řešil? Není euro tím problémem? Podle řady ekonomických teorií eurozóna není optimální měnovou zónou a euro jako měna všem státům nesedí. Sedí třeba Německu a Beneluxu, ale obecně je euro pro Německo příliš slabé a pro Španělsko příliš silné… Dále eurofondy, které vedly k plýtvání, rozkrádání a vzestupu mafie. Dále návrhy na kvóty ve firmách a spousty dalších směrnic, že prasata mají mít hračky… Jestli to není o tom, že do lodi teče, je v ní velká díra, ale Brusel řeší, jaký nátěr bude mít paluba…
Já bych všem doporučil si něco přečíst o posledních dnech Byzantské říše. Osmanští Turci útočili na Cařihrad, ale císař a jeho okolí řešili nějaké teologické nuance. A připomíná mi to situaci dnešní Evropy. Evropa má zásadní problém s projektem eura. Podle mě to není dáno tím, že by ta myšlenka byla špatná. Ale hned na začátku se vypařila rozpočtová kázeň. Další věc je, že někdo těžko překoná velké rozdíly ve výkonostech ekonomik a lidí mezi severem a jihem Evropy. To jsou jiné světy. I na příkladu jednotné měny se ukazuje, že ty rozdíly jsou větší, než si kdokoli myslí. A hrají v tom velkou roli i kulturní rozdíly.
Objevily se tedy i názory, že by se eurozóna mohla rozdělit na dvě měny, které by se přibližovaly reálným ekonomikám. Že v Bruselu často řeší pitomosti, to je pravda. Od sedmi set poslanců a armády úředníků nelze očekávat, že budou vymýšlet jen smysluplné věci. EU má význam v tom, že vytváří jednotný evropský ekonomický prostor. Dále by měla svou silou a všemi prostředky potlačovat různé nacionalismy na svém území – separatistické tendence. Nejsem příznivcem dělení států. Vidíme, k čemu to vedlo v Jugoslávii a dalších zemích. Když se nějaký národ zblázní, například pokud jde o Haidera v Rakousku, tak by unie měla garantovat aspoň základní množinu lidských práv pro občany, kteří nemohou za to, že jejich spoluobčané se při volbách trošku zblázní. V tom vidím klíčové poslání EU. Pokud je o ekonomiku, tak kroky Bruselu vidím často jako velmi nešťastné a nebezpečné.
Psali jsme:
A přímé příčiny krize? Hovoří se o krizi kapitalismu.
Je to i hodnotách. Je zajímavé, že při zkoumání krize se zjistilo, že tisíce makléřů z Wall Streetu trávili noci v bordelech, požívali drogy a ráno šli ještě pod vlivem drog hrát na burzu vabank. A své útraty v těchto podnicích si ještě nechali zaplatit od svých firem jako náklady na reprezentaci a tak dále. To byl obrovský morální kolaps. Takže i největší dravci začali hovořit o tom, že zmizel princip reciprocity. Tedy princip, že slušný kapitalismus je založen na pomoci, která se ne vždy vyúčtovává penězi. „Pomozte a bude vám dvojnásobně pomoženo.“ Možná ne hned, v některých případech nikdy, ale řada úspěšných lidí vám potvrdí, že oni v nějaké fázi, i když jim samotným nebylo do zpěvu, někomu pomohli, ale často se jim to tisíckrát vrátilo.
Vy jste mluvil o nebezpečí nacionalismu. Ale není přirozené, že lidé vnímají sounáležitost se svým národem, se svou zemí, svým státem, jazykem, kulturou a že vzestup nacionalismu je reakcí na snahu řídit všechno z jednoho centra? Neměla by demokracie fungovat co nejblíže lidem, jak vlastně už ostatně vznikla ve starověkém Řecku, které se bránilo proti velkým centralizovaným imperiálním despociím typu Perské říše? Není nejlépe, pokud si lidé vládnou na té nejnižší lokální úrovni, kde to znají a kde mají ke svému útvaru osobní vztah, sounáležitost a solidaritu? Zajímá českého dělníka problém portugalského rybáře a neměl by se každý starat o své věci sám a sám je spravovat?
Jednou věcí je nacionalismus, druhou je vlastenectví. Vlastenectví je věc, ke které se hlásím všemi deseti prsty na rukou. Nacionalismus je projevem nějakých mindráků či problémů, které nejsou řešeny. Právě proto se děsím toho, když někdo vymýšlí věci, které jdou proti vnitřnímu založení některých národů. My máme olomoucké syrečky, zbytku Evropy smrdí, tak oni nám je zakáží. Zase jinde ve Středomoří se vyrábí sýr s červy, který EU zakázala. To jsou věci, které zbytečně brnkají na citové založení lidí.
Není pro mě problém, aby se co největší území Evropy či světa dohodlo na nějakých elementárních hodnotách, že máte právo se volně ženit a rozvádět, právo mít děti a rodinu, máte právo na poctivě vydělaný majetek, že máte právo na ochranu a právo na život. A k tomu by měla nastoupit národní hrdost. Ve srovnání s pracovní morálkou Vietnamců, Číňanů či Korejců naši lidé nestíhají, ale to neznamená, že bych neměl mít rád svůj národ. Nikdo by neměl vlastenectví potlačovat. Společně s náboženstvím to jsou jediné fenomény, které v případě krizí stmelují společnost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
