Části turecké armády se v noci z pátku na sobotu nezdařil puč. Jak jste události v celém jejich průběhu vnímal?
Zprvu s nadějí. S nadějí, že se Turecko vrátí na sekulární, evropskou cestu, započatou před třemi čtvrtinami století Mustafou Kemalem Pašou, zvaným Atatürk. Posléze se zděšením, jak může armáda členského státu NATO být tak zdegenerovaná, aby nedokázala splnit několik základních taktických cílů každého úspěšného státního převratu:
- Obsadit a vyřadit z provozu veškeré telekomunikace (pevné i mobilní ústředny a provozovatele internetu, státní televizi a rádiové vysílače včetně komunikace krizové a centrály ovládající satelity, případně i tiskárny centrálních deníků, sídlo tiskových agentur a televizních stanic včetně CNN Türk).
- Obsadit a vyřadit z provozu centra faktické moci – rozvody energie, vody, plynu, benzínu, veškerá letiště, sklady zbraní, vojenské základny těžké techniky, hlavní přístupové komunikace. Vypnout leteckou navigaci.
- Obsadit a vyřadit z provozu centra symbolické moci – vlády (generální štáb, sídlo prezidenta, sídlo vlády, sídlo regionální pobočky NATO, sídlo policie, sídlo tajné policie, centra vládní partaje) a pozatýkat hlavní loajalisty, včetně prezidenta samotného.
- Bez zdůvodnění vyhlásit stanné právo a zákaz vycházení vojenskými auty s tlampači, uzavřít vzdušný prostor. Od toho okamžiku označit vlastní vozidla a lidi.
- Zvnějšku zablokovat, odříznout od sítí a telekomunikačně zarušit ambasády USA a zemí EU, základny a sídlo administrativy NATO v zemi. Pozatýkat agenty CIA a dalších cizích tajných služeb.
- Prezidenta, členy vlády a vedení vládní partaje postavit ke zdi a postřílet. Popravu natočit na video.
- Obsadit a uzavřít dopravní uzly hlavních měst a hraniční přechody.
- Ukázat vybraným informačním kanálem (nejlépe znovuzprovozněnou CNN) záznam popravy i mrtvoly vládních představitelů a předvést hlavně obrněnců v ulicích. Ráno dočistit policejní stanice, vojenské jednotky, tajnou policii, věznice... Pozatýkat a uvěznit velitele. Ustanovit vojenskou správu namísto civilních správních úřadů. Odpůrce zatknout, uvěznit. Aktivní vůdce odporu na místě zastřelit.
Přesně v tomto pořadí, vše během jediné noci. Pučisté se nesmí bát mrtvol.
A nakonec jsem se smál poté, co jsem zjistil, že Erdogan během převratu posílal tweety mobilem.
Armáda obsadila důležitá místa, lidé byli doma…
Ne. Armáda nepřemýšlela dopředu a neobsadila důležitá místa. Převrat plánovali u šíši. Platí, co jsem řekl před chvílí. Obsadili pouze mosty vedoucí přes Bospor a mezinárodní letiště a obklíčili parlament, prezidentský palác, policejní ústředí, generální štáb a sídlo rozvědky. Nezajistili sídlo televize TRT. Nezajistili všechna letiště, takže vláda měla k dispozici stíhačky F-16 k sestřelení těch několika vrtulníků a tanků, které vzbouřenci ukořistili. Nezablokovali telekomunikace ani internet. Lekli se davu v ulicích. A právě to přivedlo rychlý krach tureckého pseudopřevratu.
Zvrat přišel po výzvě Erdogana, který se přes Skype spojil s místní CNN a vyzval lidi, aby šli do ulic. To přece ukazuje na velkou podporu prezidenta a pučisté by stejně neměli příliš šance na úspěch, i kdyby v tu chvíli skutečně moc převzali. Nebo ne?
Úspěch je co? Dav mávající vlajkami? Ne. Úspěch je převzetí moci. Jak to, že fungovaly mobilní sítě a svítila elektřina??? Jak to, že CNN Türk fungoval satelit? Kdo měl na starosti telekomunikace? Zastřelit. Jak to, že po celém městě jezdila auta? Kdo měl na starosti dopravní uzly? Zastřelit.
Funkční telekomunikace, veřejné osvětlení a volné silnice pro civilní provoz byla základní chyba. Nic z toho nemělo být funkční, neměla téct ani voda, neměl jít proud. Bez energie není spojení a bez spojení není velení. Bez vody je horko, žízeň a starost, čím spláchnu hovna v paneláku. Bez proudu se kazí maso v lednici, není světlo v ulicích, rozbijou a vykradou vám auto, vyrabují sámošku, nefunguje klimatizace a pozítří nebude co jíst. Bez komunikací není nic. Ani informace, ani skupinová odvaha k odporu. Vládne strach. V Istanbulu nikdy nemělo přistát letadlo s Erdoganem, který se vrátil z egejského letoviska Marmaris. Letoun měl být sestřelen ještě ve vzduchu jednou ruční řízenou střelou. Tenhle fušerskej pokus o převrat se zhroutil ještě před tím, než začal. Protože ten, kdo ho spustil, nepřemýšlel jako voják, ale jen a jen jako politik.
Poté, co vládní sily získaly zpět kontrolu, lidé začali v ulicích lynčovat vojáky spjaté s pučem…
Vojáci neměli ostré náboje? Oni se nebránili, oni se nechali jako ovce lynčovat? Velitelé jim nerozkázali bránit se? Já bych v jejich situaci poslal k Alláhovi minimálně padesát protivníků. (Voják má čtyři zásobníky do automatické pušky a dva od pistole. Netrefit se na blízko prakticky nemůže. A ví, že zemře docela krutě, když se vzdá…). Někteří z pučistů tvrdili, že byli do této akce zapojeni nevědomě, jelikož jim prý velitelé sdělili, že jde pouze o vojenské cvičení. To je diletantismus. Na každé křižovatce měl stát obrněnec s kulometem a před ním hromada mrtvol těch, kteří by ho chtěli napadnout. Takhle se ovládá nepřátelský dav při vojenském převratu. Takto se vzbuzuje strach civilistů. Nesmíte zaváhat. Ulice musejí být prázdné. To je rozdíl mezi tvrdou mocí a měkkou mocí. Kdo na to nemá žaludek, ať nedělá státní převrat.
Hlavně bylo oznámeno zatýkání skoro tří tisíc soudců, což dle mnohých analytiků vzbuzuje pochybnosti. Nakolik je možné vidět zapojeni soudců do převratu?
Nedejte se vysmát. Právě zatýkání 2745 soudců, včetně soudce ústavního soudu, více než 1500 vojáků, 29 plukovníků a 5 generálů během několika hodin jediné noci ukazuje, že to byla předem naplánovaná a předem připravená provokace, na kterou vypasení tlustí důstojníci se sádlem místo mozku skočili. Jsou to amatéři.
Když prováděl sekularizační převrat Atatürk, vyhnal ze země sultána Mehmeda VI. i Abdula Mešida. Nechal pověsit tisíce islámských náboženských představitelů. Ale Otce Turků armáda podporovala. Pučisté podporu ostatních částí armády neměli. A to je jejich historická prohra, prohra sekulární armády jako strážce ústavnosti Turecka. Prohra Atatürkova odkazu. Prezident Erdogan nyní může transformovat zemi libovolně v islámský stát. A uvidíte, že to udělá. Gratuluji NATO…
Psali jsme:
Turecko navíc dle posledních zpráv zatyká nejen vojáky, soudce či prokurátory, ale i kritiky režimu, kteří s pučem nemají nic společného. Máme očekávat výraznou proměnu a utužení Erdoganovy moci?
A čekáte snad něco jiného? Vy byste jednali jinak? Já ne. Erdogan okamžitě využil příležitosti. Nezaváhal ani minutu. Dopředu měl připravené adresáře, zatýkací rozkazy, loajální zatýkací komanda. Je zřejmé, že plánovači převratu sedí i nyní u Erdogana v kanceláři…
Západní lídři vyjadřovali podporu Erdoganovu režimu. Mnohdy sice slovy, že není ideální, ale byl zvolen. V případě Ukrajiny před třemi lety ovšem Janukovyč coby demokraticky zvolený prezident nebránil v podpoře revoluce. Lze to srovnávat?
Lze. A srovnání nedopadá moc dobře. EU i USA mají stále dvojí měřítka.
Prohlášení Merkelové, že stanovisko Německa je k Erdoganovi vstřícné i s ohledem na množství Turků, žijících v Německu, bylo symptomatické. Evropská unie je všem džihádistům pro smích. Má strach. A strach nedovoluje upřednostnit strategii před operativou. Nedovoluje respektovat principy i za cenu konfliktu. Váží si života až příliš, nedokáže umírat za ideu. Upřednostňuje klid v ulicích před vyřešením problému násilím. Merkelová ten strach formulovala za celou Evropu a Erdogan ho slyšel. Dnes už ví, že stačí sto tisíc motivovaných německých Turků před německým kancléřstvím, a Osman zvítězí v celé Evropě. Erdogan už od doby Atatürka ví, že „právo na existenci mají jen silné národy“. Ten Atatürkův citát se učí každé turecké dítě.
Mezi některými komentátory bylo možné zaznamenat i doufání, že armádě puč vyjde.
Já jsem doufal také, ale nevěřil. Protože armáda posledních dvacet let prožrala a zaspala. Nechala se režimem zkorumpovat a strpěla výměnu sekulární části velitelů a jejich nahrazení muslimy. Už po několikáté. Zatčen byl za kemalismus Ekrem Dumanli, šéfredaktor jednoho z největších gullenovskýh deníků Zaman či Can Dündar, editor sekulárních novin Cumhuriyet. Stovky tureckých novinářů byly trestně stíhány nebo jim bylo vyhrožováno žalobou. A slavná armáda mlčela. Mlčela, i když přišla o několik generálů při posledním obvinění z převratu proti Erdoganovi. Páteř atatürkovské sekulární moci bude nyní zlikvidována jednou provždy. Rudá vlajka Turecka se změní na zelenou. A to je konec modernizace Turecka tak, jak ji známe. Uvidíte čádory i burky. Hezký holky v Istanbulu dvacet let nepotkáte. Maximálně v emigraci.
Nyní sice už teoreticky, ale v čem by bylo pro nás lepší, aby puč vyšel a Erdoganův režim skončil?
Přetnutí kanálů financování a zásobování islamistických teroristů v Sýrii a Iráku by postupně oslabilo rebely a ukončilo válku v těchto zemích. Nastal by mír i v Kurdistánu. Sekulární Turecko by se nestalo hrozbou míru celému regionu a de facto celé Evropě. Pro sousední Řecko by to znamenalo klid na obnovu země, pro Írán by to znamenalo ukončení dlouhodobé válečné pohotovosti. To vše je v troskách.
Vidite v událostech během pokusu o puč a tím, co následovalo, něco, co naše média opomíjejí?
Z pochopitelných důvodů opomíjejí informovat o tom, že Erdogan je nejen legitimně zvolený prezident, ale také fanatický muslim, snící o regionální velmoci, řízené politickým islámem. Opomíjejí informovat o tom, jak se plánuje převrat a co je k tomu zapotřebí. Opomíjejí informovat o tom, jak se vyvíjejí vztahy mezi německým státem a tureckou menšinou. A opomíjejí informovat o tom, kdo všechno byl a bude v Turecku zatčen, bez soudu vězněn a mučen, případně popraven.
A čeho bychom si měli všímat nejvíce?
Toho, jak horlivě bude teď Turecko zadržovat migranty. Toho, že před časem stáhly Německo a USA z Turecka nejmodernější protiletadlové raketové systémy včetně osádek. Okamžitého požadavku Erdogana na vydání Fethullaha Gülena, šéfa prozápadně orientovaného islámského opozičního hnutí Hizmet, dnes jediného politického protivníka současného prezidenta, toho času v exilu v USA... Sekulární socialisté už dávno opozicí nejsou, komunisté také ne.
A ještě jeden důležitý aspekt. Pokus o převrat se konal v zemi, která je stejně jako Česko členem NATO. Patří dle vás Turecko do Aliance?
Nepatří ani do Aliance, ani do EU. V žádném případě nepatří ani do Shengenu. Je sponzorem sunnitských válek a podporovatelem sunnitského terorismu stejně jako třeba Pákistán. Je rizikem pro celý region.
Co o vedení NATO a členských státech vypovídá, když s takovým členem, jakým jsou Turcim, nemají problém?
Že se velící důstojníci i politici odnaučili myslet v kategoriích opravdové války. Už příliš dlouho byl v NATO mír, čistící operace „války proti terorismu“ nepočítám. Pro rozvoj vojenské dovednosti a schopnost předvídat kroky protivníka je mír záhubou. Mozek tloustne. V době míru kšeftuje kdekdo s kdekým a nevíte, kdo je přítel a kdo nepřítel. Vidět je to dnes už i na české politice…
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
