Prezident má sloužit úřadu, ne naopak, říká profesor Drahoš pro PL. V politice se prý příliš prosazují laciná gesta

29.04.2017 15:54

ROZHOVOR „Osobně si myslím, že vnucovat do kterékoli země migranty z jiných států není správné,“ konstatuje v rozhovoru pro ParlamentniListy.cz kandidát na českého prezidenta a bývalý předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš. Své názory ohledně uprchlické krize pak ještě upřesňuje: „Sám ale ani nevidím problém v tom, že bychom nedokázali pomoci těm, kteří ji opravdu zoufale potřebují. Kvóty však samy o sobě nemohou moc fungovat. Jsem rád, že to je i politika naší vlády.“ Ve svých dalších odpovědích pak Jiří Drahoš vyvrací i různé zvěsti o tom, že by měl být „favoritem“ některé z politických stran.

Prezident má sloužit úřadu, ne naopak, říká profesor Drahoš pro PL. V politice se prý příliš prosazují laciná gesta
Foto: jiridrahos.cz
Popisek: Jiří Drahoš

Co vedlo předsedu Akademie věd ČR a úspěšného vědce k tomu, aby se rozhodl kandidovat na hlavu českého státu? Stála za tím například nespokojenost se současnou  atmosférou v české společnosti?

Chci změnit hlavně atmosféru ve veřejné sféře, v politice, obnovit důvěru v politiku. Chci spojovat, ne rozdělovat, chci dostat z lidí v politice to nejlepší.

Atmosféru ve společnosti samotné nevnímám negativně, rozumím některým obavám lidí. Vadí mi ale, že se v politice stále častěji prosazují laciná gesta místo řešení. Že stačí poslat pár slov v nějakém tweetu a hned si myslíme, jak si skvěle vedeme. Jenže dosáhnout něčeho, co dává smysl, nebývá vždy jednoduché – to víme všichni ze své práce, z rodiny; tak proč věšet lidem na nos bulíky, že se všechno vyřeší samo, jen se stačí spolehnout na tu či onu tvář z billboardu nebo z televize.

Pokud byste byl zvolen, a mnozí politologové vám dávají i nemalé šance, čeho byste chtěl především dosáhnout v České republice a také na mezinárodním poli?

Určitě chci, aby lidé opět vnímali prezidenta jako někoho, kdo dává přednost starostem o jejich problémy, namísto budování slávy a popularity své osoby; někoho, na koho se mohou spolehnout, že v dobrých časech bude pracovat pro budoucnost a ve zlých časech udrží hlavu vzhůru. Zkrátka jako někoho, kdo dá svoji osobu do služeb své funkce a nikoliv naopak.

Naši zemi čeká řada důležitých rozhodnutí. Chci otevřít debatu o tom, co jsou naše národní zájmy. A nastolovat diskusi o tom, jak se vyrovnat s moderním světem, který klade tolik otázek najednou – jak bude vypadat práce a život v příštím desetiletí? Jak obstojíme v globální konkurenci? Jak se dokážeme postarat o svoje blízké v jejich stáří? Jak si zachovat v době převratných změn to, co nám je blízké? A co vlastně jsou ty hodnoty, které stojí za to hájit?

Na mezinárodním poli bych rád napomohl tomu, abychom si více uvědomili, kam skutečně patříme, kde a za co si nás mohou vážit a kde naopak budeme jen nějakým nástrojem pro úspěch někoho jiného. Pomoci své zemi vyvarovat se chaosu a současně neztratit kontakt s těmi nejlepšími.

Jak byste reagoval například na situaci, coby už hlava českého státu, kdyby Německo pod taktovkou buďto Angely Merkelové nebo Martina Schulze chtělo státům V4, v rámci uprchlických kvót, vnutit tisíce migrantů? Souhlasil byste s tím?

Osobně si myslím, že „vnucovat do kterékoli země migranty“ z jiných států není správné. Sám ale ani nevidím problém v tom, že bychom nedokázali pomoci těm, kteří pomoc opravdu zoufale potřebují. (Nepřáli bychom si snad my sami se svými rodinami, aby nám někdo pomohl, pokud bychom se ocitli bez střechy nad hlavou a pod palbou fanatiků?) To bychom jistě dokázali. Ale kvóty samy o sobě nemohou moc fungovat. Jako řada jiných lidí jsem přesvědčen, že problémy s migrací musíme řešit s našimi partnery a spojenci společně. A jsem rád, že to je i politika naší vlády, která se snaží podílet na ochraně vnějších hranic celé Evropy před příliš masivní migrací z těch míst, kde by si lidé měli pomoci sami, tedy neutíkají-li před válkou. To je moje odpověď na kvóty.

Někteří politikové i komentátoři vám „vyčítají“ vaši politickou nezkušenost. Naopak vaši příznivci argumentují tím, že se vám podařilo zachránit českou vědu od definitivního úpadku, k čemuž jste šikovnou diplomacii při jednání s politiky určitě potřeboval. Jak je to tedy s vašimi schopnostmi uspět v politice?

Co to je, politická zkušenost? Pokud to znamená umění ignorovat fakta, věnovat více energie útokům na konkurenty než diskusi o řešení problémů, nebo se jen usmívat z plakátu, tak takovou zkušenost opravdu nemám. Já ovšem vnímám schopnost uspět v politice jinak. Pokud dokážu lidi přesvědčit, že mi jde o to, aby se jim žilo lépe a byli v bezpečí, a že pro to budu pracovat nepřetržitě pět let, 365 dní v roce, pak jsem politicky uspěl.

Ke kterému politickému směru máte největší sympatie? K levici, k pravici, anebo k velmi „pragmatickému“ stylu politiky bez skrupulí, jaký nyní prezentuje u nás například Andrej Babiš? Kterých politických osobností ze současnosti či nedávné minulosti si nejvíce vážíte, a za co?

Odpovím obecněji. Cením si všech politiků, kteří umějí vyslechnout názor druhých. Ve sporu neútočí na osobu, nýbrž na argumenty protivníka, kteří nelžou a hlavně se nebojí riskovat i ztrátu popularity, když hájí správnou věc. Myslím, že skoro v každé demokratické straně u nás se takoví najdou, stejně jako jejich opaky.

Role prezidenta určitě není zasahovat do střetů mezi parlamentními stranami – je na voličích, aby si zvolili vládu, ať už levicovou, nebo pravicovou. Přímým úkolem prezidenta ale je, aby se tento střet odehrával v mezích Ústavy.

Osobně samozřejmě mám konkrétní názor na řadu tradičních témat, která lze zařadit do toho či onoho tábora, ale chci a zároveň budu stát nad tímto dělením – nebo řekněme mimo něj. Rád bych, aby mne lidé v této souvislosti vnímali spíše jako nestranického rozhodčího, toho, kdo hlídá, zda se dodržují pravidla hry. A samozřejmě toho, kdo stráží morální a lidské rozměry politiky. I proto si vážím Václava Havla – jen připomínám, že on byl pro pravičáky příliš levicový a pro levičáky příliš pravicový, a přitom vlastně každý věděl, oč mu jde.

Koho z vašich současných soupeřů o prezidentské křeslo anebo z těch, kteří o tom seriózně uvažují (například Martin Stropnický) považujete za největšího rivala? A v čem vidíte vaše přednosti, jak uspět?

Teprve se ukáže, kdo budou největší rivalové. Rok je v politice dlouhá doba, za tu dobu se může vytratit mnohý favorit a naopak vyrůst někdo nový. Vzpomeňte, jak se v prvních všelidových volbách v roce 2013 vyvíjela kandidatura Jana Fischera. Jednu dobu skoro jasný vítěz a nakonec ani druhé kolo.

Pokud jde o mé přednosti, dám všem voličům příležitost, ať to posoudí sami.

Jelikož vám hned v médiích vyslovilo svoje sympatie několik politiků, vaši současní oponenti – Michal Horáček i hradní mluvčí Ovčáček – se měli vyjádřit v tom smyslu, že určitě nejste nezávislý kandidát, ale podporuje vás politická lobby hned z několika stran. Hovořili o části ČSSD i o jiných stranách. Co byste k tomu řekl? Opravdu nejste lídr některých politických uskupení u nás? Jedná se jen o nařčení soupeřů v boji o Hrad, kteří z vás mají obavy?

Lídr politických uskupení tedy opravdu nejsem, a dost těžko někdy budu. Pokud bych jím chtěl být, nekandidoval bych na úřad prezidenta, ale do některé z komor Parlamentu – tedy do Poslanecké sněmovny nebo do Senátu. Ve své kandidatuře nejsem závislý na žádných politických stranách a ani na politických jednotlivcích. Závislý jsem pouze na faktech a řešeních problémů, to jsem si odnesl z vědy.

Současný prezident Miloš Zeman je sice mezi částí veřejnosti dost oblíbený, zvláště v menších městech, ale nikoliv mezi intelektuály včetně akademické obce. Proč si myslíte, že tomu tak je? A co říkáte na jeho kritiky, kteří mu vytýkají jeho údajnou orientaci na Východ?

Já jsem se opravdu rozhodl co nejméně mluvit o jiných kandidátech, včetně současného prezidenta. Snad jen tolik: Je mi líto, že si pan prezident Zeman více neváží práce a výsledků vzdělaných lidí, kteří mu třeba zrovna nepoklonkují. Vždyť co jiného může naši zemi pozvednout, než naše mozky, práce chytrých a šikovných lidí? Proč tomu tak je, opravdu nechápu. Já sám bych nechtěl, aby se mi stalo něco podobného.

Pokud jde o orientaci na Východ: Naše kultura a životy jsou spjaty s naším prostředím, které bylo a zůstane západní v tom smyslu, že zde chováme v úctě lidskou svobodu a demokracii, pomoc lidem v nouzi a tvořivou práci. Jakmile se všechny tyto hodnoty prosadí i na Východě, budu jako první stát s otevřenou náručí i směrem na tuto politickou světovou stranu. Zatím to tak ale není a v tom musím dát kritikům za pravdu.

Pokud byste uspěl, kam by spíše směřovaly vaše aktivity, na Východ či na Západ? Jak vůbec dnes hodnotíte politiku Evropské unie a členství ČR v ní? Co říkáte na současné působení Donalda Trumpa ve světové politice?

Vlastně jsem před chvílí už odpověděl. Rád budu přesvědčovat naše partnery na Západě, že chceme zůstat věrni této civilizaci a nebýt jen černými pasažéry, a stejně tak budu rád jednat s hlavami států na východ od nás, v čem si můžeme být užiteční, ale i proč si myslím, že lidská svoboda se nesmí umlčovat, a že na to umlčování nakonec doplatí i ti, kdo se jej dopouštějí.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jan Štěpán

PhDr. Olga Richterová byl položen dotaz

Porodnost

Dobrý den, píšete, co chcete dělat pro zvýšení porodnosti, ale nezapomínáte, že jste už více jak dva roky ve vládě? Co jste zatím pro rodiny udělali? Vždyť i to navýšení rodičovské je nedostatečné a navíc diskriminující. A co je vlastně podle vás hlavní příčinou klesající porodnosti? Koukám, že neod...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Sám si to prohrál.“ Tvrdá slova na Korčoka. A kdo skutečně pomohl Ficovi…

4:44 „Sám si to prohrál.“ Tvrdá slova na Korčoka. A kdo skutečně pomohl Ficovi…

Vítězstvím Petera Pellegriniho v prezidentských volbách se nám nejbližší národ vymanil z jednostrann…