Podle aktuálních informací se průmyslová produkce v eurozóně loni v prosinci propadla meziročně o 4,1 procenta, což je znatelnější než očekávané slábnutí. A Německo si vedlo nejhůře za jedenáct let, tedy od dob finanční krize. Navíc koronavirus způsobuje ochromení čínské ekonomiky a tamního průmyslu, což znamená další problém pro země typu Německa, které jsou na plynulém obchodu s Čínou vysoce závislé. Je namístě s ohledem na to revidovat odhady letošního vývoje ekonomiky v Evropě, tedy i v Česku, nebo je to zatím předčasné? A neměla by i v kontextu nových dat za průmysl eurozóny revidovat Česká národní banka, která se celosvětově jako jediná minulý týden vydala proti proudu a své základní sazby zvýšila, co nejrychleji tento svůj krok?
Víte, že už minulý týden jsem tvrdila, že si myslím, že Česká národní banka bude muset svůj krok zase brzy pod tíhou vývoje anulovat... Že to bylo poněkud unáhlené rozhodnutí, které nejspíš vycházelo z představy, že české ekonomice se ode dneška za rok bude dobře dařit, ale v realitě tomu tak nebude. No a uplynulo sotva pár dnů a přišla tvrdá data, která ukázala, že vývoj je opravdu mnohem slabší, než většina institucí předpovídala. V podstatě každé číslo, které v poslední době přijde, je slabší, než státní instituce předpokládaly.
V pátek ráno jsme se například dozvěděli, že německá ekonomika v posledním kvartálu roku 2019 stagnovala na nule. Přitom předběžný odhad německého statistického úřadu mluvil o růstu... To je opravdu pikantní vzhledem k tomu, že se během celého roku 2019 statistici a ekonomové neustále přeli o to, zda Německo je, či není v recesi. Vždycky nakonec na papíře recesi „zázračně“ uteklo o desetinku procentního bodu. Pro mě ale tyhle hrátky se statistickým vyhnutím se recesi jsou jenom statistické pozlátko, nebo Potěmkinova vesnice, chcete-li.
Jestli by si totiž měl každý student odnést ze sebekratšího kurzu ekonomie jedno jediné poznání, mělo by to být to, že ekonomický cyklus nezastavíš. Aneb neexistuje něco takového jako vyhnutí se recesi, existuje pouze odsunutí recese na později, alternativně statistické zamaskování recese. Skutečný stav německé ekonomiky totiž vynikne, podíváme-li se na německý průmysl – a ten je aktuálně v recesi. Stejně jako je v recesi průmysl český.
V tom samozřejmě koronavirus ještě nemohl hrát žádnou roli. Dosud se evropský průmysl propadal hlavně proto, že automobilky měly problémy, které na něj uvalili politici posedlí zelenou regulací. Anebo proto, že mnohé podniky měly problémy se svým odbytem. Jenže teď koronavirus zařídil, že k problémům s poptávkou se přidá i chybějící nabídka, protože průmyslové podniky přišly kvůli viru o subdodávky z Číny.
Tedy je opravdu nejvyšší čas, aby si instituce přiznaly, že jejich „léčba“ ekonomiky v podobě tisku peněz nefunguje. Jenomže ony si to stejně nepřiznají. Ne v této chvíli. Na to je aktuálně Evropa až příliš ovládána liberálně-levicovou ideologií, která jí zaslepuje racionální pohled na realitu.
Fotogalerie: - Možná přijde i premiér
Komise pro spravedlivé důchody přišla s tím, aby živnostníci platili mnohem vyšší odvody než dosud. Vypočítávaly by se jim ze 75 procent rozdílu mezi příjmy a výdaji místo nynějších 50 procent a zároveň by se jim zvýšil minimální základ pro výpočet pojistného ze současných 25 na 40 procent průměrné mzdy. Živnostníci sdružení v Hospodářské komoře sice s takovým zvýšením sociálního pojištění nesouhlasí, ale copak není tento návrh v zájmu jejich lepšího zajištění ve stáří, tedy vyšších penzí?
To je dobrá ironie, pojmenovat komisi „pro spravedlivé důchody“, když vymyslí něco tak nespravedlivého. Samozřejmě by to obrovská část živnostníků zabalila a skončila by s podnikáním.
V ekonomii platí: Vyšší riziko je vyváženo vyšší odměnou. A naopak. Živnostníci podstupují obrovské riziko. Jsou nemocní? Nevadí, pracují. Dá výpověď jejich zaměstnanec? Nevadí, odedřou to za něj. Na rozdíl od zaměstnanců jsou vystaveni tvrdé konkurenci. Nemohou se spolehnout na žádnou výpovědní lhůtu, na žádnou státní ochranu. Na oplátku za to odváděli zase menší odvody.
Živnostníci jsou lidé, kteří od státu nic nečekají. Nestojí s nataženou dlaní ve frontě na důchod. Prostě se o sebe snaží postarat sami. Teď se od nich chce, aby se starali nejen o sebe, ale aby se starali ještě navrch o ty ostatní, tedy o zaměstnance, kteří žijí v klidu se vší tou státní ochranou. Protože, nenechme se mýlit, to samozřejmě není tak, že živnostníci teď odvedou víc a o tolik víc taky v důchodu dostanou. Tak je to jen prezentováno navenek, aby to hezky vypadalo. Ale u nás máme průběžný systém. To znamená, že to, co dneska živnostníci odvedou, bude hned další měsíc rozdáno důchodcům, kteří si užívali zaměstnaneckého poměru. Vůbec není pravda, že o co víc dneska živnostníci odvedou, o tolik víc taky oni sami dostanou.
Váš dotaz „copak není tento návrh v zájmu jejich vyšších penzí?“ je tedy v realitě zavádějící, tak tomu není. Znovu zdůrazňuji: Máme průběžný systém a můžeme v něm v každém roce vyplatit jen tolik, kolik do něj v tom kterém roce dokážeme sehnat peněz! To, že dneska živnostník něco zaplatí, vůbec neznamená, že za třicet let, až bude v důchodu, na něj stát taky dokáže sehnat peníze!
Osobně si myslím, že systém bude postupně spět k tomu, že jednou všichni budeme dostávat jednotnou minimální dávku k přežití – s tím, že kdo bude chtít něco navrch, bude si to muset sám naspořit.
Psali jsme:
Česká spořitelna všem svým deseti tisícům zaměstnancům nově nabízí vedle pěti týdnů klasické dovolené a pěti takzvaných sick days ještě jeden den volna navíc v každém měsíci, tedy celkem 42 dnů ročně. Banka svůj krok, který je u nás výjimečný a srovnatelný snad jen se Skandinávií, vysvětluje tak, že chce mít spokojené zaměstnance, a tím i spokojené klienty. Lze na to nahlížet touto optimistickou optikou, nebo spíš tím, že dodatečných dvanáct dnů volna v roce pro každého zaměstnance reálně odpovídá plošnému nárůstu mezd o 5,5 procenta, což zřejmě nějakým způsobem zaplatí klient?
Já bych nabídla ještě třetí pohled. Technologie čím dál víc umožňuje, aby lidé pracovali z domova, případně aby měli pružnou pracovní dobu. Když to spojím s tím, že z pohledu zaměstnavatele je únosnější dál lidem víc dovolené než přidat jim na mzdách, které v posledních dvou letech velmi rychle rostly, takže mnoho firem má nyní kvůli zvýšeným mzdovým nákladům problémy se ziskovostí, je to z pohledu banky velmi logické rozhodnutí.
Fotogalerie: - Czech Trade s Havlíčkem
Společnost Facebook zavádí v Česku a na Slovensku program, který na této sociální síti začne nově ověřovat pravdivost článků psaných česky a slovensky. Pod již sdíleným obsahem bude zobrazovat související informace od ověřovacích služeb a toho, kdo, by chtěl zprávu dál sdílet, upozorní varováním: „Než budete tento odkaz sdílet, měl(a) byste vědět, že tisková agentura AFP k němu poskytla další hlášení.“ Právě s francouzskou tiskovou agenturou AFP se Facebook dohodl na ověřování českého obsahu. Je pozitivní, že Facebook nechce sporné články a odkazy na ně odstraňoval, ale volí tuto cestu?
To není ještě celá pravda. Ještě k tomu musíme dodat, že nejenže Facebook bude zobrazovat varování, že zpráva „možná není pravdivá“, ale hlavně také bude tyto zprávy upozaďovat a zobrazovat méně frekventovaně, což je podle mne ještě mnohem větší problém.
Víte, za nepravdivou lze označit pouze matematicky ověřitelnou zprávu typu, že 1+1=3. U té se dá uvést, že zpráva „možná není pravdivá“. Ale co když třeba jeden člověk prohlásí, že bývalý italský politik Matteo Salvini, který má být souzen za to, že nevpustil lodě s imigranty do italských přístavů, je zločinec, protože nepomohl imigrantům – a druhý na to bude kontrovat prohlášením, že Salvini je naopak hrdina, protože ochránil EU před nelegální imigrací? Jak si s tím Facebook poradí? Označí jeden z těchto příspěvků za „nepravdivou informaci“? Anebo akceptuje, že obojí jsou pouze „názory“?
Neboli, jaký cenzor bude dohlížet nad cenzorem? Nic jako objektivní pravda neexistuje, není-li matematicky měřitelná; vždy jde jen o názory. Neboli, není to v realitě upozorňování na falešné zprávy – je to ve skutečnosti cenzura názorů.
Leckdo může argumentovat, že Facebook je soukromý prostor a má tedy právo rozhodovat, jaké názory chce slyšet – ale to není pravda, taková námitka pramení pouze z nedostatečné právní vzdělanosti. Protože kdokoliv, i Facebook, musí respektovat legislativu země, v níž podniká. Tedy i Facebook musí respektovat Ústavu ČR, podle níž cenzura je nepřípustná a je zaručena svoboda slova. To je nadřazená právní norma tomu, že Facebook je soukromý.
Asi nejzábavnější na středečním zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem byla skutečnost, že tzv. demokratická opozice, která proti němu tak brojila, v prvním kole podělila jeho protikandidáty 47 a 20 hlasy, ale ve druhém kole dala tomu, co postoupil, jen 53 hlasů. Před volbou vyhrožoval spolek Milion chvilek v případě Křečkova úspěchu demonstracemi. Po ní zase někteří poslanci říkali, že několik z nich dalo novému ombudsmanovi hlas právě kvůli tomu nátlaku, který na ně byl činěn. Co říci k takovému stavu demokracie v Česku?
Definujeme-li demokracii jako formu vlády, kdy většina rozhoduje, a to buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím Parlamentu, pak u nás demokracie sice stále ještě platí, ale současně sílí pokusy ji narušit. Demokraticky zvolená Poslanecká sněmovna demokraticky zvolila ombudsmana. Tečka. Naprosto průhledný a s demokracií kompatibilní proces.
A najednou přijde nějaká skupina, která prohlásí: Nás je sice míň, neprošli jsme volbami, ale pan Křeček se nám nelíbí, chceme pana Myšičku, a budeme vás vydírat demonstracemi. Ne, to není proces s demokracií kompatibilní. A takové pokusy se množí. Jako třeba onen pokus vyslat do ulic „patroly“, které by měly vysvětlovat, koho volit. A příkladů bychom našli víc. Pod tyto pokusy se podepisují lidé, kteří si říkají liberálové, ačkoliv s původním pojetím klasického liberalismu nemají mnoho společného.
Fotogalerie: - Muzeum Stb v pivovaru
JUDr. Alena Schillerová, Ph.D.
Od května se spustí třetí a čtvrtá vlna EET a zároveň se změní sazby DPH na točené pivo, jejichž různorodost vyvolala v minulých dnech velké pozdvižení a s kritikou přišla jak veřejnost, tak opozice. Ministryni financí Alenu Schillerovou naštval a premiéra Andreje Babiše přímo rozlítil „nějaký blb, co vytvořil nějakou idiotskou tabulku“. Je ten humbuk kolem toho k smíchu, k pláči, nebo nestojí za řeč?
Ta tabulka mi připadá docela vtipná. Sama jsem se nad ní smála. Ale přiznejme si, že je opravdu trochu přifouknutá. Ne, že by nebyla pravdivá, ale je zkrátka podaná tak, že vypadá složitěji, než by musela. Já bych to podala asi takhle:
Pivo si kupuji a) v restauraci k okamžité spotřebě – tak platím 10 procent, ať je to pivo jakékoliv.
Anebo si ho kupuji do zásoby. Potom je-li alkoholické, platím 21 procent, jinak 15 procent.
Samozřejmě, že i tohle je zbytečně složité! Ale ne zase tolik, jak se tvářila ona slavná tabulka. Takže pravda je někde uprostřed. Já bych optimálně napařila na všechny položky bez výjimky jednotnou DPH. Klidně i vyšší, klidně 21 procent na vše – protože bych to kompenzovala nižšími daněmi z příjmu.
Psali jsme:
|
Kniha oceněná cenou čtenářů Magnesia litera. Vizionářský román se skrytým poselstvím z finančního světa, z něhož se již mnohé splnilo a mnohé na splnění ještě čeká.
OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE |
LUMPOVÉ A BERÁNCI
autor: Jiří Hroník
