Jaké události na domácí politické scéně byly podle vás v roce 2016 klíčové?
Mohl bych zalistovat ve svých záznamech a jmenovat, co se stalo den po dni, ale neudělám to. Zaujalo mě, jak události měnily názor, postoje, atmosféru, obraz naší společnosti. Díky příznivému vývoji ekonomiky – snad i přičiněním vládní politiky – už dlouho nepamatujeme tak nízkou nezaměstnanost, růst mezd, po letech zaznamená závěrečný státní účet patrně přebytek.
Naproti tomu atmosféra ve společnosti houstne. Prohlubuje se konflikt mezi stoupenci a odpůrci přijímání migrantů – vnímám ho dokonce jako názorový konflikt Prahy a regionů. Podobné příkopy mezi sebou vykopali stoupenci a odpůrci prezidenta Zemana. Oba tábory se častují nevybíravými nadávkami. Přičiněním neobjektivních médií převažuje v oficiálním veřejném prostoru názor těch, kteří patří mezi zastánce migrantů, kteří nemají rádi Zemana – vžilo se pro ně pojmenování „pražská kavárna“. Každý, kdo má jiný názor, je u nich xenofob, islamofob, populista. Kdo se přizná k vlastenectví, dostane nálepku fašouna anebo nácka. Pod povrchem, v hlubinách společenského mínění, to ale vře. Atmosféru bych přirovnal k přetopenému kotli, který dřív anebo později exploduje.
Je u nás skutečně ohrožena demokracie tandemem Babiš–Zeman a staneme se satelitem Ruska nebo Číny? Nebo není u nás naopak ohrožena demokracie vměšováním Bruselu, Berlína a Washingtonu?
Já o žádném tandemu Babiš–Zeman nevím. Vidím to spíš tak, že schopní lidé se dokáží domluvit a neschopným ujíždí vlak. Proto propadají hysterii. A šíří nesmyslné teorie. Opravdu, nevidím důvod, proč bychom se vedle toho, že vzhlížíme k Západu, nepoohlédli také jiným směrem – jestli bychom tam nezískali zajímavé zakázky, prospěšnou spolupráci. Vadí mi, jak je Rusku snad na věky věků přidělena nálepka agresivního komunistického impéria. Vážení, v Rusku mají stejný tržní systém jako u nás. Kapitalismus je tam mnohem tvrdší.
To samé platí o Číně, která si uchovává folklorní – komunistické vedení země. Je to podobný princip, jako některé konstituční monarchie v západní Evropě. Proti Číně i Rusku se často vytahuje karta s nedodržováním lidských práv. A jak je to s lidskými právy u přátel našich velkých partnerů? Jak je to v Saúdské Arábii, v Turecku, anebo jak je to dokonce s dodržováním zásad Všeobecné deklarace lidských práv na americké základně Guantánamo? Co se týká vměšování USA, tady vidím určitou naději ve zvolení Donalda Trumpa. Vměšování Bruselu jsme si sami vykoledovali přistoupením k Lisabonské smlouvě. I tento nedemokratický instrument má ale klauzuli o vypovězení.
Jaké věci považujete za klíčové v zahraničí?
Tvrdošíjný postoj Angely Merkelové k migraci, neschopnost Evropské unie čelit migrační krizi, první příznaky občanské války ve Francii – to jsou negativa. Opět musím zopakovat – naději vidím ve zvolení Donalda Trumpa. Ne, to není naivní očekávání spasitele. To je jedna z posledních možností, jak vyřešit globální rozpory pokojnější cestou. Když to nevyjde, bude malér. Pro obě eventuality ale platí, že bude nutné vzít osud naší země do vlastních rukou. Nespoléhejme se na strýčka Sama. Strýček Váňa také není žádné terno.
Psali jsme:
Rok 2016 přinesl několik převratných a pro mnohé nečekaných změn. Především jde o brexit a vítězství Donalda Trumpa, který byl ještě na počátku primárek obecně považován za outsidera. S Británií mimo EU se už tak nějak všichni smířili, ale jaké konkrétní důsledky pocítíme?
Od brexitu jsem si sliboval, že umravní bruselskou věrchušku. Nestalo se. Tak máme v rukávu alespoň inspiraci. Vítězství Donalda Trumpa a jeho triumfální cesta od outsidera po lídra je také do jisté míry inspirativní – poučná. Ukazuje na silné latentní a do poslední chvíle neuvěřitelné mínění běžného Američana. Takové překvapení může zažít i česká kotlina. Je v tom ukryto riziko – nespokojenost lidí může vynést na piedestal skutečného populistu, zahnědlíka, fašouna.
Pokud jde o Trumpa, už bylo oznámeno, že se ministrem zahraničí stane Rex Tillerson, označovaný jako „proruský“. Například je proti sankcím. Co všechno může Trumpova vláda přinést světu a potažmo i nám, České republice? Skončí svět, jaký jsme dosud znali, jak někteří tvrdí?
Po světě konfrontace a harašení zbraněmi slzu nezamáčknu. Mimochodem – všimli jste si, jak často a nadarmo vychází z úst některých lidí v posledních letech slovo válka? Já bych vřele doporučil nově zřízenému odboru pana ministra Chovance, odboru, který má „demokraticky“ bdít nad nevhodným obsahem sociálních sítí, aby za to slovo ukládal minimálně veřejně prospěšné práce, kombinované se studenými zábaly – aby militanti vychladli.
Dočkáme se kvůli Tillersonovi výrazné „ruské stopy“ v politice budoucího prezidenta Donalda Trumpa?
Já opravdu nevím, jakou stopu máte na mysli. Donald Trump je Američan každým coulem. Je to navíc zdatný obchodník. Chcete snad tvrdit, že ho koupila KGB? Je to tvrdý chlapík, který chápe, že tam, kde se hází rakety, obchod neudělá. Nic víc a nic míň.
Putin se na Trumpovo „panování“ jistě náležitě připravuje, a přestože ruská ekonomická situace je stále krizová, popularita šéfa Kremlu stoupá do rekordních výšin. Co čeká Evropu? Mají se menší státy, včetně třeba i Česka, obávat, že budeme „novou“ Amerikou obětováni a skončíme v ruské sféře vlivu, jak varují mnohé komentáře?
To jako myslíte novou Varšavskou smlouvu, novou RVHP, nový SSSR s jeho satelity? Chybí mi tam motiv, ten ideologický tmel. Putin přece není vůdce světového proletariátu. V čem spočívá jeho popularita? Vrací Rusům hrdost. Mimochodem – to je jediná veličina, se kterou neradno si pohrávat. Takže já bych byl rád, kdyby autoři oněch komentářů definovali, co je to sféra ruského vlivu. Předem upozorňuji, že báchorky o nebezpečí, které do naší malé zemičky přicházelo téměř výhradně z východu, neberu. Dějiny zaznamenaly jenom jednu agresi ze strany Ruska – v roce 1968. Jinak přicházeli do naší země ruští vojáci jako celkem vítáni – počínaje donskými kozáky, kteří před sebou hnali Napoleona, a konče Rudou armádou, která nás zbavila Hitlera. Z jiných světových stran, od jihu, severu a západu už to bylo horší.
Experti předpovídají, že z Trumpova vítězství se rozhodně neraduje Ukrajina, kterou nový americký prezident hodí přes palubu a přestane ji podporovat, jak tomu je nyní. Tedy, co se stane s Ukrajinou? Krym je patrně nevratný, ale co konflikt na východě a stav Ukrajiny jako takové, kde téměř nic nefunguje, nejsou peníze, není tam vlastně nic?
No vidíte, další důkaz, že ze strany Ruska prvoplánově atak nehrozí. Má dost starostí samo se sebou.
Mimochodem, když si shrneme to celé zhoršení vztahů s Ruskem, které se táhne od Majdanu, bylo to logické, protože Putin by stejně byl na Západ agresivní? Byla to chyba? A přehnal to Západ, nebo to přehnalo Rusko?
Já nevím, kdo to přehání víc. Co se týká Majdanu, postupem času vycházejí najevo různé věci. Jak si polepšil běžný Ukrajinec od „slavného vítězství“ na Majdanu? Odpověď daly uniklé informace o daňových přiznáních ukrajinských poslanců. Míra korupce tam musí být hororová. Zhoršení vztahů s Ruskem – ať chceme, nebo nechceme, Rusko je velmoc. Hlídá si své zájmy. Jak by asi zareagovaly USA, kdyby jim Rusové na mexické hranici pořádali manévry, jaké NATO pořádá kolem Ruska? Dříve narození si možná vzpomenou na kubánskou krizi, kdy Rusové umístili na Kubě strategické rakety. Tehdy byla světová válka na spadnutí. Pochopte, já nejsem žádný rusofil. Nicméně uvádím nezpochybnitelná fakta. Jako příslušník malé země uprostřed Evropy, přes kterou se přehnaly největší světové konflikty, jsem ostražitý vůči každému a nikomu.
Lze říci, zda byla americká podpora kyjevské moci po převratu z „obamovských“ idealistických důvodů, nebo kvůli něčemu jinému?
To bych opravdu spekuloval. Každopádně se to moc nepovedlo.
Psali jsme:
Zásadní pro mezinárodní scénu bude i Trumpova politika vůči Číně. Už teď hodně hraje pro scénář, že se domluví s Rusy proti Číňanům. Nezvykle volal tchajwanské hlavě státu, naštval tím Peking a pak ještě řekl, že neví, proč by USA měly držet politiku jedné Číny a za její uznání bude nejspíš žádat ústupky. Přijde obchodní válka? Budou se Číňané muset podrobit? A s jakými kartami vlastně Trump může hrát? Je připomínáno množství amerických dluhopisů, které Peking drží…
Já bych současné Trumpovy aktivity nepřeceňoval. Přece jenom v nich může hrát určitou roli politická nezkušenost. Z logiky by měl spíš ve vztazích k Rusku a Číně uplatňovat určitou nestrannost – ať se oba adepti na pozici regionální velmoci ukážou. To je ale uvažování Středoevropana. Obchodní válku by si Trump, který slibuje více pracovních míst a prosperitu pro střední vrstvy, přát neměl. Dluhopisy v rukou Pekingu by ale neměly sehrát rozhodující roli. Síla americké ekonomiky je ve srovnání s čínskou pořád ještě značná. O síle diplomatické a vojenské ani nemluvím.
Když ještě zůstaneme u Trumpa. Hodně toho řekl ve směru, že hodlá dát znovu práci americkým dělníkům, vrátit výrobu zpátky do země. Nicméně, je tohle vůbec reálné? Jaké páky může vůči velkým firmám použít, aby je nalákal zpět do USA?
Může dělat to, co jiné vlády – snížit daně a odvody, může připravit tučné investiční pobídky. Může v případě amerických firem zahrát na strunu patriotismu a národní cti. To je pro Čecha, bohužel, dost těžko pochopitelné. Američan má ale jinou mentalitu. Viděli jste někdy amerického vojáka salutovat?
Obecně se v průmyslu očekává spíše úbytek pracovních míst vzhledem k novým technologiím, robotizaci a tak dále. Jsme na takovou situaci vůbec připraveni? Kde budou za pět, deset a víc let lidé brát pracovní místa, pokud se „na počet lidí“ průmysl výrazně zredukuje?
To jsou obavy, které se objevují od průmyslové revoluce. Pamatujete z dějepisu na tkalce, kteří ničili nové stroje... Řešení je v restrukturalizaci průmyslu z těžkého a strojírenského na spotřební. Najednou se ukazuje, že je vysoká poptávka po tradičních řemeslech. Nové technologie a roboti neumějí opravit kapající kohoutek v koupelně, nevyrobí fortelný stůl, nepoloží dlažbu v předsíni, nevymetou komín. A když všechno tohle zvládnou, člověk si jiné uplatnění najde; třeba na zkrácený pracovní týden za plnou mzdu. Kapitalista na to rád přistoupí, protože potřebuje prodávat, potřebuje kupní sílu. To je věčný koloběh tržních vztahů.
Přibližujeme se finanční krizi, jak varují někteří ekonomové? Může to ve světové ekonomice a finančnictví opět „bouchnout“? Které scénáře jsou podle vás reálné a dokážeme se na něco takového připravit? Jak si vůbec momentálně světový kapitalistický řád stojí?
Varování některých ekonomických expertů mě opravdu znepokojují. Ve světové ekonomice a finančnictví to opravdu může opět „bouchnout“. Za něčím takovým většinou stojí chamtivost. Ta je věčná. Obavy nemám ani tak z ekonomické krize jako takové. Děsí mě některá její politická řešení a vyústění. Děsí mě extremistická řešení, která při dnešní technologické úrovni mohou znamenat zánik civilizace, mohou učinit naši planetu neobyvatelnou.
Evropa stále nevyřešila migrační krizi. Dle expertů můžeme po skončení zimy opět očekávat obnovení běženeckých vln, které mohou oproti minulým obdobím výrazně posílit z Afriky. Nechá to Evropa vyšumět a bude čelit opět dalším teroristickým útokům? Zatím nebyla síla s tím něco udělat, co se musí stát, aby evropští lídři začali jednat razantně?
Opravdu nevím, co horšího by mělo přijít, aby Američané a Evropané nerozdýchali útok na newyorská dvojčata anebo vraždění v Charlie Hebdo. Pravděpodobně přijdou další útoky. Současní lídři se neosvědčili. Musí odejít. Musí se také změnit pojetí lidských práv. Mezinárodní úmluvy o nich byly uzavírané před mnoha lety, za zcela jiné situace. Náruč naší solidarity není tak široká, abychom ji mohli rozevřít všem potřebným. Když se nám, Čechům, nepodaří změny prosadit, uzavřít hermeticky schengenskou hranici, musíme mít po ruce instrument k opuštění Evropské unie – referendum. Zní to kacířsky. Zná někdo jiné řešení? Nedělejme si iluze, že Českou republiku migrační krize mine. Lidí v pohybu na severu Afriky je příliš mnoho pro vysněné ráje v Německu, Francii či ve Švédsku.
Nakolik se dá říct, že události jako brexit či právě volba Trumpa ukázaly, že multikulturalismus je mrtvá idea? Odmítli to lidé i prostřednictvím zmíněného referenda a voleb? A do jaké míry bude dle vašeho mínění tento trend příští rok pokračovat?
To, že je multikulturalizmus mrtvá idea, už pochopila i paní Merkelová. Brexit i volba Trumpa to potvrzují. Nechápe to ale česká vláda. I příští rok potečou do neziskovek, které se snaží oživit mrtvolu, stovky miliónů korun. Kdyby to byl úplatek za to, že někteří samozvaní fanatici nebudou otravovat myšlení našich dětí, bral bych to.
Aktuální téma je takzvaný boj s dezinformacemi, fake news, ruská propaganda a tak dále. Jde ve většině podle vás skutečně o upřímnou snahu vymýtit propagandu, které zahrnuje nevědomé lidi smyšlenkami? Jakou roli v tom může hrát politický boj. Mohou tyto snahy skutečně něčeho docílit? Nebudou jen lidé naštvaní?
Tak zvaný boj s dezinformacemi je nejvážnější pokus o omezování svobody projevu od listopadu 1989. Je to přímé ohrožení demokracie. Smutné je, že nositeli a podporovateli této zrůdnosti jsou lidé, kteří umí zarecitovat z Listiny práv a svobod jako kafemlýnky. Teď musí ale „ochránit podhradí před nevědomostí“. Naštěstí jsou Češi národ Havlíčků, Hašků, Peroutků a Neffů.
Jakým způsobem můžeme srovnat letošní prokázanou činnost ruských informačních agentur, jako je Spuntik nebo Russia Today, které působí a ovlivňují veřejné mínění na Západě, a naopak činnost organizací spadajících do portfolia miliardáře Sorose a podobných dalších neziskovek, které naopak vyvíjí činnost spíše na Východě?
Já se o takové nesmysly nezajímám. Myslím, že jako dlouholetý novinář dovedu třídit informace a dávat je do souvislostí. Ostatně, takovou schopnost „číst mezi řádky“ si pocvičila většina dříve narozených, kteří prožili část života před rokem ´89.
Jaký bude příští rok, pokud jde o domácí politiku? U nás proběhnou sněmovní volby, začne kampaň k prezidentským volbám... Co očekáváte?
Jako rozený optimista čekám, že lidé zvolí správně. Do Sněmovny ať pošlou osobnosti, kterým rozumí, kteří se nebojí jít proti proudu, kteří pohrdají tak zvanou korektní politikou. Co je možné čekat? Pomluvy, mediální manipulace, skandalizování, lži… Nakonec ale Pravda vítězí – jak stálo i na prezidentské standartě, než ji Z TOHO VEN rozstříhali.
A pokud jde o zahraničí, prezidentské volby ve Francii na jaře, v Německu parlamentní na podzim...
Ve Francii si přeji zvolení Marine Le Pen. Není to fašistka, jak ji nálepkují média. Nálepkování je osvědčená diskreditační metoda. Známe ji i u nás. Ve zdravý rozum většiny Němců moc nevěřím. Bohužel, vypadá to, že budeme mít na západě hranici s chalífátem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
