Ve zprávě o extremismu, kterou koncem minulého měsíce zveřejnilo ministerstvo vnitra, mě zaujala formulace, že „politické subjekty nedokázaly po odeznění migrační krize najít nová mobilizační témata“. Proto by mě zajímal váš názor, jestli je migrace pro Evropu stále ještě hrozbou, nebo zda už opravdu migrační krize odezněla, jak se objevilo v uvedené zprávě?
Rozhodně neodezněla, jak by také mohla, když se pod taktovkou Bruselu pro její vyřešení téměř nic smysluplného a racionálního neudělalo. Nicméně o určité intermezzo nepochybně šlo. Je pravdou, že se v určitý okamžik v sekretariátech většiny politických stran v blížícím se horkém předvolebním období před spuštěním kampaní zvažovalo, zdali migrace už není poněkud vyšumělým tématem. Zdali náhodou neměli zvrhlí multikulturní vítači s pošramoceným sebevědomím, společně s bohužel idioty na postech evropských komisařů a pod vedením Merkelové, Schulze a Junckera pravdu s bláboly o tom, jak nejen všechno zvládneme, ale jak budeme všeobecně obohaceni.
Jak smlouva se superdemokratem evropského střihu Erdoganem je to kýžené, trvale funkční řešení, jak už pouze stačí podepsat, pustit ho, spolu s několika desítkami milionů obdobně demokraticky smýšlejících tureckých bratrů do Evropy a je po krizi. Jenže pravdu samozřejmě neměli. Mezitím přišla série teroristických útoků v Německu, brutální masakr v Nice, a byť se výše uvedení hrobaři demokratické, svobodné a bezpečné Evropy snaží do nekonečna omílat, že tyto zrůdné a stále brutálnější projevy terorismu nemají žádný migrační a cizinecký kontext, vyděšený evropský volič už má většinou jasno. Lhostejno, že mnozí na to upozorňujeme už řadu let. Ten vývoj je zcela logický a dlouhou řadu let predikovatelný, jenže evropští vládnoucí sociální inženýři to prostě chtějí vidět jinak. A tak poroučejí větru, dešti a zapomínají, že jejich voliči ještě nemají mozek zcela vymytý ani jejich nezodpovědnými, sebestřednými a vypočítavými moudry, ani promyšlenými a cílevědomými kázáními radikálních imámů z nedaleké no-go zóny. Když se rozběhly nepochybně perfektně připravené a na současné evropské poměry naprosto obludné represe po prazvláštním tureckém vojenském puči, bylo jasné, že migrační odpočinkové intermezzo definitivně končí. A tak i u nás Babiš začal, socialisti následovali a už se zase všichni překřikují, kdo toho pro bezpečnost našich občanů před volbami udělá víc.
Fotogalerie: - Úklid Václava Bělohradského
Hrozbou tedy migrační vlna stále zůstává?
Samozřejmě platí, že každá migrace v sobě může obsahovat riziko či hrozbu. Naprostou hrozbu pak představuje neřízená migrace nebo ta, která je od počátku vedena scestnými hlasateli zářné budoucnosti. Tím víc, je-li na druhé straně, u zdroje, velmi promyšleně organizována. A přesně to oboje se odehrálo na evropském kontinentě, zejména na německé či švédské, řecké či italské úrovni. Děs samozřejmě vzbudila i související řecká nebo italská nenažranost a touha po evropských penězích a v důsledku vydírání zbytku Evropy svou nechutí či neschopností. V každém rozumném Evropanovi jej znásobila až nepochopitelná idiocie v konání Evropské komise a všech jejích patolízalů včetně těch českých, naprostá neschopnost nejen vytvořit bezpečný systém, ale ani stanovit základní cíle. Za půlroční působení v migrační krizi loňského léta a podzimu se Evropské komisi podařilo zcela zničit dvacetiletou a možná delší snahu o sbližování různých evropských národů. Schengen je toho zářným příkladem. Jedinou záchranou na vrcholu loňské krize se tak oficiálně stala slavná „EU-turecká dohoda“. Dnes se skuteční experti na migraci či ochranu hranic evropského formátu přou o to, jaká v této souvislosti byla skutečná role přehrazení migračního proudu uzavřením makedonsko-řecké hranice oproti EU-turecké dohodě. Ten plán začal vznikat za aktivní české účasti okamžitě potom, co Orbán pochopil, že všechna opatření na maďarských hranicích nemohou dlouhodobě odolávat tlaku migrace tak apokalyptických rozměrů, které Evropě připravil Erdogan ve spolupráci s těmi nejhnusnějšími zrůdami s eufemistickým označením „pašeráci lidí“. Osobně jsem dlouhodobě přesvědčen, že důsledné zavření makedonské hranice – stejně jako maďarské či doufejme, že jednou i evropské – bylo daleko účinnější než jakákoliv, navíc od počátku takto zcela jasně nesplnitelná dohoda. Mnohokrát jsem upozorňoval na to, že Orbánova příkladu budou jednou následovat všichni, jen už jim za to Merkelová se zástupem eurosluníčkářů nebude sprostě nadávat.
Takže té části zprávy o extremismu, v níž ministerstvo vnitra píše o odeznění migrační krize, věřit nemáme?
K tomu bych měl jeden dlouhodobý postřeh: pravda každé takové zprávy umírá v momentě jejího dopsání. A prognózám se v Čechách od dob Prognostického ústavu opravdu nedaří. Proto natvrdo řečené: migrační krize ve své první fázi skončila, ale první nebyla fází poslední. V kontextu stále ještě vládnoucích bruselských elit a jejich českých derivátů, za situace nevyzpytatelných dopadů Brexitu – který jsme mimochodem s dostatečným předstihem také zcela jednoznačně předpovídali a schytávali za to řadu velemoudrých, avšak mimo eurorealistickou mísu stojících políčků – a u vědomí chystaných bruselských iniciativ není divu, že si mnozí kupují glóbus a hledají si další, bezpečnější místo svého života. To však není řešení. Bez legrace, i kdyby pominula alespoň z části – úplně to nejde a už nikdy nepůjde – migrační hrozba či hrozby, zůstává ta druhá, daleko závažnější, zdánlivě imanentní, hrozba, související s migrací, a tou je nezvládnutá integrace. A tady musím říci, že mě obchází hrůza, přicházející z fatálně vyloučených lokalit v západní či severní Evropě, jejichž jedním, zdaleka ne jediným hořkým plodem je dnes už téměř každodenně přítomný děs terorismu. V dobách, kdy Merkelová nebyla zcela posedlá mocí, a tudíž nazývala věci pravými jmény a byla právem populární, měla naprostou pravdu, když konstatovala, že multikulturalismus v Evropě selhal, ale naprosto selhal. Dnes je situace v oblasti integrace islámských komunit stokrát horší, za pouhých šest let stovky nevinných obětí islámských teroristů v Evropě jsou realitou, na kterou si máme zvyknout, se kterou musíme počítat, stejně jako věřit té samé Merkelové, že to zvládneme a že islám do moderní Evropy patří. Nepatří a zatím jsme to ani v nejmenším nezvládli. Dokonce ani nemáme odvahu si přiznat, kdo za to může.
Psali jsme:
Europoslanec za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský ze své cesty po uprchlických zařízeních na Sicílii a na Maltě pro ParlamentníListy.cz uvedl, že migrační vlna není tak silná jako před rokem. Sice prý není pravda, že by po uzavření dohody EU s Tureckem začali migranti z Pákistánu, Bangladéše, Indie a odjinud chodit přes Libyi, ale přes tuto zemi proudí obyvatelé afrických států, kteří na Sicílii tvoří hlavní procento těch, jež tam žádají o azyl. Ale na rozdíl od minulého roku, kdy uprchlíci mluvili o Německu, Švédsku a dalších zemích, teď chtějí do Velké Británie. Co pro situaci v Evropě mohou znamenat jak nárůsty počtu Afričanů, tak i jiné cíle migrantů než v minulém roce?
Pan europoslanec Zdechovský je jedním z mála českých europoslanců, který je konzistentní v křesťansko-nacionálním světonázoru, a tedy v podstatě ví, jakou hrozbou je migrace a neúspěšná integrace. Správně uvedl, že migrační vlna je zatím nejen v celoevropském měřítku, ale i v Itálii a na Maltě letos nižší. A není to jen zastavením západobalkánské trasy. Změna trasy přes řecké ostrovy za tu na Lampedusu, Sicílii či jižní Itálii z různých důvodů zatím neproběhla. A navíc: nejpodstatnější část této migrace nedorazí do Evropy na chatrných bárkách či gumových člunech, ale na palubách evropských záchranných lodí. Už nejen potichu, ale čím dál hlasitěji se ozývá, že bohužel existuje přímá úměra mezi počtem zachráněných a počtem utonulých. Kam obě čísla dovede kombinace pašeráckých snah o stále vyšší příjem s principem povinné záchrany na moři, asi v nejbližších týdnech ještě uslyšíme. Ty skupiny, které zmiňujete, se v Itálii objevují minimálně mimo jiné proto, že Libye je dnes extrémně nebezpečná, ale hlavně proto, že Afrika jako celek těm pašeráckým šmejdům po všech jejich náborech plně dostačuje. Novou výraznou lokalitou odjezdů do Evropy, tedy do Itálie, začíná být Egypt, ale o tom až někdy jindy.
V italské trase jsou tři sousední státy tranzitem z Itálie do vámi zmiňovaných států, ze kterých bych asi upozadil nyní Švédsko i ostatní evropské státy a ponechal jen Německo. Zatímco Rakousko opevnilo Brenner – a Italové s nimi překvapivě spolupracují – Švýcaři se posléze začali na svých jižních hranicích potichu, ale efektivně chránit a Francie je na tom stejně. Nové je tak to, že právě teď v Itálii do jižních hotspotů přijíždí více osob ze švýcarských a francouzských hranic než po moři od afrických břehů. Italská politika bezmezného přijímání pod organizací jihoitalské mafie kryté kvazi křesťanskými hesly a nekonečnými nevládními organizacemi, financovanými zejména z Bruselu, asi už narazila na hranice tolerance všech jejích severních a západních sousedů. A začíná tak podobná situace, která jako by opakovala situaci Řecka po uzavření makedonsko-řeckých hranic. A co bude důsledek? Ještě uvidíme, ale dá se hádat: bruselská snaha o relokace z Itálie, které tak nějak ani po roce nefungují. Možná je to pro někoho dobrá zpráva, já bych však po zkušenostech uplynulých let spíše počítal s tím nejhorším.
Tomáš Zdechovský
Od místních policistů i starostů europoslanec Zdechovský slyšel, že množství příchozích je obrovské a uvítali by, kdyby se Česká republika snažila pomoci konkrétně, kdyby uvolnila pro Itálii lidi třeba na snímání otisků prstů a podobně. Není chyba, že taková spolupráce neexistuje?
Jsem sice rád, že na jihu Itálie snad ještě zůstaly špetky zdravého rozumu mezi policisty a veřejnou správou. Skutečnost je však opačná. Podle toho, co jsem slyšel, ta celostátní úroveň reprezentující zemi s krásným pobřežím nesoucím do státní kasy miliardy eur ročně z turismu a rybolovu, aniž by třeba špetka z těchto peněz byla vložena do společného evropského imperativu, tedy národní ochrany hranic, tak tato vládní úroveň totiž naopak nejednou odmítla přímou českou finanční, materiální a personální pomoc. Ta byla nabídnuta poprvé ještě dávno předtím, než se rozpoutala ta „evropská“ migrační krize v plné síle. Dá se říci, že se zde opakovala situace, kterou Česko zažilo o několik let dříve, kdy podobná česká pomoc byla nabídnuta po Evropě pořvávající Maltě, kam v jistém čase připlouvali také tzv. uprchlíci z Libye. Asi úplně nevíme, co je ta skutečná solidarita vyznávaná neomarxistickou Evropskou komisí či Itálií, Řeckem, Maltou či komunistickým Kyprem. Je tak trochu o tom, že obyčejná slova, na která jsme zvyklí v Evropě po tisíciletí, začínají dostávat jiný obsah, překrucující ten původní. Ale tím jsme žili od nacistické okupace přes celou dobu komunismu až do příchodu svobody na samém konci 80. let. Jen zůstává otázkou, jestli a proč bychom měli být zase těmi ovcemi, a nikoli svéprávnými evropskými, když už ne národními občany. Jaký je rozdíl mezi marxismem a neomarxismem a chceme se s ním, jen v trochu jiné podobě, smířit? Já rozdíl nevidím a nikdy se s tímto vývojem nesmířím.
Ale znovu zpět k vaší otázce. Pokud vím, Česká republika nabídla evropským, stále ještě jen podpůrným agenturám, jak té určené k ochraně hranic – Frontex, tak té azylové – EASO všechny požadované specialisty a také je tam v nemalém počtu pravidelně vysílá. Jedná se dnes o mnoho desítek, ne-li několik stovek českých policistů a civilních azylových specialistů. Přesně těch tak naléhavě potřebných pro zvládnutí migrační krize právě tam, kde je ji ještě možné zpomalit nebo zastavit. A není-li přesně tohle výrazem solidarity a pomoci, pak už opravdu nevím, jak se chce, aby to dnes v Evropě chodilo.
Berete to jen jako jakousi poplašnou zprávu, když se mluví o tom, že by Turecko mohlo pustit z utečeneckých táborů na svém území do Evropy dva a půl milionu uprchlíků ze Sýrie, nebo to riziko skutečně existuje?
Co je a co není v tomto podivuhodném evropském domě poplašná zpráva, lze jen stěží po minulých zkušenostech definovat. Je to už zase jako podle starého hesla „v zemi, kde zítra již znamená včera“. Vážně, sousloví poplašná zpráva je jen nástrojem politické korektnosti, tedy transparentnost naruby, kdy svou znovuobjevenou roli hraje cenzura i autocenzura, kdy státní moc třeba v komunismu vystřídal a dovedl k dokonalosti systém mediálních či skutečných lynčů pravdoláskařských či sluníčkářských či jiných menšinových elit.
Každý, kdo přemýšlí alespoň trochu dopředu a zároveň využívá i zkušenosti z minula, musí počítat i s touto variantou. Už jednou to Erdogan k prosazení svých cílů s velkým úspěchem použil, a co z toho bylo: proud statisíců neznámých a špatně identifikovaných lidí, kterými se pokusil zaplavit celou Evropu a vytvořit si výhodnou pozici k prosazení svých ultimativních požadavků jako například bezvízového režimu pro turecké občany. A to bylo ještě před potlačením tzv. vojenského puče. Dnes se situace v Turecku silně podobá nejhorší české komunistické normalizaci 70. let a tomuto vzorovému diktátorovi 21. století přinesla novou sílu k politickému a třeba i faktickému vydírání té slavné, na kolenou před ním klečící Evropy. Bohužel vedené elitami, které nejenže nic neumějí, ale navíc se ještě bojí. A to nemluvím o nové Erdoganově dohodě s Putinem, která se na ruské straně okamžitě projevila eskalací ruského tlaku na Ukrajinu. Co je obsahem vlastní dohody, se asi nikdy nedozvíme, ale co třeba turecká snaha o rozklížení NATO výměnou za ruskou podporu Asadovi. Když se potkají dva diktátoři, nikdo neví, co všechno si jsou schopní dohodnout. Pakt Molotov – Ribentrop může být příkladem.
Řekněme si jasně, ten, kdo nepočítá s touto variantou dalšího vývoje a nepřipravuje se na ni, je nejen idiot a velezrádce, ale ve své podstatě také tím, kdo v krizových dobách Evropy 20. století dopustil vznik II. světové války. Jen jako dodatek: v Bruselu mají teď „celozávodní“ dovolenou. Jak symptomatické. Proč připravovat variantu B, když se můžou dovolenkovat na těch nejkrásnějších plážích světa. Příjmy jim k tomu stačí.
V sousedním Německu jednak přibylo útoků souvisejících s migrací, ale reagovat začíná i policie, která nedávno spustila razii proti islámským duchovním, o nichž mají důkazy z napojení na teroristické organizace. Němečtí politici už předtím avizovali, že by mělo dojít k vyhošťování těch žadatelů, kteří neuspějí se žádostí o azyl. Je tedy opodstatněné, aby Česká republika posílila ochranu své hranice s Německem, jak oznámil ministr vnitra Milan Chovanec, a o jak propustné, či nepropustné síto může v případě této hranice jít?
Klima v německé policii či zpravodajských službách už dlouho není ve shodě s vítací ideologií, a tak se asi po teroristických útocích přihodilo to, že dnes německé bezpečnostní složky využily příležitosti a začaly konečně řešit německé problémy známé desítky let. Zaplať pánbůh za toto procitnutí, jen nevím, jestli nepřišlo dvacet minut po dvanácté a jak dlouho vydrží, než bude překryto pokrytectvím politické korektnosti. A úplně nevěřte německým politikům, neboť často nevědí, co říkají. Slibovat lidem například zrychlení vyhošťování bez pochopení, kam se v těchto otázkách Evropa dostala svou exacerbací tzv. ochrany lidských práv na úkor bezpečí, je jen PR aktivita. Má ukázat rozhodnost v ochraně bezpečí občanů, ale skutečně míněnou snahu o řešení nepředstavuje. To by se museli postavit do tvrdé opozice nejen proti Evropské komisi či Evropskému parlamentu, ale například také Evropskému soudu pro lidská práva či Soudu Evropské unie. A změnit například návratovou směrnici či pravidla vytvářející možnosti zneužívat institutu azylu. Anebo beze změn všech těchto věcí mají zdiskreditovat německé bezpečnostní složky, protože ty budou odpovědné za realizaci těchto a podobných politických slibů. Je zjevné, že Merkelová odpovědnost za fatálně špatná rozhodnutí, za zjevné a nepochybné zhoršení bezpečnostní situace v Evropě se všemi tragickými důsledky přijmout nehodlá.
Je pravda, že poměrně rychle reagoval ministr Chovanec a znovu si propojil hrozbu plynoucí z nezvládnuté migrace a z vadné integrace. Obavu z pohybu neúspěšných žadatelů z Německa bych asi doplnil o obavu z těch radikalizovaných uznaných, protože obě varianty jsou modus operandi většiny teroristických útoků – ještě pořád jen v západní Evropě. Je dobře být pozorným a připraveným i v době, kdy se nás to jakoby netýká, protože jedině to je správná reakce na mor, který se šíří Evropou zatím bez zábran. A to bychom více než patnáct let od začátku války s terorismem měli být podstatně dál, ale bohužel nejsme. Když navíc naprosto selhává evropská koncepce boje s terorismem, je nekonečně důležité ji budovat na národní úrovni.
Pro aktivní ochranu hranic České republiky kvůli nebezpečí terorismu se vyslovil i prezident Miloš Zeman, jenž by se v krajním případě nebránil ani vybudování plotu. Řekl také, že změnil dříve kritický názor na držení příliš velkého počtu legálních střelných zbraní občany. Ti by se podle něj měli ozbrojovat proti teroristům. Co takovým výrokům říkáte?
Prezident Zeman je osobnost svého druhu a proti očekávání mnohých se z politika stal státníkem. Pokud se hnidopyšně nerozebíráte každým detailem jeho výroků ve stylu nenávistné pražské kavárny a berete jeho prohlášení jako jakési výsledky jeho vnitřních diskusí či rozporů, tak v otázce migrace, její inerciální hrozby, i v otázce ochrany českých národních hranic řekl mnoho racionálního a rozumného. Jeho plot tu nechápu jako skutečný plot, ale jako maximální mez možností ochrany bezpečnosti českých občanů. Tady se s jeho nacionálním uchopením situace zcela jednoznačně ztotožním a rozhodně by mu neměli přestat naslouchat ti, jejichž úkolem, když už ne posláním je ochrana bezpečí českých občanů v souvislosti s migrační krizí a teroristickými hrozbami. Pokud změnil názor na otázku legálního držení zbraní a i v této oblasti jen odmítá dříve nekriticky přijímané bruselské nesmysly, nemohu než souhlasit. K otázce legálního držení zbraní jsme se už vyjadřovali mnohokrát a lze jen shrnout, že taková míra diletantismu, se kterou přišla Evropská komise, když se rozhodla bojovat proti terorismu nesmyslným omezováním legálně držených zbraní, byla doposud viditelná pouze u autoritářských a totalitních režimů. Přesvědčení, že teroristé, pohybující se vždy v ilegalitě, mají zájem se řídit nastavenými zákonnými pravidly, a proto je třeba je výrazně zpřísnit, zhmotněné v návrzích EK, zjevně hraničí nejen s duševní chorobou, ale také s obecným ohrožováním životů a zdraví milionů zákonů dbalých Evropanů.
Ing. Miloš Zeman
Když už se zdálo, že do zapomnění upadá téma kvót a přerozdělování uprchlíků, přišel německý eurokomisař Günther Oettinger s tím, že je třeba, aby byly v EU harmonizovány azylové procedury i právo na dávky pro žadatele o azyl. Pokud by k tomu došlo, tak by prý nebyly potřeba žádné kvóty, protože by polevila přitažlivost zemí jako Německo, Rakousko, Dánsko a Švédsko. Mohlo by to takhle fungovat, nebo jde jen o další plácnutí do vody?
Kdyby to nebylo tak tragické, tak je to celé směšné a hloupé. Podobně jako celá nová evropská politika v oblasti migrace, azylu, ochrany hranic či integrace. Nejde-li o další výron naprosté idiocie dalšího z eurokomisařů, pak jde jen o oblbování evropského obyvatelstva. Jiná možnost není. Protože opravdu nevím, jak chce pan Oettinger zrušit rozhodnutí německého ústavního soudu o rovnosti sociálních dávek pro každého – i ilegálního – migranta a německého občana nebo jak chce odvrátit rozvrat například českého, ale nejen českého systému sociální politiky a samozřejmě i systému mzdového. Je to další pokus setřást odpovědnost za krach evropské azylové politiky na jednotlivé národní státy, zejména ty ve střední a východní Evropě. Vždyť dorovnání sociálních dávek, například těch německých, s českou realitou by znamenalo, že každý migrant či uprchlík by dostával dávky blízké české průměrné mzdě, tedy několikanásobně vyšší než sociální dávky českých občanů. Co by to udělalo s relativně kladným vztahem české veřejnosti nejen k migrantům a uprchlíkům, ale k EU jako takové, na to se neptejte pana Oettingera, ale každý sám sebe. Pan Oettinger by vám jistě odpověděl stejným způsobem, s jakým se setkáváme od počátku migrační krize od jeho kolegů v Evropské komisi, zejména těch odpovědných za migraci a bezpečnost. Pod vedením Junckera zatím nevyřešili nic, zato přinesli Evropě již stovky mrtvých, tisíce zraněných a miliony strachujících se o život svůj a svých blízkých. A pozor! I u nás rostou proevropští Quislingové, kteří nás chtějí zavést ještě hlouběji do realizace těchto bludů. Pan státní tajemník Prouza, a není na Úřadu vlády zdaleka sám, by jistě mohl vyprávět. Už teď se těším, jak Angelu ve čtvrtek upřímně a nezištně za vše, co pro nás Evropany udělala, pochválí…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
