Proč jste se rozhodla kandidovat do Evropského parlamentu za ODS? A jaké jsou Vaše osobní priority?

Kandidovat jsem se rozhodla z přesvědčení, že na základě svých životních a odborných zkušeností mohu přispět nejen ke zvýšení prestiže České republiky, ale také k reformě základní myšlenky evropské integrace, která narazila na své limity. Zároveň ale nepopírám, že EU má nemalý vliv na udržení hospodářské stability a bezpečnosti v Evropě.

Důležité je, to s evropskou integrací nepřehnat. V něčem je prospěšná, v něčem škodlivá. Heslo EU je „Jednota v rozmanitosti” a toho bychom se měli držet. Bohužel současný evropský mainstream reprezentovaný EPP a SD si z hesla EU bere jen první slovo a to bych ráda společně s dalšími kolegy z ODS v rámci frakce ECR změnila.

ODS zvolila jako jedno z hlavních témat pro evropské volby euro, respektive odpor proti němu. Jak reagujete na námitky, že otázka zavedení eura není aktuální pro tyto volby? Evropský parlament přece o tom, zda budeme mít korunu, nebo euro, nerozhoduje.

Cílem Petice pro korunu je nastolit toto téma v rámci veřejné debaty a upozornit na potenciální rizika, která pro české občany s jeho přijetím hrozí, protože současná vláda ho chce přijmout co nejdříve. Jan Keller také na billboardu slibuje nová pracovní místa, přitom z Evropského parlamentu dokáže vytvořit nové pracovní místo tak maximálně pro sebe a pár asistentů. Program ODS se samozřejmě netýká pouze eura, já se třeba velmi intenzivně věnuji zemědělské politice.

Tvrdíte, že se vstupem do Evropské unie začala destrukce našeho zemědělství. Můžete to vysvětlit?

České zemědělství chřadne a prudce klesá. To je nevyvratitelný důsledek našeho vstupu do SZP (Společná zemědělská politika - pozn. red.). Diskriminační a nerovné podmínky vstupu do SZP znamenaly pro české zemědělství katastrofu: pokles soběstačnosti v produkci základních potravin a vzrůst závislosti na dovozu, úbytek pracovních sil a ztráta zahraničního trhu. Vážným problémem je drastický úbytek orné půdy v České republice, který se pohybuje průměrně ve výši 2 700 hektarů ročně.

Také jste někde uvedla, že si čeští zemědělci vyjednali prostřednictvím někdejšího eurokomisaře a dnešního lídra hnutí ANO pro eurovolby Pavla Teličky velmi nízké zemědělské dotace. Telička se však hájí tím, že ti, kteří dnes říkají: „Máme jen to, co Telička vyjednal“, jsou lidé, kteří vůbec netuší, jak takové vyjednávání probíhá. On sám má podle svých slov v této věci čisté svědomí, český vyjednávací tým byl prý spolu s maďarským považován za nejkompetentnější. Co těmto slovům říkáte?

Osobně nejenže tuším, ale i vím, jak taková jednání probíhají. SZP je jedním ze základních pilířů evropské politiky a bylo nasnadě, že taková vyjednávání budou náročná. Argument, že pokud jsme chtěli do unie, museli jsme přijmout podmínky, které unie stanovila, je podle mého názoru alibismus.

Jaký je váš názor na smlouvu o volném obchodu mezi EU a USA? Ministr průmyslu Jan Mládek prohlásil, že Česká republika uzavření této smlouvy podporuje.

Zodpovědnost za vyjednávání smlouvy o volnem trhu TAFTA nesou dva právníci. Za unii Ignacio Garcia Bercero a za Spojené státy Dan Mullaney. Mám určité výhrady k tomu, že stav poničené ekonomiky EU by mohl snížit šanci dosáhnout vyvážené dohody. Je  tedy otázkou, je-li EU dostatečně silná, aby se zapojila do rovnocenného vyjednávání se Spojenými státy. Dalším aspektem ke zvážení je, že by dohoda mohla ovlivnit EU normy týkající se ochrany životního  prostředí a bezpečnosti potravin, včetně geneticky modifikovaných produktů. Každopádně snižování bariér v mezinárodním obchodě je pozitivní věc.

Nyní se zeptám na ukrajinskou krizi. Co vám váš politologický smysl říká o osudu Ukrajiny? Bude se země dělit? Bude válka?

Problém Ukrajiny by se měl řešit diplomatickou cestou. Otázkou zůstává, máme-li stále čas a podmínky k diplomatickému vyjednávání a dále lidský faktor, osobnosti, které by měly dostatek respektu a mravních i fyzických sil k vyřešení takového konfliktu.

Ukrajina je rozdělená země a k ukončení nepokojů nedojde, pokud obě strany částečně neustoupí ze svých požadavků. Bohužel je zde faktor Vladimir Putin, jehož kroky se neodvažuji odhadovat. Vliv Ruska na eskalaci konfliktu je zřejmý a záleží jen na něm, zda v ní bude pokračovat dále. Válku nechce nikdo, ovšem pokud by se podobný scénář (obsazování vládních budov ruskojazyčnou menšinou s finanční a materiální podporou Moskvy) odehrál v pobaltských státech, které jsou členy NATO, tak riziko ozbrojeného konfliktu výrazně roste.

Jak v této souvislosti nahlížíte na vizi jednotné unijní obrany? Je lékem na větší akceschopnost společná obranná a zahraniční politika Evropské unie? A je vůbec reálné, aby členské státy EU něčeho takového dosáhly?

S podpisem Lisabonské smlouvy vznikla funkce vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnost, kterou v současnosti zastává baronka Ashton. Jaký je její reálný vliv, je vidět právě během ukrajinské krize. Pokud dojde na lámání chleba, jsou to jednotliví ministři zahraničí členských států, kteří vedou vyjednávání. Jednotná obrana je sen eurofederalistů, ovšem je nerealizovatelný, protože na něj jednoduše nejsou peníze a vlastní armáda je jedním z definičních znaků státu. Bezpečnost v Evropě zajišťuje NATO, tudíž není třeba vytvářet duplicitní instituci.

Nárůst extremismu v Evropě je nepopíratelný. Řešení otázky rasismu a přistěhovalectví, které s tímto fenoménem souvisí, ale každá politická strana vidí jinak. Jak se k této problematice stavíte vy?

Je skutečností, že dnešní přistěhovalecká politika EU se odklání od politiky asimilace přistěhovalců do místní kultury a prostředí. Důraz se klade na multikuluralismus a stoupající diversitu evropského prostředí, jak to bylo formulovánoano v dokumentu Evropské rady (Justice and Home affaires) z 18. října 2004.

Evropský integrační model je založen na přizpůsobení evropské kultury ve prospěch přistěhovaleckých menšin. V dlouhodobém horizontu to může způsobit napětí mezi různými etnickými komunitami. Určité negativní dopady přistěhovalecké politiky už můžeme pozorovat kupříkladu ve Francii, Holandsku, ale i ve Švédsku a Anglii, kde je ve srovnáni s Českou repubikou početná přistěhovalecká komunita.

Jaká je vaše vize Evropy za deset let?

Myslím, že se přiostří vztahy mezi Evropskou komisí a Evropským parlamentem a bude hodně záležet na síle a velikosti jednotlivých parlamentních seskupeni. Předpokládá se opět vznik velké koalice, ale vliv ostatních frakcí bude růst. Přikláním se ke konsolidaci a snížení administrativní zátěže jako cestě k lepší funkčnosti Unie. Nejsem zastáncem dalšího rozšiřování, ve kterém vidím dezintegraci a rozmělňováni unie. Jestliže by k tomu došlo, nedávám Evropské unii příliš velké naděje na přežití za deset let.

Chci ze zeptat také na domácí politiku. Jaké vidíte klady a zápory kabinetu Bohuslava Sobotky? Vydrží tato vláda celé funkční období?

Analyzovat vládní politiku si skutečně netroufám, nejsem jasnovidec. Zdá se, že když dojde na lámání chleba, tj. projednávání státního rozpočtu, jsou velmi viditelné spory mezi premiérem a ministrem financí. Vláda bude existovat tak dlouho, dokud to bude výhodné pro Andreje Babiše. Pokud se sociální demokraté neseberou a nezastaví pokles svých preferencí, je možné, že to moc dlouho nebude.

A co soudíte o prezidentu Miloši Zemanovi?

Miloš Zeman je matador české politiky a jeho názory a postoje jsou známé, tudíž jeho chování ve funkci se dalo předvídat. Z počátku svého mandátu se snažil o uzurpování větších pravomocí než mu historicky přísluší, ale v posledních měsících se chová jako státník a musím ocenit především jeho postoj k Ukrajině, kde dokáže spolupracovat s ministrem zahraničí, byť mezi sebou mají určité osobní rozpory.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.