Proboha, Bursík... Tak to ne. Závažné svědectví zevnitř TOP 09

Trochu mne překvapilo, že jste mi „nedal košem“, protože i když se už nějakou dobu známe, tak vaše strana v naší redakci vidí nějaké velké „putinovce“, jakoby sám Vladimir Putin redigoval, psal a pak i četl naše internetové stránky. Prostě, že i přes určité moratorium, které mi bylo před několika týdny od TOP 09 naznačeno, jste se k rozhovoru neodhodlával, ale rovnou jste přikývl...

Putinovce? Nu dobrá, ale já si myslím, že komunikovat a hlavně diskutovat je třeba s každým. Demokracie je o široké diskusi. Návratem ke kastování a třídění lidí se přece vracíme zpět do totality. Tam také takzvaní zkrachovalci, posluhovači Západu, lidi s jiným názorem byli zavíráni do blázinců. No tak nejste eurohujeři, no. Já taky ne, tak proč bych s vámi nemluvil, rád podiskutuji s každým. Cítím, že budou otázky na tělo a že mi tím radost neuděláte, ale oslovovat by se měli lidé v širokém spektru.

Nu, aby novinář dělal někomu radost, zvláště tomu, koho vyzpovídává, to samo o sobě poněkud zavání něčím... že?

Pochopitelně! Samozřejmě, já si nemyslím, že novináři jsou od toho, aby dělali politikům radost. Musíme počítat s tím, že se nás ptáte na různé věci, i na ty, které se nám prostě nelíbí. Ale když se veřejně exponujeme a vyslovujeme své názory, tak přece musíme počítat s tím, že to může způsobit nevoli, takže svá stanoviska budeme muset obhajovat. Ale obhajovat se nedá tím, že někoho odsoudím a dám mu nálepku. To tak přece nejde.

Přejděme tedy dále. Jak vidíte Andreje Babiše, který získává stále větší a větší procento, jeho hnutí se stává zajímavým fenoménem. A on se stává jakýmsi miláčkem lidí, byť jsme, jak se říká, jako Češi závistiví a nepřející národ a najednou řada lidí, ač zprava či zleva, jej má v obdivu. Ba co víc, stávají se jeho frenetickými podporovateli...

To je věc, které úplně nerozumím. Je to hodně zajímavé zejména z toho důvodu, který jste teď zmínil. Že máme sklon k závisti. Poslední, čemu bych věřil je to, že lidé prostě propadnou miliardářovi. Nicméně faktem je, že on se poměrně jasně vyhraňuje vůči mnoha věcem a stojí si za svými názory i za cenu kliček a lží. Cesta není to, že se proti němu budou vyhraňovat osobnosti, jako třeba Miroslav Kalousek. To je medvědí služba, protože ty lidi, jako je pan Babiš nebo pan Bakala a další, pomohli stvořit Kalouskové, Klausové, Dybové a další. To, že dnes je kritizován zrovna naším předsedou, nebo i dalšími, kteří si s ním dříve podávali ruce a hřáli se vedle těchto lidí ať již z jakýchkoliv důvodů na výsluní, tak to na občany naopak působí jako rudý hadr na býka.

A pak musím říci, že lidem imponuje i to, že si stoupne a prohlásí – všichni tady kradou. Ono, víte, mě vždycky pobaví, když zloděj křičí „chyťte zloděje!“, ale pravdou je to, že toto z politiků nikdy nikdo neřekl. Pochopitelně není to pravda, všichni přece zloději nejsme, ale tady se vždy mlžilo, každý se ze všeho vyvlíkl a vyvlíkává se do dneška. Včetně poradců a různých lobbistů pánů politiků, kteří to řemeslo dělají pětadvacet let a nikdy se jim nic nestalo. Najednou přijde člověk, vyhrkne ze sebe „všeci tady kradnú“ a lidé se slzou v oku při vzpomínce na českoslovenštinu Gustáva Husáka si řeknou – konečně je to venku. A pak je uspokojuje i to, že je tu konečně zajímavá persona, která zavede EET, řekne, že je to zbraň proti živnostníkům, kteří mají tendenci všechny okrádat – no v takovém okamžiku se přece v každém z nás musí blahem zatetelit naše tetička závist. To je podle mne důvod, proč Andrej Babiš roste.

Je to fenomén dnešní doby, kdy politické strany s pevnou hierarchií a nějakou historií nejsou prostě v kurzu. Podívejme se třeba do Francie…

Pochopitelně! Protože děláme jednu botu za druhou a je jedno, jestli jsme nalevo nebo napravo.

Takoví staří matadoři a harcovníci, při těch zkušenostech...?

Víte co potopilo Titanic? Kdepak ledovec. Bylo to 40 let zkušeností kapitána, které mu dávaly „jistotu“, že vše zvládne. Tak je to i s politikou. Hoši z různých stran si mysleli, že vše zvládnou, že nad ně není. A tak tu máme ANO, v Moskvě Putina, v Americe prezidentuje Donald, Británie je venku z EU, ve Francii máme div ne stanné právo a v kdejakém větším městě Západu jsou zabíjeni lidé, hlídkují tam po zuby ozbrojení vojáci a po ulicích hoří auta lidí, kteří nikomu neublížili. To nám to ti politici z klasických stran hezky zvládají.

A víte co mě šokuje nejvíce? Že jsou schopni nám tvrdit, že je vše v pořádku a represivní či omezující opatření jsou pro naše dobro. Do Evropy se pomalu vkrádá nová totalita. Je to tím, že mnoho lidí, kteří dělají politiku, jí berou zejména buď jako zdroj zisku, nebo jako seberealizaci. Jen malé procento považuje politiku za službu lidem. Babiš a jemu podobní nejsou žádní andílkové, on konkrétně zneužívá svého postavení a vlivu ke snadnému přístupu k informacím a pomáhá si dotacemi. Ale nedělá klasické boty ve smyslu starých stran.

V případě klasických stran, když si vezmete přístup k imigraci, k polarizaci světa, to jsou všechny chyby. A lidé jsou toho přejezeni a hledají někoho jiného. Je mi z toho úzko, ale buďme rádi, že zatím našli Andreje Babiše a ne někoho horšího. I když přituhuje, i díky Babišovi to je evidentní. Pevně věřím, nebo spíše doufám, že se v klasických stranách najde časem dostatek lidí, kteří budou pro veřejnost zajímaví, že pojmou politiku jako službu a začnou pracovat tak jak je třeba a přijímat třeba i nepopulární kroky.

Zmínil jste vašeho předsedu – to je velmi charismatický člověk, který umí komunikovat. Ale kromě něj a čestného předsedy Schwarzenberga a třeba mladého teplického Feriho, nemá TOP 09 zas tak moc výrazných osobností. Třeba má osobnosti, ale ty se neprofilují. Jak je to možné?

O topku se začínám bát. Bojím se, jestli neonemocněla trafikózní nemocí, která je snad nakažlivá a podléhá jí stále víc tradičních stran, které ztrácejí hlasy a poslanecké mandáty. V podstatě ti staří vlci se zoufale snaží ještě vydržet a velice dobře počítají, kolik asi tak těch poslaneckých mandátů jim ještě zůstane a jestli se do Poslanecké sněmovny ještě dostanou. Tito lidé nemají zájem pouštět mezi sebe nové zajímavé tváře a už vůbec ne lidi s vlastním názorem, kteři by byli třeba, nedej bůh, v rozporu s doktrínou těch partají. A to je problém, stranám to více ubližuje nežli pomáhá, ale to souvisí s tím, o čem jsme hovořili před chvílí. Důsledkem popsaného chování je fakt, že z těchto stran odcházejí lidé zajímaví, charismatičtí.

Rozhodně musím popřít, že TOP 09 by byla stranou, která nemá zajímavé lidi. Jejím problémem je, že se jen velmi špatně prosazují z důvodu, který jsem právě uvedl. Obávám se, že někteří čelní představitelé v záchvatu pudu sebezáchovy vzali topku jako rukojmí, protože potřebují udržet své mandáty, jako onu trafiku. Trápí mě, že dokážeme nejen přehlížet schopné lidi, ale v zájmu sebezáchovy jednoho poslance obětujeme i velmi nadějného kandidáta a dosud také poslance. Byl jsem u jednoho takového konání a vím, že k tomu dochází, a dodnes mi z toho není dobře.

Musím ovšem podtrhnout, že to v žádném případě není problém jen naší strany. Je to zdrcující skutečnost především pro ANO, kde Babiš určuje, kdo bude na kandidátkách.

Samozřejmě, že to je napříč spektrem, ať již vpravo nebo vlevo. A když mluvíme o těch „držácích“ v Parlamentu, tak jsou to i strany levicové, jejichž lidé tam sedí a sedí...

Tak tak…

Vy se stále profilujete jako klasická pravicová strana. ODS byla kdysi za svého „otce zakladatele“ Václava Klause byť s výhradami proevropská, nyní je fakticky protievropská. A co Soukromníci, Svobodní… Takže potenciální voliči by se na vás mohli dívat s určitou nadějí...

Jsem přesvědčen, že patříme mezi strany, které jsou zárukou zachování demokracie – se vším co představuje, s plusy i mínusy. S tou pravicovostí a konzervatismem je to ovšem velmi nahnuté, stáváme se stále liberálnější a to nás tlačí doleva, doleva a zase doleva. Stejná situace je i v ODS, takže tvrdím, že skutečně pravicová strana dnes v Česku není. Jsme jednoznačně nekriticky proevropská strana, bez ohledu na srab, v jakém se Evropská unie nachází. Celý segment úletů, které si pravicová strana činící si nárok na nálepku konzervativní nemůže dovolit, od nás odhání voliče i vlastní členy. Je to proto – a to říkám permanentně a všude – že ty partaje už nejsou pravicové, ale posouvají se do středu.

Pro mne je velmi znepokojující, že za nás kandiduje pan Bursík, bývalý předseda Zelených. Zelení byli přece vždycky levicovou stranou. Vím, že už není v této straně, ale lidé ho tak podprahově cítí. Po tomto oznámení jsem mluvil s kamarádem, mladým vzdělaným členem naší strany, a ten mi řekl – „já nás snad nebudu volit“. Rozumíte? „Já nás už asi nebudu volit, protože ta partaj neví, čí vlastně dnes je.“ To je hrozné, ale když to někde řeknete, jste vlastně za milého výstředníka, kterého nikdo nahoře nebere vážně.

Ale tak to je dnes prý i v ODS. Když se podíváte třeba na vyjádření pana Fialy, který je mi jako člověk poměrně sympatický, tak to je populismus za populismem. A není to ani populismus sociální. To je obrovský problém pro nás pravicové konzervativce. Ale já pevně věřím, doufám, že se topka ještě vzchopí, rehabilituje, ale než k tomu dojde, dá to strašně moc práce. Nebudou stačit líbivá nebo jednoduchá ideologicko-demagogická hesla o zelenosti, Unii a Putinovi.

Dalším problémem, který vnímám, je absence skutečně vyprofilovaných pravicových politiků, s výjimkou Miroslava Kalouska. Nicméně se mi zdá, že i ten ustupuje z těch svých maxim, což někdy nemusí být na škodu, ale neměl by to být setrvalý stav. Nemusí to být pravda, ale slyšel jsem, že i on začíná podléhat polovičatosti svého nejužšího okolí. Jakkoliv je pravdou, že pana Kalouska lidsky nemusím – a to se o mně všeobecně ví – jsem přesvědčen, že v tuto chvíli je ve straně nenahraditelný ve smyslu vůdcovství, kvality projevu i neuvěřitelného politickému instinktu. Doufám, že pan předseda k sobě dostane brzy do týmu lidi, kteří mu s tím pomohou, nebudou asociální, ale přesto budou dostatečně pravicově smýšlející, především konzervativní – a strana se vzchopí zase alespoň na nějakých 17 procent volebních preferencí.

Nepersonifikovalo se to prostřednictvím Andreje Babiše tak, že pan Kalousek je takový až téměř ďábel a andělem zachráncem je Babiš…

... no především Agrofertu! Když si porovnáte čísla jeho hospodaření – před vstupem do politiky, respektive na Ministerstvo financí, a po – tak zjistíte, že Agrofertu se prudce vylepšila ekonomická bilance. Co k tomu říci...

On, zdá se, je a není proevropský, je a není protiimigrantský...

Pochopitelně! Hrdinové mlčí a na jejich slova vždycky dojde.

Policie se aktivně zajímá o Andreje Babiše, o čemž se šuškalo už od jara. Nicméně je to tady, v předvolebním čase. Ovšem, ČSSD a další mohou být spokojeni jen krátce... – nemá český národ rád též mučedníky a ty, kteří se obětují? Anebo podle vás začne pád preferencí ANO, což by si jistě přála například americká agentura, která radí sociálním demokratům?

Já bych rád zkrotil vášně všech lidí, pohoršených, i těch v naději. Obávám se, že lidi už tyto věci mnoho nezajímají. Navíc to už slyším, jak si ženské při nákupech a mužští u piva říkají – „pustili Ratha, pustí i Babiše“. Jinak to u nás ani dopadnout nemůže. A mají pravdu.

Pojďme dále. Rozhořela se kampaň na prezidentské volby. Myslíte, že je čas hledat jiného prezidenta než je Miloš Zeman?

Přiznám se, že jsem Miloše Zemana nevolil. Mnoho jeho výroků a činů kritizuji nebo mám k nim výhrady. Je mi líto, že tento bezesporu inteligentní člověk se během svého prezidentování snížil k tolika nepěkným věcem. Když už se prezidentem stal, čas na jeho odchod nastal nejpozději před dvěma lety. Nicméně, upřímně, z jednoho důvodu jsem rád, že prezidentem je on. Ten důvod si s dovolením nechám pro sebe. Důvody jsou vlastně dva, druhý vám řeknu. Je to podpora Izraele. Obávám se, že od našeho čestného předsedy by se takové podpory naši přátelé nikdy nedočkali.

Najednou se tu objevuje nemálo kandidátů, které však nezná ani jejich sousední ulice, natož takzvaný venkov…

Kandidovat může každý, kdo splní zákonem předepsané podmínky. Rád prozradím, že mým kandidátem je, zatím, pan profesor Drahoš. To, jestli někdo dá přednost textaři hezkých písniček, nebo vědeckému pracovníkovi věhlasného jména, je věcí každého z nás. Důležitá je změna na Hradě.

Mluvíte o Jiřím Drahošovi, který je znám svými proevropskými výroky. Topka drží stále proevropskou rétoriku, je příznivcem eura – neuškodí vám to v této době, když se na EU mnohdy módně nadává?

To víte, že to uškodí! Ale někdo přeci musí držet prapor. Víte, já jsem obrovský euroskeptik, ale jsem jednoznačně přesvědčen o tom, že projekt Evropské unie je jeden z nejúžasnějších v dějinách Evropy.

Bohužel, naprosto oproti ideálům otců zakladatelů, se Evropská unie stala byrokratickou hydrou ovládanou, jak říká pan senátor Kubera „dobrotrusy“, kteří místo řešení zásadních problémů diktují Evropanům, jak mají žít a vyhrožují zákonně zvoleným reprezentantům suverénních zemí nějakými postihy. Není to organizace pouhé hospodářské spolupráce, a to jí velice škodí.

Pokud jde o euro, tam jsem zcela konsternován, že i někteří naši ekonomové zcela nekriticky, což je velmi podezřelé, hlasitě prosazují bezpodmínečné přijetí eura, což je dnes měna, s výjimkou Německa, notoricky zadlužených a špatně hospodařících států, někdy před státním bankrotem. Nechápu, proč mají naši občané platit za chyby politických elit Řecka, Španělska, Portugalska, Itálie, o Francii nemluvě, a dnes již vlastně i Rakouska. Ano, ať se všichni včetně velkých hráčů chovají ekonomicky zodpovědně, a pak přijměme euro.

Co mě však naprosto uráží, je vyjadřování některých evropských lídrů, samozřejmě v čele s Německem a s Francií, o dvourychlostní Unii, což je další, naprosto brutální pošlapání myšlenky jednotné Unie. Jsem přesvědčen, že je ji třeba reformovat, ale bojím, že s lidmi jako jsou Merkelová, Schultz, Macron a další, je nereformovatelná.

Politika topky ve smyslu zachování Evropské unie je správná. Nezatracoval bych jí, i proto, že jsem národovec a myšlenka sjednocené Evropy je s trochou nadsázky vlastně česká. Vždyť s ideou Panevropy přišel Richard Mikuláš hrabě Coudenhove-Kalergi a rozvíjel ji na zámku v Poběžovicích a Pivoni na Domažlicku. Nemůžeme přece zavrhnout vlastní dítě.

Co říkáte hrozbám ze strany EU, ať již kvůli migračním kvótám nebo třeba kvůli držení zbraní? Není to kontraproduktivní? Ostatně, nikdo také z EU nepřijel do Británie a neřekl – my vás chceme dál v EU. A teď dostáváme „za uši“ jako členové Visegrádu…

To je pochopitelná reakce pramenící z absolutní zpupnosti některých bruselských pohlavárů. Nu, jeďte do Londýna se s někým objímat, když máte pocit ukřivděné zhrzené milenky. A tento pocit „bruseláci“ jednoznačně mají. Stejné je to i s Visegrádem, který nechce spadnout do stejného průšvihu, jaký má západní Evropa. Aby nás kritizovali, to je poněkud nefér.

My na rozdíl od nich jsme si zažili totalitu a všechna omezení, která z toho plynou, tak musí pochopit, že se nám buzerace příčí. A vezměte si příklad. Ve Francii na filmovém festivalu v Cannes trvalo tři čtvrtě až dvě hodiny, než jste se dostal do kinosálu, přestože jste byl – omlouvám se za tu terminologii – bílý, dobře oblečený a vykazoval jste všechny znaky rodilého Evropana. Přesto vás kontrolovali, ženám kabelky, mužům alespoň kapsy. To je přece známka toho, že něco není v pořádku. A vojsko v ulicích je přece známka toho, že něco není ale vůbec v pořádku. Výjimečný stav je známka rozkladu dané společnosti, minimálně totálního selhání systému. Nenechme se opít rohlíkem. A nehovoříme jen o Francii. Lidé, kteří ve své zemi musí využívat výjimečného stavu, nebo armády v ulicích, aby dost neúspěšně ochránili svoje obyvatelstvo, nás přece nemohou poučovat. To je absurdní.

Pokud jde o Visegrád, pak za zásadní problém považuji, že z naší strany dostatečně nezaznívá – nechte nás na pokoji, pojďme spolupracovat, ale chovejte se k nám laskavě jako k suverénním státům a plnohodnotným členům Unie. Vy máte zkušenosti a my také, zejména s pomalu se přikrádající totalitou, zkuste si nás vyslechnout. A ne hned na nás štěkat, že jsme zrádci. Toto prohlášení pana Macrona ve mně cosi příslovečně zlomilo. Žádný Francouz ani Brit si nemůže nikdy dovolit říci, že jsme zrádci. Rok 1938 a Mnichov jsou sice daleko, ale Československo tehdy nepředhodilo Francii Hitlerovi. Bylo to naopak. Pan Macron by to mohl vědět z dějepisu vlastní země, a chápat, že se nám to vůbec nemusí líbit. Nicméně rozumím, proč to asi neví. Jak se totiž zdá, při výuce se spíše věnoval své učitelce nežli učivu. Francie nám dluží velkou omluvu a je mi hanba, že to z Prahy nezaznělo.

Ve Francii je výjimečný stav. Co je výjimečnějšího než výjimečný stav? Zákaz vycházení?

Stanné právo. A občanská válka. A ta už tam svého druhu v podstatě propukla. Protože když se podíváte na hořící auta a další věci v ulicích, na vojáky s kulomety, tak to je přece prakticky občanská válka. A od představitelů takové země já nechci být poučován.

Snad ještě poznámka k té Francii. Když si uděláme takovou soutěž, kdo je víc xenofobní, nejsou to právě třeba Francouzi, kteří ještě před pár lety na předměstích Paříže zplanýrovali tábory rumunských a bulharských Cikánů, když se otevřely hranice do EU?

Francie je stát, který už neví, čí je. To je zleva doprava. Hlavně zprava doleva. A když si člověk myslí, že už to nemůže být horší, vždycky ho překvapí. To je jako s Německem. Jsem permanentně překvapován chováním tamní politické elity. Francie by chtěla být také takovou mocností jako jsou Německo nebo Británie, ale ono to nejde, ono to nejde, ono to nejde. Tak alespoň experimentují a okřikují menší a podle jejich mínění slabší, že nechtějí také experimentovat… Nevnímají, že by si měli především uklidit na tom svém dvorečku.

Ukrajina dostala bezvízový styk se zeměmi EU. Co tomu říkáte?

Ukrajince nemůžeme paušalizovat jako skupinu nějakých nepřizpůsobivých lidí. Na rozdíl od jiných sem přicházejí pracovat a co si budeme povídat, vyplňují stále více zející díru na pracovním trhu. Zejména v hůře placených profesích, ale ruku na srdce, již nejen tam. Ano, někteří jsou hlučnější, ale už jste někdy večer seděl v restauraci se skupinou východních Němců, případně se dostal do společnosti bavících se mladých Dánů v pražských ulicích? Respektuji více pracujícího Ukrajince než na podpoře se dlouhodobě válejícího Čecha. Raději tu uvítám Ukrajince nebo Moldavana, který tu chce pracovat a slušně žít, než 12 000 uprchlíků, kteří tady budu ždímat sociální systém. Ukrajinec ostatně pochází ze stejného kulturně-sociálního prostředí, jako Středoevropan. Takže je mi bližší.

A teď jeden v těchto dnech rezonující dotaz – Prague Pride. Vy jste hluboce věřící člověk…

... katolík, řekněme to na rovinu…

... vzdělaný člověk. Jak se s tím můžete vnitřně popasovat, když právě topka v tom je taková spíše pro…

To je pane redaktore to, o čem hovořím. Je TOP 09 ještě konzervativní? Ona je trochu matoucí nejen v tomto ohledu. I když upřímně, Prague Pride je mi vlastně lhostejná. Mám několik známých, kteří jsou homosexuální. Nemám problém s jejich sexuální orientací, oni s mým náboženstvím, nepotřebujeme se tolerovat, respektujeme se jako lidské bytosti. Trochu mě udivuje, že někdo cítí potřebu dávat najevo veřejně svojí sexuální orientaci, i když pravda, já svoji heterosexualitu, jsem-li dotázán, nepopírám, ba přiznávám. Ano, je to skandální, ale nemohu si pomoci. Ovšem, abych chodil do hypotetického průvodu heterosexuálů a ukazoval tam zadnici, to bych doopravdy nemusel. Ale cítí-li někdo potřebu, nechť to dělá.

Mně ale vadí něco úplně jiného. Nedávno proběhla tiskem zpráva o tom, že Ústavní soud uznal rodičovství dvou mužů. To je věc, která mě naprosto šokovala. Ve smyslu toho, jak k tomu došlo. Byla žena, která porodila dítě. Jak došlo k oplodnění, nebylo řečeno – jestli normální cestou nebo umělým oplodněním. Faktem je to, že nikdo prý neví, kdo z těch dvou výtečníků byl otcem toho dítěte. Takže: Nějak bylo počalo dítě. Žena jej porodila. A soud se bavil o tom, jestli oba ti dva pánové jsou rodiče. A prý ano. Jeden že je táta, druhý máma. Ale co skutečná matka? Je to třetí rodič? To je obludné, děsí mi to. Jsem doopravdy pobouřen, že Ústavní soud, kterého si jinak naprosto vážím, byl vůbec schopen vynést takový rozsudek. Protože tímto rozsudkem se zároveň řeklo, že žena je vlastně pouhou nosnicí. Tak to cítím. Velice kriticky!

Tak to je tedy silné přirovnání!

Já to tak cítím. Protože muž je otec a žena je matka. Dítě má přeci právo vědět, kdo je skutečně otec, případně matka, a musí mu to být jasně sdělováno, to považuji za povinnost evropské společnosti! Že sice žije ve společnosti dvou mužů, když už k tomu dojde, ale tatínek je jen jeden z nich. Chápu, že ta žena se mohla vzdát toho dítěte, ale pořád je to matka. Ani jeden z těch dvou mužů nemůže být matka, protože je to muž a matkou je výhradně žena. Promiňte. Já také nemůžu a nechci být jakési „to“. Jsem prostě chlap. Ne nic extra, ale chlap.

… nu, ovšem dnes při té genderové masáži, kdy se hovoří o třetím a čtvrtém pohlaví, kdy ve Velké Británii se vážně hovoří o tom, že se nebude říkat „dámy a pánové“, kdy ve Spojených státech pustit ženu galantně ve dveřích je pomalu hrdelní zločin a kdy se zcela naprosto vážně shledává, že pisoáry by se měly odstranit, protože pobuřují feministické spolky, pak se divte!

Tomu naprosto rozumím, ale mě ještě nezmasírovali. Spoustu lidí ještě nezmasírovali, ale někdy mám pocit, že myšlení nás nezmasírovaných je považováno za nevhodné a bláznivé. To je věc, která mi vadí. Že se homosexuálové nebo lesbičky procházejí po Praze nebo po Londýně, to mi je úplně jedno. Když jim to udělá dobře, budiž.

Není to o tom, že už jsme příliš bujní, nevíme „roupama co“, nevážíme si svých výdobytků euroatlantické společnosti...

Ano, připomíná mi to starý Řím, kde lidé již také nevěděli, co... A důsledkem je i pošlapávání našich svobod, tradic, vztahů a podobně. Je jím i zanedbávání, respektive pošlapávání našich povinností vůči rodině, společnosti, státu, národu, zaměstnavateli. Opačným směrem platí to samé. Jenže ono již jen slovo povinnost je dnes opovážlivé, nevhodné. Tam jsme to dopracovali.

Mohu-li se ještě vrátit zpět k onomu rozsudku, překvapuje mě i to, že nejen ti dva pánové, ale i různí gender-pomatenci dostávají prostor v médiích, včetně těch veřejnoprávních, aby tam radostí poskakovali, jak je to skvěle pokrokový rozsudek a jak jsme zase o krok dále. Ne. Jsme o krok blíže společenskému peklu. Je to popření základů naší evropské civilizace. Tím přecházíme úplně někam jinam. To je nepojmenovatelné.