Jak moc se mění náhled a důvěra Čechů směrem k Evropské unii?
Naše veřejnost procházela ve vztahu k Evropské unii různými stadii. Před patnácti lety bylo naše členství v Evropské unii přijímáno pozitivně, především jsme očekávali vyšší ekonomickou prosperitu i vyšší životní úroveň. Také jsme čekali, že cesta mezi nejrozvinutější evropské země povede k pozvolné kultivaci veřejného života u nás. Ukázalo se později, že do vztahu k Evropské unii se silně promítá negativní hodnocení naší domácí politiky. Za vlád Topolánka a Nečase propadl vztah k Evropské unii na své dno. Souviselo to i se situací v Řecku a s dopady finanční krize. S nástupem vlád ANO a ČSSD se vztah našich obyvatel k Evropské unii zlepšil, avšak prošel těžkou zkouškou v průběhu evropské migrační krize.
Co se mění za poslední měsíce? Ať už opatření proti Maďarsku, politické změny v Itálii související se změnou přístupu k migraci, dění kolem Visegrádské čtyřky, protesty v Německu a tak dále?
Výzkumy STEM ukazují, že je v evropském tématu u nás třeba rozlišovat dvě roviny. V té první, hodnotové, jde o ideu evropské spolupráce, posilování svobod, vyrovnávání rozdílů mezi zeměmi, hledání celoevropského řešení mezinárodních otázek. Tato rovina má u naší veřejnosti jasnou většinovou podporu. Problémem je však rovina druhá – posuzování konkrétních praktik institucí Evropské unie. Zde jsme velmi kritičtí. Víme přitom, že lidé sami říkají, že toho o praktickém fungování Evropské unie mnoho nevědí a že je jim do značné míry lhostejné. Jsme zahleděni sami do sebe, okolí kolem nás sledujeme jen okrajově. Tak je tomu třeba se změnou italského přístupu či německými protesty. Visegrádskou čtyřku i premiéra Orbána posuzuje naše veřejnost celkem kladně, tak trochu jako ochranu proti tušeným nedostatkům Evropské unie.
A čím to je, že Češi jsou tak euroskeptičtí? Souvisí to podle vás nějak s historií, jak občas slýchám v rozhovorech? S tím, že jsme citliví na zásahy zvenčí a podobně?
Bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza hodlá vyvracet mýty o Evropské unii při cestách po republice. Podle něj český euroskepticismus pramení ze lží a dezinformací. Má pravdu, nebo nás Evropská unie prostě zklamala?
Má pravdu v tom, že celé evropské téma jsme trestuhodně zanedbali. Národní komunikační strategie před referendem o vstupu do Evropské unie naznačila otázky, které je potřeba jasně a srozumitelně vysvětlit, ale politikové ani média si to nevzali jako důležitý úkol. Je určitě dobré vyvracet mýty o Evropské unii. Je ale třeba docenit, že naším problémem není dostupnost náležitých informací, ale způsob jejich podání. Evropská agenda je odtažitá, spoustě lidí nesrozumitelná. Je třeba najít jasné a srozumitelné odpovědi na otázky, které si lidé skutečně kladou. Vždyť ani pořádně neumíme říci, v čem a proč nás Evropská unie zklamala. Dovedu si představit, že tady by sociologický výzkum mohl sehrát důležitou roli.
Jak moc Češi tedy souzní s Maďarskem a politikou Orbána? Je nám prostě bližší než západní země z různých důvodů? Líbí se nám, že se dokáže postavit Bruselu?
Určitě je mnoha lidem sympatické, že malá země se dokáže postavit daleko většímu a mocnějšímu celku. Pochybuji ale, že o politice Viktora Orbána mají lidé u nás dostatečné povědomí, že by třeba rozuměli jeho pojetí neliberální demokracie. Víme z našich výzkumů, že lidé oceňují, když naši politikové dokážou v Evropské unii hrát aktivní roli. Silně kritizují, že jsme v Evropské unii pasivní, že nedokážeme formulovat a prosadit naše stanoviska.
Psali jsme:
Existují nějaké údaje o tom, jaký je současný přístup Čechů k Německu? Například kvůli osobě Angely Merkelové? Prý o ní ještě v evropské politice uslyšíme, je to pravděpodobné?
Náš přístup k Německu se v polistopadovém vývoji podstatně zlepšil. Naše ekonomická provázanost s Německem je jasná všem a podle mého názoru je Německo pro nás i branou ke zlepšení našeho dnešního vztahu k Evropské unii. A to bez ohledu na fakt, že právě Evropská unie je činitelem, který zabraňuje naprosté dominanci Německa v evropském prostoru. Náš česko-německý výzkum ukázal, že toho zatím o sobě příliš mnoho nevíme, i když jde třeba o kulturu či životní styl. Zásadním předělem v rozvíjejících se vzájemných vztazích byla pro naši veřejnost migrační krize. Přístup Německa nám byl naprosto nesrozumitelný a vnímali jsme ho i jako naše vlastní potenciální ohrožení. Angela Merkelová byla u nás před rokem 2015 jasnou hvězdou na žebříčku popularity zahraničních osobností. V důsledku masového přijetí migrantů ale její prestiž dramaticky propadla. Budoucí politickou kariéru neumím posoudit.
Jak hodnotíte dění kolem vyjednávání o vystoupení Velké Británie z Evropské unie?
Ukazuje, jak ošidné je referendum, pokud mu nepředchází dlouhodobá a důkladná osvětová kampaň a veřejná diskuse. Dnes se zdá, že žádné z britských stran současná situace nevyhovuje, nevyhovuje ani zemím Evropské unie. Je to ostatně důkaz, jak je současná Evropa provázaná a jak složitý je proces globalizace.
Trestá Evropská unie stát, který chce vystoupit, komplikováním celého procesu? Snaží se z Británie udělat exemplární příklad tak, jak tvrdí kritici Unie?
To si já nemyslím. Jedna věc je vyjednávání podmínek odchodu, jiná věc je nalézt schůdné formy spolupráce do budoucna. Chce to čas i určité vystřízlivění.
Přesně před rokem jste mi v rozhovoru tvrdil: „Dlužno poznamenat, že pokud se odehrává výrazný zvrat na politické scéně, tak se jen zřídka ohlašuje dlouho dopředu v dramatických tazích. Viděli jsme v Británii, Německu, Itálii a v mnoha jiných zemích, že když se chystá průlomová změna, tak se ohlašuje v drobných náznacích, protože změna se vplíží. Není černobílá a ostře řezaná, ale rodí se spíše z náznaků, mlhavých indicií, v několika nepřímých ukazatelích a vlastně zřetelně je něco ve vzduchu.“ Zajímalo by mne, jestli podobný pocit či náznaky vnímáte nyní, kdy se přiostřuje dění kolem premiéra Andreje Babiše?
Nejsem si jist, jestli se dění kolem Andreje Babiše takzvaně přiostřuje. Byli jsme svědky dlouhé parlamentní rozpravy, která nepřinesla příliš nového, a pokus vyslovit nedůvěru vládě skončil neúspěchem. Byli jsme svědky protestů veřejnosti, které však těžko budou hledat nosné pokračování, nepůjde-li jen o osobní demisi premiéra. V datech nevidíme, že by se situace v naší zemi přiostřovala, že by se veřejné mínění radikalizovalo v důsledku závažných společenských problémů. Lidé spíše současnou situaci vnímají s jistou rozmrzelostí jako určitý zmatek a chaos. Nevidí jasný směr ani perspektivu do budoucna a zdá se jim, že se utápíme v každodennosti. Takhle průlomová změna nezačíná.
Jak významně podle vašich zkušeností ovlivní voliče hnutí ANO kauza s Andrejem Babišem mladším? A kdy bychom mohli mít výstupy od voličů?
Uvidíme během dvou tří měsíců. V komunálních volbách šlo mimo jiné i o to, zda je hnutí ANO v uvozovkách pevně v sedle a zda se jeho podpora nerozdrobuje. V říjnu ANO uspělo. Osobně si myslím, že neutrpí ani nyní. Třeba ale utrpíme my všichni – je možné, že se prohloubí polarizace naší společnosti, a tím se oddálí řešení dlouhodobých problémů naší země, které vyžaduje ochotu ke konsenzu napříč politickým spektrem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
