Pokud přijde úředník zkoumat, čím doma topím, ...Anketa
Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?
Ekonomicky to vypadá úplně jinak. Lidé jsou sice stresováni mnoha věcmi, jako je uprchlická krize, z médií se na ně valí obrázky bojůvek, komplikuje se bezpečnostní situace v Evropě, ale čistě ekonomicky vzato čísla hovoří úplně obrácenou řečí. V Česku máme ekonomický růst blízko 5 %, extrémně nízkou nezaměstnanost a mimořádně nízký počet uchazečů na jedno pracovní místo, mimořádný růst tržeb v maloobchodu, takže z tohoto pohledu nám nechybí nic a těžko by mohlo být ještě lépe. Srovnatelná situace tady byla naposledy před vypuknutím krize v roce 2008.
Vzhledem k tomu, že ekonomický výkon nelze zvyšovat donekonečna a ta čísla příští rok už nebudou tak vysoká, ačkoli příští rok bude ekonomika stále slušně rozjetá. To je vidění nezkreslenou optikou, ne nějakými pocity, ale čísly, která nelze ošidit. Jiná věc je, jak situaci lidé subjektivně cítí; roli hraje to, že prakticky vždy mají pocit, že v minulosti vše bylo lepší. Za dva tři roky se možná i na letošek budou dívat s tím, jak se měli úžasně.
Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Jak s odstupem průběh krize v roce 2015 ovlivnil Evropu a Českou republiku?
K nám imigranti nepřišli, takže česká ekonomika tím postižena nebude. Bude ale zasažena něčím jiným – a to tím, že se na nás valí špatné zprávy zejména z Německa, protože je tam milion uprchlíků. To, co slyší z médií, může lidem trochu zhoršovat náladu, ale ekonomicky to pro nás nehraje žádnou roli. Jiné je to v Německu, kde imigrace představuje velkou zátěž na hranici ufinancovatelnosti. Ani to ale ještě pořád neznamená, že by se tento vliv měl přelévat do české ekonomiky. Je to hlavně zátěž pro německé veřejné finance, ale ne pro německý průmysl, a to je pro českou ekonomiku důležité. Pro německé veřejné finance je to velký problém a také to ovlivňuje psychiku lidí a růst napětí v německé společnosti. Zatím se to ale na makroekonomických číslech neprojevuje. I když německá ekonomika příští rok zpomalí, neznamená to, že je to kvůli imigrantům, ale spíše tím, že zpomaluje celkově světová ekonomika – a to nemá s uprchlíky moc společného.
Je něco na tvrzeních, že imigrace může být pro ekonomiku dlouhodobě pozitivní?
To sotva. Jsou tady teorie, že by imigranti mohli povzbudit trh práce, poptávku apod. Ale mám podezření, že jsou to teorie omílané jen k uklidnění veřejnosti, než aby byly skutečně podložené. Imigranti neznají jazyk, nemají potřebné vzdělání, v mnoha případech ani nevykazují ochotu se zapojit do trhu práce. Je to hlavně zátěž a představa, že povzbudí ekonomiku, je spíše falešná.
Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav?
Pro evropské veřejné finance je vlna imigrace z dlouhodobého pohledu větší zátěží než celá řecká krize, Řecko je nicméně pro Evropu velký průšvih. Nemluví se o něm, protože se na přelomu června a července dala situace k ledu a našel se mechanismus, který na čas krizi utišil. Neznamená to ale, že je vyřešena, za dva tři roky budeme ve stejném stavu jako letos a bude se znovu řešit, jestli se Řecko nechá zbankrotovat, vyloučí z eurozóny apod. Situace se zákonitě vrátí, protože v řecké ekonomice se fundamentálně nic nezměnilo, pořád více utrácejí, než vydělávají, pořád mají příliš velký dluh na to, aby byl splatitelný, a přitom Německo a ostatní státy trvají na tom, že nebude řecký dluh odepsán. Řekové nejsou schopni se z dluhové pasti dostat, a proto se situace musí vrátit.
Jak to ovlivní stabilitu eurozóny? A jaká je vlastně situace jejích ostatních členů?
Dosud bylo politicky nekorektní mluvit o rozpadu eurozóny, postupně se ale zdá, že animozity v eurozóně a Unii narůstají, a objevuje se stále více rozporů i mezi zeměmi z takzvaného tvrdého jádra. Velké odstředivé tendence jsou ve Finsku; v Británii (bez ohledu na euro) to trvá už dlouho a jde dokonce o vystoupení z EU. A to by byla pro společenství veliká rána. Ve Francii se sice nemluví o rozpadu eurozóny, ale ve skutečnosti je Francie velkým hříšníkem, protože tam prudce narůstá veřejný dluh, a to také jednou bude velký problém. Je také otázka, jestli v Německu nezačnou vznikat obrácené tendence než dosud a místo snahy o udržení eurozóny Němci nezačnou říkat, že chtějí problémové země z eurozóny vytlačit. To bylo v Řecku na spadnutí už letos, Varufakis měl připravený plán, jak přejít na drachmu, což není těžké z hlediska technického mechanismu, ale horší je vysvětlit to politicky. Tím, jak se nyní situace vyostřuje a uprchlíci jsou v tom katalyzátorem, roste pnutí mezi státy, Evropa se rozkližuje – a za této situace je odchod Řecka z eurozóny pravděpodobnější než v minulosti.
Psali jsme:
Co by pro evropskou ekonomiku znamenalo omezení nebo zánik Schengenu?
To by mělo fatální dopad, protože volné hranice jsou téměř podmínkou jednotné měny. Pokud by Schengen zanikl, je nemožné, aby ho dlouhodobě přežilo euro. To by se sice neprojevilo hned, dlouhodobě by ale byla společná měna neudržitelná. Bez Schengenu nemá smysl hlubší evropská integrace, a mě proto děsí nápady na jeho omezování. Představa omezování Schengenu je výrazem totální neschopnosti ochránit vnější hranice EU. Když to Evropa neumí, obrací se k druhé, jednodušší možnosti, a sice uzavřít vnitřní hranice. Ale to je úplně padlé na hlavu, jestliže neumí ochránit vnější hranice kvůli tomu, že to nedokážou Řekové, má smysl vyloučit Řecko ze Schengenu i eurozóny – prostě amputovat problémovou část. Nemá ale smysl uzavírat hranice třeba mezi Českou republikou a Rakouskem nebo Německem. Jestli je na evropské integraci něco dobré, pak je to právě svoboda volného pohybu osob, kapitálu apod. – to je Schengen. Když budeme uvažovat o jeho likvidaci, nemá smysl, aby integrace vůbec pokračovala.
Rok 2015 začínal ukrajinskou krizí, v níž bylo silným hráčem Rusko, následovaly sankce a také ekonomické problémy Ruska. Jak je na tom nyní tento stát?
Rusko je hodně tlačeno ke zdi cenou ropy, která vytváří tlak na jeho veřejné finance. Výsledkem je, že se tam zhoršuje ekonomická situace, a bylo proto od ní potřeba odlákat pozornost veřejnosti. Pokud je velmocím úzko ekonomicky doma, musí si najít vnějšího nepřítele, to je klasický postup. Pro Rusko je to dnes tzv. Islámský stát, do značné míry Turecko, vnější nepřítel je na Ukrajině. To je z pohledu ekonoma odlákávání pozornosti od domácích ekonomických problémů. Veřejnost pak má pocit, že je Rusko stále velmocí. A národ je stmelen. Také zhoršení vztahů s EU je v této logice, Rusko tím dává najevo, že je velkým hráčem. Jestli se ale v Evropské unii bude hrát na to, že Rusko je pro ni velký nepřítel, a v Rusku, že je velkým nepřítelem EU, hlavní problém s Islámským státem je nevyřešitelný.
Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Jak se díváte na názor, že tato země přebírá roli světového hegemona?
Od toho je Čína ještě hodně, hodně daleko. Tato otázka se mediálně rozviřuje, ale je to spíše Potěmkinova vesnice. Přirovnala bych to k situaci z dob studené války, kdy měli Američané obavy, že je Sovětský svaz předežene, ale pak se po pádu sovětského bloku ukázalo, že Rusko na to ekonomicky totálně nemělo. Čína tuto situaci připomíná, trpí obrovským množstvím nerovnovah a její růst, který nás děsí, je vyhnaný vnitřním zadlužením, a není to ten kvalitní růst, na který jsme na Západě zvyklí. Nevěřím navíc, že by v minulosti Čína skutečně dokázala růst o 8 %, podle mne je to do určité míry jen propaganda. Na obavy, že by nás Čína ekonomicky rozdrtila a zkolonizovala, je ještě hodně let čas.
Čas od času padne termín „válka“. Ať už světová, nebo lokální. Přiblíží se na základě současných destabilizačních dějů?
Tady odpovídám ne jako ekonom, ale jako laik. Pravděpodobnost většího válečného konfliktu je vysoká; zároveň se nedomnívám, že by se odehrál na území Evropy, ale bude mít epicentrum na Blízkém východě. Země jako Sýrie, Rusko, Turecko a Írán budou v první linii zataženy do konfliktu, který by se světovým mohl stát tak, že by se jej v regionu účastnily mezinárodní jednotky. Válka v Sýrii svou komplikovaností a tím, jak je v oblasti nárazníkové pásmo všech velmocí, se může stát rozbuškou pro větší konflikt.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
