Chcete, aby sněmovna vyslovila nedůvěru vládě Andreje Babiše?Anketa
Českou politickou scénou zahýbaly výbuchy v muničních skladech ve Vrběticích, které má podle českých zpravodajců na svědomí Rusko prostřednictvím svých agentů. Co celá kauza ukázala?
Beru to jako závažnou kauzu, nicméně s touto kauzou vzniká bohužel daleko více otazníků než odpovědí. O tom, jaké politické reprezentace tady momentálně máme, svědčí i to, co se dělo následně po oznámení, a i mimořádné schůze Sněmovny na základě článků na Seznamu a podobně. Nevypovídá to opravdu nic dobrého o politické kultuře v České republice.
Jaký vliv má celá událost a následné kroky na reputaci České republiky v zahraničí? Co to pro Českou republiku znamená?
Těžko říci, samozřejmě velice dobře vnímám, že následky toho, co se stalo, jsou obrovské v mezinárodním měřítku a lidé je samozřejmě vnímají negativně, protože se celkem oprávněně bojí poškození obchodních styků s Ruskou federací. Obchodní styky s Ruskou federací budou nyní poměrně horší, nebudeme tam exportovat ani naše technologické celky a přinese to i důsledky pro naši ekonomiku. Předpokládám, že firmy, které jsou vyloženě zaměřeny na tuto oblast, budou poměrně strádat.
Po oznámení následovalo vyhošťování diplomatů na obou stranách, zařazení České republiky na seznam nepřátelských zemí ze strany Ruska a tak dále. Jak si česká vláda v tomto směru vedla?
Česká republika si musí prioritně bránit své zájmy, a ne zájmy jakéhokoliv jiného státu okolo nás, a ostatní státy okolo nás si brání zase vlastní zájmy. Ať je to Ruská federace, Německo, Spojené státy americké, Velká Británie, všichni si hlídají své geopolitické zájmy. Česká republika nemusí přihlížet tomu, že tady pořádají rejdy různé tajné služby, mimo jiné i ty, které byly zmíněny v kauze Vrbětice. To si skutečně nemůžeme dovolit.
Informace, které se vyšetřily, poskytne Bezpečnostní informační služba oprávněným příjemcům, což je vláda nebo bezpečnostní rada státu. To je naprosto v pořádku. A pak je na politické reprezentaci, jakým způsobem si vyhodnotí důkazy a jakým způsobem se zachová. Tady se stále pořádá hon na bezpečnostní složky státu, ale já si skutečně myslím, že musí pracovat ve prospěch České republiky „padni, komu padni“. V této kauze vnímám negativně, že informace, které byly tajné, mohly prosáknout do médií ve chvíli, kdy se o tom dozvěděl širší okruh lidí.
Únik informací bohužel způsobil, že je vláda ohlásila v jakémsi spěchu z obavy, že je dříve oznámí média. Považuji to za naprosto nepřijatelné, protože pokud není celá kauza stoprocentně došetřena tak, aby mohlo dojít ke stíhání konkrétních osob, obvinění a vydání mezinárodního zatykače, tak únik vnímám velmi negativně. A právě tyto úniky poškozují pověst České republiky ve světovém měřítku, protože my jsme tím proslulí. Veškeré informace jsou napřed v médiích, a politická reprezentace reaguje ex post na to, co napíšou novináři. Pro mě je nepřijatelná situace, aby nám Janek Kroupa svolával článkem mimořádnou schůzi nebo zařadil mimořádný bod na schůzi Poslanecké sněmovny, kdy se přeruší projednávání veškerých věcí na programu, a my řešíme článek nějakého Kroupy. To mi připadá jako Kocourkov na druhou.
Podle vás je tedy hlavním problémem únik informací ze zpravodajských složek a policie?
Nemyslím, že informace unikají ze služeb, je vysoce pravděpodobné, čím více lidí na dalších různých místech se o tom dozví, tím je větší možnost toho, že informace uniknou, a já nejsem schopen říci, odkud to uniklo, to je spíše otázka na kontrolní orgány, které musí vyšetřit cestu úniku informací.
Je ale více kauz poslední doby, které se opírají o zdroje z okruhu či přímo o zdroje zpravodajských složek.
Nemohu prokázat své tvrzení, může to prosáknout odkudkoliv, ale já nepředpokládám tyto úniky, protože tajné služby jsou už od názvu tajné. Pracuje v nich spousta obětavých lidí, kterým záleží na České republice a na tom, co se tady bude dít, anebo jestli tady budeme mít teroristické útoky. Když se podíváme zpět, kolik bylo teroristických útoků na západ od nás? A našim bezpečnostním složkám se je daří odhalit ještě ve stádiu přípravy. V tomto ohledu se máme o co opřít a zatím se zde, chválabohu, nic podobného jako na západ od nás nestalo.
Psali jsme:
Jaký postoj by Česká republika měla po tom všem zaujmout?
Po bouřce, která proběhla, by se vztahy měly postupně vrátit k nějakému normálu. V případě, že zde operovali operativci nějaké tajné služby a naše tajné služby na to přišly, a pokud se vše došetří a vyřídí, měla by proběhnout nějaká další jednání o normalizaci vztahů. Měli bychom vycházet s každým státem dobře, ale naopak se nesmíme nechat ovlivňovat naší politickou situací ať z levé, nebo z pravé strany. My musíme hájit svoje zájmy, zájmy České republiky, zájmy českých občanů, a je nepřijatelné, aby nám tady zahraniční rozvědky pořádaly rejdy a aby si prosazovaly, co chtějí na úkor občanů České republiky.
Nesouhlasíte s návrhy, abychom vypověděli smlouvu s Ruskem o přátelství a spolupráci?
Použiji okřídlené rčení: Komu by to prospělo? Jestli si někdo myslí, že to prospěje České republice, tak já si to nemyslím. Měli bychom vycházet dobře i na ekonomické bázi, ať se jedná o Maďarsko, Slovensko, Rakousko, Německo… a i se všemi sousedy dále položenými bychom měli vycházet dobře. V případě, že se stane nějaký exces a je zde důvodné podezření, vyjasní se vztahy, vyjasníme si stanoviska, ale od určitého bodu, kdy se situace stabilizuje, bude všechno došetřené, bude všechno jasné, od toho momentu se můžeme odpíchnout a normalizovat vztahy.
Je to jako v manželství, tam se pohádáte, za tři dny to nevíte, nakonec všechno dopadne dobře a vše je zalité sluncem. V tomto případě bych očekával, že v budoucnu, neříkám příští týden, se budou vztahy normalizovat a budeme k sobě navzájem přistupovat jako dva suverénní státy. A ty dva suverénní státy mezi sebou mohou spolupracovat.
Polovina manželství ale končí rozvodem.
Ano, v tomto případě to tak zatím může vypadat, ale námluvy mohou proběhnout i opakovaně.
Co podle vás chtěl vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) v Moskvě, když se tam chystal na návštěvu?
Odpověď na tuto otázku zná jen vicepremiér. Jsou tady různá svědectví od jeho stranických kolegů, a zda jsou účelová, zda se jedná o vnitrostranický boj, nebo zda má pravdu ten, či onen, skutečně nejsem schopen posoudit. A vzhledem k volebnímu výsledku ČSSD v posledních letech a vzhledem k dalším predikcím volebního výsledku v tomto roce se domnívám, že to byl i celkem dobrý tah – přivézt vakcínu a zachránit lidi očkováním. Ta varianta mi přichází také jako pravděpodobná, ale nejsem schopen posoudit, zda je pravdivá varianta ministra vnitra, nebo kde se pravda nachází.
Jan Hamáček už se odmítá k věci dále vyjadřovat, přestože spousta otázek zůstává nezodpovězených. Co vy na to?
Já se mu ani nedivím, protože by stále dokola opakoval totéž. Myslím, že se stačí zeptat jednou, dvakrát, a pak opakujete, co jste už několikrát řekl. Podle mne to stačí, já nemám důvod Hamáčka nijak hájit, ale v podstatě celý příběh a sled událostí bohužel nechává v běžných občanech pachuť, že se sice něco trochu povedlo, ale něco se zase hodně nepovedlo. Pocity jsou mnohdy smíšené, lidé jsou schopni si vše zjednodušit, a nikdo se jim nemůže divit, protože tak to vypadá.
Jsou pro vás novinář Jan Kroupa a jeho zdroje důvěryhodné?
Mnohdy novináři pracují na objednávku. Mnohdy novináři pracují tak, že si něco vymyslí, vystřelí, a pak čekají, jestli se to prokáže, nebo jestli to bude jinak. Vycházejí z pochytaných informací typu „jedna paní povídala“, takže já v tomto případě důvěru v tyto novináře nemám. Spousta věcí, včetně obžaloby jedné bývalé poslankyně, na základě článku, se nepotvrdila, ale ti lidé mají mnohdy zničené životy třeba neopodstatněným obviněním. Novináři by neměli suplovat Policii České republiky, neměli by suplovat bezpečnostní složky státu, měli by se věnovat novinařině, ale aby ovlivňovali politickou situaci v České republice nebo v jiném státě, mi připadá jako nepřijatelné a na základě článků by neměla být svolávána mimořádná pléna Poslanecké sněmovny.
Prací novináře je ale odhalovat utajené věci, a ty potom mění politiku dané země. Je to součástí novinářské práce, odhalení s sebou nesou následky.
Myslím to tak, že novinář si nemá vymýšlet věci, které nejsou podloženy fakty, a střílet udičku, jestli se na ni náhodou někdo chytí. Novináři by měli pracovat tak, že jejich informace budou stoprocentně ověřeny, a ne vypouštět balónky. Pak je to aktivistická práce.
Dopustil se Jan Hamáček vlastizrady tak, jak je nyní obviňován například z řad opozice?
Obávám se, že je to v rámci politické předvolební rétoriky pouze klasický výstřel do tmy a je to jenom jedna z věcí, která dotváří kolorit předvolebních klání politických stran. Ale my dlouhodobě kritizujeme způsob vedení ministerstva vnitra a říkáme, že některým resortům je třeba vyměnit vedení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
