Proč zvali „něco takového“ jako je Janda. Klišovitá vyjádření s nulovými podklady. Maskovaná ideologie. Analytička řeší přednášku, která vzbudila velký rozruch

Zeman byl pozván do Bílého domu. Jak v tom světle vypadají nářky různých analytiků, že Zeman nás vytrhává ze Západu, že ohrožuje naše spojenecké svazky a na Západě ho neberou vážně?

O čem tento krok svědčí? O změně americké politiky, zvolení Trumpa, odvaze českého prezidenta hlásat názor, který ještě ve volbách nezvítězil.

Miloši Zemanovi poklesla v polovině listopadu důvěra o osm procentních bodů, má nyní na měsíc do dalšího průzkumu o procento víc odpůrců než příznivců. Je to kauzou Brady, způsobem informování v médiích, jinými kroky prezidenta, nebo jen únavou ze Zemana? Naposledy zvedla Zemanovi důvěru migrační krize. Najde se i tentokrát něco?

Je možné, že pokles důvěry byl způsoben konfliktem okolo dalajlámy, kauzou Brady a následně kauzou amerického velvyslance. Spojené nádoby. Akce upadající TOP 09, osamostatňujících se a vábených Starostů, vábící a upadající KDU- ČSL. Aneb jak zachránit, co se stejně zachránit nedá. Důvěru v "klidnou sílu" a havlovskou "pravdu a lásku".

Na druhé straně ale víme, že důvěra lidí v kohokoliv prostě kolísá, těžko můžeme očekávat, že se bude pohybovat v nějakých výšinách trvale. Nejsme v prezidentském systému, takže nelze očekávat výsledky popularity 80% jako u Putina. Ostatně, většina vládních garnitur po volbách měla vždy vysokou důvěru, která pak padala střemhlav dolů. Je to vcelku obvyklé a je to i logické chování voličů, kteří zjistí, že jejich vyvolený není Bůh ani Kalousek. Ale vzhledem k tomu, že autor dalajlámovsko bradyovských problémů je už z Hradu pryč, nahrazen protokolářem čínské firmy CEFC, nepochybně se najde situace, která důvěru v Zemana zase navrátí.

Jak hodnotit aféru s Jindřichem Forejtem?

Těžko. Jeden pohled sleduje aféry vysokého státního úředníka – zpoždění letu na pohřeb, esemesky s Bradym a přehlédnutí amerického velvyslance, druhý pohled je soukromě osobní - sexuálně drogový. Samozřejmě, pokud je to video pravé, pak je zde otázka, proč to, co dělal, nedělal poněkud decentněji. Do ložnice hradního protokoláře nebylo třeba nahlížet skrytou kamerou, mejdan se konal v kolektivu jemu podobných. Záznam z mobilu vynesl homopasák a drogový dealer, kterému prý Forejt dlužil a nechtěl zaplatit. O politické vydírání v první fázi ani nemuselo jít. Jiná je otázka státněbezpečnostní. Protokolář je autorem tras prezidenta, částečně moderuje jeho chování na veřejnosti. Leckomu včetně atentátníka, cizích rozvědek či Zemanových politických protivníků by se podrobné informace o poklescích prezidentova spolupracovníka i o různých neveřejných akcích prezidenta mohly hodit. Nicméně příslovečná je kvalita práce BIS, která měla detekovat problém, měla vědět, informovat a skandálu bránit v samotném počátku. A to říkám jako liberál, který chápe, že nikdo není světec a nemá smysl pobuřovat se nad tím, co si kdo dělá ve svém soukromí. To je u civilních osob pokrytecké. Neplatí ovšem u osob takto vysoce postavených zejména za situace, kdy hodlají usednout na křeslo velvyslance v sídle katolického papeže. Dalším otazníkem jsou oni dva podomníčci z polosvěta, kteří obcházeli redakce a video nabízeli za v Česku naprosto bizarní sumu, aby se zhojili. No a třetí bizár je redakce, která video koupila pod rouškou jakéhosi pseudoveřejného zájmu.

Dokážu pochopit Jindřicha Forejta, že odpočíval tímto poněkud méně tradičním způsobem od svých povinností. Dokonce lze jaksi chápat dva grázlíky z galerky, ti jsou k tomu předurčeni svým kriminálnickým nastavením a nic jiného je prostě nenapadne. Nedokážu ale pochopit novináře, který se prsí „potíráním zlořádů“, že něco takového koupí (a co daňové přiznání?), kusy zveřejní a ještě o sobě vypráví, jaký je světec a jak udělal dobře. Zlatá galerka…, protože tohle je mnohem horší. Ale asi jej to ukojilo ve všech směrech.

Na druhou stranu Forejt není soukromá osoba a veřejně se hlásil ke katolicismu. Homosexualita čili sodomie je dle katolíků hřích. Fetování také… Jak má někdo reprezentovat stát, když nedokáže sladit své osobní chování s elementárními standardy, neřkuli s budoucí diplomatickou kariérou? Čili to je zase argument na obranu drsného politického bulváru, který si říká Hlídací pes. Zaštěkal. Ale férové štěkání to nebylo.

A pokud jde o Zemana, jak i ve světle průzkumu vypadá možnost obhajoby Hradu? Co prezidentovi prospívá, co mu to kazí?

Zkazit mu to může jedině zdraví. A taky bude potřebovat tým, který nebude chránit své osobní zájmy či soukromé kšefty, ale jeho. Proti Zemanovi bude každý vyzyvatel jen těžko bojovat.

Horáček je bývalý hráč a penězoměnec, který sází na popkulturní popularitu a klouže po povrchu bulvárních médií, byť za podpory části pražských pseudointelektuálů (člověk, který musel k ohlášení své kandidatury použít čtecí zařízení a nechává se fotit v myslitelských pózách, mne jako možný prezident skutečně neoslovuje).

Předseda Akademie věd je moc akademický. Umí zašroubovat žárovku?

Generál Pavel příliš často mění názory dle požadavku zaměstnavatele. U generála správné, u prezidenta smrtelné.

U Teličky nikdo neví, za jakou nadnárodní korporaci mluví.

Robejšek je ještě prázdnější než Horáček a nikdo neví, jak moc se zapletl s plukovníky a generály Bundeswehru. Jako analytik se znemožnil vstupem do politiky. Dosud své názory říkal jako nezúčastněná osoba, dnes je manipuluje jako žadatel o moc. To je rozdíl.

Herman přišel o pel křesťanské nevinnosti, sudetští Němci nepomůžou vylepšit jeho ministerskou práci ani image lenocha a z jeho znalostí lustračních záznamů si mimo osmdesátiletých farářů už nikdo nic nedělá.

Mimo tyto známé tváře se určitě najde pár božích duší, jako obvykle. A dál uvidíme. Zeman dokáže své názory formulovat jasně. Srozumitelně. Umí mluvit jak s intelektuály, tak s „normálními lidmi“ v krajích. A zejména do vesnic a měst se nikomu z "etablovaných" politiků a elitářských kandidátů moc nechce. Zvlášť v těch regionech, kde se nežije příliš dobře.

Českem otřásla debata o skupině Ortel. Radek Banga protestoval, chodily mu sprosté nadávky, byly odhaleny jeho rané sprosté písňové texty, v předsálí koncertu Ortelu se hajlovalo, Tomáš Ortel sám neonacismus odmítl, Lucie Bílá dostala čočku... Inu, co nám z toho všecho zbylo a co nám tato přeprška řekla o naší společnosti? Reportáž ČT o Ortelu způsobila rozruch tím, že o stanovisko nebyl požádán sám Tomáš Ortel. Byl to správný postup?

Protest Radka Bangy byl takového druhu, že by Tomáš Ortel měl zaplatit za píár. Protože o Ortelovi do té doby věděli jen ti, kteří mu poslali hlas. A čas, kdy slavíci byli skutečnou masovou, celonárodní událostí, jsou už pryč. Takže dnes stačilo pár fanoušků. Bílá se takto zviditelňovat opravdu nemusí. Má zpívat. Zpívá stále dobře. Ukázalo se, že i ona trička byla poněkud problematická. Takže si pěkné píárko udělal i polozapomenutý pan Banga. A nic jiného než zviditelňování to nebylo. Vylučují pravidla Slavíka někoho za minulost? Za trestní stíhání či odsouzení třeba? Za chlast? Za cikánskou nemravnost? Za pervitin, Ortel za neonacistickou minulost některých členů? Nebo NE ? Pokud Bangu nikdo nestíhal za ohrožování mravní výchovy mládeže, Ortel nestíhá státní zástupce za neonacismus a v obou případech nedošlo k pravomocnému rozhodnutí soudu, nelze se pohoršovat. Myšlenkově mi texty Ortelu nepřipadají o nic horší, než rané texty Daniela Landy. Aniž bych srovnávala muzikantské provedení či úroveň sdělení. Rané Bangovy texty ovšem jsou poněkud odpudivé, i když to nyní bagatelizuje.

Fakt, že fanoušci Tomáše Ortela hajlují, je na pováženou, ale je to věcí každého fanouška, jak reaguje na koncertě. Stejně jako je věcí kapely, jaké logo si zvolí. Gallupův ústav výzkumu veřejného mínění zjistil, že skupina Kiss je nejpopulárnější skupina Ameriky. A přitom měla ve znaku runy SS…

Pokud bych reakce návštěvníků bagatelizovala, hajlovat se dá i na leckterém koncertu Pražské filharmonie. Richard Wagner napsal knihu "Das Judenthum in der Musik "(Židovství v hudbě, 1850), vedle Arthura de Gobineaua je teoretikem nadřazenosti árijské rasy, zbožňovali ho nacisté. Stále se hraje, že.

Nejsem příznivec nácků, ale vadí mi myšlenka, že za náckovské bude označeno cokoliv, co obsahuje slova „národ“ nebo „vlast“. Podle tohoto mustru byl nácek i Bedřich Smetana. Nacionalita byla přijatelná po celou dobu existence států až do poloviny dvacátého století. Internacionalismus zavedla do obecného povědomí až marxistická krajní levice. Spolu s pojmem třídní nenávist. Je to lepší?

Jak se poslední dobou vyvíjí vlna nevole části společnosti vůči ČT a mainstreamovým médiím jako takovým? A co říci, naopak, ke kampani některých médií, že ,,alternativní" média šíří propagandu a manipulace a je třeba proti nim bojovat?

Nejsem sociologická agentura, takže „jak se vyvíjí“ je otázka spíš na ně. Ale osobně si myslím, že lidé pociťují, že některá média měla či mají tendenci jim vnucovat „ten správný“ pohled na svět a ty, kteří jej nesdílejí, označovat negativně. Média nepřinášejí jakékoliv informace. Ale jen ty, které jejich redaktoři vyberou. Nepřinášejí je nezměněně. Ohýbají, respektive "interpretují" realitu. Zkracují. Komentují. Nálepkují. A to vše dělají lidé, kteří vždy mají nějaký názor.

Ono to není jen v Česku, podívejme se do USA, jak média reagovala během prezidentské kampaně a po vítězství Trumpa, které nechtěla a nečekala. Alternativní média jsou stejná, jen s opačným znaménkem. Sdílejí svůj pohled na svět. Ale ostrakizovat je kvůli tomu je krátkozraké. V demokratické společnosti nemůžeme přece média s jiným názorem, než je „ten jediný pravý“ označovat za "propagandu". To je cesta do pekla.

Proti tomu nic neudělá ani parta cenzorů na ministerstvu vnitra. Ti možná mohou zakázat uveřejňovat, jakouže právnickou fakultu a za jak dlouho vystudoval ministr vnitra. Nic víc. Celosvětově přístupné médium internetu stojí mimo národní jurisdikci a vylučuje cenzuru. Ostatně, je ostudné, že staří lidé obrací každou korunu a řeší, co si mohou koupit a kolik jim po zaplacení složenek zůstane a na vnitru budou vytvářet oddělení, kde bude v teple posedávat na zadku skupina slušně placených týpků z neziskovek odměněná prací k ničemu pod služebním zákonem.

Andrej Babiš se nepouští do kritiky Zemana, rostou mu preference, ČSSD zaostává a Pavel Telička naznačil, že si s šéfem ANO již není tak blízký. Řítí se skutečně na českou scénu tandem Zeman-Babiš? Jak je to na přelomu příštího roku pravděpodobné, oni dva jako premiér či prezident? Zeman Babiše u příležitosti projednání státního rozpočtu vychválil, podle některých mu ,,políbil prsten"... Co Starostové, když např. o Gazdíkovi se začíná psát jako o novém Josefu Luxovi?

Pokud se „na českou scénu řítí tandem Zeman – Babiš“ a někomu z jiných politiků se to nelíbí, tak je to jeho chyba. Pokud někdo dokáže energicky „válcovat“ politickou scénu a jasně formulovat názory a tím si získávat voliče i spojence, no, pak to asi nebude jeho vina, že? Takže fňukalové by měli začít od sebe. Řekněme si upřímně, kdy jsme naposledy slyšeli nějaké jasné a třeba drsné vyjádření od premiéra, aniž bychom se topili v kolovrátkových frázích? A ano, tandem Zeman-Babiš je velmi pravděpodobný. Jestli toho sociální demokraté využijí ke své levicové obrodě, inu, těžko říci. Ale obávám se, že statečností zrovna neoplývají. A Sobotkovy nápady, kde sebrat voliče, jsou něco jako slosování. Kdopak nám dnes z toho osudí vypadne….

Josef Lux, na něhož se ptáte, byl jeden. Pamatuju si jej a jakkoliv jsem s ním nemusela souhlasit, měl charisma. K jeho růstu přispělo ovšem bratrovražedný boj mezi lidovci a odstranění "staré gardy" v čele s Bartončíkem. Bělobrádek odejde, protože musí odejít. Jeho zdraví nepřipouští nic jiného. Gazdík je velmi obratný a talentovaný komunální politik, ale hledá se. Neví, zda se opřít o příslovečnou „pražskou kavárnu“ či o lidovce. Musí si vyjasnit, zda osloví město či venkov, liberály či lidi konzervativnější. Pak může hvězda stoupat.

Média informovala, že Jakub Janda, šéf think-tanku Evropské hodnoty, čelil jisté nevoli na Masarykově univerzitě, kam byl z iniciativy studentů pozván, aby řečnil o médiích v době informační války. Byla nevole oprávněná?

Rozhodně byla. Nechápu, proč vůbec univerzita zvala něco takového, jako je Jakub Janda, nedovzdělaného bakaláře ze soukromé školy (ani tam jeho studium a jeho bakalářka nebyla bůhvíco, pokud vím) a člověka, důvodně podezřelého z plagiátorství. Jsem ráda, že se studenti ozvali. Nechápu, kde se tento člověk vzal a proč se náhle stal tak populárním. Asi proto, že někomu slouží. Klišovitá vyjádření s nulovými podklady. Ideologie maskovaná do pseudovědeckého hávu. Navíc, člověk s jeho minulostí, minulostí pornoherce, by ve slušné společnosti neměl vůbec šanci. Integrita charakteru je to, co je na člověku cenné. Pokud neměl peníze, proč točil porno? Proč nešel, jako spousta jiných studentů, pracovat do hypermarketu, na bar nebo kamkoliv jinam? Ale porno mu asi připadalo víc šik, než call centrum. Jde tedy nejen o akademickou nedostatečnost, ale i celkový charakter Jakuba Jandy. Pokud jde o Masarykovu univerzitu, považuji za tragické, když se rektor takového akademického učiliště zabývá politickým intrikařením více, než akademickým životem.

Ale v boji proti Miloši Zemanovi a jeho příznivcům, z větší části odpůrcům "ukradené" EU, zjevně není sám.

Když už o tom hovoříme, ministerstvo školství chce vést děti k úctě k multikulturalismu, homosexualitě apod. Pod hlavičkou výchovy k demokracii. Patří tento typ ,,občanské výchovy" do škol? Jak učit děti o politice, např. o minulém režimu, o současné mezinárodní politice... aby se školy nestaly místem vymývání mozků, ale přitom děti byly poučeny?

Já zažila občanskou nauku v rozkvětu proletářského internacionalismu. To bylo asi tak stejné, jako učit takhle děti multikulturalismu a toleranci k jinakosti. Je to nesmysl. Jednak je to něco, co musí člověk pochopit sám. Jen a pouze sám. Tím, že bude mít třeba homosexuální kolegy nebo kamarády, či bude mít kolegy či spolužáky z různých zemí s jiným náboženským či kulturním zázemím. Vyprávět, že „všichni jsou dobří“, protože přece Ema má hlad a Ahmed má maso, je nesmysl. Nejsou. A cpát to dětem na sílu není řešení. Je to přece i věc těch, ke kterým mají být děti tak zvaně tolerantní. Není možné, aby si v sekulární Evropě s většinově zapomenutými židovsko křesťanskými kořeny někdo vymáhal pauzy na modlitbu, muezzina či jiné náboženské ústupky. Neděle je dnes volným dnem nikoliv kvůli návštěvě kostela. A ramadán nikdo ve škole slavit nebude a jídelníček školní jídelny podle něj sestavovat také nebude. Pokud někdo odešel ze své země do Evropy, pak se musí přizpůsobit on, a ne Evropa jemu. Do Francie mnohdy zamířili lidé, jejichž dědečci byli ještě lidojedi. De Gaulle jim jejich kulturní odlišnost netoleroval, naopak. Proč my bychom měli dnes? Toleranci a kultuře naučíme ostatní tolerancí z druhé strany, narozeninovými večírky s plněnými fíky a kebabem. Ne tím, že je budeme učit o „Marxových a Leninových spisech“, které stejně nikdo nečetl, jako v tomto případě Karla Poppera a jeho knihu "Otevřená společnost a její nepřátelé". Nadiktovaná tolerance není tolerancí. Je to jen další vytváření dalšího napětí. Ovšem jistě se z toho bude mít dobře pěkná řádka (ne)ziskovek. Děti to přežijí, stejně jako přežily historický materialismus a dějiny dělnického hnutí.