Na semináři Institutu Václava Klause jste mluvil o tom, že ekonomický přínos imigrace je negativní. Tedy, že přistěhovalci spotřebují více prostředků ze sociálního systému, než do něj přispívají. Z čeho vycházíte? Jsou k tomu nějaká data?
Nejčerstvější data pocházejí z mnichovského institutu Ifo a prezentoval je jeho ředitel Hans-Werner Sinn. Podle zjištění tohoto institutu stojí v průměru jeden migrant ročně Německo o 1800 eur více, než kolik činí jeho přínos. Porovnávány byly náklady v podobě sociálních a dalších výdajů proti příjmům ve formě sociálních odvodů a daní. Problematiku migrantů pochopitelně nelze redukovat na jejich ekonomický přínos či ztrátovost. Tato čísla uvádím jen jako protiargument proti těm, kteří bez jakýchkoliv podkladů vykládají, že z masové migrace ekonomicky profitujeme.
Jestli jsem to správně pochopil, říkáte, že je nemožné udržet sociální stát a sociální smír současně s masovou imigrací...
Přesně to tvrdím. Sociální stát vznikl na půdorysu jednotlivých národních států a je šit na míru jejich místní populace. Proto je a ještě dlouho bude nemožné vybudovat jakýsi celoevropský sociální stát. Pojistné systémy v jednotlivých zemích není možné uvést na jakéhosi společného jmenovatele. A je naprosto absurdní myslet si, že jednotlivé sociální státy evropských zemí mohou sloužit jako pojistka pro populaci z celého světa, která si své sociální státy nepořídí, ale bude chtít využívat výhod těch v Evropě. Pokud tento tlak zesílí, nepomůžeme lidem odjinud, ale vezmeme oporu lidem místním se všemi důsledky, které to přináší.
Není potřeba k výdajům započítat vyšší náklady na bezpečnost z hlediska nebezpečí islámského terorismu, omezení občanských svobod kvůli tomuto boji, ztráty vzniklé z kriminality, zničení osudu žen, které byly znásilněny imigranty (například v Norsku či Švédsku je to poměrně masový jev)...
Jsou věci, které kvantifikovat nelze, i když snižují kvalitu života. Pokud bychom se je snažili zohlednit ve výpočtech všechny, vedlo by to k nekonečným metodologickým sporům. Myslím, že úplně postačí, když se budou porovnávat data snáze srovnatelná. V opačném případě byste totiž musel zohlednit také obtížně kvantifikovatelné přínosy. Například přínos pro náš alibismus. Když pomůžeme několika desítkám utečenců, kompenzujeme si tím svoji vinu za to, že jsme nečinně přihlíželi rozbití jejich zemí zvenčí, které udělalo peklo ze života milionům lidí, co utéct nestačili. Tím mám na mysli naši politiku v severní Africe a na Blízkém východě.
Jak vy se díváte na islám. Neměl by levicový politik, ale asi nejen ten, vystupovat proti souboru idejí, které považují ženy za méněcenné bytosti, odpadlictví od víry i homosexualitu trestají smrtí a „nevěřící“ za téměř bezprávné bytosti tak dále?
Islám lze vykládat různým způsobem a já se nechci vydávat za odborníka na toto náboženství. Je až komické, kolik odborníků se u nás vynoří na cokoliv, čemu se zrovna dostane mediální pozornost. Jednu chvíli všichni rozumějí dějinám Balkánu, potom zase příčinám klimatických změn a měnovým problémům eurozóny. O takových prkotinách, jako je vývoj ukrajinské státnosti, ani nemluvím. Takže předesílám, že jsem se na islám nikdy nespecializoval.
Studoval jsem ovšem historii a zabýval se sociologií náboženství. Ta náboženství, která věří v posmrtný život, mi trochu připomínají počítačové hry. Ti, kdo je hrají, jsou přesvědčeni, že mají k dispozici více životů. A pokud se můžete spolehnout, že máte v zásobě více životů, hrajete riskantněji, než když víte, že máte život jen jeden. Také ateisté mohou svůj život zahodit, stěží to však mohou považovat za dobrou investici do další hry.
Psali jsme:
Neměla by se propagace zavedení práva šaría v mešitách zakázat?
Pořád ještě doufám, že jsme právní stát. Nikoliv stát multiprávní.
Seminář IVK se měl týkat i populačních otázek. Není potenciální hrozbou, že přistěhovalecká etnika díky své natalitě získají v západní Evropě většinu a pak si demokratickou cestou prosadí například islámské právo a principy islámského státu?
Podívejte se na to, co se dělo na Kosovu. Muslimská populace během poměrně krátké doby přečíslila populaci srbskou. Když se Srbové pokusili Kosovo si udržet, byli zmasakrováni letadly NATO. Nechtějte po mně, abych k tomu cokoliv dodával. Snad jen to, že Kosované, kterým tolik záleželo na zemi, kterou začali považovat za vlastní, se nyní masově přesunují do dalších evropských zemí.
V debatě o multikulturalismu se hovoří o právech imigrantů. Ale nemáme my, čeští občané, právo žít v civilizačním a kulturním prostředí, které jsme zdědili, které se nám líbí a ve kterém se cítíme doma? Dejme tomu, že jsem běžný český občan a nechci, aby na Hradčanském náměstí vyrostl mrakodrap. Ale také nechci, aby tam byla mešita, pagoda, protože tam prostě nepatří a nelíbí se mi tam…
Multikulturalismus vystupuje jako ochrana práva na různost cizího. To je jistě ušlechtilé. Bohužel se zapomíná na právo udržet si svoji vlastní identitu. Co budeme dělat s lidmi, kteří nechtějí budovat svoji identitu multikulturním směrem? Naprosto komický je postoj zelených. Na jedné straně bojují za udržení původních druhů, kterým hrozí v přírodě vyhynutí. Na druhé straně horují pro to, by se původní kultury rozplynuly a zmizely v jakémsi tavicím kotli multikulturalismu. Jejich zničením se ale ochudíme právě tak jako třeba vyhynutím bílých nosorožců. Až budeme mít mešitu a pagodu třeba na Hukvaldech, zanikne nejen svéráz Lašska, ale i autentičnost zemí, do kterých jezdíme kvůli jejich mešitám a pagodám.
Co si myslíte o myšlence Miloslava Ransdorfa, který vysvětloval vznik multikulturalismu takto: „Jako politická strategie se multikulturalismus neosvědčil. Jednou z příčin bylo, že vládnoucí vrstvy dovážely levnou pracovní sílu, která snižovala cenu pracovní síly a pomáhala odbourávat výdobytky sociálního státu. Levná pracovní síla z mimoevropských zemí tříštila odpor pracujících vrstev. V podstatě se jednalo o záležitost, která podnikatelům přinášela zisk, ale tříštěním společnosti stabilizovala moc těch vládnoucích vrstev. Ti, kteří dnes mají moc, staví udržení své moci na segmentování a fragmentování existujících společností.“
Myslím si, že to bylo mnohem prozaičtější. Například do Francie nebyli lákáni dělníci z bývalých kolonií proto, aby se tříštila pracovní síla. Byli verbováni jednoduše kvůli tomu, že Francouz vám nebude pracovat ve třísměnném provozu a nebude asfaltovat silnice, pokud to za něho může udělat někdo jiný. Snad v rámci úcty ke všemu cizímu byli na tyto náročné a špatně odměňované práce zváni muži z chudších zemí. Dobře se znám s jedním starším Arabem, který pracoval v severovýchodní Francii v dolech. Když měl pracovní úraz, usilovala francouzská vláda o to, aby se co nejrychleji odstěhoval do země původu. Odolal tomu tlaku, zůstal a stal se z něho odborář zastupující zájmy imigrantů, kterým po úrazu hrozilo totéž co jemu. Původně byli prostě tito lidé zváni proto, aby z nich vymačkali maximum, a pak je odeslali domů. Když přestali odcházet a narodily se jim děti, pro které často není práce v důsledku dezindustrializace, snaží se vymačkat maximum ze sociálního státu. Pokud bychom byli my v jejich situaci, chovali bychom se stejně.
Psali jsme:
Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach z ČSSD v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz řekl, že by se ČSSD neměla soustředit na obhajobu menšin typu Romů, homosexuálů a imigrantů, ale měla by bránit své tradiční voliče typu zaměstnanců, drobných živnostníků, rodin s dětmi a podobně. Přílišná tolerance k menšinám a imigrantům dle něho vede k růstu podpory krajní pravice, která odebírá hlasy sociálním demokratům u nás i v Evropě. Imigrace z Afriky je dle něho hrozbou. Co si o tom myslíte? Neměla by se ČSSD místo narkomanů, bezdomovců, přistěhovalců, soustředit spíše na to, aby její volič měl domek, důstojný příjem, v klidu mohl vychovávat děti?
Nekladl bych rovnítko mezi přistěhovalce a narkomany či bezdomovce. Máme dost svých vlastních ryze českých narkomanů a bezdomovců. Přistěhovalci nechtějí dělat revoluci. Chtějí mít také svůj vlastní domek důstojný příjem a vychovávat v klidu své děti. Myslím, že bychom měli dělat maximum pro to, aby tak mohli činit ve svých vlastních zemích. My jsme však součástí politiky, která tyto země rozvrací, vnáší do nich chaos a pak se diví, že z nich lidé prchají, a neví si s nimi rady. Dokud se budeme chovat jako pomatený světový četník, proudy utečenců budou sílit a xenofobní strany budou triumfovat.
Není pro nás z určitého hlediska evropská integrace hrozbou, a to ze dvou příčin: jsou zde snahy zavést společnou imigrační politiku EU a kvóty na přistěhovalce a za druhé volný pohyb osob v Schengenu znamená i volný pohyb teroristů či ilegálních imigrantů...
Evropská unie se bude muset chovat v zájmu své sebezáchovy velice opatrně. Nedávno v Parlamentu šéf britských euroskeptiků prohlásil: „Zaznívají tady hezké řeči o multikulturalismu. Do Británie ale každým rokem přichází proud utečenců ve stejném počtu, jako má Štrasburk obyvatel. Myslí si snad někdo z vás, že to lze dělat donekonečna?“ Nikdo na tuto otázku neodpověděl. To není dobrá vizitka promyšlenosti evropské politiky.
Exministr ČSSD Jaroslav Bašta řekl, že si dovede v roce 2015 představit hned tři důvody, kvůli kterým by Česká republika mohla opustit EU. Prvým by byla válka na východě Ukrajiny s naší účastí. Druhým smlouva TTIP, která je tajná a patrně nevýhodná pro malé a střední firmy, a třetím důvodem by pak bylo rozhodnutí o umístění desítek tisíc uprchlíků z muslimských zemí v České republice. Co o tom soudíte vy? Neměla by levice přehodnotit svůj kladný postoj k EU, pokud bude EU kopírovat politiku USA a pokud by nám sem chtěla EU poslat přistěhovalce proti naší vůli?
Celou svoji volební kampaň jsem založil na tom, že jsem stoupencem Evropy, která se ovšem musí začít chovat zcela jinak než doposud. Heslo „změna“ bylo ještě i pár týdnů po volbách nejčastějším slovem, které v europarlamentu zaznívalo. Během podzimu se o změně tak nějak nenápadně a postupně přestalo hovořit. Uvědomuji si, že to může vyvolávat nelibost, ale já své sliby dané voličům plnit budu. Evropa musí sloužit Evropanům a nesmí škodit svým sousedům. Jinak celý projekt ztrácí svůj smysl.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
