Velkým tématem letošního roku je sílící migrace do Evropy. Jsou oprávněné obavy z tak velkého přílivu uprchlíků? 

Osobně jsem neviděl žádného běžence, všichni tady k migraci zaujímáme postoje pouze na základě informací, které získáváme z médií. Prakticky nikdo s tím nemá osobní zkušenosti, všichni jen píší komentáře. Když se díváme na média, musíme si položit otázku, kdo vlastně utíká. Lidé neprchají jen ze zemí, kde se bojuje, ale i z řady zemí, kde se vůbec nebojuje jako třeba z Bangladéše. Když se na ně díváte v televizi, vidíte sedmdesát pět až osmdesát procent mužů a jen zbytek žen, občas kamera ukáže ženu s dítětem v náručí. A jsou ti muži, kteří jsou na pochodu Evropou často tři týdny, zarostlí a špinaví? Jde v naprosté většině o mladé, ostříhané kluky, vidíme, jak někteří z nich kouří nebo telefonují. Když sleduji, že naprostá většina imigrantů jsou mladí, zdraví muži, přemýšlím o tom, kdo se v jejich zemích zlu postaví, když tihle všichni odejdou? Ženy, které tam zbyly? Ty se asi na odpor nepostaví. Z toho plyne asi to, že my se tomu zlu na Středním východě – Islámskému státu – potom postavíme, protože oni odejdou. To je podobné, jako kdyby během protektorátu všichni utekli a celý odboj by nebyl. 

Společnost je dnes rozdělena díky napumpovaným emocím na ty, kteří působí charitativně a každého by přijali, a na ty, kteří imigraci odmítají, a ti jsou označováni za fašizující elementy společnosti atd. Myslím, že dospělý rozumný člověk, který se trochu oprostí od emocí, ví, že věci nejsou černobílé a že je třeba hledat rozumnou cestu, která je vždycky někde uprostřed.