Před pěti lety jste neúspěšně kandidoval do Senátu. Co jste si od politiky sliboval?
Který z těchto politiků je pro vás přijatelnější?Anketa
Do voleb jsem šel s tím, že jsem v Senátu chtěl posunout kupředu věci kolem onkologie a preventivních vyšetření v onkologii. A také mě velmi zajímalo, jak to v té politice chodí, vidět to prostředí zevnitř, když už jsem znal vnější pohled a očekávání, která má běžný člověk.
Upřesnil se aspoň váš pohled na politiku během kampaně, i když jste pak nebyl zvolen?
Ne, jen jednu věc jsem si upřesnil, totiž že být zvolen dá strašně moc práce a není to vůbec lehké. Ukázalo se ale, že bylo dobře, že jsem se senátorem nestal, protože jsem pak udělal další důležité věci v onkologii jako předseda České onkologické společnosti.
Jak vnímáte lékaře, kteří vstoupili do politiky? České politické strany je mají rády na kandidátkách…
Kredit lékaře funguje, politické strany si myslí, že medicína je nějaká přidaná hodnota a my lékaři jsme zase asi nafoukaní, a tak si myslíme, že nás díky lékařství lidé zvolí a že v politice něco dokážeme. Obojí není pravda.
Daří se podle vás lékařům v politice něco dělat pro medicínu?
Myslím, že ne, nelze zařídit, aby byl u nás současně kapitalismus a socialismus, a o to se tady dlouhodobě politici pokouší. Všichni by chtěli mít všechno, a pokud možno zadarmo. To je obecně v tomto státě špatné.
V čem je problém?
Všichni víme, že věda a výzkum v medicíně postupuje tak rychle, že není možné, aby všichni lidé měli tu nejlepší léčbu. Na druhou stranu zákony, které tady máme, chtějí, aby tomu tak bylo. To je pak rozpor, o němž všichni vědí, a nikdo s tím nechce nic dělat. Zdravotnictví je přitom velice citlivé politikum, připomínám zrušení poplatků při volbách do krajů. Kraje s tím neměly nic společného, a přesto s tím sociální demokracie vyhrála volby. Na tom je vidět, jak lidé na téma zdravotnictví slyší a jak při tom vůbec nevědí, o co jde. Myslím si, že není možné, aby vše bylo zadarmo a aby zároveň bylo vše v pořádku.
Psali jsme:
Jak by měla vypadat?
Jsem pro to, aby si lidé platili lacinou péči, jako je léčení angíny nebo chřipky. V tom jsou miliardy. Hrazenou by pak měli náročnou péči na nejvyšší úrovni - operace mozku, srdce, náročnou onkologickou léčbu apod.
Když vláda nedávno zrušila poplatek za pobyt v nemocnici, okamžitě se zvýšila zátěž služeb, protože je starší lidé často využívají místo sociální péče. Obrovským způsobem se zvýšil tlak na lůžka jen proto, že se populisticky zrušil poplatek sto korun na den – to je jeden a půl krabičky cigaret denně. Do budoucna je jasné, že vše, co budou chtít vlády ve zdravotnictví změnit, bude nepopulární.
Je takové nepopulární věci možné vysvětlit tak, aby je většina voličů přijala?
Volby se s tím vyhrát nedají, ale téma se dá vyargumentovat tak, aby bylo vidět, co za ty peníze lidé dostanou. A je to nutné, bez regulačních opatření se ve zdravotnictví prostě neobejdeme. Jestli se teď zase zavede od začátku placená nemocenská i první tři dny, bude to další špatný krok. Co lze zneužít, lidé budou zneužívat, to je pravidlo.
Je tím ohrožená stabilita zdravotnictví?
V nejbližších pěti letech krach zdravotnictví nehrozí, protože každá vláda, která se chce udržet, díry ve zdravotnictví zalepí a pustí tam peníze. Ve výsledku bude vše polovičaté a všichni budou nespokojení. Systém je špatný a může za to pravice i levice. Spoluúčast je u nás na úrovni 16 %, v Evropské unii je to 25 %, to je obrovský rozdíl. Znovu říkám - spoluúčast musí být při laciné léčbě, cesta je to pomalá a je bolestná.
Jak vnímají lidé vlastní zdraví?
U lidí, kteří jsou úspěšní, tedy u střední a vyšší třídy, je povědomí o zdraví čím dál větší, zajímají je placené preventivní prohlídky apod. Když se má někdo dobře, chce se mít dobře co nejdéle. Lidé kolem čtyřicítky se o své zdraví zajímají, ale starší generace „dobíhá“. U mladých mě ale překvapuje, že poměrně hodně kouří a je zde také stále víc drog, které také mají negativní vliv na zdraví.
Jak jsou na tom lidé se zdravím obecně? Zhoršují je civilizační vlivy?
Lidé nemají chatrnější zdraví než v minulosti. Za tohoto režimu se významně prodloužila délka života, snížila se úmrtnost na řadu nemocí, nejvíce úspěchů je u léčby akutních onemocnění srdce, v tom je Česká republika nejlepší na světě. Samozřejmě, že některých chorob přibývá už jen tím, že se jich lidi dožijí, to je případ rakoviny, obecně se ale zdravotní stav lidí zlepšil.
Nedostává se financování zdravotnictví do slepé uličky tím, jak široký je výzkum, jak se léčí stále nové nemoci a objevují nové léčebné postupy?
Ano, dostáváme se do slepé uličky, ale dostává se do ní celá euroamerická civilizace, která dosáhla svého vrcholu a teď dělá všechno pro to, aby se sama zničila. Když zůstaneme u medicíny - ještě před nedávnem byly miliardy dolarů utraceny za to, aby se léčil vysoký cholesterol, který se ale částečně může léčit změnou životosprávy. Před sto padesáti lety bylo normální, že novorozenci často umírali, dnes je to vnímáno jako totální tragédie. Je ale otázka, jestli je správné operovat na srdeční vadu dítě ještě v děložní dutině, aby pak celý život mělo následky a bralo třeba sociální dávky.
Cukrovka byla do vynálezu inzulínu smrtelná, na diabetes prvního typu se umíralo rychle. Po objevení a zahájení výroby inzulínu začali lidé s cukrovkou téměř normálně žít a dnes máme diabetiků v populaci 8 % a bude jich stále víc. S tím, jak zdravotnictví navyšuje své možnosti, se nepochybně zhoršuje genofond. Pokrok má i negativní stránky. Vracíme do života lidi, kteří zhoršují genofond a čím dál víc lidí pak potřebuje náročnou zdravotní a sociální péči. Budoucnost nevidím moc jasně a jsem rád, že už mám tolik let, kolik mám. Za dvacet třicet let budou obrovské problémy, jak pokrok financovat.
Psali jsme:
_635663452105455712.JPG&id=72265)
Zmínil jste se o tom, že euroamerická civilizace je ve slepé uličce. Proč si to myslíte?
Lidem chybí idea, co dál – má to být ještě jedno auto, ještě jeden byt, ještě jedna dovolená? Většina lidí se má velmi slušně, a ti, co se mají zle, vědí, co je třeba v jejich životě zlepšit. Co ale má zlepšit střední třída? Lidé nevědí, jak dál s civilizační ideou - proč má jít pořád ekonomika nahoru? Přestali jsme si vážit věcí, přestali pěstovat vztahy a nemáme ideu, co bude dál.
Směřujeme tedy k nějaké katastrofě?
Nemyslím, že cesta povede přes nějakou apokalypsu. Když vše dobře dopadne, bude z Evropy příjemný skanzen, nic se zde nebude vyrábět a budou sem jezdit Číňané a jiné pilné národy na dovolenou, naše vnoučata jim budou ukazovat Karlštejn a Provence. Anebo nastane ošklivá varianta – Evropu zaplaví lidé z chudých zemí a nebudou vědět, co s Evropou, zjistí, že je třeba pracovat a přizpůsobit se, a pak dojde ke konfliktu. Skanzen je příjemná varianta.
Proč myslíte, že je euroamerická civilizace v takovém úpadku?
Největší problém vidím v tom, že v Evropě a Americe lidé nevědí, co dál a co by měli chtít. Vědí jen, co nechtějí – nechtějí imigranty, cítí strach z neznámého, ohrožujícího. A ono tu to riziko je. Když jsem byl mladý a začali přicházet do Německa Turci, automaticky tu byla představa, že až se narodí jejich děti, budou to Němci a budou jako ostatní pracovat a budou spokojení. To se nestalo, oni si udrželi své komunity, jazyk a náboženství. Když Evropu osídlíme cizími lidmi, bude jiná.
Považujete tedy za riziko islám obecně?
Katolická církev před pěti sty lety vedla náboženské války, upalovali se kacíři. To je asi stádium, kde se nachází dnes islám. Je ale pravda, že vidíme hlavně extrémy, většina muslimů je úplně normální, ale viditelné je to extrémní procento. K rozporům ale také hodně přispěla euroamerická civilizace. Není podle mne možné očkovat ideje demokracie na muslimské země. Tam funguje něco jiného a společnost může být i tak dobrá. Je za tím západní neporozumění věcem, neporozumění jiné civilizaci.
Kam vede nadbytek informací, většinou negativních?
Zažil jsem změnu režimu v roce 1989, ve věku čtyřicet pět let. Do té doby jsem doslova trpěl jako lékař, ale i jako občan, nedostatkem informací, a to jak obecných, tak odborných. Ti, kteří to zažili, vědí, o čem mluvím, sháněli jsme západní odborné publikace, poslouchali cizí rozhlas a televizi, u nás v Brně hlavně rakouskou. Vzpomínám si, jak jsem tehdy napsal jednomu kolegovi na Taiwan o jeho odborný článek a dopis se mi vrátil s razítkem „nepřípustné“. Dnes je tomu naopak, je téměř absolutní svoboda šířit informace, z odborného hlediska to znamená, že není skoro možné stihnout všechny novinky ani ve svém oboru. A je samozřejmé, že pokud se týká všeobecných informací, media raději uveřejňují ty negativní, protože jsou prostě přitažlivější. Můžeme mít nakonec pocit, že všechno je špatné, ale opak je pravdou. Je nepochybné, že u nás žijeme v nejpohodlnější, nejbohatší a nejbezpečnější době v naší historii. Bohužel, většina lidí to tak nevnímá a sociální sítě v tomto smyslu působí spíše negativně. Takže většina z nás žije dobře, ale pocit štěstí přesto hledá jen velmi obtížně.
Jak vnímáte skutečnost, že civilizace disponuje obrovskými technickými možnostmi a přitom je velmi křehká…
Na téma, že obrovské technické možnosti nakonec lidstvo zahubí, bylo napsáno mnoho knih a natočeno mnoho filmů. Samozřejmě, lidstvo se může zničit samo, v minulosti jsme se hodně báli například atomových zbraní, dnes se bojíme střetu civilizací s jiným viděním světa. I v historii docházelo k zániku velkých říší a civilizace nakonec přežila v jiné podobě. Já si myslím, že lidstvo se nakonec samo nezničí a počká si na zánik naší planety nebo sluneční soustavy za miliony let.
|
Prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc., (1944) je český lékař, přední onkolog do roku 2014 byl ředitelem brněnského Masarykova onkologického ústavu, je předsedou České onkologické společnosti ČLS JEP. Ve volbách 2010 neúspěšně kandidoval do Senátu v Brně. |
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
