Začnu tím, že nyní ve Spojených státech „sledujete demokracii v akci“, závěrečnou fázi kampaně před prezidentskými volbami. Podle některých vašich vyjádření v médiích usuzuji, že byste si demokracii představoval jinak. Ale copak v nynějším světě mohou být volby, tedy i ty demokratické, něčím jiným než soubojem peněz, když bez nich ani případné ideje nemají šanci se prosadit?

Otázkou zůstává, zda mohou koupené volby být ještě demokratické. Na svém blogu jsem prohlásil, že peníze do demokracie nepatří – setkal jsem se s posměchem těch nejchudších a nejméně informovaných. I to je demokracie: neinformovaní lidé si mohou volit své nejlépe financované vůdce a zcela prázdné „myslitele“ podle svého. Domnívám se však, že alespoň na lokálních a regionálních úrovních samosprávy lze demokracii vrátit k předstranické čistotě původní autentické demokracie – volit jen ty nejlepší; tedy ne stranické přivandrovalce, plně financované z centra, ale místní, důvěryhodné osobnosti.

Chápu to správně, že vás letošní nabídka prezidentských kandidátů ani trochu neoslovuje?

Za padesát let žití v USA nepamatuji, že by demokracie vyprodukovala dva kandidáty tak bohaté a tak nepřijatelné z hlediska úsudku, chápání situace v USA i ve světě, a zaměřené na osobní charakteristiky a skandály. Jsem z toho dosti rozčarován, ale považuji to za přirozené vyústění přestárlé stranické „demokracie“, založené na penězích a snaze udržet stranu za každou cenu. Fragmentace společnosti podle stran nebo církve dosáhla únosného maxima.

Nelze již ani volit „menší“ zlo, protože samotným aktem zvolení se zlo malé stává velkým. Ideje jdou již zcela stranou, vlastně žádné nejsou a zůstává jen bití se v prsa, anebo pod pas. Rozčarování z těchto voleb bude všeobecné; lidé se obrátí do svých států a komunit, přijde oslabování stranického centralismu. Docela se na to těším.

Jak často se věnují Hillary Clintonová a Donald Trump v předvolební kampani ekonomickým tématům a jaké jejich názory oceňujete a jaké naopak zavrhujete?

Ekonomická témata jsou zmíněna jen náhodně a symptomaticky, bez hlubšího pochopení či diagnózy. Návrhy nepřinášejí nic nového: jen staré a nefunkční manipulace daní, úrokových měr, státních investic – keynesianismus – a tvrdohlavé bankovní tápání – monetarismus. Příčiny dlouhodobé stagnace – která teprve začíná – nejsou diskutovány vůbec. Trump je přesvědčen, že vše vyřeší sám, aniž by řekl jak. Jeho nacionální socialismus – Stát jsem já – přitahuje sice dělnické masy, ale již skomírajícího manuálního průmyslu. Svět je dnes zcela jinde. Jediné, co oceňuji, je zavržení státních intervencí a stranické „demokracie“. Odsuzuji však šamanské „léčby“ bez jakékoliv diagnózy a proti přirozeným trendům ekonomické evoluce.

Ekonomika je stále vnímána jako „pitomý“ a manipulovatelný stroj, ne jako evoluční, adaptabilní a učící se organismus. Od roku 2008 k žádnému poučení nedošlo, vše zůstalo při starém; banky stále dominují, okrádají a zadlužují vše kolem sebe. Jediné, co vzkvétá, jsou burzovní machinace a plýtvání levnými penězi na „letadlo“ zvané akciový trh. Funguje to, protože Fed – a ostatní centrální banky – poskytují nekončící příliv levných peněz pro pokračující burzovní spekulace. Zadlužuje se tak celý stát v bláhové naději, že nějaká inflace nějak dluhy umožní splatit. Jakékoliv nekompromisní zvýšení úroků by akciové trhy položilo. Virtuální ekonomika umělých peněz se odlepila od reálné ekonomiky toků zboží a hodnot.