Pane profesore, máme více než sedm měsíců po sněmovních volbách a naše země stále nemá vládu s důvěrou poslanců. Je to něco, co bychom měli považovat za bezprecedentní a alarmující, jak někteří tvrdí, nebo se tím nijak neznepokojujete?
Jde samozřejmě o situaci formálně a procesně u nás nezvyklou. Žádný vnitřní nepokoj v sobě ale nepociťuji. Voliči v parlamentních volbách rozdali počet mandátů podle svého přesvědčení a politici by se s tím měli vyrovnat. I ti, kteří u voličů zcela propadli. Možná právě proto, že tak vytrvale seděli v různých vládách, které důvěru poslanců měli. Myslím tím různé stabilní vlády, za jejichž působení (v zájmu voličů?) byly rozkradeny stovky miliard korun, které mohly být investovány do zdravotnictví, školství, sociálního systému. Na loupežích veřejného majetku se průběžně přímo i nepřímo podíleli i ministři, jistě dvacet bych jich dokázal vyjmenovat. Po takových vládách s pevnou důvěrou Poslanecké sněmovny, na jakých se podílely ODS a ČSSD, rozhodně netoužím.
Fotogalerie: - Dny ruského filmu
Podporujete zdanění církevních restitucí v intencích návrhu KSČM?Anketa
Mám se nynějším stavem znepokojovat? Mám se znepokojovat, že chybí kooperace člověka, jakým je Bakala, se slušným ministrem financí a později slušným premiérem Sobotkou? Nebo kooperace družstva vykuků pod krycím jménem Appien, vydávanou za firmu americkou, byť vládní činitelé dobře věděli, že americká není (svědectví o tom podal Belgičan Jacques de Groote) a jedná se o cílený tunel na MUS? Zákonitě pak ona sehraná partička byla souzená za malverzace a praní špinavých peněz švýcarským a nikoli českým soudem! Důvěra poslanců těmto vládám s ministry Urbanem, Sobotkou, odklánějícím Kocourkem, Drábkem, Parkanovou, Tošovským, Mertlíkem, Grossem, Čermákem, Rathem, Nečasem, Řebíčkem atd. byla silná ať se dělo, co se dělo. Po takových vládách s důvěrou se mi opravdu nestýská.
Zatím se zdá, že by vláda s důvěrou mohla vzniknout na přelomu června a července, pokud spolupráci s hnutím ANO schválí v referendu členové sociální demokracie. Menšinovou koalici by tolerovali komunisté. Byl byste s takovou variantou spokojen?
Osobně od vlády nic neočekávám a na mou spokojenost se nebudou ptát představitelé koalovaných stran, ani poslanci, ani pan prezident. Pravděpodobně bych byl spokojenější s vypsáním mimořádných parlamentních voleb.
Vámi uvedená koalice je, zdá se, programově nesourodá. Takový sňatek z rozumu. Bezprogramová ČSSD do ní případně vstoupí v naději, že bude viditelná a bude mít v příštích volbách ještě naději, že se dostane do Sněmovny. Vstupovala tak do kdejaké vlády s kýmkoli, bez ohledu na programovou shodu. Voličům před volbami vždy slibovala, co od počátku vůbec nemínila splnit. Komunisté mají naději, že nebudou příští čtyři roky opět v izolaci, odpoutají se od dosavadního nulového koaličního potenciálu a místo představitelů a zákulisních bossů ODS, TOP09 a ČSSD, zaujmou jí nominovaní lidé nějaká lukrativní místa. Tím se ani před veřejností nijak netají.
Babiš není spasitel, ale postará se o všechny. To je výstup jeho nedávného rozhovoru premiéra v demisi. Co je to za rétoriku? Co vypovídá o našem národu, že u něj slaví úspěch? Sociologové tvrdí, že český národ je zaměřen spíše středolevicově a čeká, že stát zajistí blahobyt a pořádek. Je to tak? „Vyhmátl“ to Andrej Babiš? A je to dobře?
Andrej Babiš to určitě vyhmátl dobře, o čemž svědčí jeho volební preference. Na rozdíl od Kalouska, který mínění české společnosti vyhmátl jen mizerně. Vůbec ho ale nenapadne přemýšlet, kde asi udělal chybu, ale halasným pokřikem rozdává rady doprava i doleva.
Vy byste snad chtěl být chudý a roztoužený po chaosu? Já tedy ani jedno, ani druhé. Je snad nějaká politická strana, která nabízí voličům chudobu a nepořádek? Koncepce catch-all party vynesla Tonyho Blaira do premiérského křesla, kde dost dlouho vytrval. Německo udrželo sociální smír díky koncepci sociálního státu (welfare state). Teprve neoconi, toužící bohatnout až do smrti na úkor všech ostatních lidí na světě, rozvrátili tuto koncepci a rozevřeli bezhraničně nůžky mezi příjmy bankovních spekulantů, manažerů, soudců, politiků a příjmy většiny společnosti. Washingtonský konsensus zničil stabilní podobu sociálního státu. Cílem bylo ukrást občanům kontrolu nad veřejným sektorem – zdravotnictvím, sociální sférou – a umožnit jeho tunelování. V poslední ekonomické krizi nechali zbankrotovat svěřené bankovní instituce, shrábli desítky milionů dolarů a nechali na občanech, aby jejich loupežné počínání zaplatili z daní. Dokáže-li vláda Andreje Babiše splnit očekávání, že stát zajistí blahobyt a pořádek, budu ho určitě volit.
Dokáže se náš stát starat o sociálně slabé, důchodce, postižené a samoživitelky? Má odvahu to vůbec Babiš udělat? Den co den slýcháme a vidíme tragické životní příběhy lidí, kteří nemají téměř ani na bydlení… Co všechno je třeba udělat, aby se to jednoznačně a viditelně změnilo?
Kupříkladu zarazit odtékání stovek miliard v podobě dividend zahraničním vlastníkům podniků. Zarazit možnost danění podnikatelských činností mimo území, kde díky těmto činnostem bohatnou. Za první republiky musel mít každý podnik, působící na území ČSR, zde také daňové domicium. Na tom, aby se to zrušit nedalo, usilovně a systematicky pracovaly vlády, které měly plnou důvěru Poslanecké sněmovny. Když k nějakému zákonu chyběly hlasy, strany, co to s občany myslely vždy dobře, povolaly do křesla poslance odsouzeného korupčníka, který pak ze Sněmovny odkráčel do kriminálu. A zařídily to tak, aby regulace nesmyslných zákonů, které vytvořily příležitost pro fotovoltaické magnáty, byla trvale znemožněná, protože by ČR hrozily desítky arbitráží. Nejsem ekonom, ale ty hluboké jámy typu ROP severozápad, starat se solidně o sociálně slabé, důchodce atd. znemožňují.
Jak se vlastně máme? Dle makroekonomů už předstihujeme některé západní země, spíše ty jižní. Praha je jedním z nejbohatších regionů EU. Na druhou stranu, řada občanů nemá nashromážděné rezervy k přežití ani na jeden měsíc. Byla naše cesta od revoluce úspěšná? Jsou ti, kteří se mají špatně, hlupáci?
To je poněkud černobílé vidění. Životní úroveň většiny, oproti době před listopadem 89, určitě stoupla. Kdyby tomu tak nebylo a občanů, kteří žijí na okraji chudoby, byla většina, určitě bychom zažili sociální bouře. Zcela se změnil vzhled měst i většiny obcí. Zmnohonásobil se počet automobilů atd. Je samozřejmě otázkou, za jakou cenu toho dosahujeme – pryč jsou prostředky z privatizace a deficit státního rozpočtu, veřejných rozpočtů a dluhy občanů jsou nesplatitelné. V tom nejsme sami. Takový je světový hospodářský systém. Rozpočtový deficit USA (14,5 bilionů Kč) je rovněž nesplatitelný a každým rokem narůstá. Tiskárny bankovek pracují všude na plné obrátky (eufemisticky se tomu říká „kvantitativní uvolňování“). Ti, kteří se mají špatně, rozhodně nejsou hlupáky. Trpí především přebytkem poptávky v oblasti pracovních příležitostí nad nabídkou. Mnozí jsou zadlužení, protože stát nijak neomezuje reklamy lichvářských společností ve sdělovacích prostředcích. A poslanci, kteří vyslovují vládám důvěru, jsou informováni, že spotřeba je motorem chodu ekonomiky. Co na tom, že následně přijde na občana exekutor?
Už jsou to tři roky, co českou politiku ovládlo téma migrace. Někdy slýcháme, že to bylo zbytečné a zástupné téma, protože tu skoro žádní migranti nebyli. Jak to tedy nakonec rozsoudit? Jinak, syrští migranti už do Evropy neproudí, ale zato se zvyšuje tlak z Afriky. Bude tzv. Dublin IV krizovým momentem EU? Hrozí zničení Evropy, jak někdy slýcháme?
Ano, domnívám se, že je to téma. Klimatické změny a nedostatek vody pochopitelně vyženou masy lidí z neobyvatelných oblastí. Dublin IV. se krizovým momentem stát může, bude-li sledovat cíle známé z veřejných zdrojů. Žádná česká vláda, ať s důvěrou, nebo bez důvěry, nemá šanci se diktátu bránit, protože jsme se přihlásili k Lisabonské smlouvě a měli bychom dnes vytáhnout na světlo všechny politiky a lobbisty, kteří tehdy vyvinuli tak mimořádný tlak na jasnozřivého prezidenta Klause, který důsledky předvídal.
Druhou stranou mince jsou politici a neziskové organizace, placené finančním spekulantem Georgem Sorosem a mnoha dalšími představiteli „nového světového pořádku“, usilující o genetickou proměnu evropské populace, která nebude loajální žádnému státu a žádnému národu, protože nebude mít žádné kořeny. Jde o plán z počátku minulého století, za nímž jako autor stojí československý občan Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi, který v knize Praktický idealismus napsal: „Člověk budoucnosti bude smíšené krve. Mnohost národů bude nahrazena budoucí euroasijsko-negroidní rasou, velmi podobnou starým Egypťanům…“. Někteří tvrdí, že se jedná o marginální názor, kterému není třeba věnovat pozornost. To by ovšem nositeli Evropské ceny Coudenhove-Kalergiho nebyli Jean-Claude Juncker, Herman van Rompuy, Otto von Habsburg, či Angela Merkelová. Představa těchto lidí, inkorporovaná do plánů Dublin IV. předpokládá, že bude sjednocena výška dávek migrantům ve všech zemích EU. Ale možná jen slyším trávu růst.
Nicméně alarmující je ostře se měnící postoj řady vlád evropských zemí ke státu Izrael. Možná je to proto, že Židovský stát rozhodně nehodlá nahradit obyvatele Izraele budoucí euroasijsko-negroidní rasou a pro občany evropských zemí by mohl být tento postoj příkladný.
Zatím jsme vyčerpali z EU cca 700 miliard korun na dotacích. Zastánci členství v EU to považují za důkaz své pravdy, kritici členství poukazují na zbytečnost dotovaných projektů, které beztak musíme spolufinancovat. Zastánci EU též tvrdí, že je důležitý filozofický rozměr členství v EU a jeho význam pro demokracii u nás. Odpůrci EU argumentují, že EU nám vnucuje svou politickou agendu a naši svobodu omezuje. Jak na tyto dohady nahlížet?
Ať na to nahlížíme jakkoli, daný stav je z naší vůle nezměnitelný. Zhruba 80% zákonů, které přijímá český parlament je prostou implementací směrnic EU. A EU je vládou v Bruselu, přeplněnou skvěle placenými úředníky, kteří nejsou voleni nikým. Někdo hovoří o post-demokracii. Já říkám, že slovo demokracie v rámci EU je nepoužitelné. Českou republiku zastupuje 21 europoslanců z celkového počtu 751. Protože občané nejsou hloupí, volební účast v eurovolbách v ČR naposled činila 18,2% procent oprávněných voličů. V mnoha případech stačili ke zvolení příbuzní a přátelé. Mají tedy v Čechách k reprezentaci ČR v europarlamentu opravdu „silný“ mandát. Samozřejmě, že velký objem dotací z EU je věnován na nesmyslné projekty, které musí kofinancovat státní rozpočet. Podle některých odhadů mizí až 40% těchto prostředků v soukromých rukách – právní služby, reklama, poradenství (zkrátka finančně neměřitelné položky). Kdo si to nemyslí, ať si pečlivě prostuduje ROP severozápad a převádění prostředků spřízněným politikům a jejich kamarádům (ODS, ČSSD i TOP09). Kdo z nich byl bez důvěry stran, sdružených v koalici, a bez důvěry poslanců? Někteří europoslanci, kteří měli důvěru voličů a jistě i stran, které je nominovaly, si vymysleli IZIP zdravotní knížky a z autorství čerpali ročně stovky milionů z VZP. Všichni měli důvěru svých mateřských stran a jistě i důvěru Poslanecké sněmovny.
Sociolog Daniel Prokop publikoval nedávno studii, dle které dorostla do věku 50 let života generace, která sice uvítala listopad 89, ale nyní volí Babiše a Zemana, protože je systémem zklamaná. Dává dnešní doba, třeba poslední rok, důvod zříkat se listopadových hodnot a přistupovat na politiku Zemana a Babiše?
Vůbec si nemyslím, že je taková otázka smysluplná a má nějaký reálný obsah. Lidé jsou prostě zklamáni politiky a výsledky vlád, které vládly s velkou důvěrou Poslanecké sněmovny. To tito politici a jimi vytvářené vlády se v prokazatelné podobě zpronevěřili očekáváním lidí, kteří uvítali listopad 1989. Nikdo si tehdy nedokázal představit, že jacísi „kmotři“ budou vládnout politikou, lobbovat bez rozmyslu za určité zákony, které budou poslanci schvalovat v lepším případě z čiré hlouposti, v horším za úplatky. Nikdo si nepředstavoval, že sociopati, porušující flagrantně zákony, budou souzeni tak dlouho, až se na ně zapomene, všechno se promlčí, nebo budou amnestováni. Že lidé jako Janoušek se dostanou před soud teprve, když pod vlivem alkoholu, či drog s úmyslem ublížit přejedou Vietnamku. Že sedm milionů v krabici od vína nebude po léta důvodem k proveditelnému rozsudku. To, že je ve společnosti „blbá nálada“, jak říkal Václav Havel, to je důsledkem těch, kteří se tak záhy po listopadu 1989 cynicky zřekli listopadového étosu.
Liberálně orientovaní pozorovatelé nechápou, proč Češi, kteří se mají tak dobře, podporují „populisty“ jako Zeman či Okamura a slyší na to, o čemž jsme už mluvili, že se o ně Andrej Babiš postará. Čím to je? Dezinformačními kampaněmi, nebo českou národní povahou?
Kdo si dá tu práci a přečte si alespoň ve Wikipedii, když ne v odborné politologické literatuře, dočte se: „Populismus v politice (z latinského výrazu populus – lid) je politický přístup, spočívající ve snaze oslovit běžného člověka, který se domnívá, že establishment nehájí či přehlíží jeho zájmy. Dle tohoto přístupu vede rozhodující konfliktní linie mezi „lidem“ a „elitami“. Jaképak „elity“? Posloucháte někdy debaty ve Sněmovně, nebo v publicistických pořadech? Já už se opakuji, ale znovu a znovu připomínám definici demokracie, jak ji vyslovil Abraham Lincoln: „vláda lidu, prostřednictvím lidu a pro lid“. Slovo „lid“ (populus) se v té větě opakuje třikrát. Nejde tedy o „národní povahu“, či defekt.
Populisty ale rozhodně nejsou ti, kdo se podílejí na nákupu letadel, která jsou nepoužitelná a předražená o stovky milionů. Ani ti, kdo umožnili Bakalovi, aby vytuneloval byty a buď za úplatu, nebo z čiré hlouposti právně neošetřili část smlouvy, která se bytů týká. Populisty rozhodně nejsou úplatní soudci a státní zástupci. Možná jsou „liberálně orientovaní“. Já ovšem znám poněkud jinou definici liberalismu.
Václav Havel je terčem řady vtipů, posměšků a přezdívek. Zároveň se snižuje jeho význam jako našeho osvoboditele od komunismu s tím, že šlo o předem vyjednané předání moci. Přestali Češi chápat Havla? Chápali ho vůbec někdy? Neuškodil si sám Havel tím, že na sklonku života prezentoval vyhraněně liberální názory? Neškodí Havlovi jeho dnešní zastánci, kteří se ho snaží srdnatě hájit?
Já nevím, co pořád máte s tím „liberalismem“? Havel byl jistě statečný člověk, který se postavil předlistopadové moci a byl ochoten nechat se za své postoje pronásledovat a věznit. V několika rozhovorech řekl, že je ideově socializující člověk – měl přitom jistě na mysli pro-sociální koncepce, jak je zastával Edvard Beneš a jak je sdílela i Milada Horáková, popravená v jednom ze zločinných procesů 50. let.
Na sklonku života se nechal unést představou, že by se mohl stát něčím jako prezidentem EU. Aby se zavděčil vládnoucím politikům USA, Německa a Velké Británie, prosazoval „humanitární bombardování“ Srbska a podpisoval s jinými apelace na vedení války na Středním východě. To také s liberalismem nijak nesouvisí. Šlo o manifestovanou podporu „neoconům“, z nichž někteří šilhali po ropných nalezištích, druzí po telekomunikacích.
Mládež bývá vždy jiná než střední a starší generace. V českých volbách hlasuje dramaticky jinak. Liberálněji, pravicověji, vyhraněně proti Miloši Zemanovi. Zazněly již hlasy, že bude-li mládež neustále přehlasovávaná, raději odejde ze země. Je to možné? A co myšlenka Jiřího Peheho, že u nás bude dobře, až odejde starší voličská generace a nastoupí ta mladší?
Ne, není to možné. Od pana Pehe bych očekával alespoň průměrnou soudnost. Generace vrstvit jen podle věku je samozřejmě úplný nesmysl. Každá věková skupina je názorově strukturovaná. U mladší generace lze přirozeně počítat s menší životní zkušeností, snáze přebírá zprostředkované názory a informace. U starší generace je třeba očekávat jistou míru setrvačnosti, konzervativizmu, rovněž ale názorovou orientaci, opřenou o zkušenost. Mnoho lidí starší populace má v sobě hluboce zakořeněné traumatizující zážitky předlistopadového režimu, byli po invazi v roce 1968 vyhozeni z práce, jejich děti nemohly studovat, nebo studovaly s velkými překážkami. Tito lidé určitě nevolí levicově. Ale jsou snad liberalismus, pravicové smýšlení hodnotově lepší, než smýšlení požadující od státu sociální záruky, bezpečnostní záruky? Pan Pehe postupem času ztrácí zbytky akademického uvažování. Vyrostl v minulosti a tak se nedokáže zbavit myšlenky na nějaký nesmiřitelný třídní boj. Zajímalo by mě, co míní oním „odchodem“ starší generace? Její vymření? Bude dobře, až starší lidé vymřou?! To je výraz patologického uvažování, které Pehe diskvalifikuje jako intelektuála.
Když jsme mluvili o prezidentu republiky. Miloš Zeman tvrdí, že většinu médií ovládá „kavárna“. Jiní mají strach z toho, že média vlastněná Babišem slouží Babišovi. Na ČT jistá část veřejnosti nadává. Jak to s těmi českými médii tedy vlastně je? Je lepší Václav Moravec nebo Jaromír Soukup?
Silným nepřítelem všech forem manipulace, včetně manipulace mediální, je zdravý rozum. Navzdory tomu, že předlistopadový režim vlastnil výhradně všechna média, lidé si tvořili úsudek o režimu podle vnímání skutečnosti, která je obklopovala. Média téměř nerozborně podporovala v prezidentské volbě Schwarzenberga, „hlas lidu, hlas Boží“ médiím nepodlehl. V následující volbě téměř všechna média podporovala kdekoho, podílela se na soustavné difamaci Zemana, ale lid rozhodl proti médiím, proti manipulaci. Novináři ani politici nejsou nadaní nějakým vyšším, lepším rozumem a porozuměním světu – stačí si přečíst, co všechno napsali novináři a politici o vraždě novináře Babčenka; emoce, pohoršení, zlost, slzy. Psali to oni bystří novináři, kteří nám mají vykládat světové dění a vyjadřovali se politici, kteří si myslí, že mají patent na rozum. Nesešel se týden s týdnem a ukázalo se, že to byl žert ukrajinské tajné služby, která si ze všech těch rozčilených a pohoršených vystřelila. Pan Babčenko je živ a zdráv, což mu ze srdce přeji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
