Při přípravě důchodové reformy převládly obchodní zájmy lobbistů. „V Bezděkově komisi bylo pět z devíti členů přímo zainteresováno na tom, aby se z penzijního systému cokoli vyvedlo do soukromých fondů,“ tvrdí profesor Vostatek.
Můžete jako odborník na penzijní pojištění doporučit vstup do druhého pilíře důchodové reformy? Je to pro někoho výhodné?
Doporučit můžu jediné: co nejdříve druhý pilíř zavřít jako naprostý ekonomický nesmysl. Je s ním spojena velká režie, daleko větší, než si myslí Ministerstvo financí. Nepřišel jsem na to sám, to jsou závěry OECD, které jsou podloženy mnohaletými výzkumy na kapitálových trzích. To jsou celosvětové zkušenosti, ale český způsob je nejhorší variantou.
Proč se tedy na tento podle Vás ekonomický nesmysl přistoupilo?
Celé to vzniklo tak, že lobbisté měli zájem o byznys. Pět až deset penzijních fondů si hraje na konkurenci, přitom si trh rychle rozdělí, vznik druhého pilíře bude spojen s vysokými náklady, které bude muset někdo nahradit. Na to půjdou samozřejmě peníze z investičních výnosů, s nimiž by se mohlo počítat. Kdyby byl výnos penzijního fondu sedm procent, za 40 let to jsou velké peníze, ale to se může podařit jen malému procentu lidí, zbytek – masy lidí – nemá cenu vůbec honit po fondech.
Více rozhovorů ZDE
Takže výnosy, které tvůrci a obhájci druhého pilíře slibovali, nebudou vysoké?
Výnosy budou podle odhadů ve vyspělých zemích v budoucnu podstatně nižší, než bývaly do roku 2007, a to o 50 až 75 procent. To jsou čísla z OECD za 25 let z výzkumů v osmi nejvyspělejších zemích. Pokud tedy fond s 50 procenty akcií a 50 procenty obligací vynášel reálně 7,3 procent, když se odečtou náklady, které byly řádově 2,3 procenta z aktiv, zbývá 5 procent. Ve všech modelech se počítalo s tříprocentním zhodnocením. Co bude za dva až tři roky? Určitě výnos nebude vyšší, možná zbyde polovina, tedy jedno až dvě procenta. Zřizovat kvůli tomu druhý pilíř je nesmyslné. Lidi na tom prodělají. Navíc čím víc lidí se zapojí do druhého pilíře, tím víc bude chybět ve státním rozpočtu. To budou desítky miliard, které se musí okamžitě nahradit, zvýší se DPH, sníží důchody, někdo to prostě zaplatí.
Psali jsme:
Takže jde jen o kšeft pro penzijní fondy?
Výchozí záměr, který byl skryt, je zajistit obchod. Nemám nic proti soukromému sektoru, když funguje, není problém. Ale ono to nefunguje. Kdyby druhý pilíř zajišťoval stát, tak by výnosy z něj mohly být o 50 procent vyšší než ze soukromých penzijních fondů.
Ale dokázal by stát investovat tak, aby druhý pilíř přinesl klientům zisk?
Zdá se to být překvapivé, ale na Západě to tak funguje. Neziskové penzijní fondy existují v Holandsku a jsou ziskové. Mají zanedbatelné náklady, protože jim nejde o zisk. I když vždycky se může přisát nějaký Šiška, ale to se děje i ve světě. Privátní sektor naproti tomu vyžaduje své marže, manažeři myslí nejdříve na sebe, pak teprve na akcionáře. Soukromé penzijní fondy jsou prostě drahé.
Ale kdyby druhý pilíř zajišťoval stát a platil by další úředníky, to by celý systém neprodražilo?
Nejdražší operace v celém kolotoči je získávání klientů pro soukromé fondy. Kdyby to dělal stát podle schématu, kolik si klient zaplatí, takový bude brát důchod, je výpočet jednoduchý, protože bude pro všechny stejný.
Ale podle průzkumů nemá o vstup do druhého pilíře zájem mnoho lidí. Nezajde na úbytě kvůli nezájmu?
Situace je nepřehledná, ale Unie zprostředkovatelů finančních produktů je přesvědčena, že tento produkt prodají. Ukázalo se to na Slovensku i v Polsku. Jsou zvyklí pracovat s klienty, nabídnou jim nový produkt, prodají prostě cokoli. To je normální obchod.
Lidi mohou zlákat i výhody, že se peníze z druhého pilíře mohou dědit.
Určitě, soukromý sektor potřebuje, aby produkt, který prodává, byl jiný. Když může s něčím takovým přijít, je to skvělý prodejní artikl. Já bych doporučil Ministerstvu financí, aby vydalo co nejvíc státních obligací, tam je garance, že úrok pokryje inflaci, a to je nejlepší finanční produkt.
Ale tvůrci systému tvrdí, že když lidé nebudou spořit ve druhém pilíři, malé státní důchody jim ve stáří nebudou stačit.
To je hysterie, že nebude na důchody. Jen se tak šíří nesmysly a polopravdy. To je zas jen prodejní argument.
Podle demografického vývoje prý v budoucnu produktivní lidi neuživí zvyšující se množství důchodců. Tak co s tím?
Víme, že demografie je taková, starých lidí přibývá. Ale malá důchodová reforma, která prodloužila věkovou hranici pro odchod do důchodu podstatným způsobem - na 65 let, tento problém vyřešila. Stárnutí populace je tím pokryto v horizontu 100 let.
Takže nás jen politici zbytečně straší?
Relace aktivních a neaktivních občanů se zhorší kolem roku 2050, pak se začne zlepšovat a v roce 2100 bude lepší než dnes. Je třeba se připravit, že za 40 let je třeba nějaké opatření udělat, ale dlouhodobě to problém není. Teď už s tím vláda nemůže argumentovat, když tento demografický problém odstranila malou důchodovou reformou.
A nebude potřeba ještě zvýšit odvody na sociální pojištění?
Když zkorigovali zvýšení věku, odvody mohou zůstat takové, jaké jsou. Ale je jasné, že náš penzijní systém je spatlaný. Jsou v něm spojené dvě věci: že by měl každý mít penzi podle toho, jaké platí pojistné, a že by měli mít penzi chudí bez ohledu na to, kolik platí. Ve světě existují dva pilíře – zásluhový, tedy opravdové sociální pojištění, druhý je postaven na tom, že na odvedených penězích nezáleží a že všichni mají stejný důchod. Názor Světové banky je takový, že když se tohle zavede, je to správná cesta.
A co je podle vašeho názoru ideální penzijní systém?
Mám stejný názor jako Světová banka. Základem by měl být první – pojistný pilíř u státní instituce, který vyplácí penzi podle výše pojistného, které si každý po celý život platí. Pojistné jde na účet, kde se zhodnocuje. Když se rozhodnete jít do penze v šedesáti, dostanete logicky méně, než když odejdete v pětašedesáti letech. Stačí vám odvádět 16 procent ze mzdy, aby byl důchod na úrovni 40 procent vašeho předchozího výdělku, samozřejmě za předpokladu, že pracujete celý život – nejméně 40 let. Tak to funguje ve Švédsku a celé řadě dalších zemí, zkušenosti jsou pozitivní. Vedle toho by měl fungovat ještě nějaký sociální pilíř, Světová banka říká, že je několik variant, jak rozdávat peníze.
Můžete uvést nějakou z nich?
Nejjednodušší variantou, kterou jsem si počítal, je to, že by všichni od důchodového věku, který bude stanoven stejně pro všechny, kteří žijí v zemi dlouhodobě 30 až 40 let, dostávali důchod na úrovni 15 procent celostátní mzdy. To nejsou obrovské peníze.
A neoznačí někdo takový rovný důchod za nespravedlivý pro ty, kteří odevzdávají státu na daních víc?
Prokazuje se, že lidé, kteří více vydělávají, žijí déle. Takže to stejně zvýhodňuje bohaté, protože žijí o pět až deset let déle, takže dostanou z pojistného systému více než chudí.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
