Na co by se mělo snížit DPH?Anketa
Kritika prezidenta Miloše Zemana se dostala i na vyhlašování Ceny Anděl. Zpěvačka Lenka Dusilová z papírku přečetla: „Nesouhlasíme s tím, že se prezident naší země ve svém úřadu chová nedůstojně a i naším jménem podlézá režimu popírajícímu svobodu a demokracii. Jestli se to nelíbí ani vám, prosím, nebojte se dát najevo svůj názor.“ A David Koller později pronesl:„Já bych byl rád, kdyby se naše vláda o nás postarala a netahala nás na Východ za těma lidma, který to evidentně dělají, je to pan Babiš nebo pan Klaus nebo dokonce soudruh Zeman.“ V čem sedí, nebo naopak v čem kulhá hodnocení prezidenta od obou zpěváků?
Žijeme snad stále ještě v demokratické zemi, kde je každému člověku zaručeno právo na názor, přijímání a zveřejňování informací. I když si nejsem jist, že se to všem našim politikům a jejich sponzorům líbí – stačilo si přečíst několik diskusních vystoupení na konferenci o zavedení cenzury internetu, zejména nepochybně extremistické příspěvky poslanců Langšádlové a Gabala, kteří jako by se metodologicky zhlédli v myšlení předlistopadových jestřábů na ÚV KSČ.
Zpěváci jakéhokoli druhu, podle mého přesvědčení, mají Ústavou zaručené právo na názor a jeho šíření obdobně jako třeba paní magistra z lékárny, kam si chodím pro léky, která má názory zcela opačné. Zpěváci ovšem mohou zneužít přímého televizního přenosu zábavného programu, který nemá nic společného ani s politikou, ani s prezidentem. V tom se zpěvákům poskytnutá práva zásadně liší od naplnění ústavních práv uvedené paní magistry. Na rozdíl od zpěváků by mne nenapadlo v přímém přenosu vyhlášení Českých lvů sebrat mikrofon a bez souvislosti s posláním zábavného pořadu kritizovat někdejší skandální privatizaci OKD, včetně viníků, byť šlo o nemalý zločin. Samozřejmě bych se tím – stejně jako oni zpěváci – zviditelnil a ještě po týdnu by se o té události psalo. To je ovšem také obrazem úpadku profese novinářů, kteří by měli mít schopnost posoudit hodnotu události, o které píší. Jaký je rozhled těch, kteří prezentovali politické soudy při vyhlašování cen zpěváků populární hudby? Zajímali se o to, jak čínského prezidenta přijímali představitelé našich spojenců – britský premiér a americký prezident či jeho manželka, která tak srdečně líbala manželku prezidenta čínského? Na záznamu z USA jsem si nevšiml ani jediné tibetské vlajky. Nebylo by na místě, při znalosti tohoto kontextu, kritizovat Camerona a Obamu ještě daleko radikálněji než prezidenta Miloše Zemana?
Nynější kritika hlavy státu navazuje na útoky, které na Miloše Zemana mířily nedávno kvůli návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Jak během ní český prezident obstál, a to ať už z pohledu ekonomického přínosu této návštěvy pro Českou republiku, nebo z pohledu v souvislosti s Čínou často zmiňovaných lidských práv?
Český prezident obstál především tím, že dokázal přesvědčit nejvyššího představitele jedné z největších ekonomik světa, aby si povšiml země, která je jinak pro Čínu ekonomicky i politicky pod horizontem rozlišovací schopnosti. Prezident se snaží získat z bonitní země investice, které by prospěly naší ekonomice. Ten pokus se může a nemusí zdařit. K tomu, že se zdařit nemusí, mohou přispět i ti, kteří si myslí, že musí devótně předehnat spřátelené velmoci ve vyjadřování kritických názorů na adresu Číny. Ale celá protizemanovská hysterie několika politiků, několika nepolitiků a v menší, či větší míře mainstreamových médií se traduje od prvních dnů jeho zvolení, kdy o Číně ještě nepadlo ani slovo. Uvedené, jinak heterogenní, protizemanovské uskupení se jen obtížně psychicky smiřuje s tím, že léta soustředěné propagandy zůstávají v občanské společnosti téměř bez odezvy. To je velmi tvrdý zásah do jejich představ o sobě samých jako přirozených vůdců veřejnosti. Dodnes nepřenesli přes srdce, že soustředěné aktivistické investice do Karla Schwarzenberga nevedly k výsledku, který si přáli.
Pokud jde o lidská práva, od doby teroristických náletů NATO na Jugoslávii jsou to jen rétorické figury. A mám-li mít Miloši Zemanovi něco za zlé, pak je to jeho nestatečnost, tehdy jako předsedy vlády, a konformita vůči vůli mocenských agresorů. Nevím, zda v této věci někdy zpytuje svědomí.
Psali jsme:
Velice důrazně protestoval proti návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga Miroslav Kalousek, až se téměř dostal do konfliktu s policií. Na ni směřovala kritika z různých míst, kde se shromáždili odpůrci čínské politiky. Senátorka a dlouholetá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová dokonce upozornila, že se česká policie nechovala jako ochránce českých občanů, ale jako ochránce prezidenta Zemana. Dá se s ní souhlasit?
Pokud to paní senátorka takto formulovala, je si zpětně jistě vědoma, že je to formulace demagogická. Policie nechránila prezidenta Zemana, činila pouze to, co v době návštěv vrcholných představitelů cizích zemí je úkolem policejních složek všude na světě. Paní senátorka by si měla připomenout rozsah bezpečnostních opatření v průběhu návštěvy Baraka Obamy v Praze. Nevím, zda tehdy policejní složky chránily důsledně potenciální kritiky politiky USA – i to jsou občané, nebo se věnovaly spíše pořádkovým úkolům a zajišťovaly důstojný průběh návštěvy prezidenta USA.
Kalouskův radikální negativismus vůči všemu a všem je diagnóza. Bývá to většinou výraz frustrace, pocitu nedocenění a aspirací nesouměřitelných s reálným významem vlastní osoby.
V pocitu nedocenění ho ujišťují média, která ho jako celebritu nabízejí k snídani, obědu i večeři. TGM říkal, že demokracie je diskuse a respekt k ostatním, nikoli křik. Pro stranu, jejímž je Kalousek předsedou, je to po mém soudu danajský dar. Voliči se většinou zajímají o pozitivní program, nikoli o hulvátské agresivní křeče.
Pomohla návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v něčem protizemanovské frontě, kterou představují mimo jiné bývalí ministři Martin Bursík a Michael Kocáb nebo exposlankyně Kateřina Bursíková Jacques?
Jestli myslíte, zda získají dostatek hlasů v kandidatuře na úřad prezidenta proti Miloši Zemanovi, bude-li se o funkci ucházet, byť budeme předpokládat, že by se tak dělo za všeobecné podpory redaktorů mainstreamových médií, nechme se překvapit. Kdybych měl sázet, řekl bych 100:1, že je to nepravděpodobné, a to ani s červenými kartami, ani s házením vajíček.
Ing. Miloš Zeman
V souvislosti s návštěvou čínského prezidenta se objevila výzva prezidentu republiky a vládě, aby přestali kolaborovat s komunistickou totalitní Čínou. Signatáři, mezi nimiž jsou Martin Bursík či Michael Kocáb, píší, že se stydí za to, že se oslovení rozhodli vyměnit principiální obhajobu lidských práv za spolupráci s komunistickou totalitní Čínou, a označují to za kolosální selhání „politické elity“. Je namístě se za prezidenta Miloše Zemana kvůli kontaktům s Čínou stydět?
Zatím jsem nikdy nepodlehl nutkání psát vládě, za koho se stydím. Nemám tak silné nutkání připomínat se veřejnosti. Vámi zmínění autoři se v souvislosti s obhajobou lidských práv jistě razantně vyjádřili i k bombardování a rozvratu suverénního státu Libye, mimosoudním popravám prezidentskými drony, desetiletí věznění bez soudu na základně v Guantánamu... Pokud tak neučinili, jsou lidská práva univerzální, nebo jen na objednávku?
Mgr. Helena Langšádlová
Zástupci Pražského akademického klubu 48, Společnosti Edvarda Beneše, Společnosti Antonína Švehly, Mene Tekel a Centra pro dokumentaci totalitních režimů vyzvali v otevřeném dopise hlavu státu, aby jednala zodpovědně, protože jako vedoucí politik spolurozhoduje o atmosféře ve společnosti. Prezident Miloš Zeman je podle těchto pěti nevládních organizací původcem nenávisti, která otravuje společnost. Není to spíše tak, že je on terčem nenávisti příznivců poraženého protikandidáta Karla Schwarzenberga?
Podle jakých měřítek si autoři otevřeného dopisu myslí, že oni nejlépe vědí, jak má hlava státu odpovědně jednat? Jistě bychom mohli diskutovat, kteří vládní i nevládní činitelé jsou těmi, kdo jitří nenávist, která otravuje společnost. Antizemanovská kampaň se bude samozřejmě s blížícím se termínem prezidentských voleb přiostřovat – voličům je přece nezbytné nakonec vnutit, co si mají myslet. Dopis je „otevřený“, což samo o sobě znamená, že není určen prezidentu Zemanovi, ale názorově rozkolísané veřejnosti. Připomíná mi to akce některých lékařů, kteří jsou posedlí prohlašováním prezidentů za dementní.
Na domácí politické scéně se ustálil stereotyp. Tzv. pražská kavárna přijde s kritikou prezidenta, on sám nebo jeho mluvčí se jí vysmějí a následně Miloši Zemanovi v průzkumech stoupne popularita. Neprospívají mu jeho kritici svými často nesmyslnými výpady, že lidé, když si mají vybrat mezi nimi a hlavou státu, tak většinově upřednostňují Miloše Zemana?
Nemám rád nálepkování a nevím, o kterou pražskou kavárnu, kde se kují pikle, se jedná. Pokud jde o prezidenty, mají někteří lidé zřejmě preferenční představu o prezidentovi jako o pospávajícím kladeči věnců. Nepřátel otevřené společnosti, která by neměla být mediokritická ani meritokratická, není zatím dost velké množství. V některých spřátelených zemích však má již strach nahánějící energii. Stačí si přečíst dvě knihy Thilo Sarrazina, zejména Teror ctnosti. Kdysi vážně míněná slova „demokracie“ a „nezadatelná lidská práva“ jsou vzdalujícím se ostrovem.
Většina médií je zaměřena protizemanovsky. Zástupce ředitele think-tanku Evropské hodnoty Jakub Janda ale nedávno uvedl, že se formuje podpůrná koalice kolem Miloše Zemana. Vedle serveru ParlamentníListy.cz v ní mají údajně být i deník Blesk, týdeník Týden a televize Prima. Pozorujete něco takového, a jak mediální scénu a její vývoj ve vztahu k prezidentovi Miloši Zemanovi vnímáte vy?
Aby nedošlo k omylu, myslíte zástupce ředitele nevládní organizace Evropské hodnoty, která si stanovila jako cíl zvyšování kultury v politice? Pokud je mi známo, tento vynikl spíše než pronikavými myšlenkami účastí v natáčení porno videa pro gaye pod uměleckým jménem Patrik Jakl. Domníval jsem se, že se za zdroje Evropských hodnot považují judaismus, křesťanství a antická tradice. Nevidím jediný důvod, proč bych se měl k názorům pana Jandy jakkoli vyjadřovat.
Jak hodnotíte vztah vicepremiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana? Může jít o účelové spojenectví s výhledem k parlamentním volbám a k přímé prezidentské volbě?
Ke svým schůzkám mne nezvou, a proto ani nemohu nic relevantního říct o jejich vztahu. Jisté je, že prezidenta Zemana a vicepremiéra Babiše spojuje odpor doposud dominantních politických subjektů k jejich popularitě. ČSSD a ODS si vyzkoušely báječné časy, kdy jim nikdo nemohl konkurovat a to především v obsazování lukrativních funkcí ve správních a dozorčích radách státních a polostátních firem. Babiš jim nahání hrůzu při představě, že ve volbách získá dominantní pozici a mohl by iniciovat i mimořádné schůze Sněmovny k záležitostem, které jmenoval ve svém vystoupení při projednávání causy Čapího hnízda, která byla vyvolána na základě donašečství českých politiků do Bruselu. Za vlád jmenovaných etablovaných stran ve spojenectví se odehrály grandiózní podvody s rozkrádáním národního majetku. Zastupovali je rukou společnou a nerozdílnou kriminální živlové typu exsenátora Nováka (ODS), odsouzeného, skrývajícího se exposlance Wolfa (ČSSD), poslance Pekárka (ODS), který byl odsouzen na 6 let za úplatkářství a k výkonu poslance narychlo povolán, aby svým hlasem rozhodl o přijetí zákona o restitucích církevního majetku … A tak bych mohl pokračovat.
Protizemanovští aktivisté uznávají, že do příští přímé prezidentské volby nebude možné proti Miloši Zemanovi nasadit vyhraněného protikandidáta typu Tomáše Halíka, ale někoho, kdo by lidi tak neodrazoval. Kde by měli tzv. pravdoláskaři hledat, a rýsuje se nějaký takový adept na prezidentskou funkci?
Ani ten pojem „pravdoláskaři“ se mi nelíbí. Zastírá to skutečnost, že se vesměs jedná o silně ambiciózní jedince, kteří by rádi dosáhli na nějakou vysokou příčku v hierarchii moci. Za prezidenta Havla se většina z nich pokládala za vyvolené, spojené kupř. s projektem Sdružení Lípa. Jsou to stále stejná jména, která se pokoušela v roce 2008 prosadit proti Václavu Klausovi amerického profesora Švejnara, který sliboval: „Jsem ochoten promluvit s co největší skupinou lidí, kteří jsou jednak majetní a jednak mají rozhled (...) takoví jakože čeští Rockefelleři…“ Aspirace těchto stále stejných lidí nemají s pravdou ani s láskou nic společného. Ale v hlavách jejich zahraničních rádců a místních oblíbenců se určitě rodí mnoho jmen.
Teplický radní a jedna z mladých tváří TOP 09 Dominik Feri je přesvědčen, že v tuto chvíli je Miloš Zeman v příští prezidentské volbě neporazitelný. Souhlasíte s ním?
Zeman je vzdělaný, inteligentní, excelentní diskutér. Držím mu palce. Na předpověď si ale netroufám. Přemnohé se může změnit. Vojenská letadla v posledních časech létají nad Evropou až příliš často a v projevech různých politiků z různých končin světa je zřejmé, že jim atomová smrt strach nenahání…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
