Objevují se další prezidentští kandidáti. Zamíchají trochu kartami, nebo zůstává favoritem přímé volby současný prezident Miloš Zeman?
Myslím, že to moc kartami nezamíchalo. Uvidíme, jaká bude kampaň, jestli osloví voliče. Zatím je ještě brzy. Problém vznikl u Kroměřížské výzvy, protože vidím jako chybu, že její autoři se nedohodli na tom, jak by měl ideální občanský kandidát na prezidenta vypadat a teprve potom se měl vybírat okruh lidí, kterým pomohou s kampaní. A v jistém momentě by někteří kandidáti odstoupili, když se uvidí, kdo z nich má největší šanci, a pak se podpora soustředí na jednoho.
Vidíte, že by někdo ze Zemanových protikandidátů mohl mít šanci uspět v přímé volbě?
Z těch méně známých osobností, které by mohly uspět v případě slušné kampaně a zaměření, je to lékař Marek Hilšer. Mohl by oslovit generační střed. Tedy generaci třicátníků a čtyřicátníků, kteří už nejsou ovlivněni myšlenkami komunismu, protože se sice narodili ještě v minulém režimu, ale dospívali už po Listopadu 89. Jsou vzdělaní, úspěšní podnikatelé a manažeři, nechtějí si nakrást, ale chtějí dělat poctivě byznys, vědu apod. Viděla bych prostor pro oslovení této kategorie lidí, to je skupina, která může překvapit. Je ale otázka, jestli tito lidé půjdou k prezidentským volbám, nebo zda je osloví další dva kandidáti, kteří přicházejí v úvahu, a to jsou Jiří Drahoš a Michal Horáček.
Byla by Veronika Žilková dobrá první dáma, tedy manželka prezidenta?Anketa
Jenže nakonec nerozhodnou o tom, kdo bude na Pražském hradě, intelektuálové, ale – jak říká Miloš Zeman – dolních deset milionů…
Nemyslím, že by skupina, o které jsem mluvila, byla vysloveně intelektuálně zaměřena, je to rovina lidí, která nepodléhá jednoznačným populistickým odpovědím a která nemá strach z toho, že když se Česká republika otevře navenek, bude to nějaký průšvih, protože věří ve schopnosti lidí. To je skupina, kterou by mohl doktor Hilšer oslovit, protože je v tuto chvíli volná. Ale záleží na tom, jak bude dělána volební kampaň. V případě Miloše Zemana se dá předpokládat, že jeho kampaň bude stejná jako předchozí. To znamená s výraznými populistickými prvky, pracující trochu se strachem, s emocemi.
On má obrovský cit pro atmosféru ve společnosti, dokáže vystihnout ty momenty, které mohou rozhodnout. Zatím jsem nezaznamenala, že by někdo reagoval na ty věci, které jsou největším problémem Zemanova prezidentství, a to je dodržování ústavních pravidel, procedur, normálních standardů jednání. Neviděla jsem, že by se to u některého z kandidátů objevilo jako téma. Nevíme, jak se bude Miloš Zeman pohybovat ve věcech, v nichž se dosud profiloval, a to bylo odmítání obamovské americké politiky, to znamená politiky lidských práv, nediskriminace a politické korektnosti, a jeho silný příklon k Trumpovi. Očekává se návštěva prezidenta Zemana u prezidenta Trumpa ve Spojených státech, ale nastává komplikace v tom, že Trump najednou obrátil a jeho proruská politika se velmi změnila v protiruskou.
Může tahle změna Trumpova postoje k Rusku Miloši Zemanovi, který je znám příklonem k prezidentu Putinovi, nějak uškodit?
Myslím, že Zeman teď neví, co má dělat. Protože když bude zastávat proruskou politiku, dostane se do problémů s Amerikou. Trump mu vyhovoval, protože oba měli blízko k Putinovi, pro Zemana i pro Trumpa a mnoho jiných bylo fascinující, jak se Putinovi podařilo získat a držet moc. Nebylo to fascinující kvůli nějaké ideologii nebo politice nebo dokonce minulosti v KGB, ale kvůli pojetí Ruska jako imperiální mocnosti a v propojení církve a státu. Zeman využil toho, že tady Rusko bylo démonizováno často i zbytečně. Ale jak byl Trump vždycky nepředvídatelný, už ve volební kampani, bude nepředvídatelný i nadále, a to je dnes pro Zemana problém.
Prezident Miloš Zeman považoval za svůj mistrovský tah, že jako jeden z mála evropských politiků podporoval v prezidentské kampani vítězného Donalda Trumpa, ale neobrací se teď proti němu argument Trumpových odpůrců, kteří poukazovali na Trumpovu nepředvídatelnost a politickou neznalost?
V tomto případě se zdálo, že mu sázka na Trumpa vyšla, když předtím v Rakousku to dopadlo jinak, protože nezvítězil kandidát, na kterého Miloš Zeman vsadil a kterého pozval na Pražský hrad, což bylo zvláštní. U Trumpa mu to vyšlo, byla to výhoda, ale trvala do momentu, dokud Trump chtěl mít vstřícnou politiku vůči Rusku. Teď se ten konflikt Ameriky s Ruskem vyostřil. Je vidět, že americký prezident, zvlášť když se neorientuje, se dostává do vlivu určitých skupin, které něco prosazují.
Je patrné, že americký prezidentský systém funguje poněkud jinak než ten ruský, že moc prezidenta v demokratické zemi není neomezená.
To bylo vidět i při vydání dekretů ve Spojených státech, prezident vydal dekret, soud ho prohlásil za neústavní a Kongres reagoval úplně stejně. Bude zajímavé, jestli proběhne návštěva Miloše Zemana v Bílém domě, Česká republika není klíčový partner pro USA, situace ve světě se komplikuje, takže je otázka, jestli bude prostor pro návštěvu. Pro českého prezidenta by rozhodně byla prestižní, ale dostává Zemana do složitého postavení, protože se zdálo, že jeho výrazná orientace na Rusko a Čínu se propojí ještě s Amerikou, teď však řeší nečekané dilema. Vypadalo to, že se naplní jeho zahraničněpolitická vize, ale to se mu teď komplikuje.
Myslíte si, že šance na znovuzvolení Miloše Zemana prezidentem ovlivní postoj šéfa hnutí ANO Andreje Babiše? Zdá se, že už hodil přes palubu Martina Stropnického, o němž původně mluvil jako o možném prezidentském kandidátovi hnutí ANO. Je to účelové, aby si pojistil, že v případě volebního vítězství ANO ho prezident jmenuje premiérem?
Všechny politické strany zřejmě vyčkávají s podporou prezidentských kandidátů. Sociální demokraté se budou kandidátem na prezidenta zabývat až někdy v listopadu, po parlamentních volbách. To je asi taky nástroj, jak tlačit na Zemana, na jeho případnou podporu při sestavování vlády. To samé může dělat Babiš, stačí to dělat tím, že nepostaví vlastního kandidáta. Babiš má pořád poměrně vysokou popularitu, takže kdyby podpořil vlastního kandidáta, mohlo by to jeho voliče ovlivnit. Ale v tuto chvíli se ještě kampaň nerozběhla, můžeme mít rozdílné názory na to, jak se postavit k různým otázkám politiky, ale problém u Zemana je spíš v rozdělování společnosti, v tom, jak vnímá funkci prezidentství, ale tohle téma nikdo zatím neuchopil.
Očekáváte, že prezidentská kampaň bude opět útočná a konfrontační, jako byla v případě první přímé volby prezidenta?
Určitě. Všechny kampaně v poslední době jsou velmi konfrontační a ovlivňují to i média. Mobilizuje se přes sociální sítě, přes záplavu informací, dezinformací, špatnou orientací v problémech, přichází se s jednoduchými řešeními. Protože například vysvětlit někomu, co se děje v Sýrii, jaké jsou v tomto regionu vazby, vztahy a konflikty je nesmírně obtížné, proto je jednodušší říci, kdo je bídák a kdo není bídák.
Je velmi pravděpodobné, že současný prezident Miloš Zeman se dostane do druhého kola. Poslední průzkum mu přisoudil 37 procent hlasů, což by stačilo na postup, ale otázka je, zda i na celkové vítězství. Pak bude záležet na tom, kdo bude jeho soupeřem, protože může dojít k tomu, k čemu dochází často ve všech dvoukolových většinových volbách, nejen u nás například v senátních, ale i v prezidentských třeba ve Francii, že se voliči všech ostatních kandidátů spojí proti favoritovi a zvítězí jeho soupeř. Nemůže se to stát i v tomto případě?
Samozřejmě je to možné. K tomu by měla přispět i určitá sjednocená představa volební kampaně, aby v druhém kole to mohlo sjednotit voliče u jednoho kandidáta, aby lidé, jejichž kandidát do druhého kola neprošel, vůbec přišli k volbám. Když vzpomenu na minulé volby, myslím si, že pokud někdo mohl sjednotit voliče ve druhém kole, tak to byl Jiří Dienstbier. Ale Karel Schwarzenberg je sjednocovat nemohl, protože byl pro velké množství lidí nepřijatelný. Buď nešli k volbám, nebo volili Zemana. Bude tedy záležet na tom, kdo se dostane do druhého kola a s jakou politikou. Pokud to bude moc velká obsahová polarizace, myslím, že nebude moc šance, aby se hlasy spojily.
Ale to už jsou věci, které záleží na profesionalitě volební kampaně, čím mohou nebo nemohou oslovit lidi, kteří volili Zemana, ale některé věci mu vyčítají. To nemusí být konkrétní otázky, ale spíš způsob vládnutí. Nikdo dnes nemluví o tom, že kancléř Mynář nemá prověrku a je na Pražském hradě pořád, nebo že Miloš Zeman dost dlouho po volbách nechával vládnout vládu, která neměla důvěru. Navíc si prosadil, že nemusí jmenovat ministra, kterého navrhne premiér. Tohle se nikdy Václav Klaus neodvážil. A prezidentští kandidáti zatím nereagovali na tyto zkušenosti, že se prezidentské pravomoci interpretují ve prospěch toho silného vůdce a nikdo to nekritizuje, což je svým způsobem nebezpečné.
Kandidáti jako Michal Horáček nebo Jiří Drahoš neměli v minulosti nic společného s praktickou politikou, když pominu krátkou epizodu pana Horáčka kolem Listopadu 89, na rozdíl od předchozích polistopadových prezidentů. Považujete to za výhodu, nebo nevýhodu?
Z mého hlediska pro funkčnost této země a postavení prezidenta v systému, je to výhoda. Ale veřejnost to jako výhodu nebere. V takovém systému, který je založen na parlamentním systému, byť je prezident volen přímo, ale je neodpovědný, je podle mne lepší, když hlava státu nepřichází z politiky. Myslím, že je pro nás tragédie, že poslední dva prezidenti byli bývalí premiéři, kteří si funkci prezidenta začali interpretovat jako funkci premiéra a začali ji takhle realizovat. A to je špatně u Václava Klause i Miloše Zemana. Když byli premiéři, kritizovali Václava Havla, že prezident nemůže jít do takových věcí. A když se sami stali hlavou státu, pojali tu funkci jako výrazně výkonnou.
To je to Rusko, kde Putin, když byl prezident, měl rozhodující moc, a když byl premiér, měl také rozhodující moc. Tohle je z dlouhodobého hlediska špatně. Mám dojem, že tohle si neuvědomují ani ti kandidáti, a určitě si to neuvědomuje veřejnost. Bez ohledu na osobu nebo politiku, ty se mohou měnit, přijde jiná vláda, jiný prezident, vidím jako největší riziko tento způsob vládnutí. To, že se z bývalých premiérů stali prezidenti, v systému, který má být parlamentní a kde prezident neodpovídá za politiku, kterou dělá, což znamená, že by neměl mít rozhodovací pravomoci, je hlavní problém. Naše svobody do budoucna ohrožuje, že se tady nevnímá rozdělení pozic, sdílení pravomocí, kdy může rozhodnout prezident sám, kdy k tomu potřebuje souhlas vlády, do čeho nemá vůbec vstupovat. Tohle tady není ujasněno a v tom vidím velké nebezpečí.
Máte pocit, že si prezident přisvojuje čím dál víc pravomocí, které mu nepřísluší a za které navíc ani nenese odpovědnost?
Ano, za určitého znásilnění Ústavy a dezinterpretace Ústavy jako v případě Klausovy amnestie, kterou vláda ani neviděla, tehdejší premiér Nečas ji podepsal. To už bylo jasně v rozporu. Nevím, jestli by volební kampaň, která by se na tohle zaměřila, dokázala oslovit širší masy. Oslovila by zřejmě mladší generaci, která se nebojí toho světa, protože ho zná a má zkušenosti, ale masovou veřejnost to asi neovlivní a naopak jiné věci ano.
Jsme součástí globálního světa, kde se obecně projevuje poptávka po silných, autoritativních vůdcích, viz Rusko, Spojené státy americké, Turecko.
Tendence k autoritatismu jsou jasné. A pokud systém není pevně zažitý jako u nás a veřejnost to jako problém nevnímá, tak asi kandidáty svými otázkami tlačí k tomu, aby se pořád vymezovali ke stejným věcem. Ti pak opakují tu polarizaci, která tu je, místo toho, aby se nastolila témata jiná. Ale nevím, jestli by jiná témata vedla k úspěchu ve volbách, ale ta polarizace určitě vede k úspěchu Zemana, protože on má cit na atmosféru ve společnosti a dokáže na to reagovat. Ostatní kandidáti tento cit nemají. A přiznejme si, že styl pracovat se strachem a emocemi je přesně ten populistický styl vládnutí, který se ve světě projevuje. Čím víc mají lidé z něčeho strach, tím lépe se dají získat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
